Archeologie českých zemí 3. Velkomoravské období 1. Mocenské síly v Evropě • 1. Slované: Sámova říše: 623/4; 632: Vogastisburk, 805-6: vpády franských vojsk • Velkomoravská říše: raná forma státu: 822 (Moravané ve Frankfurtu) – 907: porážka Maďary • Bulharská říše: 681: založena Asparuchem; 865: Boris I. přijímá křesťanství (1. říše do 1018) • Kyjevská Rus: 860: Rurig (skandinávský Viking) ovládl Novgorod, družiníci Askold a Dir Kyjev 864: biskupství v Kyjevě • 882: Oleg ovládl Kyjev (vládl za Rurigova syna Igora) 988: za Vladimíra křesťanství státní náboženství) • 2. Avaři: Kaganát: 2. pol. 6. stol.: organizace kočovnického typu 791: poraženi Karlem Velikým • 3. Byzantská říše: snahy o obnovu římského impéria: rozmach za Justiniana I. (527 – 565) • 4. Franská říše: celá západní Evropa od Atlantiku po Sasko • Merovejci – Chlodvík I. (481-511): sjednotil franské kmeny ve F a Ň , 498/9: přijal křest • Karel Martel (688/89-741): porazil muslimy u Poitiers (732); 751: korunován Pipin III. Kratký (714/15-768) • Childerich III. (743-751): Pipinem poslán do kláštera • Karlovci – Karel Veliký (768-814): 768: král, 800: císař • Ludvík Pobožný - syn Karla, 817: zákoník Ordinatio imperii • 843 – Verdunská smlouva: rozdělení říše na 3 části: Lothar, Karel Holý a Ludvík Němec • Ludvík IV. Dítě († 911) - poslední Karlovec (východoft. ř.) • Ottoni – Jindřich Ptáčník (919-936): zakladatel saské vládnoucí dynastie • Ota Veliký (936-973): boj proti polabským Slovanům • 5. Islámský stát: 8. stol.: část Pyrenejského poloostrova Franská říše – 843: dělení podle Verdunské smlouvy Prameny •konec 8. stol. – dovršen integrační proces naddunajských Slovanů, •poč. 9. – vznik dvou územních jednotek: Stará Morava a Nitransko • – sjednocení: Velká Moravia (Megale Morabia) • – název: pol. 10. stol.: byz. císař Konstantin Porfyrogenetos (De administrando imperio) • • a) latinské: • Annales regni Francorum – Letopisy království Fanků • Annales fuldenses – Letopisy fuldského opatství (u Frankfurtu n. M.) • De conversione Bagoariorum et Carantanorum libelus – O pokřestění Bavorů a Korutanců (v Salcburku) • • b) arabské: • Ibn Rust – arabský cestovatel (zmínka o Svatoplukovi) • • c) staroslověnské: • Životy Konstantina a Metoděje – tzv. Panonské legendy (hlaholské písmo) • napsané po vzoru byzantskych legend • • •Dokumenty o politických osudech Moravanů a jejich říše: • •MMFH: Magnae Moraviae fontes historici. Spisy University J. E. Purkyně v Brně. • I. (kroniky, letopisy) ed. L. E. Havlík (Brno 1966, 2008). • II. (legendy, liturgické texty) ed. L. E. Havlík (Brno 1967). • III. (listiny, listy, historické spisy) ed. L. E. Havlík (Brno 1969). • IV. (zákony, právní texty, dodatky) ed. L. E. Havlík (Brno 1971). • V. (rejstříky) ed. L. E. Havlík (1977). • •Staroslověnské legendy: • Životy (Život Konstantinův a Život Metodějův) - konec 9. stol., o • christianizaci Velké Moravy, životě světců (tzv. Moravsko-panonské legendy) • I. staroslověnská legenda o sv. Václavu – vznik po Václavově smrti • II. staroslověnská legenda o sv. Václavu - před r. 1050 – překlad Gumpolda • do staroslověnštiny, doplněno o pasáže z Crescente fide. • Velká Morava •811 – knížata podunajských Slovanů přítomna v Cáchách (Achen): Karlovci Moravu pokládali za součast říše •817 – Moravané podřízeni Ludvíku Pobožnénu •822 – na říšském sněmu ve Frankfurtu přítomni „legati Marvanorum“ •833 – Mojmír I. († 845/846): připojil Nitransko, z něhož vyhnal Pribinu, který v „Nitravě“ r. 828 postavil kostel, • vysvěcený salcburským arcibiskupem Adalramem • Pribina: