POEZIE NĚMECKÉHO BAROKA

V předposlední části této studijní opory se posuneme až na samotný konec tzv. starší literatury, do období 17. a 18. století, do období, kterému souhrnně říkáme barokní. V rámci písemnictví barokní epochy mají trvalý význam básnická lyrická díla německy píšících autorů tzv. slezské školy. Jde o básníky (a dramatiky), kteří žili a působili v různých částech Slezska (dnešního Německa a Polska) a souhrnně představují znamenitou kapitolu dějin německé literatury. Vyznačují se svébytnou poetikou, výraznou mírou talentu a mnohdy také tragickými životními osudy. Spojuje je živá poetická krása, která jejich verše přenesla až na práh jednadvacátého století a zajistila jim světovou slávu. Jde např. o nejvýznamnějšího německého dramatika 17. století Andrease Gryphia, mystického básníka Angela Silesia či o Johanna Christiana Günthera, který bývá chápán už jako básník přelomový, přesahující svým básnickým výrazem, lehkým rukopisem a akcentovanou subjektivitou literární klima pozdního baroka směrem ke generaci Johanna Wolfganga Goetha.

Cíle kapitoly:

• charakterizovat obecně literární baroko;
• uvést několik představitelů tzv. slezské školy.