5 VÍCESLOVNÉ LEXIKÁLNÍ JEDNOTKY – VÍCESLOVNÁ

(SDRUŽENÁ) POJMENOVÁNÍ

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY

Frazeologie a idiomatika jako lingvistické disciplíny:

➢ frazémy a idiomy

➢ tematická struktura

➢ konexita jazykových jednotek v textu

➢ přeskupování jednotlivých obsahových prvků

➢ systém a transformace

CÍLE KAPITOLY

Objasnit čtenáři pojetí frazému a idiomu, přiblížit související lingvistické disciplíny. Seznámení

s tematickou strukturou a konexitou jednotek (v návaznosti na předchozí výklady o spojitelnosti

jednotek). Popsat změny obsahových prvků a transformace.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Frazeologie – frazém, idiomatika – idiom, tematická struktura, konexita, transformace, slovní

spojení.

5.1 Frazeologie a idiomatika

V jazyce existuje nemálo syntagmatických spojení převážně ustálených. Na syntagmatické

ose pak můžeme pozorovat, že některá pojmenování (lexikální jednotky) se spolu snášejí lépe

nebo hůře, což se projevuje jako větší nebo menší pravděpodobnost jejich souvýskytu (v závislosti

na jejich syntaktických nebo sémantických vlastnostech), tedy jako větší nebo menší míra

jejich kolokability (jako formy spojitelnosti, konexity; pojem kolokace zavedl anglický lingvista

J. R. Firth; srov. výše). Od kolokability jako systémové schopnosti jazykové jednotky

Zbyněk Holub - Lexikologie

47

kombinovat se s jednotkami jinými se někdy odlišuje kompatibilita jako sémantická spojitelnost

jednotek v syntagmatu (chápeme-li takové syntagma jako součást textu; dále: Čejka 1992,

s. 32-33).

Pro lexikální jednotky vnitřně členěné na dva nebo více segmentů oddělených mezerami (v

psaném, virtuálním nebo tištěném komunikátu; v mluvené promluvě jde o pauzy) se ustálil název

frazém nebo idiom (dříve ustálené slovní spojení s přeneseným významem; někdy též frazeologismus).

Jedná se o nemodelové a ustálené syntagma jazykových jednotek, z nichž alespoň

jedna je z hlediska té druhé extrémně omezeného a formálně (většinou ale i sémanticky)

zavřeného paradigmatu (Čermák,F., in: Filipec, Čermák1985, s. 176-177n.). Pořadí slov je nezaměnitelné

a význam frazému nelze vyvodit z dílčích významů jeho složek. Slovo (v sémantickém

smyslu) v těchto pojmenováních ztrácí původní význam a nabývá významu nového,

který je vázán na příslušný frazém (Čejka 1992, s. 32-35; LEX-OU).

DEFINICE

Idiom se chápe v poslední době jako synonymum k výrazu frazém s tím, že označení frazém

zdůrazňuje formální (morfosyntaktickou) a idiom sémantickou (významovou) stránku téhož

výrazu. Starší definice idiomu uváděla, že se jedná o výraz, jehož smysl není odvoditelný z jeho

částí (např. chytat lelky - lenošit, mít nakoupíno nebo mít (v)opici, draka (aj.) - být opilý, mor.

čučet jak tele na nový vrata - dívat se vyjeveně, pěšky jako za vozem - nastejno, ani zbla - ani

trochu, kupovat kočku v pytli, zbyly jí/mu jen oči pro pláč).

