Metodologie archeologie středověku a novověku 5. Středověká modernizace, slovanská a středověká kolonizace. Etnické a sociální aspekty historické archeologie Středověká modernizace • •Modernizace – postupná systemizace a technizace každodenního života • – změny a technické novinky, které určovaly kulturně-civilizační úroveň evropského okruhu • – ve Francii od konce 11. stol. • •Středovýchodní Evropa – komplex zemí, jehož konsolidaci urychlila christianizace (9. – 11. stol.) • – inovační vzory přicházely přes: • a) Podunají – od jihozápadu • b) Sasko – od severozápadu • •Příčiny – populační vzrůst v 11. – 13. stol. • – kolonizace spojená se sídelně-ekonomickou činností • (zakladatelské akce: „klučení rolí“) • •Strukturální inovace – prosazení ekonomických, sociálních a kulturních hodnot • – série specifických modernizačních jevů: longue dureé (dlouhé trvání) • • – počátky: proces proměn centrálních oblastí Evropy v 11. – 12. stol. • – vrchol: doba vlády Václava I. (1230-1253) – “prestižní projekt české elity“ • relokace Prahy (velká hradba, parcely, Havelské město – kamenné domy) • výstavba Nového Brna • •Charakter změn – expanzivní a zároveň integrační rysy (expanze Čech za Přemyslovců) • •Dříve – 60. a 70. léta: specifika „latinizovaného“ okruhu Čech, Polska a Uher vůči „karolínskému“ Západu • •Dnes – 90. léta: středovýchodní Evropa je chápána jako okrajový prostor, kam opožděně doléhaly • civilizační vlny ze západních center „staré Evropy“ • (římsko-německé císařství srovnáváno s EU) Vrcholně středověká transformace • a) Rozvoj osídlení – kolonizace nově využitelných ploch: hlavním úkolem bylo přilákat nové lidi a odborníky • a) zemědělská (vesnická) • b) městská (panovník, šlechta, církev) • c) hornická • • b) Transformace dominií a stavba sídel – a) zeměpanské (hrady – staví panovník) • b) šlechtické (vyšší - hrady, nižší - dvorce s kostely, od 13. stol. tvrze) • c) církevní (biskupské: Melice) • • c) Technologické inovace – využívání poznatků z antiky (vodní a větrná energie) • – přebírání vynálezů (arabský svět) • – vodní mlýn (Bavorsko: 8. stol., u nás. 13. stol.) • – zdokonalení nástrojů (pluh, brány), využití zvířat k tahu (jařmo, chomout) • – větrný mlýn (10/11. stol. Staré Město; 1277: Praha-Strahov, kronikář Neplach) • – nepřímé vytápění (13. stol.) - ztráty tepelné energie: krby: 80 - 85 % • kamna: 30 - 40 % • Mstěnice u Hrotovic: komplex budov u vodního mlýna na horní vodu ze 14. stol. mlýn: 5 × 5,2 m obytný dům: 11× 6 m Sýpka: 3,7 × 3,1 m (1999 – výzkum R. Nekuda) mlynsach mlyn jarmo galerie_ofendarst_74 2 Budín replika bibliothek_techn_keramik_kranzach bibl_tk_montbeliard Buda, rytířská kamna z pol. 15. stol. Niederadelsburg von Kranzach (Schweiz), 12. stol. Čínské vynálezy •Dynastie Chan (206 př.n.l. – 225 n. l.): • • – kolo • – papír • – zdokonalení koňských potahů (chomout: kůň utáhl až 5x těžší náklad) • – hvězdný glóbus (astronomie) • – seismograf (zemětřesení) • – zdymadla průplavů (vodní doprava) • – řetězový most (67 n. l.) • – zdokonalení tkalcovského stavu • – kanál mezi řekami Ťing-che a Lao-che (dlouhý 120 km) • – větrné mlýny k mletí obilí Středověká modernizace •Stěhování obyvatelstva – modernizační proměny byly chápány jako výsledek „německé kolonizace“ • (v tradičním nacionálním konceptu: Der Treck nach Osten ) • •Transformace krajiny – sídelní aktivity: „vyklučování míst pustých… a „štěpenie dědin a rolí“ • – rozvoj ekonomiky (zemědělství, řemesla, obchod a směna) • •Kultura – světská: navázala na antiku: latina, knižní kodexy (univerzity, kodexy • 6. stol.: Cassiodorus – základ vzdělání: