Metodologie archeologie středověku a novověku 4. Historická geografie a klimatický rámec v době historické. Environmentální archeologie a historická krajina. Historická geografie •Samostatný obor – propojuje geografické prostředí s historickým procesem: v prostoru a čase • – studuje stav, vývoj a proměny geografického prostředí v minulosti včetně příčin • – přímý předchůdce: historická vlastivěda • • •80. léta 18. stol. – Ignác Cornova: na UK přednášel o starých mapách •2. pol. 19. stol. – britští badatelé: začali spojovat obě disciplíny •František Palacký († 1876) – Dějiny národu českého v Č. a na M.: geografický obraz Českého království • • – Popis království českého : kriticky hodnotil geografické údaje (z pramenů) • pořídil lístkový katalog s místopisem (topografie) • zpracoval soupis soudobých a původních názvů • • – Historická mapa Čech: 1876: po dopracování s Josefem Kalouskem vydal • rekonstrukci Čech ve 14. stol. a před husitskými válkami • sledoval kartografické údaje (hrady, města, kostely..) • obce uvedl v češtině i němčině • přírodní podmínky: topografické a geografické, • • • • Historická geografie •1856 – Ladislav Palacký: první docent geografie na UK • •Václav Vladivoj Tomek († 1905) – zpracoval historický plán středověké Prahy • – význam kartografického znázornění geografických údajů • – 1886: Dějepis města Prahy a Základy místopisu • prostorové uspořádání Prahy v době předhusitské • •19/20. stol. – August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze království českého (15 sv.; 1882–1927) • •Po r. 1918 – dvě centra historicko-geografického výzkumu: • 1. Filosofická fakulta UK v Praze – 1921: Vítězslav Šimek (první profesor hist. vlastivědy) • – historická topografii a dějiny osídlení • 2. Filosofická fakulta MU v Brně – Bohuslav Horák • – regionální historická geografie, dějiny kartografie a geografie • •30. léta 20. stol. – Henry Cliford Darby: položil mezinárodně uznávané základy oboru • • Historická geografie •po roce 1945 – generace žáků: Praha – František Roubík Brno – Ladislav Hosák • •1953 – Kabinet pro historickou geografii při ČSAV: po zakladateli Bohuslavu Horákovi vedl František Roubík • úloha historické geografie: pomocná historická disciplína • •60.. léta 20. stol. – rozvoj zásluhou Jaroslava Purše: historik hospodářských dějin • – nové trendy: kvantifikace, pozitivistické paradigma a environmentalizace • – 1965: vydán Atlas československých dějin • – 1968: začal vycházet sborník Historická geografie • •Témata – osídlení: Zdeněk Boháč, Ervín Černý, Václav Hampl, Ota Pokorný • – dějiny geografie a kartografie: Jaroslav Kašpar, Dušan Trávníček • – dějiny průmyslu: Ludvík Kopačka, Jaroslav Purš • – zemědělství a půdní fond: Leoš Jeleček • – metodologicko-teoretická: Jaroslav Kašpar, Ota Pokorný, Jaroslav Purš, Jaroslav Vaniš, Otto Zwettler • •Pracoviště historická – 1. Historický ústav akademie věd České republiky v Praze (HÚ AV ČR) • Komise pro historickou geografii HÚ AV ČR.: předsedá Eva Semotanová • Josef Žemlička a Robert Šimůnek • dějiny kartografie a osídlení • Historický atlas měst České republiky • sborník „Historická geografie“ • každoroční konference či semináře v AV ČR • • – 2. Kabinet regionálních dějin na Katedře historie FF Palackého university v Olomouci • vedoucí: Jindřich Schulz • Miloš Trapl • regionální historická geografie, historická vlastivěda a historický místopis • projekt: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960“ (od 60. let) • • Pracoviště Výsledek obrázku pro Český časopis historický Výsledek obrázku pro Český časopis historický Výsledek obrázku pro Český časopis historický Literatura: Semotanová, E., 1998: Historická geografie českých zemí. Praha. •Pracoviště geografická – 1. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje na PF UK v Praze • 2004: Sekce pro historickou geografii a enviromnentální dějiny při České geografické • společnosti (ČGS ) • předseda: Leoš Jeleček • Ivan Bičík, Pavel Chromý • historicko-geografický výzkum vývoje vztahu člověka a přírodního/životního prostředí • historické (land-use) a environmentální dějiny • otázky kulturně-geografické • • – 2. Geografický ústav Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně • historická klimatologie: Rudolf Brázdil a Jan Munzar • • – 3. pobočka Ústavu Geoniky AV ČR v Ostravě • rozvíjení metodiky a aplikace GIS při zpracování starých map, jako metody analýzy • vývoje kulturní krajiny Česka od 17. století do současnosti • •Pracoviště univerzitní – 1. Katedra geografie Západočeské univerzity v Plzni – Marie Novotná • – 2. Laboratoř geoinformatiky University J. E. Purkyně v Ústí n. Labem – Vladimír Brůna • – 3. Historický ústav Jihočeské university v Českých Budějovicích – Jiří Dvořák • •Teoreticko-metodologické koncepce: •1. Pozitivistická – navazuje na tradici oboru: je více popisná • – uplatňuje se při analýze starých map a identifikaci reliktů zásahů člověka v krajině • – využívá moderních technologií a geografických informačních systémů (GIS) • – uplatňuje se například v historické klimatologii a historické kartografii. • 2. Post-pozitivistická – zaměřena na determinaci vývoje působení společnosti a prostředí • – klade důraz na vysvětlení interakcí, obecných zákonitostí a trendů • – využívá predikci dalšího vývoje: zaměřena na výzkum vývoje krajiny • 3. Postmoderní – metodami i předmětem výzkumu se překrývá s kulturní geografií • – klade důraz na kvalitativní metody a má zájem o jevy unikátní a jedinečné • – využívá geografické postupy kritického realismu Středověké klima •9. až 13. stol.: Středověké klimatické optimum (Medieval Warm Period, Medieval Warm Epoch) • – léta teplá a suchá, mírné zimy (11. a 12. stol. vrchol) • – snížení vlhkosti, zastavilo se šíření bažin a hustých lesů • – přibylo prostupnějších listnatých lesů: pastva dobytka, prasat, ovcí, koz • – odlesňování: rozšiřování polí • – rozšíření subtropické fauny a flóry do severních šířek: Grónsko: 9. stol. „zelený ostrov“ • Kolín n. R: granátová jablka, fíky a víno • •Konec 13. a poč. 14. stol.: pomalé snižování teploty • •2. pol. 14. stol.: Malá doba ledová (Little Ice Age) • – nárůst ledovců, zamrzání alpských jezer • • – příčina ochlazování: snížení sluneční aktivity, intenzivnější sopečná činnost • – rozdíl teplot klimatického optima a doby ledové: průměrně 1,7⁰ C • • • Krajinná archeologie •Člověk je součástí krajiny, která uchovává stopy lidské činnosti v závislosti na přírodním prostředí. • Charakter přírodního prostředí určují podmínky – geografické (orografické, hydlogické) • – geologické • – půdní • – klimatické • – fauna a flóra • •Změny přírodního prostředí utváří životní podmínky po stránce – ekonomické • – sociální • – kulturní (chování) • •Vztahy mezi přírodním prostředím a lidskými komunitami ovlivňuje – dostupnost potravinových či surovinových zdrojů • – technologická vyspělost • – společenská organizace • – duchovní úroveň • • Interakci přírodních a antropogenních faktorů dokládají empiricky zjištěná fakta (rozsah komunikace obou entit) Topografie •Historické země – vymezení území podle historického správního členění • – územní vývoj s definicí hranic: hory, vodní toky • •Čechy – pohraniční les prostupný skrze zemské brány: Krkonoše, Krušné hory, Lužické hory • Kosmas: „silva media, qua Bohemia limitatur“ • •Morava – J: kolem pol. 11. století se ustálila na řece Dyji • – S: kolem pol. 12. stol. Na řece Ostravici a Odře • – Z: Českomoravská vrchovina • – V: Beskydy, Bílé Karpaty • •Slezsko – historicko-geografický útvar na střední a dolní Odře • – 1742: české Slezsko • – 1782/1783: připojení českého Slezska k Moravě • img001 SLEZSKO (Silesia, Śłąsk, Schlesien) Historicko-geografický útvar na střední a horní Odře nazvaný podle hory Słęża a říčky u jejího úpatí (slovanský kmen zmiňovaný v rukopise tzv. Geografa bavorského). •2. p. 9. st.: Velká Morava (Svatopluk) •2. p. 10. st.: český stát (Přemyslovci) •kol. r. 1000: polský stát (Boleslav Chrabrý) •1025: Morava za knížete Oldřicha připojena k českému státu •30. l. 11. st.: Břetislav I. (Slezsko a Velkopolsko) •1054: po quedlinburském míru pod svrchovaností Polska (k Moravě náležel jen Hradec) •1182-1306: moravské markrabství (Fridrich Barbarosa udělil Moravu Konrádu Znojemskému) •od 1197: trvale: Vladislav Jindřich převzal vládu na Moravě) 1742: České Slezsko •Horní Poodří (jižní část Horního Slezska): S: Opavská pahorkatina a pánev JZ: Hrubý a Nízký Jeseník JV: Moravskoslezské Beskydy Moravská a Oderská brána • •Historická území: • •Nisko (Javornicko, Jesenicko, Vidnavsko) • •Opavsko (Krnovsko) • •Těšínsko • •Ratibořsko (Bohumínsko) Území českého Slezska • •V jižní část Horního Slezska tvořily • čtyři historické územní celky (knížectví): • •opavské (+ krnovské) •těšínské •niské (Jesenicko, Javornicko, Vidnavsko) •ratibořské (Bohumínsko) • •Výstavba nové sítě hradů začala od první třetiny 13. století, kdy byly do starších hradištních fortifikací vkládány první kamenné prvky a o něco později vznikají hrady zcela nové. • h-slkniz Územní vývoj • po r. 1025 – Oldřich připojil Moravu • 1039 – Břetislav I. získal území za Moravskou branou • 1251 – Přemysl Otakar II. vyženil s Markétou Babenberskou Horní a Dolní Rakousy • 1251–1254, 2360: Štýrsko • 1253: Pittensko (1253) • 1269: Korutany a Kraňsko • 1270: Furlansko (1270) • 1265: Sušicko • 1266 - 1276: Chebsko • 1276: ve prospěch Rudolfa Habsburského se vzdal rakouských zemí (bitva u Suchých Krut) •1289–1292 – Václav II.: získal zpět Kladsko, Chebsko léna: Bytomsko, Opolsko, Těšínsko, Krakovsko • 1291: Chebsko • 1294: Pirna v Míšňsku • 1296: Vitorazsko (ztratil ve prospěch Rudolfa Habsburkého) • 1300–1305: polským králem • 1301: pro syna Václava III. přijal uherskou korunu (po zavraždění územní zisky ztraceny) • • •1313 – Jan Lucemburský: zdědil Lucembursko, rozšiřoval země Koruny české • 1319: Budyšínsko • 1322: Chebsko • 1329: Zhořelecko • 1327: Horní a část Dolního Slezska •1353 – Karel IV.: sňatkem s Annou Svídnickou získal Svídnické a Javorské knížectví • 50. léta: léna ve Foktlandu, Míšeňsku, Duryňsku a Meklenbursku • 1356: Horní Falc • 1368: Dolní Lužice • 1368: Braniborsko •1401: Václav IV.: ztrácí Horní Falc • 1402: ztrácí Donínsko •1436–1437 – Zikmund Lucemburský: personální unie s Uherskem • 1402: ztráta Nové marky (součást Braniborska od 40. let 12. století) • 1415: Braniborsko zastavuje Hohenzollernům •1437–1439 – Albrecht Habsburský: personální unie s Uherskem a rakouskými zeměmi •1453–1457 – Ladislav Pohrobek: personální unie s Uherskem a rakouskými zeměmi •1462 – Jiří z Poděbrad: získal Dolní Lužici (bez Chotěbuze) a některá zahraniční léna • •1478–1490 – Matyáš Korvín: získal Moravu, Lužice a Slezsko • •1490 – Vladislav Jagellonský: sjednotil země Koruny (po smrti Matyáše Korvína) • •1526 – Ferdinand Habsburský: český stát stal součástí česko-rakousko-uherského soustátí • •1623 – Horní a Dolní Lužice: zastaveny • •1742 – Slezsko: postoupeno Prusku téměř celé Slezsko (vratislavským mírem) • • České (Rakouské) Slezsko: Rakousku zůstalo Těšínsko s přilehlými panstvími Bílsko, Fryštát, Ráj, Petrovice, • Rychvald, Frýdek, Lutyně, Orlová, z Bohumínského území část přiléhající k Těšínsku • po soutok Odry s Olsou, z Opavska s Krnovskem území na pravém břehu řeky Opavy • s městy Opavou a Krnovem a na levém břehu s oblastí Kateřinek, z Niska oblast • Cukmantlu (Zlatých Hor), Vidnavy a Javorníku • • img004 Krajinná archeologie (Landscape archeology) •Vznik – v Británii pod vlivem letecké archeologie: zabývá se výzkumem krajiny jako celku. • •Obor – je zaměřen na výzkum současné krajiny, kterou chápe jako výsledek působení dlouhodobých • přírodních a kulturních procesů s uchovanými stopami lidských aktivit • – kultura: nebiologický prostředek adaptace člověka na podmínky přírodního prostředí • •Krajina – je definována soubory komponentů přirozeného a antropogenního původu (archeologizované • pozůstatky lidských aktivit z různých období) • – pramen historického poznání zkoumaný prostřednictvím nedestruktivní archeologie • – projev krajinné paměti v kontextu času dlouhého trvání • – z hlediska lidského působení je rozlišena na: a) přirozenou • b) kulturní • – dnes se chápe jako území, kde je více či méně zastoupena některá z těchto komponent Metodologické přístupy studia krajinné archeologie •Tradiční archeologie (kulturně-historické paradigma): • – je zaměřena na poznání formálních vlastností archeologických pramenů • – zpočátku evidovala památky v jednoduchých soupisech a posléze vyznačováním jejich polohy • ve speciálních mapách, které vznikaly v souvislosti s řešením otázek původu a rozšíření • archeologických kultur. • •Procesuální archeologie: • – zaměřila se na studium procesu adaptace člověka na přírodní