Prezentace: Spor mezi "muzejní" a "univerzitní" školou v české archeologii

1. Kontext a úvod do problému
  * Přelom 19. a 20. století přinesl zásadní epistemologický i institucionální konflikt uvnitř
rozvíjející se české archeologie.
  * Došlo ke střetu dvou paradigmat – romanticko-historického (muzejního) a
pozitivisticko-analytického (univerzitního).
  * Spor se odehrával nejen na rovině metodologické, ale i sociální, politické, ideologické a
psychologické.

2. Hlavní aktéři a instituce

Josef Ladislav Píč (1847–1911)
  * Kurátor prehistorických sbírek Národního muzea v Praze.
  * Autor syntetického a monumentálního díla Starožitnosti země české.
  * Reprezentant empirické, sběratelské, národně motivované archeologie, inspirované
slavjanofilstvím a romantickým nacionalismem.
  * Autodidakt s hlubokým zaujetím pro české dějiny, často v opozici vůči akademickým autoritám.

Lubor Niederle (1865–1944)
  * Profesor antropologie, slavistiky a archeologie na Karlově univerzitě.
  * Zakladatel moderní univerzitní archeologie v českých zemích, ovlivněný pozitivismem a
komparativní metodologií.
  * Usiloval o profesionalizaci a vědecké ukotvení oboru v rámci evropské vědy.

Karel Buchtela
  * Asistent na univerzitě, spoluautor Rukověti české archeologie (1910).
  * Reprezentant mladé akademické generace, praktikující přesně strukturovanou klasifikační práci.

3. Podstata metodologického a ideového sporu

Epistemologická rovina:
  * Píč: historizující přístup, syntéza archeologických a historických pramenů, snaha o vyprávění
národní minulosti.
  * Niederle a Buchtela: analyticko-strukturální přístup, důraz na stratigrafii, chronologii,
typologii a srovnávací metodu.

Sociologicko-institucionální rovina:
  * Píč jako outsider akademické obce, spoléhající na sbírky a terénní práci mimo univerzitu.
  * Niederle a jeho tým jako nositelé institucionální moci a systematizace vědecké produkce.

Ideologická rovina:
  * Konflikt mezi romantickým nacionalismem a racionalistickým pozitivismem.
  * Píč jako obhájce české prehistorie proti německé „kulturní hegemonii“.

4. Průběh konfliktu a jeho kulminace
  * 1880–1910: Píč dominuje sběratelské a výkladové archeologii; buduje prehistorické oddělení NM.
  * 1910: Rukověť české archeologie – první systematická učebnice, formulující „vědecké“ normy. Píč
ji vnímá jako veřejný útok.
  * 1911: Josef L. Píč páchá sebevraždu. Sklenář interpretuje akt jako symbolický důsledek
vyloučení, profesní marginalizace a osobní krize.

5. Dopady a pozdější reflexe

Krátkodobý dopad:
  * Institucionalizace univerzitní archeologie – Niederle zakládá Archeologický ústav.
  * Píčovo dílo je redukováno na empirický přínos, jeho interpretace odmítány.

Dlouhodobá reflexe:
  * Novější badatelé (např. Sklenář 2013) upozorňují na přínos Píče pro popularizaci, muzejní
činnost a syntézu poznání.
  * Archeologie 21. století uznává pluralitu přístupů a potřebu interpretace nejen formální
analýzy.

6. Význam sporu v dějinách archeologie
  * Představuje klíčový přechod od sběratelského romantismu ke strukturální analýze.
  * Ukazuje, jak se věda institucionalizuje, jaké role hrají osobnosti, emoce a ideologie.
  * Konflikt připomíná nutnost respektu mezi různými vědeckými paradigmaty.

7. Literatura a zdroje
  * Sklenář, K. (2013). Píč – Niederle – Buchtela: Zápas o českou archeologii... Praehistorica
31(1), 9–98.
  * Niederle, L. (1910). Rukověť české archeologie
  * Píč, J. L. (1899–1909). Starožitnosti země české
  * Vencl, S. (1989). "Píč versus Niederle: střet dvou paradigmat." Archeologické rozhledy 41,
97–111.
___________________________________________________________________________________________________

📊 Vědecký doprovodný aparát

🕰️ Chronologická osa:
  * 1875: Píč nastupuje do NM
  * 1899–1909: Vydávání svazků Starožitností země české
  * 1910: Niederle a Buchtela publikují Rukověť
  * 1911: Smrt J. L. Píče
  * 1920: Vznik Archeologického ústavu

📚 Klíčové pojmy:
  * Epistemologie vědy, pozitivismus, historiografie, kulturní konstrukce národa
  * Institucionalizace vědy, paradigmatický konflikt (Kuhn)
  * Archeologie jako kulturně-politický nástroj

🖼️ Ilustrační příloha:
  * Portréty hlavních aktérů
  * Ukázky rukopisů a obálek
  * Výřez z původních výstav Národního muzea (Píčův koncept)
___________________________________________________________________________________________________

📘 Výkladový slovník pojmů

Epistemologie

Věda o poznání – zabývá se otázkami, jak získáváme a ověřujeme poznání, v archeologii např. jak
interpretujeme nálezy.

Pozitivismus

Vědecký směr kladoucí důraz na fakta, měření a objektivitu. V archeologii znamená důraz na
empirická data bez subjektivní interpretace.

Institucionalizace vědy

Proces, kdy se určitý obor stává formální součástí akademické a vědecké struktury (např. vznik
kateder, ústavů).

Paradigma

Sdílený způsob myšlení a metodologie v určité vědecké komunitě.

Paradigmatický konflikt

Střet dvou vědeckých směrů, které mají rozdílné pohledy na to, co je platné poznání.

Historiografie

Studium toho, jak jsou dějiny psány a interpretovány. V archeologii jde o výklad minulosti na
základě nálezů i písemných pramenů.

Kulturní konstrukce národa

Myšlenka, že národ a jeho dějiny jsou vytvářeny kulturně a historicky – např. prostřednictvím
školství, muzeí, vědy.

Empirický přístup

Zakládá se na přímém pozorování a sběru dat – typické pro muzejní sběratelskou činnost.

Strukturální analýza

Metoda hledání pravidelností ve vzorcích nálezů, sídlišť, hrobů aj.