Z diachronního hlediska (především s ohledem na okolnosti utváření frazému) musíme přihlížet

k dalším třem aspektům:

1. hranice mezi oblastí lexikálních jednotek jednoslovných a frazémů je neostrá, plynulá

2. význam slovních komponentů frazému se může projevovat jako asociativní významová

složka reflektovaně sdružená (viz výše)

3. ne vždy je zcela zastřen rozdíl mezi frazeologickým a původním(doslovným) významem

spojení... (Čejka 1992, s. 33)

5.2 Klasifikace frazémů

Frazémy (idiomy) lze klasifikovat z různých hledisek:

I. Podle rozsahu frazeologizace rozlišujeme:

Víceslovné lexikální jednotky – víceslovná (sdružená) pojmenování

48

a) Frazémy s jedním frazeologickým členem, kam patří např. železné zdraví (frazeologické

je adjektivum, zde znamená pevné, nikoli vyrobené ze železa), černý pasažér, koňská

dávka, děravá paměť, krátký rozum, slepý náboj, vlčí mák. Některé frazémy tohoto

typu jsou odbornými termíny, např. slepé střevo, jiná vlastními jmény (Tichý oceán,

Mrtvé moře).

b) Spojení frazeologizovaná jako celek jsou např. modrá krev (tj. šlechtický původ), bílá

vrána (výjimka), vzít nohy na ramena (utéci), tvrdý oříšek, jablko sváru (problém), na

jedno brdo (stejný), pod psa (špatný), každý pes jiná ves (různý), pustit k vodě (opustit),

držet nad vodou (podporovat), z deště pod okap, z bláta do louže (stejně), na každém

kroku (všude), až na kost, do morku kostí (úplně, skrz).

c) Po strukturní stránce mají v systému frazeologie jazyka zvláštní místo přirovnání

(např. bílý jako stěna, chudý jako kostelní myš, tichý jako pěna, lže, jako když tiskne, spí

jako dudek, mluví jako kniha, mlčí jako hrob; potud také: LEX-OU). Jejich hodnocení

není v jazykovědě jednotné; občas jsou chápána jako frazeologismy, jindy jako pomezní

skupina; většinou funkčně – jako kolokace. Po strukturní stránce mají v systému frazeologie

jazyka zvláštní místo. Jsou konstruována různými realizacemi základního (někdy

jen implicitního) schématu:

/Cd/ - R – (Tc) – C – Ct, kde:

Cd = comparandum (referenční výraz obvykle v subjektové pozici – daný konkrétním kontextem:

/Karel/ je zarostlý jako Ezau)

R = relátor (výraz – obvykle sloveso – relační povahy, který dodává idiomu charakter predikátu:

/Karel/ je zarostlý jako Ezau)

(Tc) = tertium comparationis (vlastnost, kterou mají Cd a Ct společnou: /Karel/ je zarostlý

jako Ezau; Tc často splývá s R: /Karel/ řve jako lev)

c = komparátor (formální znak signalizující obecně vztah podobnosti; obvykle příslovečný

– jak, jako: /Karel/ je zarostlý jako Ezau)

Ct = comparatum (zobecněný a obvykle známý model, prototyp, standard, k němuž je kontextem

daný referent Cd vzhledem ke své podobnosti vztažen: /Karel/ je zarostlý jako Ezau);

dále Čejka 1992, s. 34-35; Filipec, Čermák 1985,s. 217- 219.

II. Podle citových příznaků lze odlišovat (např.) frazémy neutrální (krok za krokem), eufemistické

(rozloučit se se životem) nebo dysfemistické (mlít pantem).

Zbyněk Holub - Lexikologie

49

III. Z hlediska hodnocení stylistického mohou být frazémy opět neutrální (krokodýlí slzy),

hovorové (dát do zubů) i knižní (mít hlavu v oblacích, stavět vzdušné zámky).

IV. Po stránce lexikálně sémantické mohou být frazémy navzájem synonymní (např. v rámci

synonymických řad: utéci – vzít do zaječích – vzít nohy na ramena – vzít roha – zahnout kramle

– být v prachu – být ten tam), antonymní (alespoň do jisté míry, např. vzít roha x postavit se

čelem komu, čemu) apod. (dále LEX-OU).