Sedmero svobodných umění • Boethius – dva stupně: trivium a quadrivium • – církevní: řádová skriptoria (Břevnov), školy: katedrální, klášterní • •Úkol – získání nových lidí a odborníků na různém kvalifikačním stupni • •Lokátoři – zakladatelé sídlišť, dobří organizátoři a znalci právních norem • – dokázali zajistit podmínky nutné k zakládání venkovských i městských sídlišť. • •Obchodníci, horníci a řemeslníci – přinášeli ekonomické a právní zvyklosti včetně vyspělejších technologií • • •Kultura • •světská: navázala na antiku • latina, knižní kodexy • městské školy, univerzity • 6. stol.: Cassiodorus – základ vzdělání: • Sedmero svobodných umění • (Septem artes liberales) • Boethius – křesťanský teolog • – 2 stupně: trivium – gramatika • – rétorika • – dialektika • quadrivium – aritmetika • – geometrie • – astronomie • – hudba •církevní: řádová skriptoria (Břevnov) • školy: katedrální, klášterní • Sedm svobodných umění: Hortus deliciarum Herrada von Landsberg, 12. stol. Kolonizace •Domácí obyvatelstvo – v osídlovacím procesu hrálo důležitou roli • – aktivní recepce nových metod a poznatků • • Cizinci – o úspěchu či neúspěchu nové lokace nerozhodoval počet nově příchozích, ale schopnosti • (specializace, znalosti, organizace) • •Charakter pronikání – nešlo o masové pronikání, ale o rychlé přejímání: • a) právních norem • b) způsobu hospodaření a vyspělejších technologií • c) životního stylu a nového hodnotového systému • •Demografický transfer – nejsou doloženy doklady masivního přesídlování (postupná změna etnické struktury) • – během jednoho století přesun nejvýše 200 000 obyvatel • (v prostoru od Baltského moře po jižní hranice uherského království) • • •Kolonizace – na německé straně: kulturní dílo německého národa, který slovanský prostor civilizoval • – na české straně: (i Polsku) opačný pohled: ohrožení státní, národní a kulturní svébytnosti • •Johan Gottfried Herder – romantický výklad o rozdílech mezi bojovnými Germány a „mírumilovnými“ Slovany • (1744–1803) – 19. stol.: představa o velkém kulturním činu německého národa na územích • s dřívějším slovanským osídlením (aktivní sedláci) • – kolonizace ve vých. zemích střední Evropy spojena s pohybem německého etnika • •František Palacký – Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě • (1798–1876) – smysl českých dějin viděl v neustálém stýkání a potýkání slovanského a germánského živlu • – příchod německého etnika chápal jako inovační proměnu: šíření německého práva • – etnickou změnu přivodila kolonizace spojená se zakládáním měst a městského stavu • – kladl důraz na změny ve 13. stol.: za vlády Přemysla O. II. (1253−1278) se Němci usazovali • na Loketsku, Trutnovsku a Kladsku a v prostoru Jeseníků • povznesení řemesel a obchodu •Hermenegild Jireček – 1857: do konce 12. stol. kolonizaci provádělo domácí slovanské obyvatelstvo • (1827–1909) od poč. 13. stol.: připojili se němečtí osadníci • •Josef Šusta – recepce (přijetí) progresivních prvků z evropského západu • (1874−1945) – rozšiřování tržně peněžního hospodářství (těžba stříbra, mince) • – podnikatelská zdatnost německého městského patriciátu byla hybatelem • transformačního procesu (vrchol za posledních Přemyslovců) • •Josef Vítězslav Šimák (1870–1941) – rozlišoval kolonizaci v jednotlivých oblastech z etnického hlediska • •František Graus (1921 – 1989) – 1957: za kolonizaci považoval „jakékoli zúrodňování půdy, osazování půdy • zpustlé, nebo osazené novým obyvatelstvem“ • – šlo o jev společný v řadě evropských zemí • •Walter Schlesinger – 1957: odmítal dobyvačný charakter německé kolonizace německých