L 2 Proces tlumočení Tři fáze procesu tlumočení: 1. recepce 2. převod (translace) 3. reprodukce ad 1) RECEPCE zahrnuje aktivní náslech (akusticko-fonetický příjem) a porozumění, tj. jazykovému pochopení textu VJ. Při náslechu tlumočník při něm vnímá jednotlivé fonetické i suprasegmentární prvky (jednotlivé hlásky, přízvuk, důraz, intonaci, větnou melodii, pauzy). Tlumočníkovo vnímání je ovlivněno objektivními a subjektivními faktory: Faktory objektivní – technické šumy, hluk, vyjadřování odesilatele (výslovnost, hlasitost, tempo). Faktory subjektivní se odvíjejí od psychofyziologických předpokladů tlumočníka (jeho sluch, paměť, schopnost logického myšlení, schopnost rychle reagovat, schopnost intenzívně se soustředit, schopnost zaměřit pozornost více směry). Pro fázi recepce mají zásadní význam také kontext a komunikační situace. Výsledkem recepce je vytvoření obsahové kostry přijímané informace. ad 2) PŘEVOD (TRANSLACE) je klíčovou fází procesu tlumočení. Východiskem je pochopení celkového smyslu textu VJ. Náplní této fáze je sémantické zpracování textu VJ: jazykovým jednotkám textu VJ (jednotkám lexikálním a syntaktickým) se přiřazují jednotky CJ. Úspěšnost translace závisí: · na stupni aktivní znalosti CJ – zahrnuje i znalosti větné struktury CJ, znalost porovnávací gramatiky obou jazyků a schopnost si dané rozdíly uvědomovat v samotném procesu tlumočení. Tato schopnost je ovšem závislá na uvedených psychofyziologických předpokladech tlumočníka · na schopnosti přiřazovat k sémantickým (významovým) složkám textu VJ jejich ekvivalenty v CJ ad 3) REPRODUKCE Dochází k zpracování převáděné informace do konečné podoby v CJ. Při této fázi procesu tlumočení se tlumočník stává odesílatelem informace. Podobně jako u monolingvální jazykové komunikace, i u reprodukce lze rozlišit tři fáze vytváření sdělení: · fáze vnitřní přípravy – je vytvářeno sémantické (významové, obsahové) schéma vlastního sdělení · sdělení získává konkrétní gramatickou podobu – struktura textu VJ se mění ve strukturu textu CJ · sdělení je foneticky/zvukově realizováno = zvuková realizace sdělení – má odpovídat normě výslovnosti CJ, jinak se posluchač nemůže dobře soustředit na sdělovaný obsah. Dojde-li navíc k nesprávné interpretaci na rovině suprasegmentální (větná melodie, přízvuk), může být nesprávně interpretována celá výpověď z hlediska její komunikativní funkce. Konečný výsledek procesu tlumočení je ovlivňován mateřským jazykem, a to buď pozitivně (transfer – aplikace strukturálních shod mezi VJ a CJ), negativně – interference. Uvedené tři fáze probíhají na malé časové ploše a lze jednu od druhé stěží oddělit. FORMY TLUMOČENÍ A. Konsekutivní tlumočení (KT) / dell’interpretazione consecutiva (IC) – translace relativně úplných gramatických i sémantických jednotek (vět, výpovědí) B. Simultánní tlumočení (ST) / dell’interpretazione simultanea (IS) – převod neúplných jednotek, a to jak z hlediska gramatického, tak z hlediska sémantického Jejich společnými rysy je to, že je převáděn nefixovaný, jednorázově ve zvukové podobě přednesený text. KT je v podstatě přípravnou fází pro nácvik ST, a proto nácvik KT musí předcházet nácviku ST. Konsekutivní tlumočení je translace z VJ do CJ, a to po vyslechnutí buď části textu, nebo textu celého. 