8 NĚKTERÉ POMEZNÍ DISCIPLÍNY

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY

Etymologická práce (metody a postupy, vývoj etymologického poznání, etymologie a historický

lexikon), lingvistická etymologie a její stav (využití formálních a sémantických prostředků

(postupy přímé nebo nepřímé), metoda sémantické analýzy (obsahové, lexikografické

a kvalitativní); jazyková rekonstrukce na pozadí vývoje jazyka; návazné postupy derivačně sémantické

(při hledání původní identity slova), genealogické a typologické; aplikované metody,

postupy a prostředky při deetymologizaci, v záznamech pojmenování nebo u přímého přejetí,

základní metodika historicko-srovnávací a metoda „Wörter und Sachen“).

Nauka o terminologii (terminologie a intelektualizace spisovného jazyka, tvoření odborného

názvosloví, specifická povaha slov užitých jako termínů, terminologie a terminografie)

CÍLE KAPITOLY

Poučit (v základním přehledu) o podstatě etymologických bádání, o metodách a prostředcích

(zejména o pojetí historickosrovnávacím a o vztahu k reáliím, resp. k etymologické reflexi jejich

existence). Seznámit s vývojem oboru. Přiblížit současné pojetí terminologie a terminografie,

seznámit s hodnocením termínů (zejména odborných pojmenování).

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Etymologie, metody a postupy, vývoj, lexikon. Formální a sémantické prostředky. Sémantická

analýza obsahová, lexikografická a kvalitativní. Jazyková rekonstrukce. Postupy derivačně

sémantické, identita slova. Aplikované metody, deetymologizace, přímé přejetí.Metoda

historicko-srovnávací a metoda „Wörter und Sachen“. Terminologie. Intelektualizace. Odborné

názvosloví. Specifika termínů. Terminografie.

8.1 Lingvistická etymologie a její stav

Etymologie je nauka o původu slov a jejich významů, o vývoji slova, o jejich vzájemné

příbuznosti; v užším smyslu sleduje původ slova a zahrnuje „výklad o něm“. Předmětem etymologie

je tedy zkoumání, odhalování a výklad původu slova (Klimeš, L.: Slovník cizích slov…

aj.).

Některé pomezní disciplíny

87

Je to tedy jazykovědná disciplína zkoumající tzv. „původ“, nebo lépe: vývoj slov, slovních

spojení a tvarů; tj. sledující původní formy určitých slov v daném jazyce, z čeho slovo vzniklo

a jaký význam měly jeho jednotlivé morfémy, jazykové procesy, které v průběhu vývoje slova

ovlivnily). Běžný uživatel jazyka mnohdy původní lexikální souvislosti nevidí (např. spojitost

mezi slovy „dítě“ a „dojit“, přitom oba lexémy pocházejí ze stejného slovního základu; srov.

staroslověnské „doiti“ a pozdější staročeské „dojča“).

Provedení vědecké (etymologické) analýzy ovšem vyžaduje zkušeného jazykovědce.

Jazykové prostředky, které etymologické bádání zkoumá, mají obvykle charakter formální,

popř. formálně sémantický. Při jejich sledování využíváme běžných vědeckých postupů (vědecké

a formálně logické metodologie, která pracuje s analýzou a syntézou, s indukcí a s dedukcí,

s postupy synchronními i diachronními, s prostředky formálními i sémantickými…

apod.). Přitom se (např.) do výzkumu lexikonu zapojují postupy přímé nebo nepřímé. V případě

užití přímého postupu je analýza stavby slova srozumitelná i pro laika (např. u slova uči-

tel, kde přípona – tel naznačuje, že jde o slovo činitelské - popisující toho, kdo něco dělá, a

základ uč- odkazuje k dalším slovům podobného typu učit, učeň, vyučování, učebna; vyjdemeli

z alternace –k-/-č, potom též ukazovat). Užití postupu nepřímého ovšem již vyžaduje filologické

školení (např. k odhalení společného základu slov lep-i-t x l-nou-t); původní stav tu byl

překryt prehistorickým a historickým vývojem (podobně je tomu např. v případě porovnání slov

hořet a Žďár. Posun apelativa na toponymum tu navíc musíme doložit i kulturně /civilizačně/

historicky - vypalováním zemědělské půdy ve středověku; a potom též lingvisticky - na odvozování

místních jmen ze jmen obecných – s ohledem na archivně zachovaný listinný stav).