V. Po stránce slovních druhů a typů spojení odlišujeme frazémy jmenné (popř. zástupně

jmenné) a slovesné, dále kolokační (u běžného slovního spojení), kombinované: propoziční

(kombinace komponentů z roviny lexikální nebo kolokační v jedné promluvě, výpovědi) a polypropoziční

(kombinace propozic, vícera promluv, výpovědí), podle vazby na mluvčího monosubjektové

(vázány na jednoho mluvčího) a intersubjektové (vázány na větší počet mluvčích,

min. na dva) apod.. V tom smyslu se někdy hovoří i o frazémech lexikálních, které jsou

jinak běžně v jazykovědě chápány jako kompozita (pantáta, beznaděj, bezuzdný; k tomuto pojetí

srov. podrobněji práce F. Čermáka: in Filipec, Čermák 1985, s.178-236; dále SČFI). Některé

práce blízké tomuto stanovisku pak hovoří o idiomatických kompozitech (mateřídouška,

devětsil, strašpytel) a derivátech (neplecha, zákeřný; srov. např. Čejka 1992, s.35).

Mezními případy kolokací jsou taková spojení slov, u nichž se jeden nebo více členů vyskytuje

pouze v jediném typu kolokace (a nikde jinde). Takové monokolokabilní výrazy (bacha,

pré, hin, duhu, lubem, holičkách, krážem, lehára, bandurskou, mrtě) nemají již dnes samostatný

význam. Nedají se v daném kontextu ničím zaměnit. A v jiném kontextu se nevyskytují. Nemohou

tedy stát ničím v protikladu ani se uplatnit jako samostatné jazykové znaky. V kombinaci

s významovými pojmenováními pak tvoří krajní typ monokolokabilního frazému (idiomu).

SAMOSTATNÝ ÚKOL

Úkol k textu ... 5/1

Sémanticky na opačném pólu než monokolokabilní frazémy najdeme typy frazeologických

jednotek s ustálenou metaforou nebo metonymií (zlatý déšť- keř, bledá tvář - běloch), které

bývají označovány za kvazifrazémy (popř. za kvaziidiomy). Doplňte si o nich výklad podle

literatury (např. Čejka 1992, s. 33-34; popř. F. Čermák in Filipec, Čermák 1985).

Víceslovné lexikální jednotky – víceslovná (sdružená) pojmenování

50

5.3 Frazeologická homonymie

Některé frazémy (idiomy) mohou být dokladem frazeologické homonymie, tedy dvojznačnosti,

resp. nejednoznačnosti sdělení. Jejich formální komponenty odpovídají jazykovým prvkům,

které jsou v jiných, neidiomatických případech kompatibilní. V takovém případě je vždy

nutné přihlížet k celkovému kontextu sdělení: zda se jedná o přímý (původní) význam sousloví,

nebo je spojení užito v přeneseném smyslu (v idiomatickém významu), tedy jako skutečného

frazému. Příkladem frazeologické homonymie může být např. sousloví „lízat si rány“. Může

vyjadřovat doslovný význam sdělení („kocour si líže rány, které mu způsobil sousedův pes“),

ale může se jednat rovněž o frazém popisující (např.) náladu sportovního týmu po těžké porážce.

Ve starší době se často hovořilo o různých „stupních“ ustálených spojení; např. o rčení nebo

o úsloví, jejichž klíčovým slovem je sloveso. Je jisté, že se toto sloveso tvarově mění – podle

potřeby a v závislosti na kontextu (např. vzít vítr z plachet /vzal, vezme …; mluvit do větru, dělat

z komára velblouda; dále k tomu např. LEX-OU). Současná teorie tu ale hovoří spíše výhradně

o frazémech (dokonce rozdílně od některých literárních slovníků); popř. o frazeologických

transformacích, dochází-li k záměnám a k modifikacím dílčích komponentů ustálených pojmenování

(podrobně k tomu Filipec, Čermák1985).

PRO ZÁJEMCE

Problematika paremiologie

Samostatnou skupinu pojmenování tvoří taková spojení, která mají neměnnou podobu, podávají

jisté naučení (někdy mravní nebo etické) a jsou úzce spojeny s lidskou každodenností

(zejména se střídáním cyklu zemědělského roku). Hovoříme tu někdy o parémiích (nikoliv

tedy o frazémech). Spíše než frazeologie se jimi zabývá samostatný obor, který se nazývá paremiologie.

