Lexikologie (Distanční studijní text)

Zbyněk Holub, Opava 2018, Obor: Literatura a lingvistika

Klíčová slova: 

Lexikologie, předmět, disciplíny, sémaziologie a onomaziologie, slovo a pojmenování, význam lexikální a gramatický, smysl, intenze, extenze, lexikální jednotka, lexikální sémantika, slova jednoznačná a mnohoznačná, polysémie, slovní zásoba, členění, vrstvy, systém, teorie lexikálního pole, tezaurus, paradigma a syntagma, víceslovná (sdružená) pojmenování, lexikon,. útvary národního jazyka, slohové a časové příznaky, expresivita, centrum a periferie, slovní zásoba aktivní a pasivní, proměny slovní zásoby a slovotvorba, kvantitativní vztahy, specifika (autosémantika a synsémantika, apelativa a propria/onyma, pomezní disciplíny, lexikografie, typy slovníků, vývoj české lexikografie 

Anotace: 

Studijní opora k oboru lexikologie a lexikografie se věnuje terminologii, přístupu sémaziologickému a onomaziologickému, pojetí pojmů „slovo“ a „pojmenování“, lexém a lexikální jednotka. Odlišuje význam lexikální a gramatický, definici smyslu a významu, vztahy intenze a extenze (v rámci lexikální sémantiky), slova jednoznačná a polysémická, specifika homonymie. Analyzuje vrstvy slovní zásob, odkazuje ke sdruženým pojmenováním, k frazeologii a paremiologii, k teorii lexikálního pole, k pojetí tezauru, k paradigmatice a syntagmatice, popisu lexikonu („lexika“). Připomíná útvary národního jazyka, slohové a časové příznaky, projevy expresivity formální a sémantické (komplementární či celostní), centrum a periferii slovní zásoby (aktivní a pasivní), vztah ke slovotvorbě vztahy kvantitativní, autosémantika a synsémantika, apelativa a propria/onyma. Odkazuje k pomezním disciplínám (k onomastice, etymologii, dialektologii). Představuje lexikografické disciplíny, typy slovníků, na analýzu synchronní i diachronní (vývoj české slovní zásoby a slovník historické češtiny, vývojová období), popř. typy lexikálních dialektismů a reflexi reálií. 

Autor: Doc. PhDr. et PaedDr. Zbyněk Holub, Ph.D. 

ÚVODEM

 Učební text, který možná v této chvíli začínáte číst, nebo se k němu vracíte a hledáte úvodní slovo, není formulován jako klasická učebnice. Jedná se o volný soubor naznačených témat, z nichž některá jsou podrobena širší analýze, popř. doplněna o texty převzaté z dalších příruček (vždy ovšem s uvedením příslušné citace). Naše příručka je určena posluchačům distančního studia bohemistiky na Slezské univerzitě v Opavě. Nemůže tedy (už z hlediska zaměření na svého adresáta) nahrazovat klasickou učebnici. Předpokládáme, že si každý posluchač doplní odkazy na ty zdroje, ze kterých texty do příručky převzaty nejsou, a že též využije možnosti ověřit si své získané znalosti (a především pochopení zde předkládaných informací) při doplňování úkolů k textu, kontrolních cvičení, zaměří se i na zpracování samostatných korespondenčních cvičení… a pochopí význam problémových úloh určených k důkladnějšímu promyšlení. Věříme však, že i tento elementární soubor lexikologických a lexikografických výkladů bude dostačujícím vodítkem k pochopení širší problematiky předmětu. To ostatně bylo i záměrem autora při jeho koncipování. Poměr (zařazení) jednotlivých textů k celkovému rozsahu (a k požadavkům prezentace obsahu) kapitol také není stabilní; rozložení textů je tu místy dosti nerovnoměrné. To je způsobeno rovněž tím, že nám jde zejména o předložení „momentálního“ textového souboru, na jehož úpravách bude nutno v budoucnu dále pracovat. V tom smyslu budeme vděčni i za případné připomínky, za různá doplnění, popř. za upozornění na problémy s percepcí a využitím textu. Celý textový soubor má samozřejmě kompilační charakter. Je rozdělen do devíti (ne ovšem rovnoměrně „zaplněných“) kapitol. Příručka seznamuje s podstatou lexikologie, tedy s jejím předmětem a s dílčími disciplínami, s postupy sémaziologickými a onomaziologickými (v relaci slova a pojmenování, termínů: lexikální jednotky a lexému, sémantému, samému a sému apod.), vysvětluje problematiku lexikální sémantiky (s ohledem na význam a smysl lexikální jednotky), úlohu paradigmatu a syntagmatu v lexikonu, uvádí do klasifikace víceslovných (sdružených) pojmenování, popisuje slovní zásobu, její členění, stratifikaci a systém, upřesňuje specifický charakteru pojmenování (zejména u autosémantik a synsémantik, apelativ a proprií), z blízkých pomezních disciplín objasňuje podstatu etymologie a terminologie (terminografie), v oblasti lexikografie si pak všímá zejména lexikografických přístupů a lemmatizace, klasifikace slovníků a vývoje českého slovníkářství. Rovněž tento učební text využívá symboliky a členění dílčích částí tak, aby mohl nejprve plnit úlohu jakéhosi průvodce studiem (seznámit tedy s obsahem kapitoly). Představení klíčových slov zjednodušuje katalogizační řazení témat, cíl seznamuje s hlavním zaměřením výkladu. Rozšíření látky slouží část pro zájemce, popř. exemplifikace. Každou kapitolu doplňuje (kromě cvičení) též shrnutí probrané látky a přehled dílčí literatury k tématu. 

RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY Studijní opora se věnuje předmětu a disciplínám oboru lexikologie (včetně pomocných a přechodných); dále lexikální terminologii. Odlišuje přístup sémaziologický a onomaziologický. Představuje současné (synchronní) pojetí pojmů „slovo“ a „pojmenování“, lexém a lexikální jednotka. Odlišujeme tu význam lexikální a gramatický, dále pak obecnou definici smyslu a významu, vztahy intenze a extenze. V rámci lexikální sémantiky popisujeme slova jednoznačná a mnohoznačná, vysvětlujeme specifika polysémie a homonymie. Analyzujeme slovní zásobu, její členění, dále pak její jednotlivé vrstvy (v rámci lexikálního systému), systém frazeologie a paremiologie. Část výkladu je věnována teorii lexikálního pole, pojetí tezauru, výkladu specifik paradigmat a syntagmat, popisu víceslovných (sdružených) pojmenování. Lexikon je tu systémově představen jako celek (jako soubor „lexika“); a to s ohledem na jednotlivé útvary národního jazyka, na slohové a časové příznaky, na projevy expresivity: formální (tedy jazykové, např. hláskové či slovotvorné) nebo sémantické (a to z hlediska komplementárního, tedy „škálového“ popisu, nebo celostního, kdy odlišujeme expresivitu inherentní nebo obecně polysémní/ širší kontextovou, tudíž adherentní, popř. individuálně kontextovou). Vysvětlíme postavení centra a periferie slovní zásoby, diferencujeme slovní zásobu aktivní a pasivní, její proměny a vztah ke slovotvorbě. Připomeneme také některé vztahy kvantitativní povahy a další specifika (projevy autosémantik a synsémantik, diferenciace apelativ a proprií/onym; dále pak odkazujeme k pomezním disciplínám; např. k onomastice, etymologii, dialektologii). Samostatně řadíme výklad předmětu lexikografie a jejích disciplín. Zaměřujeme se na typy slovníků, na jejich analýzu a na klasifikaci synchronní, ale také na výklad diachronní lexikografie (s ohledem na vývoj české slovní zásoby, na charakteristiku vývojových období, na utváření slovníku historické češtiny, na související lexikografické disciplíny), na typy lexikálních dialektismů, na souvislosti mezi popisem lexikonu a reflexe reálií. 

Obsah ÚVODEM 

RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY 

LEXIKOLOGIE, JEJÍ PŘEDMĚT A DISCIPLÍNY 

SÉMAZIOLOGICKÉ A ONOMAZIOLOGICKÉ POSTUPY. SLOVO, LEXÉM, POJMENOVÁNÍ

Sémaziologie a onomaziologie, metoda a lexikologické kategorie

Terminologické vymezení a zdůvodnění potřeby pojmenování

Sémantém, sémém a sém 

Blíže k charakteristice slova 

PROBLEMATIKA VÝZNAMU A SMYSLU LEXIKÁLNÍ JEDNOTKY 

Význam lexikální a gramatický 

Slovní význam 

Základní a asociativní významy 

Reference a denotace, denotát, konotace 

Smysl, intenze, extenze 

Slova jednoznačná a mnohoznačná, polysémická

Další vztahy slov ve slovní zásobě

Hyperonyma a hyponyma 

Homonyma a polysémie 

Synonyma

Antonyma

PARADIGMA A SYNTAGMA V LEXIKONU

Pojetí paradigmatu ve vztahu lexikálních jednotek

Pojetí synchronní a diachronní

Typologie a systém 

Syntagmatické vztahy mezi lexikálními jednotkami

Spojitelnost lexikálních jednotek

Typy přenášení LJ na základě podobnosti a pojmové souvislosti /PPS/

Vztahy formální 

VÍCESLOVNÉ LEXIKÁLNÍ JEDNOTKY – VÍCESLOVNÁ (SDRUŽENÁ) POJMENOVÁNÍ

Frazeologie a idiomatika 

Klasifikace frazémů

Frazeologická homonymie

SLOVNÍ ZÁSOBA, JEJÍ ČLENĚNÍ, VRSTVY VE SLOVNÍ ZÁSOBĚ A SYSTÉM

Stratifikace slovní zásoby

Vrstva slov patřících k nespisovným útvarům národního jazyka

Vrstvy slov podle slohových příznaků

Vrstvy slov podle časových příznaků

Slova zastaralá

Slova nová, neologismy

Vrstvy slov expresívních

Vrstva slov cizích

Vztah centra a periferie ve slovní zásobě češtiny

Slovní zásoba aktivní a pasivní

Systémovost ve slovní zásobě (teorie lexikálního pole, tezaurus)

Proměny slovní zásoby a slovotvorba (změny ve slovní zásobě a její obohacování)

Přehled některých způsobů utváření slov, obohacování a doplňování slovní zásoby

Kvantitativní vztahy ve slovní zásobě

KE SPECIFICKÉMU CHARAKTERU POJMENOVÁNÍ

Autosémantika a synsémantika

Apelativa a propria

Propria (onyma)

Vlastní jména obecně

Funkční pojetí vlastního jména

Systematika onymie

NĚKTERÉ POMEZNÍ DISCIPLÍNY

Lingvistická etymologie a její stav

Nauka o terminologii

Charakteristika termínu

Determinologizace

Terminologie a terminografie

LEXIKOGRAFIE

Charakter lexikografie

Pojem lexikografické jednotky

Druhy a typy slovníků (přehled, charakteristika)

Lemmatizace

Vývoj českého slovníkářství (české lexikografie)

SHRNUTÍ OPORY

ŘEŠENÍ ÚLOH

LITERATURA