K posouzení původu pojmenování slouží též metoda sémantické analýzy (jako základní

metoda sémantického výzkumu v rámci lingvistické komparatistiky), která umožňuje postupně

„procházet“ znakové jednotky či skupiny znaků (sémantické jednotky), kterým se přiřazuje význam.

Vycházíme přitom z předchozí formální analýzy textu (obvykle syntaktické, kontextové,

kolokační…). Sémantická analýza se zabývá významem jednotlivých slov či větších větných

celků. Snaží se zachytit pole významů jednotlivých termínů a podle kontextu určit konkrétní

význam použitých termínů v daném textu. Této metody se užívá pro rozbor terminologické a

obsahové struktury textu. Podle výzkumného záměru rozlišujeme několik přístupů. K nim patří:

• obsahová analýza je zaměřena na kvantitativní analýzu frekvenční struktury textů s

ílem charakterizovat jejich obsahovou strukturu

• lexikografická kvalitativní analýza terminologické struktury textu se používá za účelem

vytvoření terminologického slovníku

• lingvistická analýza analyzuje vztahy a souvislosti mezi vytipovanými prvky textu a

kontextu.

Uvedené metody se algoritmizují, aby je bylo možné aplikovat (např.) při výzkumech velkých

souborů dat uložených v pamětech počítačů.

Zbyněk Holub - Lexikologie

88

Sémantické metody obecně slouží k výběru obsahově závažných prvků textu. Všechny vycházejí

z analýzy sémantických struktur textu (tedy ze sémantické analýzy). Jako struktury chápeme

zjevné obsahově zatížené prvky (název, podnázev) nebo prvky skryté v textu a předpokládající

náročnou „podpovrchovou" analýzu (morfémy, sémy ap.). Jde o metody využitelné k

obsahovému zjišťování sémantických vlastností textů a textových prvků, které lze pak třídit na

základě obsahových hledisek (analýzy témat). Může být tak zjišťován i jejich vztah k jiným

sémanticky významným jednotkám (tzv. kontingence).

Využití sémantické analýzy:

• překlad z přirozeného jazyka do jiného přirozeného jazyka

• překlad z jednoho počítačového jazyka do jiného počítačového jazyka

• rozbor a kontrola gramatiky textu

• práce s dokumenty (vytváření abstraktů z textů, koncipování listů, inteligentní vyhledávání

apod.)

• (pre)historická rekonstrukce významu jazykových znaků…

V návaznosti na posledně uvedenou možnost volíme:

a) derivačně sémantické postupy (např.slovo pi-vo je odvozeno od základu pi-: pití, nápoj,

„pitivo“ – obd. i ve stsl.; sémantický posun vedlo k pojmenování specifického druhu nápoje

(srov. např. Němec 1980a, b)

b) hledání původní identity slova, pokud je pojmenování sledovatelné (srovnatelně) i v dalších

jazycích (zvláště těch geneticky příbuzných); může jít o:

• analogie průhledné (např. u slova ruka - z psl. rõka; srov. litevské ranka; popř. dõbъ

– dub, dąb, dāb; pojmenování tu mají stejný význam a existují pouze malé diference

ve formální podobě v jednotlivých sledovaných jazycích)

• málo průhledné analogie

• je nutná analýza na základě specifických lingvistických operací (např.: č. uhel, slk.

uhol, r. ugol/ pol. węgiel, hl. wuhlo, dl. wugel, br. vuhal, ukr. vuhil/ mak. nář. vaglen

– mak. spis. jaglen, b. văglen/ sln. oglje, sch. ugalj… psl. *õglь)

• popř. další vývoj popisuje historické hláskosloví slovanských jazyků

• někdy tu působí především diference významové:

• v rámci slovanských jazyků je známé (např.) odlišení č. hodina a r. god (*god =

vhodný čas; stsl. godъ / godina; srov. č. hodit se; specializace obecného významu:

/výroční, slavnostní/ den; Boží hod; moravské hody). Proti tomu den je sémanticky

Některé pomezní disciplíny

89

nepříznačné (*dьnь = „světlá“ část širší časové jednotky, dnes 24 hodin: od *dei =

zářit, svítit)

• pomocné postupy genealogické a typologické využijeme ještě výrazněji při hledání

původu slov „přes hranice slovanských jazyků“. Ne u všech jazyků lze ovšem počítat

typologicky (např.) s flexí. Usuzujeme proto podle společných rysů dříve blízkých

jazyků (na základě genetické a genealogické teorie; v rámci flektivních jazyků indoevropské

rodiny např. č. peku, pečeš – fran. je cuis, lat. coquō /vařím, arch. quoquō

u Plauta – staré quequō?; pak ale nejen asimilace quo – que, ale pův. poquō - quoquō