prostředí • – prostor pojímala jako soubor struktur, které je možno analyzovat pomocí statisticko-matematických metod • •Postprocesuální archeologie: • – orientuje na hledání symbolického rozměru krajiny a jejího vnímání dřívějšími populacemi • – krajinu chápe jako prostor, kde dochází k interakci člověka s okolím • – přetváření člověkem pojímá ve filozofické abstraktní rovině • – transformaci vysvětluje důvody sociálními a symbolickými Výsledek obrázku pro archeologie středověku Krajinná archeologie (Landscape archeology) •Zabývá se studiem objektivních fyzických vlastností krajin, které zkoumá pomocí: • – statistických metod • – postupy fyzické geografie a přírodních věd • – společenskovědními metodami (interpretace sociálního rozměru) • •Výzkum je zaměřen dvěma základními směry: • • a) v horizontální rovině – studuje vývoj a proměny sledovaného osídlené území z prostorového a funkčního hlediska • (uspořádání sídlišť, vztah ke zdrojům surovin, umístění sídelních a výrobních areálů) • • b) ve vertikální rovině – sleduje vývoj a proměny sledovaného území v chronologickém smyslu, tj. v čase Sídelní archeologie (Settlement archeology) •Předmět zkoumání – určitý prostor a jeho sídelní funkce, v němž hledá struktury a formy lidských sídel • v ekonomických, sociálních a ekologických kontextech • •Současné pojetí – zaměřeno na studium dějin osídlení určitého sídelního systému, které umožňuje rekonstrukci • konkrétních sídelních forem prostřednictvím analýzy • – stírá se rozlišení mezi „přírozenou“ a „kulturní krajinou, které jsou chápány jako sféry jinosti • •Analýza – provádí se formou archeologického snímku (archäologische Landesaufnahme), v němž jsou obsaženy • veškeré archeologické informace o daném území včetně údajů o nálezech uložených v muzeích nebo • v literatuře • •Rekonstrukce sídelních struktur (settlement pattern) – preferuje komplexní přístup • – sleduje postižení celkového historického vývoje osídlení • v rámci jednoho či více sídelních areálů • Prostorová archeologie (Spatial archeology) •Zaměření – na studium projevů lidského chování, v jehož důsledku vzniká kulturní krajina formovaná člověkem • a dlouhodobým působením přírodních činitelů • •Předmět studia – zmapování dochovaných pozůstatků po předchozích společenstvích a informace o charakteru • přírodního prostředí, v němž se tyto pozůstatky uchovaly • •David Lytle Clark – snažil se vytvořit jednotnou metodu prostorové analýzy a sjednotit různé koncepce studia • (1864–1939) archeologického prostoru • • – prostorovou archeologii definoval jako směr, který zkoumá prostorové důsledky lidského chování • na různých úrovních existence sídelního systému (sídelní areál, osada, dům) • • – získaná data mohou být statisticky zhodnocena: vazba sídel na přírodní podmínky • prostorová struktura sídel • • Prostorová archeologie (Spatial archeology) •Postupy – okruhy teoretických modelů a metodických postupů, které se zabývají prostorovým • uspořádáním archeologických pramenů – teorie sídelních areálů • – teorie sídelní krajiny • – teorie událostí v prostoru •Otázky – zaměřené na poznání sídelní struktury a vývoje kulturní krajiny • •E. Neústupný – chápe prostorovou archeologii jako pohled na archeologické prameny z hlediska • jejich prostorových vlastností na úrovni: a) nálezových celků (komplexů) • b) komponent sídelních areálů • c) sídelních areálů • d) krajiny Historie zkoumání po první sv. válce •Frederic William Maitland – britský historik, který se zabýval studiem změn v krajině, které • (1850 –1906) dokládají život lidí v minulosti • – ve 20. letech minulého století krajinu přirovnal ke „kouzelnému palimpsestu“, • v němž jsou, podobně jako na středověkém pergamenu, některé řádky • vymazávány a znovu přepisovány • – krajina je místo, kde se po tisíciletí ukládaly stopy lidské činnosti, tj. je zdrojem • obrovského množství informací o prostředí, v němž se odehrávaly veškeré • aktivity lidí • •Osbert Guy Stanhope Crawford – britský archeolog zaměřený na prehistorii Británie • (1886 – 1957) – před první světovou válkou začal do map zakreslovat tzv. keltská pole • v jihoanglickém Wiltshiru, které po válce dokumentoval skrze • leteckého snímkování • – obrátil pozornost od jednotlivých nalezišť k