V sedmém okruhu se posouváme do období po 1. světové válce, kdy roste význam prózy, která dosud byla víceméně ve stínu lyrické poezie. Souvisí to s nebývalým rozvojem prozaických žánrů, které se oplodňují z různých oblastí – od žurnalistiky po filozofický esej. Próza 20. let tak má – kromě pokračující linie prózy realisticko-naturalistické – charakter pestrého pole experimentů, z něhož vystupují texty, které se stávají klíčovou součástí českého literárního kánonu.

V opoře studujeme s. 73-83.