... srov. lat. vulg. popīna vedle klas. coquīna = hospoda; střlat. Cocina, něm. Küche,

č. kuchyně… Liší se tu základy peku - quequ a slovanský satemový základ ku > k /pek-

, popř. sti pačati, lit. kepu, kepti nebo fran cuis - obd. ital. cuoccio z nedoloženého

tvaru *coquiō)

Shrneme-li uvedené poznatky o etymologické metodologii, musíme připustit, že je obdobná

metodologii vědy a formální logiky, využívá (pre)historické rekonstrukce a historickosrovnávací

metody; ale diferencovaně podle zaměření a využití prostředků (s ohledem na cíle, zaměřenost

mluvních aktů). Promítají se tu tedy aspekty jazykovědné (s ohledem na plány a roviny

jazyka), individuálně psychologické (přímé, nepřímé i zprostředkované; s ohledem na studium

jazyka jednotlivců v rámci systému; akribie na pomezí „hraničních věd“: psycholingvistiky,

sociolingvistiky, etnolingvistiky apod.) a „mimojazykové“ metodologie (převážně společenskovědní:

s ohledem na studium reálií, společnosti - a jejich vlivu na jazyk). Aplikované metody

jsou zaměřené na dosažení dílčích cílů v rámci jednotlivých disciplín (např. kombinace rozhovoru

a záznamu výpovědi mluvčích u synchronního výzkumu… aj.). Mezi nejčastěji užité postupy

a prostředky patří deetymologizace (u pojmenování se dokládá přímá vývojová linie;

např. u slova dítě: dochází k odkrytí původu slova, rekonstruuje se „vnitřní forma“, původní

motivace tvoření a původní význam morfémů... zde například souvislost s významem “kojit“:

dojiti...). Někdy konstatujeme faktický stav (např. u slova bratr, které je doloženo v obd. podobě

i významu v dalších jazycích téže jazykové rodiny; lze tedy předpokládat obd. stav v prajazyce/

prajazykovém období... a divergentní vývoj). Jindy jde o přímé přejetí slova (v rámci

konvergentního vývoje např. u slova kalhoty –z lat. caligotae...).

Princip arbitrérnosti jazykového znaku nám potom umožňuje vzájemné ovlivňování formy

a obsahu pojmenování. V souvislosti s tím je nutné připomenout další metodu etymologických

bádání (vedle základní metodiky historicko-srovnávací); totiž postup, který přímo souvisí s potřebou

spojit výklad se znalostí reálií: metodu „Wörter und Sachen“ (tímto způsobem vysvětlil

Meringer rozšíření slova věža, které označuje ve slovanských jazycích druh obydlí: podle původního

primitivního domku na saňovém podvozku).

KORESPONDENČNÍ ÚKOL

8/1 ... Jako příklad souvislého etymologického rozboru bývá často uváděn popis vývoje

slova dítě. Porovnejte tento výklad v různých etymologických slovnících (např. u Machka/

nově 1997, v SES nebo u Rejzka/ 2001; popř. u Holuba a Kopečného/např.1952).

Zbyněk Holub - Lexikologie

90

8/2 ... Ověřte si jak různé etymologické slovníky (vyberte alespoň tři!) vykládají slova

matka, velký, brát. Porovnejte sledované slovníky a přihlédněte i k výkladům v literatuře (dále

např.: Erhart, Večerka 1981; Večerka 2006, s. 7-15; Havlová in Manuál 1995, s. 211-229).

8.2 Nauka o terminologii

8.2.1 CHARAKTERISTIKA TERMÍNU

Terminologie tvoří specifickou oblast lexikologie. Termíny jsou LJ, které jsou využívány ve

vědeckých a technických oborech za účelem snadného dorozumění. Jejich souhrn tvoří velmi

rozsáhlou oblast lexikální zásoby daného jazyka, zejména některé obory vytvářejí rozsáhlou

nomenklaturu (biologie, chemie), kterou nemohou reflektovat výkladové slovníky daného jazyka;

vznikají proto slovníky terminologické, jež objasňují terminologii určitého oboru. Z hlediska

strukturování slovní zásoby náleží termíny do vrstvy slov se stylistickým příznakem, tj.

těch, která jsou charakterizována příslušností ke konkrétnímu funkčnímu stylu jazyka. Takto

termíny se vyskytují v projevech odborného stylu a jejich výskyt mimo tuto oblast je omezený

a vede k determinologizaci.