pojímání krajiny jako celku • a k propojení archeologie a geografie Historie zkoumání před druhou sv. válkou •Sídelní archeologie – zájem o prostorové určení archeologických pramenů spojovala s evolucionismem • – osídlení nestudovala ve vazbě na přírodní prostřední, ale na základě archeologických kultur • – směr tradiční archeologie založený na představě, že hmotné prameny jsou na základě • shodného tvaru totožné s archeologickými kulturami a ty s etniky v určitém prostoru • •Gustav Kossinna – klasický filolog, indoevropeista, archeolog, představitel tzv. německé školy • (1858−1931) – 1902: jmenován profesorem archeologie na univerzitě v Berlíně • – Etnicita pravěkých kultur – typologicky i morfologicky shodné prameny reprezentují archeologické • kultury, které lze ztotožnit s historickými etniky • – centrum germánského osídlení v severní Evropě (v kultuře šňůrové) • •Gordon Chile – britský archeolog , který převzal Kossinovu koncepci archeologických kultur, jako časově a prostorově • (1893–1957) vymezené pozůstatky dávných populací (odmítl rasistické názory) • – 1925: koncepci archeologické kultury představil v práci: „Počátek evropské civilizace“ • – byl ovlivněn difuzionistickou teorií Oskara Montelia o východním původu neolitických inovací • Historie zkoumání po 2. sv. válce •Procesuální archeologie – odklon od historizujících koncepcí zaznamenala • – Lewis Binford: teorie sídelních struktur • odmítl vysvětlovat změny artefaktů prostřednictvím populační výměny • •Krajina – pojímána jako prostor sídelních aktivit, což vedlo ke vzniku: • •Britské škoya sídelní archeologie (landscape archeology) •Němecéá göttingenská škola Hanse Jahnkuna • •Čechy: J. Bubeník, M. Gojda, J. Klápště – zkoumali strukturu osídlení ve vybraných mikroregionech. • •Oba směry přispěly k formování prostorové archeologie (spatial archeology), jejímž moderním tvůrcem • byl D. L. Clarke (1937-1976), který vypracoval metodu prostorové analýzy. Historie zkoumání Prostorová archeologie v ČR •E. Neústupný – propracoval metodiku prostorového výzkumu • – na počátku 90. let založil oddělení prostorové archeologie (ARUP) • •1991 – 1995: česko-britský projekt Ancient Landscape Reconstruction in Northern Bohemia • výzkum sídelní struktury kulturní krajiny v severní polovině Čech (plošné sběry) • •1997 – 2002: Sídelní prostor Pravěkých Čech – využíval nedestruktivní metody archeologického výzkumu • •2007 – 2009: Archeologie mizející krajiny – projekt realizován na Mostecku • •2016 – 2022: Historická krajina na pomezí Moravy a Slezska – projekt Sl. Univerzity, Archai Olomouc aj. • •Paměť krajiny – 90. léta: použil prvně profesor kolumbijské univerzity Simon Shama, který se zabýval • otázkou vztahu člověka a přírodního prostředí Rekonstrukce osídlení •1. Archivní průzkum – analýza historických pramenů: písemné, ikonografické, kartografické • •2. Nálezy z předchozích výzkumů – archivy nálezových zpráv (rešerše) • – analýzy starších sbírek • •2. Terénní průzkum – povrchový: geodeticko-topografický • a) jednoduché pomůcky (pásmo, buzola, hranol) • b) geodetické přístroje: teodolit, totální stanice s elektronickým čtením úhlů • a laserovým dálkoměrem, nivelační přístroj • c) přístroje satelitní navigace (GPS) • • – výsledkem měření v terénu jsou body exportované z paměti totální stanice do počítače • – fotografická a kresebná dokumentace • – povrchový sběr: zkoumá stopy osídlení skrze movité nálezy (datování komponent) •3. Dokumentace – kresebná (půdorysy, profily), fotografická, video • • • • Ikonografické (obrazové) prameny •Legendy v mapách •Právní kodexy – Spegel der Sachsen: Sachsensplegel (Saské zrcadlo) • – 1220 až 1235: Eike von Repgow • 1285 - 1365: 4 rukopisy s bohatými ilustracemi • •Kodexy – Velislavova bible,1341 • Bible Václava IV., 1389-1400 • Litoměřický kodex, 1441 •Kalendáře – nejstarší z astronomického spisu Chronologische und astronomische Sammelhandschrift (818: Salzburg) •Miniatury, výtvarná díla •Fresky •Obrazy •Hmotné předměty (komorové kachle aj.) Jazykové prameny •Vladimír Šmilauer: Osídlení Čech ve světle místních jmen, Praha 1960 • Úvod do toponomastiky, Praha 1963 (2. vyd. 1966) • •Metoda – na základě písemných zmínek bylo zmapováno tzv. staré sídelní území (do roku 