feudálů • (1908 – 1984) – upozornil na evropský kontext vrcholně středověkých inovací • Středověká kolonizace • •Příčiny – přelidnění osídlených ploch (zahuštění starého sídelního areálu) • – potřeba nové půdy pro zemědělství • – zlepšení klimatu a životních podmínek v méně příznivých oblastech • – změny v agrární výrobě • •Rozšiřování sídelních areálů – postup do podhorských a vyšších poloh: • a) vnitrozemské pahorkatiny a vrchoviny • b) pohraniční hornaté oblasti • •Odlesňování – a) získání sídelního prostoru • b) stavební materiál (dřevo) • c) volné plochy pro obdělávání zemědělských plodin • d) těžba kovů a hornictví (Jihlava, Kutná Hora – stříbro) • •Středověká krajina – les, pastviny a pole • •Kolonizace – vnitřní (domácí): 10/11. a 12. stol.: osídlování vyšších poloh ze starého sídelního území • • – vnější – 13: stol: řízené osídlování neobsazených poloh kolonisty z německy mluvících • zemí (Rakousko, Porýní) • •Organizátor – panovník • – církev • – šlechta • – bohatí měšťané • •Kolonizační proces – do kolonizovaných oblastí přivádí nové (cizí) obyvatelstvo s novými právními a • sociálními zvyklostmi •Prameny – písemné (nepřímé): 2 etapy: a) 10/11. – 12. stol. předěl: kolem roku 1000 • b) 13. stol. • • – jazykové (lingvistické): pojmenování nově založených osad • • – ikonografické: Saské zrcadlo, Mandevilův cestopis • • – archeologické (přímé): a) 6. – 10/11. stol.: slovanské osídlení: rozšiřování sídelní plochy: • – 2 směry: a) dovnitř osídlené plochy (zahušťování) • b) ven (posun hranic) • • b) 1. pol. 13. stol.: strukturální změny vesnického prostředí • – vznikají vrcholně středověké vesnice (stabilizované) • – vesnice mají nové uspořádání (nová stavební podoba) • – kolem vsí souvislé plochy obdělávané půdy (polnosti) • • Jazykové prameny Onomastika – nauka o jménech •1. Antroponomastika – zabývá se osobními jmény • • – Marobud: první doložené jméno u nás • – Sámo: Fredegarova kronika, kupec ze země Franků, ze Senonie (Sens, Burgundsko? - 623/624 • „...homo nomen Samo natione Francos de pago Senonago…“) • – nejstarší doložená slovanská jména: velkomoravská knížata • Mojmír – ten, jemuž patří svět, mír • Rastislav – ten, jehož sláva roste • Svatopluk – ten, jenž vede „svatý“ zástup či vojsko • – mýtičtí Přemyslovci: Kosmova Česká kronika, 1119–1125): Krok, Kazi, Teta a Libuše, Přemysl • – patrocinia: zasvěcení kostelů podle světců (sv. Mikuláš) • – predikáty: přídomky: 1140-48 poprvé doložen Markvart z Doubravy (příjmení až v 18. stol.) • • • Pojmenování vesnic – podle jmen hradských správců a šlechtických předáků • Všebořice, Kojetice – po Hrabišicích: hradští správci v Bílinsku • – jména tohoto typu vznikala relativně dlouho a souvisí s vnitřní kolonizací • •Služebná sídliště – Kováry, Štítary, Ovčáry, Kobylníky, Hrnčíře apod. • – vazba na hradská centra: obyvatelé těchto sídlišť byli vedle obvyklých povinností • zavázáni specifickými povinnostmi a službami • – dnes odmítáno • •Barbara Krzemieńska – Dušan Třeštík: • Služebná organizace v raně středověkých Čechách, ČsČH 12, 1964, 637-667. • Přemyslovská hradiště a služebná organizace přemyslovského státu, AR 17, 1965, 624-655. • Hospodářské základy raně středověkého státu ve střední Evropě (Čechy, Polsko, Uhry v 10. a 11. století), • Historická demografie 1, 1978, s. 149-230 • • • Jazykové prameny •Přesídlenecká sídliště: • • – Hedčany: panovník využil k zakládání nových sídlišť zajatce: • Kosmova kronika – obyvatelé hradiště Hedeč/Giecz přesídlení Břetislavem I. • • – Dušníky u kláštera Doksany: ves, jejíž obyvatelé byli darováni pro spásu duše církevní instituci • • – Újezd (lat. Circuitus): původně lesní území, které patřilo panovníkovi, jenž jej daroval církvi, • družinným předákům či bojovníkům (od konce 11. stol.