Charakteristika termínů (odborných názvů):

jednoznačnost – znamená požadavek, aby každý termín odpovídal pouze jedné skutečnosti.

Absolutní jednoznačnost – výskyt daného termínu pouze pro jedinou skutečnost – je poměrně

vzácná: podmět, citoslovce, druhohory, sulfan, obratník, novela. Častější je případ, kdy termín

je jednoznačný pouze v rámci dané terminologie oboru a mimo ni má nějaký (původní) význam

neutrální: předložka, spojka, přesah, kořen, sůl. Funguje-li totéž slovo jako termín ve více oborech,

přičemž nelze některé užití vysvětlit přenesením, hovoříme o terminologických homonymech:

reakce v chemii a politice, asimilace v etnologii, botanice, fonetice. Takovéto způsoby

víceznačnosti termínu (napříč obory nebo mimo obor) není na závadu, ale v praxi se vyskytuje

i polysémie termínů uvnitř jednoho oboru: např. funkce v jazykovědě, konotace.

přesnost - souvisí s jednoznačností, termín by měl vystihovat přesně pojmenovanou skutečnost.

V rozporu s tím je synonymita v terminologii, tj. případ, kdy jednu skutečnost pojmenovává

více termínů. Synonymita v terminologii je častá hl. u novějších termínů, kde teprve

dochází k ustalování jejich terminologické podstaty a mohou zde soupeřit termíny různých škol,

autorů apod. Druhým výrazným případem synonymie v terminologii je existence české verze

termínu jinak přejatého: mluvnice x gramatika, přívlastek x atribut, zájmeno x pronomen, kopaná

x fotbal, skladba x syntax aj. V některých případech jeden z členů této dvojice může vyjít

z užívání – viz obrozenecké silozpyt x fyzika, lučba x chemie nebo házená x handball. Může

také dojít k rozlišení: vteřina x sekunda.

Některé pomezní disciplíny

91

Přesný termín vyjadřuje pojem (pojem je nenázorný myšlenkový odraz podstatných rysů

jevu, získaný abstrakcí); to se projevuje tím, že jej lze vyjádřit definicí a že není – nebo je jen

minimálně – ovlivněn kontextem.

Pojmy každého oboru jsou většinou systémově uspořádány; terminologie se snaží tento systém

odrážet pomocí slovotvorných postupů. Tak např. pro početní úkony používáme substantiva

slovesná (sčítání, odčítání, dělení, odmocňování), názvy prvků se tvoří sufixem –ík (kyslík,

vodík, hořčík, vápník), sufix u atributu v chemickém názvosloví vyjadřuje mocenství: -ný, -

natý, -itý, -ičitý, -ičný/-ečný, -ový, -istý, -ičelý.

ustálenost – znamená relativní vývojovou stálost, neznamená ovšem neměnnost – rovněž

termíny se mění, a to v případech, kdy již nevyhovují novému poznání skutečnosti, nebo pokud

již nevyhovuje jejich forma. Na rozdíl od vývoje jazyka ovšem není vývoj terminologie spontánní,

nýbrž je výsledkem uvážlivých zásahů.

nosnost – termín by měl být nosný, operativní, tj. měl by poskytovat možnost dalšího tvoření

– fotbal vs. kopaná. Málo operativní jsou především terminologická víceslovná pojmenování.

absence pragmatických rysů významu – význam termínu by měl být pouze nocionální,

bez pragmatických významových rysů. V minulosti při tvoření terminologie některých oborů

byla použita i deminutiva (anatom. kladívko, třmínek, lopatka, panenka, botan. tyčinka, lístek),

popř. takové slovotvorné sufixy, které v běžném jazyce mají expresivní zabarvení (outloň, pyskoun,

vruboun aj.). V těchto případech se však expresivní příznak vytrácí, dochází k deexpresivizaci.

Zobecněním a shrnutím uvedených ideálních charakteristik termínů lze dospět k definici:

DEFINICE

Termín je LJ s přesným pojmovým významem, která slouží odbornému vyjadřování a která

je jednoznačná a normalizovaná v rámci oboru a jejíž význam postrádá pragmatické významové

rysy.

8.2.2 DETERMINOLOGIZACE

Determinologizace je opakem terminologizace, je to tedy proces, v němž LJ ztrácí svou

terminologickou povahu a posouvá se směrem z periferie lexikálního systému k jeho středu.

