Základní vhled do japonské tradiční kultury a srovnání oblastí důležitých pro scénologii.

Asi lze tvrdit, že pro západního člověka je Japonsko jevištěm a jeho obyvatelé jsou scéničtí. Na tom asi ani není nic překvapivého, protože scéničnost (tedy soubor vlastností, který vybízí ke sledování) nalezne turista jistě i v kterékoli jiné cizí zemi. Přesto je japonská scéničnost na první pohled něčím odlišná – často jako by i v jejích nespecifických, tj. neuměleckých projevech bylo cítit něco z tradičního scénického umění. Důležitou úlohu zde hraje japonská tradice obřadného chování, která souvisí i s přirozenou potřebou chovat se za každých okolností uctivě. Můžeme tu proto hovořit o spojení či hranici „přirozené“ (moderně evropsky řečeno, autentické) scéničnosti a záměrné scénovanosti.

Témata ke srovnání (a následné diskusi):

Pojetí prostoru

Náboženské tradice

Rituální chování

Sezonní oslavy a jejich specifika

Posvátný prostor a jak ho v Japonsku ovlivňuje kult šintó

Obřadné chování v každodenním životě

Rituál v divadle nó