1. KT bez notace (bez poznámek) se uplatňuje při unilaterálním tlumočení (tlumočení monologu) i při bilaterálním tlumočení (tlumočení dialogu) oficiálních mezinárodních jednání v užším kruhu účastníků nebo při tlumočení doprovodném. KT tlumočení bez notace možné jen v případě, že s jedná o krátký projev, nebo je-li text přednášek po částech, tj. přerušovaně. Jestliže se jednání účastní lidé hovořící různými jazyky, jedná se o multilaterální tlumočení a obvykle na něm participuje více tlumočníků. Při unilaterálním tlumočení jde o schéma VJ ® CJ. Bilaterální tlumočení jde o schéma VJ ® CJ/VJ ® CJ (CJ se zde stává VJ). 2. KT s notací (s poznámkami) je náročnější než KT bez notace. Notace slouží tam, kde nestačí tlumočníkova paměť a tam, kde je potřebná přesnost translace. NOTACÍ se zachycují hlavní myšlenky. NOTACE se provádí při střední fázi procesu tlumočení, tj. při převodu, a to ve dvou dílčích fázích: a) zakódování sdělení do notace b) dekódování notace, přičemž fáze převodu může probíhat podle dvou schémat: · tlumočník provede při řečníkově projevu zakódování textu VJ do notace ® dekóduje notaci textu VJ ® provede vlastní převod v CJ · tlumočník provede vlastní převod ® zakóduje textu CJ do notace ® dekóduje notaci v CJ. Odtud vychází upřednostňování notace v CJ Systém notace při KT Notace (poznámky) má vystihnout obsah sdělovaného textu. Poznámky jsou proto pořizovány jednak · v některém z pracovních jazyků (nejčastěji v CJ), · pomocí symbolů/znaků (včetně znaků pro suprasegment, směr, myšlenkové souvislosti atd.) – šetří čas. Jsou znaky používané trvale, nebo si je tlumočník vytvoří na místě · v plném tvaru jsou v notaci zachycována vlastní jména a číslovky, protože jsou to slova jednoznačná. · dále se užívají zkratky a zkratková slova · poznámky jsou pořizovány vertikálním způsobem (nová věta nebo její část vždy pod sebe, nebo horizontálním způsobem – vedle sebe. Oba způsoby se doplňují: Př.: Uvedený komentář k mezinárodní situaci byl zajímavý a poučný. Objasnil nové souvislosti a fakta. Způsob pořizování notace však není dogma, vychází z tlumočníkových zkušeností a jemu vlastních zaběhaných způsobů. Pro recepci je důležité: · zda se jedná o TVJ pasívní, nebo zda se jedná o TJV produktivní: TVJ pasívní je připravený, čtený nebo zpaměti přednášený. Kratší pauzy normálně slouží pro dotvoření mluvní perspektivy. Chudší z hlediska suprasegmentálních prvků. Proto obtížnější. TVJ produktivní je v úměrném tempu, avšak tempo příliš pomalé ztěžuje soustředění. Je doprovázen suprasegmentálními prvky (intonace), z hlediska obsahového i formálního je zbaven nadbytečných prvků, např. opakování slov nebo uvádění nepodstatných informací: · tlumočník se snaží uplatnit princip ekonomie na strukturně-gramatické rovině, a to zjednodušováním větné stavby – výsledkem je zestručnění notace při zachování obsahu. · pro notaci jsou vybírány zásadní opěrné body ® redukce převáděné informace, aniž je narušena podstata komunikačního procesu. Opěrnými body převáděné věty jsou subjekt a predikát (= klíčová slova). Ty musejí být převedeny přesně. · při recepci jsou problémem slova neznámá nebo méně známá, proto je pro tlumočení zásadní příprava jazyková, ale i úroveň všeobecného vzdělání tlumočníka. Fáze převodu a reprodukce nejsou časové odděleny. Při KT je zvuková realizace TCJ obvykle delší než TVJ.