1200) • – analýza výskytu typů jmen na územích osídlených až v průběhu kolonizace • (vynesení izolinií typů jmen do mapy) • •Staré pojmenování: jména s příponami –ice, -any, -yně, -ín •Mladší: jména s příponami –ov, -ovice, -anov, -ovany • •Skupina jmen odvozených z osobního jména s příponou – ice • Jména patronymní: např. Žežice, Křešice – dříve nejstarší slovanská sídla obývaná rodovými občinami, • odvozující původ od společného předka (podle jeho jména nebo sídla). • • Jazykové prameny • Toponomastika – nauka zabývající se zeměpisnými jmény • • toponyma (geonyma) : vlastní jména zeměpisná • oronyma – jména horských útvarů • hydronyma – jména vodních toků a ploch (řeky, jezera) • ortonyma – jména sídel • anoikonyma – pomístní jména • urbonyma – jména spojená s městy (městské části, předměstí, veřejná prostranství, ulice) • • Lhota: časová „lhůta“ pro osvobození od daní (v zakládacích listinách) • první zmínka: 1199, Čechy: 322 Morava: 132 • • Újezd: v pramenech od 11. stol.: málo osídlená lesnatá území kolonizovaná ve 12. stol. místním obyvatelstvem • hranice vytyčována objetím na koních • Čechy: 118 • Morava: 34 • • • • Mapy •Topografické – Vojenské: zhotovené Gen. štábem Armády ČR 1:25000, 50000, 1:100000, 1:200000 • jsou na nich zeměpisné souřadnice a kilometrová síť • – Základní mapy ČR: spravované ČÚZK, v JTSK (jednotné trigonometrické síti katastrální) • •Evidence nemovitostí – Katastrální: přesné zaměření nadzemních objektů a parcel (vhodné) • – Státní mapy odvozené (SMO): odvozeny z katastrálních, vrstevnice, km síť • •Speciální – geomorfologické, geologické, klimatické, fylogenetické, geobotanické, hydrologické, půdní • •Historické – vypovídají o charakteru krajiny v minulosti : Klaudiánova mapa Čech (1518) • Fabriziova mapa Moravy (1569) • – Mapy I. vojenského (josefského) mapování z let 1763–1785 (originály ve vídeňském St. archivu) • – Mapy II. vojenského (františkova) mapování z let 1867–1869 • – Mapy tzv. stabilního katastru z let 1817–1858 • •Rekonstrukční – zachycují stav krajiny v určitém období na základě zjištění přírodních poměrů a působení • lidského činitele (rekonstrukce přírodního prostředí: vodní sítě, rozsahu sídel, komunikací aj.). • Využití nedestruktivních metod při dokumentaci archeologických památek •Nedestruktivní výzkum zjišťuje archeologické prameny: • • 1. na povrchu terénu – podle modelace krajinného reliéfu • • 2. pod povrchem – prostřednictvím aplikace geofyzikálních metod nebo omezených zásahů • poskytujících informace ekofaktové povahy • •Metody dálkového průzkumu •Přírodovědné metody •Povrchový průzkum •Vzorkování podpovrchových situací • Letecké snímkování Berry-au-Bac, Francie – kruhové příkopy z doby bronzové a systém zákopů z první světové války Geografický informační systém •GIS – počítačový systém hardwaru, softwaru a geografických informací, který je určen • k tvorbě, zpracování a analýze prostorových dat: • • a) kartografickým způsobem (prostorové zobrazování) • b) databázovým způsobem (tvorba, zpracování a uchování dat) • c) analytickým způsobem (analytické modelování, predikce) • •1971 – poprvé se uplatnil při mapování území Kanady • •1982 – do komerční sféry pronikl v podobě softwaru ArcInfo americké firmy ESRI. • •U nás – počátky GISu spojeny s vývojem Informačního systému území (ISÚ), který se začal • budovat v 70. letech minulého století. • Funkce GIS •GIS – jsou založeny na práci s geografickými daty, které podmiňuje jejich: • • a) sběr (měření v terénu, mapové podklady a družicové snímky) • b) uchování (tvorba databází) • c) analytické zpracování (modelace prostorových vztahů) • d) prezentace (výstupy v podobě map, grafů, tabulek, textů, modelů) • •Informace geografické povahy – získané z map nebo z měření GPS či družicového průzkumu země, je možné • prostřednictvím GIS: • • a) zobrazovat (digitální mapy) • b) ukládat (softwarové programy) • c) vyhledávat (dle zadaných kritérií) • d) sestavovat v dotazové databáze k jednotlivým geoobjektům • e) ze stávajících databází vytvářet nová geografická data • f) vytvářet různé počítačové mapy • • Prostorová data a způsob jejich získávání •Geografická data – informace v GISu, která obsahují údaje o geoobjetech (tzv. geodata) určených: • • a) prostorově – přesná lokalizace objektu na určitém místě zemského povrchu • (např. kulturní jámy, sídliště, hroby, opevnění) • • • b) neprostorově – metadata (textová popisná data, tj. „data o datech“), které obsahují • specifické atributy geoobjektů (např. stáří) • • Prostorová a popisná data •Prostorová data – Umístění a tvar archeologických objektů zobrazují mapy: • 1) analogová – body, plochy a linie v určitém kartografickém zobrazení, • daném rovinným souřadnicovým systémem a měřítkem • • 2) digitální – vektorové nebo rastrové, kde jsou data organizována: • a) ve vrstvové podobě (hory, nížiny, vodstvo, lesy) • b) v objektové podobě (jednotlivé objekty a jejich skupiny) • • •Popisná data – pro uložení dat jsou využívány databázové modely s různou organizací dat: • a) hieratický a síťový model se stromovou strukturou dat • b) relační s tabulkovými daty • • • Informační sytém ZABAGED •Informační systém, nazvaný podle zkratky začátečních písmen čtyř slov: • Základní Báze Geografických Dat, který představuje digitální geografický model území České republiky • •Jde o Geografický informační systém, vytvořený a spravovaný resortem Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního (ČÚZK), který byl budován od roku 1992 jako součást státního informačního systému ČR • •Hlavním zdrojovým materiálem pro vytvoření byla Základní mapa ČR (ZM 10) v měřítku 1:10000, kterou tvoří 4573 mapových listů. • •Prostorová data jsou v ZABAGED vedena v souřadnicovém systému S-JTSK (jednotné trigonometrické sítě katastrální) a výškovém systému Balt Využití GIS •Geografické databázové systémy, zaměřené především analýzu dat, jsou využívány k těmto účelům: • 1.Tvorbě primární terénní dokumentace archeologických výzkumů a nálezů. • 2.Prostorovému vymezení archeologických památek a modelování terénu. • 3.Analýze vzájemných prostorových vztahů archeologických entit. • 4.Predikci lidských aktivit v rámci sídelní strategie a využívání krajiny. • 5.Modelování možnosti výskytu dosud nezjištěných archeologických struktur. • •6. Ochraně a prezentace archeologického kulturního dědictví. Archeologická data •Jsou zpravidla daty prostorovými, která mívají nejčastěji geografickou povahu. • •Zdrojem geografických informací jsou mapy, které dělíme podle: • • a) obsahu (topografické, speciální) • b) měřítka (1:5000, 10000, 250000 aj.) • c) formy provedení (analogové/tištěné, digitální) • d) stáří (aktuální a staré) • e) způsobu zobrazení zemského povrchu (referenčním elipsoidem a jeho promítnutím do roviny mapy) Prostorová identifikace •Zanesení polohy nálezu do mapy vyžaduje prostorovpu indentifikaci v jednotné souřadnicové síti • •Existují dva druhy souřadnicových sítí: • • 1. geografická • • 2. rovinná – systém JTSK (Besselův elipsoid, tzv. Křovákovo kuželové zobrazení z r. 1922) • – S 42 (Krasovského elipsoid, vojenské mapy) • – systém UTM (Universal Transverse Mercator, elipsoid Hayfordův) • – systém PIAN (prostorová idntifikace archeolog. nálezů) 180 mm z. s. č. 11O mm j. s. č. Státní archeologický seznam •Databáze – databáze vytvořená v NPÚ, která eviduje území s archeologickými nálezy, • které jsou v mapě (M 1:10000) vymezeny jako: • • Bod – nemá plošný rozsah (ojedinělé nálezy (depoty, mince, aj.) • • Plocha – ohraničený prostor vymezený v mapě jako polygon • (obrazec) fixovaný souřadnicemi • • Okruh – vytýčení plochy (naleziště), které nelze v mapě přesně vymezit • (např. archeologické objekty kolem pevného bodu jako je např. transformátor, rybník aj.). • •Území s archeologickými nálezy – teritorium, na němž se vyskytují movité nálezy v různém rozsahu (ÚAN I až IV.). • Území s archeologickými nálezy • •Teritorium, na němž se vyskytují archeologické nemovité a movité nálezy v různém rozsahu, anebo jejich výskyt lze očekávat v přítomnosti či budoucnosti. • •Území s archeologickými nálezy (UAN) – základní jednotka. • •SAS rozlišuje 4 kategorie UAN: • •UAN I – území s pozitivně prokázaným nebo bezpečně zjištěným výskytem archeologických nálezů; •UAN II – území, kde sice nebyly archeologické nálezy doloženy, ale je zde vysoká pravděpodobnost • jejich výskytu (svědectví písemných pramenů); •UAN III – území bez prokázaných nálezů s 50ti % pravděpodobností výskytu archeologických nálezů; •UAN IV – území, kde není reálná naděje na výskyt archeologických nálezů (za území bez archeologických • nálezů jsou považovány pouze taková území, na nichž byly prokazatelně odtěženy veškeré • povrchové vrstvy čtvrtohorního stáří až na podloží (lomy, doly, cihleny aj.) • • Archeologická databáze Čech (ADČ) •Datový soubor evidence archeologických akcí vedený Oddělením prostorové archeologie ARÚP. •Základní jednotkou ke archeologická akce. • • Informační zdroje: • – Zprávy o archeologické akci (ZAA) od vedoucích výzkumů • – Záznamy o výzkumech evidované roku 1984 v PIAN (Prostorová Identifikace Archeologických Nálezů) • – Informace o výzkumech před rokem 1984 z publikovaných soupisů nálezových zpráv (1919–1952), • periodika Výzkumy v Čechách (1963–1987) a excerpt nálezových zpráv ze zbylých let • – Kartotéka archeologických nalezišť (vznikla v 80. letech v ARÚP pro IS památkové péče MonumIS); kartotéka • Východočeského kraje; databáze terénních akcí mostecké expozitury pražského AÚ (1953–1992). • •Archeologická mapa ČR – elektronická databáze terénních výzkumů a nálezů, vedená oběma AÚ, • která umožňuje evidenci a vyhledávání údajů a jejich propojení s aplikacemi • Geografického informačního systému (GIS) Archeologická mapa (AMČR) • •Je systémová aplikace určená pro sběr, správu a prezentaci informací o archeologických výzkumech na území ČR. • •Shromažďuje a uchovává údaje o subjektech souvisejících: • a) s povinností stavebníka strpět archeologický výzkum • b) s povinností nálezce nebo osoby odpovědné za provádění prací, při nichž došlo k archeologickému nálezu • • ARÚ Praha – eviduje nálezy z území Čech • – informace k výzkumům provedeným po roce 2000 • – retrospektivní data budou doplněna během let 2018/2019 • • ARÚ Brno – eviduje nálezy z území Moravy a českého Slezska • – informace k výzkumům provedeným po roce 2009 • – retrospektivní data budou doplňována postupně Památkový fond •Součástí památkového Integrovaného systému IISPP je webová aplikace MonumNET a MonumIS s veřejně přístupnou i nepřístupnou částí, v níž jsou databáze: • •seznamů movitých i nemovitých kulturních památek •národních kulturních památek •památek světového dědictví •památkově chráněných území a ochranných pásem • • Obrazové i textové údaje o památkách jsou přístupné v digitalizované podobě a lze je prostřednictvím jednoduchých tabulek přehledně vyhledávat. • •Dostupné na stránkách Národního památkového ústavu. Centrální evidence sbírek •Obsahuje: a)Název sbírky – vychází z názvu instituce, který je uveden ve zřizovací • listině (např. Sbírka Slezského zemského muzea, číslo • sbírky je uvedeno v osvědčení o zápisu sbírky v CES) b)Údaje o vlastníkovi nebo správci – u státní sbírky je vlastníkem stát tj. ČR, u • krajské kraj, u obecní obec c)Časové období, stručná historie (nejstarší doklady, kurátoři, konzervátoři, expozice, významné výstavy) d)Soupis „podsbírek“, které tvoří sbírku (archeologická podsbírka má č. 9) •e) Charakteristiku sbírky a jednotlivých podsbírek: • – území, z něhož sbírka pochází (Čechy, Morava, Moravskoslezský kraj) • – časové vymezení a stručná historie (nejstarší doklady, kurátoři, aj.); • – druhy předmětů a materiálů zastoupených ve sbírce (keramika, aj.); • – seznam jednotlivých sbírkových předmětů (výčet všech evidenčních čísel); Využití databází •Výstavní: při vyhledávání nálezů z určitých sídelních struktur, různých časových období nebo z konkrétníh • archeologických lokalit (sbírkové programy) • •Studijní: informace poskytuje průvodní dokumentace v podobě nálezových zpráv, hlášení a dalších • archivovaných textových a obrazových dokumentů • (Databáze archeologických periodik, zveřejňovaných na • internetových stránkách archeologických a památkových ústavů nebo ve formě DWD • (Přehledy výzkumů, Památky archeologické) • •Odborné: v rámci terénní exkavace (např. databáze Stratum) • •Vědecké: geografické informační systémy se využívají ke zkoumání prostorových vazeb mezi • nálezy, lokalitami a okolím • Petr Sokol, Jiří Havlice, Alena Knechtová, Jan Kypta, Filip Laval, Zdeněk Neustupný, Radmila Stránská, Renata Tišerová, Martin Tomášek, Petr Vitula: Metodika terénní prostorové identifikace, dokumentace a popisu nemovitých archeologických památek. Praha 2017.