se synem Kocelem uprchl pod ochranu franckého hraběte Ratboda • 846: pokřtěn, od Ludvíka Němce dostal Zadunajsko (hradisko Blatnograd-Mosapurg) • 60. léta: nitranským údělným knížetem Rostislavův synovec Svatopluk •843 – Ludvík Němec jako vládce východofranské říše přikročil k reformě správy nad slovanskými kmeny • •Tzv. Geograf Bavorský – Descriptio civitatum et religionum ad septemtrionalem plagam Danubii • – 843: soupis sídlišť a zemí sousedících s Franckou říší na sever od Dunaje • – jmenováni Moravané s 11 obcemi (Merharii habent XI civitates) • – XXX hradských měst • – sídliště: správní, vojenská, obchodní, výrobmí a kultovní centra • – (Velkou) Moravu lokalizuje do povodí srbské Moravy • •846 – Ludvík Němec zbavil Mojmíra vlády a dosadil synovce Rostislava (846 –869) •853 – Rostislav se spojil s Bulhary (hranice na Tise) a zaútočil proti východofranské říši •854 – říšské vojsko přitáhlo k pevnosti Rostislava, který pronásledoval ustupující Franky •860 – žádost o zřízení samostatné moravské církevní provincie s vlastnim biskupem v čele: • do Říma k papeži Mikuláši I. – odmítnuto •863 – žádost byz. císaři Michaelu III.: Konstantin a Metoděj (slovanské písmo, překlad církevních knih) •864 – Rostislav zajat Ludvikem Němcem u Děvína („Dowina“), Ludvíku Němci slíbil věrnost •869 – výprava nástupce Karlomana nebyla úspěšná a skončila u „nevýslovné Rostislavovy pevnosti“ •870 – Svatopluk († 894) se spojil s Franky: o svatodušních svátcích na lovu zajal Rostislava, • kterého v poutech odeslal Karlomanovi: ten obsadil zemi a uloupil knížecí poklad • – Rostislav oslepen zemřel v bavorském klášteře (Metoděj zajat) •871 – vládou pověřeni franští markrabí Vilém a Engišalk; Svatopluk falešně obviněn a uvězněn • – proti Frankům povstání vedené Slavomírem, které Svatopluk slíbil pacifikovat, • když vstoupil do Rostislavova města, postavil se proti Frankům (tzv. dvojí zrada) •874 – mír ve Forchheimu (věrnost říši): platba Tributum pacis (na Moravu se vrátil Metoděj † 885) • •880 – papež Jan VIII. vydal bulu Industriae Tuae (Horlivosti Tvé), v níž povolil slovanskou liturgii • Svatoplukovy výboje: 70. léta – proti pohanským Vislanům na Krakovsko • 883/884 – do Panonie • 890 – Arnulf (syn Karlomana) potvrdil svrchovanost nad Čechami • •894 – po smrti Svatopluka vládli synové: Mojmír II. (matka česká kněžna Svatožizń) • Svatopluk II. (matka Gisela, sestra Arnulfa Korutanského?) •895 – od Moravy se odtrhly Čechy •901/2 – Moravané spojenci Bavorů: první nájezdy Maďarů •905–906 – bitva v okoli Nitry (?) •906/907 – nájezdy Maďarů a zpustošení hradišť: Mikulčice, Pohansko, St. Zámky •907 – bitva u Bratislavy: osídlení se stahuje na jihozápadní a střední Moravu („vylidnění“ Moravy) •955 – Maďary porazil Ota I. v bitvě na Lechu (u Augsburku) • •Christianizace – šíření křesťanské víry: v Boha a Ježíše Krista • – křesťanství šlo po určitou dobu paralelně s pohanstvím • •8. stol. – misie: bavorských kněží, akvilejského patriarchátu, sev. Italie, Dalmacie • – šíření křesťanství spojeno s politikou franských vládců (vojenská tažení) • – přejímání franckých zvyků velkomoravskou elitou (i před přijetím křesťanství) • • •813 – synoda v Mohuči: noví křtěnci, neznalí latiny, se mohli naučit v rodném jazyce: • Modlitbu Páně (Otčenáš) a Vyznání víry (nutné pro udělení křtu) •828 – „O pokřestění Bavorů a Korutanců“: arcibiskup Adalram vysvětil kostel v Nitře •831 – křest všech Moravanů pasovským biskupem Reginhardem (Morava: misijní oblast bavorského Pasova) •860 – Rostislav požádal papeže Mikuláše I. o zřízení