Rozvoj médií a výroba zboží jako základ sekundárního scénování – klíčového prostředku (sebe)propagace.

Vystavování zboží není bez vztahu k vystavování artefaktů v muzeích či na světových výstavách. U vystavování malířských a sochařských produktů na příležitostných výstavách i zejména v galeriích jde o postupně stále více o skutečné scénování – na rozdíl od pouhého umístění. Tak se nejen v těchto případech, ale i při rozvíjení různých druhů propagace či přímo reklamy produktů umění – včetně scénického – rozvíjejí v tržní společnosti různé způsoby sekundárního scénování. Do jeho rámce patří i druhotné scénování herců a hereček i dalších představitelů různých druhů scénického umění, které souvisí i s aranžováním a – jak bychom to také mohli nikoli nepřiléhavě nazvat – s ´výrobou hvězd´.

2 způsoby scénování: 

Přímé (primární): jde o takové scénování, jímž se člověk či instituce nebo artefakt prezentuje.

Jeho rozpětí sahá od „reálného“ sebescénování jednotlivců k živě provozovaným rituálům a ceremoniálům, od mše po slavnostní udílení státních vyznamenání.

Nepřímé (sekundární): souvisí s potřebou re-prezentace, tj. zpřítomnění v nepřítomnosti.

V jeho rámci je v moderní době nejdůležitější scénování a sebescénování pomocí technických médií neboli mediální scénování.

Tak se současná všeobecná scénovanost rodí ze 2 hlavních zdrojů: 

1. Z bouřlivého rozvoje médií (mediální společnost), která odpovídá potřebě scénování vyplývajícího

2. Z masové výroby zboží nabízeného na trhu, jehož součástí jako by se stalo vše (viz scénování na trhu pracovních i manželských či sexuálních příležitostí).