Podmínkou determinologizace je, že se termín začne používat mimo odborný styl a přejde do

běžného užívání. Tak ztrácí vztah k ostatním termínům dané oblasti a naopak vstupuje do

vztahů s jednotkami běžné slovní zásoby, to mj. provázeno formální a gramatickou adaptací

termínů. Snadněji tento proces zasahuje termíny označující základní skutečnosti svých oborů;

Zbyněk Holub - Lexikologie

92

je doprovázen vznikem sekundárních abstraktních významů – např. u slovesa krystalizovat,

sondovat. Příklady determinologizace: filozofie, transparentní, virus, množina, ekologie.

8.2.3 TERMINOLOGIE A TERMINOGRAFIE

Termín terminologie má dva významy:

b) odborné názvosloví jako soubor odborných názvů – termínů (v tomto

významu pojmenování „terminologie“ a „odborné názvosloví“chápeme

jako synonyma)

c) nauka o odborném názvosloví

Terminografie je potom jednou ze součástí takového pojetí výkladu slovní zásoby,při němž

lexikografii vnímáme výhradně jako jazykovědný obor zabývající se popisem slovní zásoby

(jenom a pouze). Základní jednotkou vědeckého a odborného textu je potom termín (u kterého

předpokládáme přesný a jednoznačný, výslovně vymezený pojmový význam, který dominuje

v odborném kontextu – s redukcí jistých aspektů, např. expresivity; k tomu dále: Machová

in Manuál 1995, s. 137).

PRO ZÁJEMCE

Zajímavé je sledovat východiska terminografického projektu. Také terminografie odlišuje

typy slovníku z hlediska percepce a produkce, a to v mateřštině a v cizím jazyce: výkladový

nebo překladový (jednojazyčný, glosář, „tlumočnický“, dvoujazyčný, pojmově organizovaný i

aktualizovaný, diferencovaně užitý podle cílového jazyka, sledovaného období, typů kombinací

apod.). Terminograf z hlediska významu rozeznává dva druhy termínů:

• termíny, u nichž určují význam odborníci příslušné tematické oblasti obvykle při jejich

prvním užití (v rámci preskriptivní terminologie)

• termíny z tematických oblastí, kde je pro hodnocení jevů důležitý (v rámci pseudopreskriptivní

terminologie):

• postoj či náhled člověka, nějaké školy, společenství

• úzus vymezený dohodou akceptovanou širším společenstvím (např. v rámci právnického

okruhu).

Důležité je hodnocení heslového slova a zapojení gramatických informací (mnohdy nejsou

uváděny téměř žádné); dále sledujeme charakteristické kolokace, výklad významu (definice),

příklady užití termínu, synonymické vztahy, označení tematické oblasti, popř. spolehlivost termínu.

Některé pomezní disciplíny

93

Samostatnou kapitolu v problematice hodnocení termínů tvoří i shromažďování terminologických

informací a jejich distribuce, aktualizace shromážděných informací a řízení terminologických

informací. S lexikografickým termínem lexikální databanka potom koresponduje termín

terminologická databanka (TDB; podrobněji k tomu: Machová in Manuál 1995, s. 137-

157).

SAMOSTATNÝ ÚKOL

8/3 ... Úkol k textu

Důkladně prostudujte výklad k problematice terminologie a terminografie v literatuře

(např.: Machová in Manuál 1995, s. 137-157) a upřesněte slovní spojení lexikální a terminologická

databanka.

SHRNUTÍ

Cílem kapitoly bylo přinést poučení o podstatě etymologických bádáních, o metodách a prostředcích

(zejména o pojetí historickosrovnávacím a o vztahu k reáliím a k historickému lexikonu),

seznámit s vývojem oboru a využít k tomu formálních a sémantických prostředků (s

ohledem na postupy přímé i nepřímé). Výklad o základní metodice historicko-srovnávací a o

metodě „Wörter und Sachen“ (popř. o metodě sémantické analýzy - obsahové, lexikografické

a kvalitativní) je doplněn návaznými postupy derivačně sémantickými, genealogickými a typologickými

(včetně splikovaných metod – téý při deetymologizaci).

Text.přiblížil současné pojetí terminologie a terminografie, seznámil s hodnocením termínů

(zejména odborného názvosloví) a s jejich specifickým charakterem..

DALŠÍ ZDROJE

ERHART, A., Večerka, R., Úvod do etymologie, SPN Praha 1981

HOLUB, Josef, KOPEČNÝ, František: Etymologický slovník jazyka českého. Praha : Státní

nakladatelství učebnic 1952

Zbyněk Holub - Lexikologie

94