samostatné moravské církevní diecéze • – po odmítnutí požádal císaře Michaela III. Jako hlavy konstantinopolského patriarchátu •863 – byzantská mise Cyrila a Metoděje • • Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Archeologické projevy křesťanství •1. Církevní architektura – kostely: M: Mikulčice, Kopčany, St. Město, Pohansko, Modrá, chrámový komplex na sadské výšině u UH • Č: Praha, L. Hradec, Budeč, Tetín, St. Boleslav • – budoval panovník v areálech knížecích hradů (vlastník), zajišťoval je hmotně (půdou a lidmi) • – fungovaly jako farní kostely pro celý hradský obvod: právo křtu a pohřbu • – u kostela alespoň 2 kněží, v čele velkofarnosti: arcikněz – archipresbyter • •2. Pohřební ritus – konec 8. a počátek 9. stol.: inhumace (skelety v natažené poloze s hlavou k západu) • kostrový ritus souběžně s žárovým (mohylníky) • – změna ritu: vlivy avarské, franské (křesťanství) • – pohřebiště: 200 až 500 m od sídlišť (svět živých odělen od světa mrtvých); hradiště: kolem i uvnitř kostelů • – 9. až 1. pol. 10. stol.: v hrobech ubývají milodary • – 11. a 12. stol.: u pohřbů obol mrtvých (substituce mincí); od 13. stol.: bez milodarů • •3. Hmotné nálezy – atributy křesťanství: křížky, nákončí s oranty, stily (rydla) voskových tabulek, kování modlitebních knih, • relikviáře, zvon (Bojná) • – Staré město „Na valách“: H 266/49 muž v okované rakvi, ostruhy, vědérko, kování opasku, křížek 8/9. stol. • – solidus byzantského císaře Michaela III. (u baziliky), zlomky byzantských amfor, hedvábné látky • Sakrální architektura •Nejstarší kostely – původně dřevěné: 7. kostel v Mikulčicích, 2 kostel na Pohansku • – organizace: pasovský biskup – archiptrdbyter (zástupce) – kněží hradských kostelů • – 20/30. léta: Modrá u Velehradu: bavorské misije • – 2. pol. 9. stol.: kamenné (půdorysy tvoří otisky základového zdiva: tzv. negativy) • •Vzory – Podunají: vých. část franské říše (merovejské a karolínské stavby) • – Adriatická oblast: Istrie, Dalmácie – půdorys kříže, pravoúhlé kněžiště (presbytář): • Sady u UH, Mikulčice-kostel X, Btatislava-Děvín •Koncentrace – Mikulčice: 10 kostelů • Staré Město: 5 kostelů • Břeclav-Pohansko: 2 kostely • •Typologie – kostely: jednolodní, půdorys kříže (transept), kněžiště: pravoúhlé, apsida • – bazilika: trojlodní • – rotundy (centrály): jedna nebo dvě apsidy Půdorysy velkomoravských kostelů 1 – Kopčany, kostel sv. Markéty Antiochijské 2–10 – Mikulčice, kostely č. 2 až 10 11 – Staré Město „Na Valach“ 12 – Staré Město „Špitalky“ 13 – Staré Město „Na Dědině“ 14 – Modrá u Velehradu 15 – Uherské Hradiště – Sady 16–17 – Břeclav – Pohansko, kostely č. 1 a 2 18 – Ducové 19 – Bratislava 20 – Devín Obsah obrázku tráva, exteriér, obloha, budova Popis byl vytvořen automaticky Kopčany Velkomoravské rotundy: M: Mikulčice: VI., VII., IX; Staré Město-Na dědině Pohansko-sv. předhradí S: Ducové (?), Nitranská Blatnica Velkomoravské kostely s nartexy: 1 – Břeclav– Pohansko, kostel č. 1; 2 – Staré Město – Špitálky; 3 – Uherské Hradiště – Sady; 4 – Mikulčice, kostel č. 3. Ducové Obsah obrázku budova, staré, kostel, věž Popis byl vytvořen automaticky Blatnica Socioekonomická diferenciace •9. stol. – privilegované vrstvy: • – vládce: (knędz/kníže/; dux/vévoda, regulus/malý král/, rex/král): z rodu Mojmírovců • Dušan Třeštík: Rostislav rozhodoval s velmoži • Jiří Macháček: vláda typu „cyklického načelnictví“ • – sídlo: Valy u Mikulčic – mocenské ústředí • Staré Město u UH (Veligrad) „Na Dědině u sv. Michala“, „Sady“ • – insignie: péřová koruna, náčelnická hůl (sokolník ze Starého