– pol. 12. stol.) • •Posesivní jména: mladší jména s příponami –ov, ovice, ovany, -anov • Mstišov, Svádov – měly vzniknout z přivlastňovacího tvaru osobního jména (–ův) • • • •Vrcholná kolonizace 13. stol.: původ kolonistů podle jmen příchozích: • • – německá jména ze starších českých jmen (Ústí/Aussig) • Český les (Tachovsko) – Peters, Ulrichs – z území Horní Falce • • Chebsko, Loketsko, Mostecko – přípony: reuth, riet/-ried – kolonizační proud z Horních Frank • roden, reuten: klučit • • – Jindřichohradecko, již. Morava, Drahanská vrchovina – přípony: schlag; kolonisté z rakouského území • schlagen: tlouci, rubat, kácet • • – sv. Čechy a sev. Morava – přípony: dorf – kolonizační proud přes Slezsko • • – módní německá jména: hrady – Cvilín: Loebenstein: páni z Úvalna • města – Landeskrone/Lanškroun, Römerstadt/Rýmařov • • Středověká kolonizace •Expanze říše na východ od Labe a Sály – populační růst • – christianizace: boj proti pohanství • •1113 – nejstarší dohoda o osídlovací akci vznikla v Brémách: • arcibiskup Friderik povolil knězi Jindřichovi a pěti laikům z „území před Rýnem“ („Holandi“) • vysoušení mokřin, za to pak zkultivovanou půdu dostali do dědičného nájmu • •1143 – Adolf II. ze Schauenburku po dobytí obodritské Vargie vyslal posly do Flander, Holandska, • Utrechtu aj. zemí, aby získali kolonisty od Severního moře, protože znali vysoušení a kultivaci • půdy a právní zvyklosti • •Na východ do střední Evropy – 2 proudy: 1. jižní – franský • 2. severní – saský Středověká kolonizace •Magdeburg – 968: založeno arcibiskupství: výchozí bod kolonizace • 1152-1192: kolonizaci organizoval arcibiskup Vichman • – počátky systematické kolonizace • – podpora východní politiky Fridricha Barbarosy • •Osídlování – fungovalo na principu: lokace (lat. lokare: dát místo, usadit se): • – založení vesnického nebo městského sídliště podle zásad kolonizačního práva • – prováděli zkušení lokátoři • – příchod nového obyvatelstva • •Kolonizace – pol. 12. stol.: expanze do řídce osídlených lesních oblastí při okraji staré sídelní komory • •Demografie – 13. stol.: oproti předchozímu věku se počet obyvatel v českých zemích více než • zdvojnásobil: 2,5 – 3 miliony lidí. • • Právní základ •Izidor ze Sevily (biskup kol. 630): „Každé právo je otázkou zákona a zvyklostí. Rozdíl mezi nimi je v tom, že zákon je psaný, ale zvyklost • (mōs, consuetudo) je obyčej, který se dodržuje od pradávna a uznává se pro svou starobylost. • Zvyklost je tedy nepsaný zákon.“ • •„Litera scripta manet“ – co je psané, trvá a stává se zákonem: podstata římského práva (Codex iuris civilis) • – civilní právo převzala církev od císaře Justiniána v 6. stol. a vtělila ho do Corpus iuris canonici • – platila zásada, že církev neudělá nic bez římského práva • •Přirozené právo (ius naturale) – právo nepsané, věčné, univerzální a nezávislé na státu: podstatou je obecná rovnost všech lidí • – souhrn právních principů nebo obecných právních norem vycházejících z lidské přirozenosti • (lius naturale), rozumu (ius rationale), božího záměru či vůle (ius divinum, lex aeterna) • – vlastnictví (dominium, proprietas): svrchované právní panství osoby (vlastníka) nad věcí: • a) právo věc držet (ius possidendi), užívat (ius utendi), přisvojovat si užitky plynoucí z věci (ius fruendi), • b) právo s věcí nakládat (ius disponendi), věc zničit (ius abutendi), věc opustit (ius dereliquendi) • – vesnice a města byly založeny