Patří sem:

a) pořekadla: od ostatních frazeologických typů (rčení) se liší tím, že mají stálou, neměnnou

podobu. Často plní funkci situačních průpovídek, někdy jsou veršovaná, např.

My o koze, on o voze. - Dočkej času, jako husa klasu. - Já nic, já muzikant. - Až naprší

a uschne.

b) přísloví: jsou to krátké průpovědi s mravním, etickým ponaučením. Mají smysl sama

o sobě, k užití nepotřebují kontext, např. Kdo se bojí, nesmí do lesa. – Komu se nelení,

tomu se zelení. – Bez práce nejsou koláče. - Lež má krátké nohy, daleko neujde.

c) pranostiky: podávají zkušenosti o přírodních jevech, nejčastěji o počasí, např. Svatý

Martin přijede na bílém koni. – Na Nový rok o slepičí krok (... srov. dále též LEXOU).

Zbyněk Holub - Lexikologie

51

KONTROLNÍ OTÁZKA

5/2 Rozlište frazémy, termíny a volné spojení slov (kolokaci). Vybrané frazémy se potom

pokuste klasifikovat (podle jednoho z hledisek, k nimž tato kapitola odkazuje): medvěd brtník,

chod naprázdno, ultrakrátké vlny, být dalek (něčeho), Nejvyšší soud, provádět syntézu,

dlouhá věta, klíční kost, špinavé peníze, provádět hloupost, dvoumístné číslo, tříčlenná komise,

červené barety, mořská vlna, Česká republika, mít štěstí, provádět syntézu, černá

skříňka, bílá kniha, dřevěná skříň, zlatý déšť, kyselina solná, silná kyselina

5/3 ... V přirovnání Otec je unavený jako kůň odlište: comparandum, relátor, tertium

comparationis, komparátor a comparatum.

SHRNUTÍ KAPITOLY

5. kapitola čtenáři objasnila pojetí frazému a idiomu (včetně přirovnání a návazné klasifikace)

a přiblížila související lingvistické disciplíny. Seznámili jsme se s tematickou strukturou

a konexitou jednotek (v návaznosti na předchozí výklady o spojitelnosti jednotek). Nechyběl

ani popis změn (přeskupování) jednotlivých obsahových prvků a vztahu systému i transformací.

DALŠÍ ZDROJE

ČEJKA, M. Česká lexikologie a lexikografie. Masarykova univerzita, Brno 1992.

ČERMÁK, František: Syntagmatika slovníku: Typy lexikálních kombinací. In: Čeština - univerzália

a specifika 3. Brno 2001. S.223–232.

ENCYKLOPEDICKÝ slovník češtiny. (Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. eds.). Nakladatelství

Lidové noviny, Praha 2002......... ESČ

FILIPEC, Josef – ČERMÁK, František: Česká lexikologie. Praha: Academia 1985.

HAUSER, Přemysl: Nauka o slovní zásobě. Praha: SPN 1980.

MANUÁL LEXIKOGRAFIE (Čermák, F., Blatná, R. et al./ eds.). Jinočany: H&H, 1995.

PLACHETKA, Jiří: Velká encyklopedie citátů a přísloví. 2. vyd. Praha: Academia 1999.

PŘÍRUČNÍ mluvnice češtiny. 2.vyd. Praha, Lidové noviny (např. 1996).

Víceslovné lexikální jednotky – víceslovná (sdružená) pojmenování

52

SLOVNÍK české frazeologie a idiomatiky. (Čermák, F. a kol./ eds.) Praha: Academia 1983,

1988,1994 ......SČFI

SLOVNÍK spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia 1994.

VAŠKŮ, Z. – BRYCHTA, J.: Velký pranostikon. Praha: Academia 1997.

ZAORÁLEK, Jaroslav: Lidová rčení. 4. vyd. Praha: Academia 2000.

TÁLSKÁ, Ivana: Čeština po síti. Ostravská univerzita v Ostravě 2010; http://eridanus.

cz/id32402/jazyk/jazyky/indoevropske(1_jazyky/slovanske(1_jazyky/c(2es(2tina/

(LEX-O