Města?) • • – knížata: knedzi, principes, nobiles viri: nevládnoucí Mojmírovci, příslušníci starých rodů, úředníci (župani) • – knížecí rada, správa dílčích území • – bojová družina: jízda (cca 3000); výstroj koně, militaria: meč, bojové sekery, kopí, šipky • • – církevní klérus: arcibiskup Metoděj, biskupové z Pasova a Nitry, 4 vysvěcení biskupové • soukromý majetek biskupů byl oddělen od církevního, výběr tzv. desátku pro církev • • – svobodné obyvatelstvo: liberi, populus, homines, ljudě (právně závislí na panovníkovi) • • – nesvobodné obyvatelstvo: rab, mancipium – otroci (zajatci) nevolníci • • • • SM-Špitálky Mikulčice-Klášteřisko •Základní třídění: 1. venkovská: mimo osady a inundace • 2. městské: v areálech hradišť, u kostelů • •Dělení podle pohřebního ritu: 1. kostrová • 2. birituální • •Dělení podle vnější úpravy hrobů: • • 1. Plochá – s povrchově označenými hroby: původně rovy, kameny nebo náhrobky • • 2. Mohylníky – zpravidla opodál osad, na stráních, v lesích, považovány za pohanský zvyk • – uspořádání: skupiny (Hluk, Strážovice), řady (Brankovice, Stěbořice) • – protáhlé mohyly (Žlutava: M 12 – 3 kostrové H) • • 3. Kostelní hřbitovy – ohrazeny palisádou, kamennou zdí s příkopem • – uvnitř i vně kostela zděné hrobky (kámen, dřevo) • – bohaté hroby příslušníků elit (zpravidla vyloupeny) • Pohřebiště •1. Pohřebiště s plochými hroby: • •Ritus – 8/9. stol.: kostrový (ve starším období žárové v mohylách) • •Rozdělení podle velikosti: a) jednotlivé hroby • b) malé: cca 20 H • c) střední: cca 50 H • d) velké: cca 100 H Dol. Věstonice-Na pískách – 1299H: 1945-1959: J. Poulík) • 8./9. – pol. 11. stol. •Uspořádání hrobů – venkovské pohřebiště: nepravidelné skupinky, později náznaky řad • •Hrobová jáma – půdorys: obdélná či lichoběžná, stěny kolmé i zešikmené, výklenky • – orientace: základní: Z – V odchylky: JZ – SV až SZ – JV (východ slunce v různých obdobích) • – rozměry: cca. 200 x 60 až 100 cm • – hloubka: velmi mělké 10 – 30 cm, hluboké (Žlutava – 330 cm) • – dno: vysypané pískem, vymazané jílem, stopy vápna, dřevěná deska • – vystýlka: traviny, větvičky, těla přikrývána látkou (otisky tkanin na milodarech), prkno • – úprava: prosté bez vyložení, významnější s obklady • – obložení: kameny, kamenné skříňky z plochých kamenných desek • – rakve: desky spojovány železnými skobami, pravoúhle zalomené plechy, pásy • • •Poloha koster: • základní – naznak s lebkou na týlu, hlavou k Z, paže podél těla a nohama vedle sebe • odchylky – uložení rukou, nohou, lebky (druhotné , bioturbace, hlodavci aj.) • anomálie – pohřby na okraji pohřebiště, na břiše, zavalení kameny (vampyrismus), se zvířetem (Diváky), pohřby psů (Břeclav-Líbivá) • •Hrobové nálezy: • milodary – předměty úmyslně uložené do hrobu za fiktivním účelem (ostruhy u lebky) • amulety: předměty s magickým (ochranným) významem – korálky proti uhranutí, kaptorgy, rolničky, fosílie (ulity) • starožitnosti: předměty pravěké nebo protohistorické (avarská kování) • dokladové předměty – věci vložené bez zvláštního záměru (součásti oděvu) • předměty denní potřeby – nádoby, vědra, nože, srpy • • Pohřební výbava: • venkovské prostředí – poměr M a Ž hrobů je přibližně vyrovnaný (index maskulinity) • – cca 70% více vybavených hrobů: Dol. Věstonice, Morkůvky, Vel. Bílovice; Rajhradice 54% • centrální lokality – menší podíl vybavených hrobů: Mikulčice-6. kostel 36,5%, Modrá 39% • • keramika – vesnická pohřebiště: Nechvalín I+II. 21 a 13%; Prušánky 1 34,5% , Morkůvky 44 %, Hor. Kotvice 30%, • D. Věstonice 25% • – centrální pohřebiště: Mikulčice-6. kostel 