na: a) starém českém slovanském(zvykovém) právu • b) německém (dědičném) právu: magdeburské, norimberské • – „hosté“ usazení na pozemku panovníka (šlechtice, církve) museli s vlastníkem uzavřít nájemní smlouvu • • Zemské dědické právo (landrecht) •Zákoníky: • •1189 – Statuta Konráda Oty •1310 – Privilegium Jana Lucemburského •1355 – Maiestas Carolina •1499 – Všehrdovy: O právech, súdiech i o dskách země české knihy devatery •1497 – Privilegium Vladislava II. Jagellonského •1500 – Vladislavské zřízení zemské •1627 – Obnovené zřízení zemské (Ferdinand II.) •1650 – Deklaratoria a Novely •1811 – Všeobecný občanský zákoník • Německé právo (ius teutonicorum) •Soubor právních zvyklostí převážně německých osídlenců ovlivněný vlámskou (Flandry) kolonizací • •Severonemecké – Magdeburské právo: • – Saské zrcadlo (Sachsensplegel): zákoník vycházel ze starých právních zvyklostí Sasů • – 1163: první svod zákonů vyhlášen v Lűbecku • – 1181: potvrzen v Magdeburgu, odkud se šířil do neněmeckých, českých, polských a uherských zemí • – 1225 až 1235: sepsal Eike von Repgow (působil na hraběcích soudech v Anhaltsku) • 2 části – zemské právo: pro svobodné obyvatelstvo (dědictví, manželství, dělení majetku aj.) • – lenní právo: vztahy mezi společenskými skupinami (volba králů, lenními povinnosti) • 4 rukopisy: Drážďany, Heidelberg, Oldenburg a Wolfenbütte • •Jihonemecké – Norimberské právo: • – Švábské zrcadlo (Schwabenspeigel): mladší skupina práv označená podle zvyklostí Švábů • – 1275: verze zpracovaného podle Saského zrcadla • – prvně se uplatnilo v Norimberku, odkud ho převzala Vídeň – odtud Brno, Uhry (Slovensko, Maďarsko) • • Právní zákoníky SCHERE01 42908 zakladani Heidelberský rukopis Saského zrcadla: německá kolonizace na východ, kol. r. 1300. Nahoře: lokátor (s kloboukem) přebírá zakládací listinu od vlastníka půdy Dole: lokátor je zachycen jako rychtář v jím založené vesnici. Výsledek obrázku pro středověká vesnice •Morava – 2 okruhy práv: a) jižní – jihoněmecká: Norimberk • b) střední a severní – severoněmecká: Magdeburk • – sem náleží i tzv. hlubčické právo • (Hlubčice, Uherský Brod) • •Základní svobody spjaté s “německým právem“ na venkově: • – dědičné užívání půdy (emfyteuze, purkrecht – zákupné právo, dědičný pacht) • – odvádění pevně sjednaných platů • – možnost stěhování (po výkupu) • – nižší soudní autonomie • •1213 – první doklad: markrabě Jindřich Vladislav povolil užívání německého práva na statcích johanitů • •konec 13. stol. – termíny „purkrecht“ a „emfyteuze“ • (nejsou zcela totožné s prvotními formami německého práva) • • Němečtí kolonisté •Původ – Německo: Porýní a Pomohaní, Bavorsko, Horní Falc, Rakousko • Sasko – pohraničí kolem Krušných Hor ve 13. stol. (jazykově německé vesnice) • – zásadní podíl se od 13. stol. projevil v Mostě, Bílině, Chomutově, Kadaně • – přes Slezsko až na střední a severní Moravu • • – Dolní Rakousko: na jižní Moravu: pás osídlení na : Slavonicku, Znojemsku, Mikulovsku, Břeclavsku • enklávy: kolem Brna, Jihlavy, Vyškova, Uherské Hradiště, Šumpersko, • Mohelnicko, Svitavy, Moravská Třebová, Olomoucko, Litovel, • Uničov, Šternberk, Potštát, Hranice, Nový Jičín, Studénka, • Bílovec a Opava • (kolem dálkových komunikací) • • – Nizozemí: Vlámové se k nám nedostali téměř vůbec • • • Přerov •Šlechta – nové vesnice: újezd (lat. circuitum: výsluha darovaná členu knížecí družiny (objetí na koni) • 11. stol.: lesnatá území kolonizovaná místním obyvatelstvem • 12/13. stol.: vzniká pozemková šlechta: Hrabišici, Hroznatovci, Benešovici • Čechy: 118 (v 1/6 kostely) Morava: 34 • Lhota: „lhůta“ pro časové