0,5%, St. Město-Na Valách 6,5%, Rajhradice 3 % • • Prušánky-Podsedky: Hrob s rakví a pásovými kováními Deskripční schéma typů poloh horních a dolních končetin (s využitím návrhu M. Hanuliaka 2004 •Pohřební zvyky: • a) očistné: působení slunce, vodní zdroj b) ochranné: správná poloha a orientace ¨ (přechod ze světa živých do záhrobí) c) udobřovací: náprava příbuzenských nebo majetkových vztahů úcta k zemřelému: úprava hrobové •2. Mohylníky: • • mohylník – skupina mohyl: kostrové, birituální • – Č: jižní a východní • M: jihovýchodní • mohyla – průměr: 2 m až 15 m • – výška: 20 cm až 2 m • – půdorys – oválný, kruhový, obdélný • – násyp: těleso z hlíny, po obvodu mělký příkop, plášť: zpevnění vrstvou kamení, stopy po ohni (rituální) • • a) žárové hroby – L. Niederle – pohřby nad a pod úrovní: v násypu, pod povrchem v jámě • – popelnicové a bez popelnic (středohradištní: žárové v menšině) • • b) kostrové hroby – pohřby na úrovni: bez úpravy, prosté, dřevěné desky, kamenný obklad či skříňky • – pohřby v jámách: tytéž varianty • – vystýlání dna travinami, kožešinami, deskami, bednění • – jámy s postranními výklenky (starší), schůdky • – pohřební komory z kulatiny • • Hluk – Hluboček, mohylové pohřebiště „Na kroužku“. Kostrové pohřby na úrovni povrchu 1–2 a v jámách 2–3 Stěbořice kostrový mohylník, 2. pol. 9. stol. 1952–1953, 1955 a 1961 – výzkum Lumíra Jisla – 43 mohyl, 2. pol. 9. stol. •3. Kostelní hřbitovy • • – doklad upevňování křesťanství, bohatý inventář (elity) • – 9. stol: hřbitovy (nekropole) u kostelů se stovkami hrobů • Mikulčice, Pohansko, St. Město • •Pohansko – hřbitov u 1. kostela: 407 H • v areálu velmožského dvorce • • M: 38% Ž: 19% žen, D: 41% 2% neurčených • 90 H – bohatých jedinců • 32 H – ostruhy (5 H i se zbraněmi, 8 jen zbraně) • 47 H – šperky byz.-orient. rázu, 3 H blatnicko-mikulčic. rázu • 50 % – bez milodarů • – jižní předhradí: 200 H ve skupinkách mezi sídlištními objekty • • • • • 1958: výzkum pol. 9. stol. Jednolodní: 18,65 x 7,2 m Hroby spojené s knížecím prostředím •Mojmír I. – Valy u Mikulčic: H 240 u baziliky (Josef Poulík) • nákončí: muž s praporcem („labaro“) a picí roh • – symboly panovnické moci nebo atributy • pohanských bohů (Thor a Perun) • •Svatopluka I. – Valy u Mikulčic: H 50/VI u 6. kostela (Zdeněk Klanica) • pozlacené ostruhy, opasek: 30–40letý muž • • – U. Hradiště – „Sady“ hrobka 12/59 Metodějova výšina (Michal Lutovský) • hrobová kaple kostela s křížovou dispozici, muž 45–50 let, dva pozlacené gombíky • okovaná dřevěná rakev vložená do dřevem obložené hrobové komory, obložené • kamennými plotnami, zalitými maltou (stopy malby) • •Hroby v interiérech kostelů – Mikulčice: v bazilice s jezdeckou výbavou (Metodějův s mečem a sekerou?) Křížky •Kouřil, P.: ´2015: Archeologické doklady křesťanství v památkách hmotné kultury 9. až 10 století na Moravě se zaměřením na křížky. In: P. Kouřil, a kol.: Velká Morava a počátky křesťanství. Brno, 102–113. • •I. Závěsné: 1. rovnoramenné (tzv. řeckého typu–crux quadrata): 2. pol. 9. stol. • – typ Dolní Věstonice: plastické okraje • – typ Bernhardsthal: Ukřižovaný v adoračním gestu • • 2. kosočtverečné, olověné: konec 9. – poč. 10. stol. • – typ Velké Bílovice • – typ Mutěnice • – typ Windegg • •II. Procesní – s trnem • •Složení – totožné, jedna dílna, zakázková výroba • typ Dolní Věstonice typ Bernhardsthal typ Velké Bílovice typ Windeg typ Mutěnice • •Mužské hroby – zbraně (militaria): meče, sekery (bradatice), kopí, šipky, nože • – jezdecká výstroj: uzdění (udidlo aj.), ostruhy, třmeny, udidla, • – užitkové předměty: vědérka, srpy, ocílky, křesací kameny, brousky • •Ženské hroby – podunajský šperk: jednoduchý, drátěný • – šperk veligradskeho typu: byzantsko–orientálního charakteru • náhrdelníky, kaptorgy, gombíky, drobné předměty • •Dětské hroby – zbraně: příslušnosti k vyšší bojovnické vrstvě, prestižní postavení • – šperky: „posmrtná svatba“ (symbolická svatba neprovdané dívky) • – rolničky či skleněné gombíky • Užitkové předměty • Ozdoby – náušnice, náhrdelníky, závěsky, prsteny, čelenky, jehlice • • Součásti oděvu – gombíky, knoflíky, garnitury opasků, rolničky • •Toaletní potřeby – 1. hřebeny: trojdílné s postranními lištami a bronzovými nýty • – 2. břitvy: obyčejné nože • • Drobné nástroje a domácí potřeby – 1. přesleny: hliněné, kamenné • – 2. jehly a háčky: železné • – 3. jehelníčky: bronzové válečky • – 4. nůžky, srpy: ocelový plech • – 5. ocílky a křesadla: lyrovité tvary, k rozdělávání ohně • – 6. srpy: plechové, k sečení píce pro koně • • • • • • •Velmožské a bojovnické hroby: • • opasky – odznak vyššího sociálního postavení (statusový symbol) • – sloužily k zavěšení meče • – pásové garnitury: přezky: obdélné tvary, plochá destička • průvlečky: kruhové, oválné, obdélníkové • nákončí: protáhlý, obdélný tvar, 1 až 2 nýty • – závěsy meče: křížové – předvelkomoravské: 8. stol. • trojlisté – velkomor. 9. stol., typ Závada 9.–10. stol., typ Marsum (k. 9.–poč. 10. st.) • Modrá u Velehradu 1. třetina 9. st. (rekonstrukce) Mečové závěsy s trojlistým kováním z karolínských iluminací s panovníky (1–3), rekonstrukce (4) Garnitury s trojlistým kováním, Kolín: varianta A. 1–4; 5 – rekonstrukce pásu Garnitury typu Závada: 9. – 10. stol. 1–3: Gradišče nad Bašljem, Slovinsko 4–6: Závada Garnitura typu Marsum z pokladu na nizozemské lokalitě •K. Wachowski – vyčlenil mečové garnitury typu: • typ I: 2. pol. 8. stol.: s křížovým kováním I.2: průvlečka s prodlouženým krčkem a dvoudílné šarnýřové kování • typ II: 9. stol.: s trojlistým kováním Meče • Původ – 8 . – 9. stol.: importy z Porýní (značky, nápisy: VLFBERHT, aj.), tzv. svářková ocel • – sečná zbraň, hrobový milodar, materializované vyjádřeni všech forem kapitálu • – 903: rafelstettenská celní statuta: zákaz vývozu, domácí výroba (?) • Výskyt – na význačných pohřebištích: Mikulčice, Pohansko (7) • Výzdoba – vzácná, tauzování (St. Město: H 290 – křížek) • Morfologie – čepel, rukojeť, příčka, hlavice • Typologie – J. Petersen (26 typů), a H. Arbmanm R. E. M. Wheeler, R. E. Oakeshott • A. N. Kirpičnikov, A. Ruttkay, A. Geibig, H. Westphal • X: 2. pol. 9. stol. – 1. pol. 10. stol. (sev: 10. – 12. stol.) • H: 1. pol. 9. stol. (záp. Evropa: 2. pol. 8. – 1. pol. 9. stol.) • K: 8. – 9. stol. • M: pol. 9. stol. • N: 2. pol. 9. stol. • Y: konec 9. stol. (Rebešovice) • W: 10. stol. (severský typ) • Konstrukce karolinských mečů: A – staro-, B – mladokarolinské. Jiří Košta, Praehistorica 1014, 233–252 Meče Petersenova typu X, Y a N na území ČR. Kolečka: typ X; čtverečky: typ Y; trojúhelníčky: typ N. Hošek, J. – Košta, J. – Mařík, J., Nálezy raně středověkých mečů v aglomeraci raně středověkého hradiště v Libici nad Cidlinou, Sborník NM v Praze A 66, 2012, čís. 1–2, 71–87, 91–96. Sekery • Funkce – zbraně (v bojovnických hrobech): franciska – bojová vrhací sekera s jedním ostřím • řemeslnické nástroje (Hrubý, Bartošková) •Rozšíření – Morava, Čechy, Slovensko, Polsko, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko • Výskyt – od 7. – 8. stol.: Chorvatsko, Devínská Nová Ves (5 ks, „pomoravského nebo podunajského typu“) • v depotech (Klášťov, Semice, Plužná), ojedinělé nálezy •Typologie – Eisner (1941, 3 typy), Poulík (1948, 4 typy), Hrubý (1952), Dostál (1966), • Ruttkay (1976; I–V, 18 podtypů), • Bartošková (1986, hromadné nálezy), Borowczak (2008) • • Typ I. – tzv. moravské bradatice (varianty A–C): pol. 8. – 10. stol. • Typ II. – s úzkými ostny (laloky) u násadního otvoru, čtvercový tál (A–B): 9. – 10. stol. • Typ III. – tzv. širočiny (A–B dle délky krčku a týlu): 7. – 9. stol. • Typ IV. – sekery s laloky: 7. – 8. stol. • Typ V. – bez ostnů, nemají protáhlý týl, od laténu po dnešní dobu • •Bojová vrhací sekera – franciska •Širočina – Bartaxt •Bradatice s ostny • kopí s křidélky: záp. původu (symbol válečné elity), cca 40 cm, 8/9. – 10/11 stol. (Podunají) • bojová a lovecká (masivnější) • Mikulčice-Klášteřisko, Hradec n. Moravicí: • damasková ocel (importy) • • listovitá kopí s tulejkou – bodná žerďová zbraň pro pěší a jezdce • oštěpy – vrhací zbraň • hroty šípů – s trnem • – s tulejkou • • vědérka – dřevěná, dochovalo se pouze kování: železné obruče, rukojeti • – v. 10 až 25/30 cm, průměr 11 až 20 cm (některá jsou nápadně nízká) • 1. Válcová: stažena 3 až 4 obroučkami • 2. Kónická: pobité širokými pásy • 3. Oválná: pobité širokými i tenkými pásy • • Ostruhy • •Součást jezdecké výstroje: sloužily k pobízení koně: • •I. s háčky – polovina 8. stol. – 1. pol. 9. stol. •II. s očky – konec 8. – poč. 9. stol. •III. s ploténkami – 2. pol. 9. – 1 pol. 10. stol. • typu Biskupija – Crkvina: se svislými řadami nýtů • s horizontálně umístěnými nýty •IV. s dlouhými bodci – 10. – 11. stol.: v honosných hrobech, vykládány Ag • • Sady podkolenních vázání – drobné přezky, průvlečky a nákončí (u elitních pohřbů) • •Slivka, M. 2002: Symbolika výzbroje a výstroje. Archaeologica Historica 27, 589–607. Třmeny •Sloužily jako opora jezdce při jízdě. • •Typologie Z. Měchurové: • •I. s obdélným uchem •II. se smyčkovým uchem •III. trojúhelníkového s širokým obdélným uchem •IV. obloukového tvaru, staromaďarské • • •Měchurová, Z. 1983: Třmeny a jiné součásti sedla z časně středověkého období. Časopis Moravského muzea 68, 61–87. • Šperk náušnice • L. Niederle – 1933: stříbrné a zlaté náušnice označil za šperk byzantsko-orientálního charakteru • • J. Eisner – 1947: vyčlenil šperk podunajského původu • počátky spojoval s Avary • • V. Hrubý – 1955: převzal rozdělení při datování nálezů ze Starého města • pohřebiště a kostel Na valách (počátky: 1. p. 9. stol., stavba kostela kolem 900)) • nálezy opřel o malty v hrobech: starší bez malty, mladší s maltou • •B. Dostál – 1965: pro byzantsko-orientální navrhl název veligradský podle místa výskytu • – 1966: typologie: a) podunajský šperk (lidový) • b) byzantsko-orientální (honosné importy): • bubínkové, košíčkové, sloupečkové, lunicové, hrozníčkové • • Hrozníčkové Bubínkové Košíčkové Sloupečkové Lunicové Hrozníčkové Bubínkové Košíčkové Sloupečkové Lunicové řetízkové •Knoflíky – 1. skleněné s drátěným očkem, pol. 9. – poč. 10. stol. • – 2. kovové: ze dvou částí z lisovaného plechu – gombíky • párová šatní spínadla: v hrobě u klíčních kostí • rytá výzdoba, granulace, filigrán, puncování aj. •Z. Klanica: 6 skupin – zlaté, pozlacené, stříbrné, mědené, skleněné, aj. •S ptačími motivy – u nás celkem 3 figurálně zdobené • Mikulčice - u baziliky, Klášteřisko, Kostelisko •Spojovány – s ozdobami saltovo – majacké kultury •Analogie – na Krymu, sv. Černomoří, Kavkaz, střední Asie • – mohylové hroby v povodí řeky Kubáň • – okolí města Majkop • (částečně vyloupeny) gombik_serial_stripky_archeologie_denik-380 Sokgombz