osvobození od daní • 1199: první zmínka Čechy: 322 Morava: 132 • •Církevní instituce – konec 12. stol.: z německé strany pohraničního hvozdu • Chebsko: klášter ve Waldsassen • Sušice a Vitorazsko: klášter ve Světlé (Zwettl) • – 13. stol: z české strany – cisterciácké kláštery Plasy, Nepomuk, premonstátky z Doksan • •Měšťanstvo – konec 13. stol.: vesnice zakládali nejbohatší měšťané: např. první bruntálští fojtové • 1267: fojt Bertold pověřil Jindřicha z Waldova, aby vyklučil les Lichtenwerde • (Světlá Hora na zemské stezce mezi Bruntálem a Nisou) • • Panská sídla •Proces teritorializace – vzájemně provázaný proces vytváření panství, hradu a země. • •12. stol. – zformovala se česká šlechtická communitas jako urozená reprezentace země • – „družina“ panovníka: doživotní výsluhová léna (bona deservita) • •20. letech 13. stol. – zakládání prvních románských šlechtických a panovnických hradů: Křivoklát, • Loket, Brumov, Buchlov, Veveří, Zvíkov, Jindřichův Hradec, Strakonice a Blatná • •2. pol. 13. stol. – hrady součástí územní a politické struktury v českých zemích • – panovník držel hradní regál • – šlechta se podílela na „výstavbě země“ (dvorce, kostely, trhy) • – vznikají tvrze jako sídla nižší šlechty (rytíři, vladykové) Panská sídla •Zeměpanská – více obytných ploch a palácových křídel, protože vládce doprovázel dvůr • – trvale zde sídlil purkrabí a zpočátku také soudce • – některé hrady „přechodného typu“ vznikaly s použitím starší domácí • fortifikační techniky v kombinaci s kamennou stavbou • •Šlechtická – ve 30. – 40. l. 13. stol. výstavba hradů probíhala na vlastních majetcích za • využití modernizačních podnětů („německá“ kolonizace hvozdu). • •Církevní – fundace iniciovaly církevní instituce (benediktíni, aj.) • – románské kostely v hradských centrech • Nejstarší města •Přechod od předměstských forem neprobíhal vždy plynule a měl různé formy. • •Města vznikala v sousedství: a) centrálních hradů • b) klášterů – předklášteří • c) biskupských sídel • •Město – společenství kupců, podnikatelů, nižších úředníků a řemeslníků, kteří měli zájem získat výsadní • postavení při tržních místech • •Sídelní aglomerace – řada sídlišť měla výrazné městské rysy (tržiště, sídla kupců, čtvrti řemeslníků), ale • neobdržela od panovníka právo k městské organizaci •Prvotní město – u nás není vazba na pozdně antická města (vlastní vývoj) • – raně feudální předměstské aglomerace 11. a 12. stol., které přerůstají ve vrcholně středověká města • – zárodečná města s různě vyvinutými funkcemi • – F. Hofmann je nazývá lokační města nebo protoměsta • Církevní organizace • 10. – poč. 13. stol.: • •973 – pražské biskupství: spadalo pod biskupství v Mohuči: základ velkofarní organizace •1063 – biskupství v Olomouci: církevní reforma za Jindřicha Zdíka ve 12. stol.: nezávislost na světské moci • •do 13. stol. – církevní instituce závislé na tzv. zakladatelských právech: • a) panovníka – vlastník pozemskových majetků s fiskálními (daně) zájmy: • – do 10. stol.: hradské kostely – v centrech provincií • – tzv. farní přímus: právo udílet svátosti (křest aj.) • první kláštery – panovnické fundace (993: Břevnov), benediktíni • • b) šlechty – 2. pol. 11. stol: tzv. vlastnické kostely s tribunami – v centrech panství (dvorcích) • – pro velmože a jeho rodinu • •Od. 13. stol. – dominantní postavení církve ve společnosti a jejího vlivu v duchovní oblasti • – liturgie: pravidelné bohoslužby, kázání, církevní, slavnosti, poutě, svátky • – desátky: poplatky za náboženské úkony a obřady (fiskální politika papežské kurie) • – rozšiřování velkofarní organizace • •