Sokgombr • Prsteny – 1. lité: obyčejné lité kroužky, od laténu • – 2. drátěné: jednoduché • – 3. plechové: hladké, konce přeloženy přes sebe, 1. pol. 10. stol. • – 4. štítkové: z bronzového plechu, kosočtverečné, vybíjené pukličky, rytí, puncování • podunajský typ: 2. pol. 9. stol – 1. pol. 10. stol. • – 5. zdobené filigránem a granulací: zlaté a stříbrné, 9. – 1. pol. 10. stol. • – 6. zdobené barevnými skly: a) stříbrné, zlaté: filigrace, granulace, vsazování gem • b) bronzové: odlévané, vsazované barevné skla • • Náhrdelníky – ze skleněných korálků a závěsků (křížky, lunice) • – korálky: z taženého skla (převládají), navíjené skleněné vlákno, z mačkaného skla, • se zatavenou výzdobou, s kovovým jádrem, z milefiorového nebo foukaného skla •Čelenky – plochý pásek z bronzu, zdobené vybíjenými body •Jehlice – do vlasů: železné, bronzové. 10. stol. a výše •Rolničky – odlévané z bronzu, 8. – poč. 10. stol., magický účel Keramika •J. Bubeník – J. Frolík: 1995: Zusamenfassung der Diskussion zur gemeinsamen Terminologie der grunlegendenkeramischen Begriffe. In: Poláček, L. (ed.): Slawische Keramik in Mitteleuropa vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. Terminologie und Beschreibung, Brno, 128 – 130. •Terminologie – charakteristika základních keramických pojmů: •Typ – soubor jedinců s totožnou výrobní technologií a základní morfologií • •Keramická třída – 2 kritéria: I. Technologie: 6 základních znaků/kvalit: 1. obtáčení/lepení • 2. charakteristika povrchu (vnější strana) • 3. ostřivo (druh) • 4. ostřivo (množství) • 5. výpal • 6. technologické stopy • • II. Morfologie: 3 znaky: 1. základní tvar nádoby • 2. profilace okraje • 3. výzdoba Středohradištní (velkomoravská) keramika 8./9. až první pol. 10. stol. •8./9. stol. – technologicky i výzdobně navazuje na keramiku podunajských tradic • – regionální diferenciace hrnčířské výroby (technologie, profilace a výzdoba) • – v centrech přechod od podomácké k řemeslné (sériové) produkci • •Blučinská keramika – starší stupeň: 1. pol. 9. stol. (lokální varianty) • název: J. Poulík (blučinský typ) • základní tvar: vejčitý hrnec, strmá vlnice, obvodové rýhy • Pohansko: B. Dostál (I.. skupina), J. Macháček (B. okruh) • Uherské Hradiště: L. Galuška (1. typ ze tří) • • – mladší: 2. pol. 9. stol., • sériová výroba v dílnách: centralizace, specializace • J. Poulík: na území Staré Moravy rozlišil podle lokálních ker. Okruhů tři kmenové oblasti • dnes: keramické okruhy neodráží kmenovou diferenciaci, ale rozsah distribuce výrobků • – pomoravská: soudkovitý hrnec, jednoduchá vlnice, rýhy, ojediněle vpichy, písčité těsto • V. Hrubý, L. Galuška: keramika staroměstsko-uherskohradišťské aglomerace • rozsah: střední Pomoraví ke Kroměříži, Holešovu, Přerovu (sev. Chřiby a Ždánický les) • na východě k Bratislavské (Devínské) bráně a do Pováží, na jihu k Dyji • • – dolnověstonická: vývalkovitě odsazená výduť: žlábky a vývalky (žebra) • rozsah: od Pavlovských vrhů po Brněnsko, Znojemsko • jde o hranici mezi znojemsko-brněnským a olomouckým údělem 11.–12. stol. • • – mikulčická: „keramika s kalichovitými prožlabenými okraji“ (J. Poulíka), „josefovský typ“ (Č. Stani) • vyčlenil J. Macháček a M. Mazuch • rozsah: dolní tok Dyje a Moravy s centry v Mikulčicích a na Pohansku u Břeclavi. • Importy: na Olomoucko (ol. hrad), Brněnsko (Líšeň) a Znojemsko (Kramolín) • • Keramika antických tvarů – 9. stol.: liší se materiálově i technologicky • – oranžově vypálená, vytáčená na kruhu • – amforky, džbánky, láhve, čutory • – dříve: byzantský původ • • • • • • • • •