Metodologie archeologie středověku a novověku 7. Pomocné vědy historické ve službách archeologie 2 (sfragistika, heraldika, genealogie, numismatika, metrologie). Pomocné vědy historické předmět studia • •Chronologie – čas •Genealogie – rodové vztahy •Heraldika – erby a znaky •Sfragistika – pečetě •Numismatika – mince a platidla •Kodikologie – knihy, rukopisy •Metrologie – míry a váhy •Paleografie – písmo •Diplomatika – listiny a písemnosti •Demografie – obyvatelstvo •Epigrafika – nápisy na kamenech či kovech •Faleristika – řády a vyznamenání •Filigranologie – papír •Statistika – společenské jevy •Vexilologie – vlajky a prapory • Sfragistika •Nauka o pečetích, které dokládaly pravost listiny (později nahrazena razítkem) • •Právo pečetit – panovník, šlechta, poté církev a pak i města • •Funkce – 1. přivěšena na listině a slouží k jejímu ověření • – 2. veřejné zapečetění a uzavření písemnosti • – 3. kvůli negramotnosti • •Buly – kovové: olověné, z drahých kovů (oboustranné) - papež a Byzanc • – voskové: otisknuty pečetidlem • červené, zelené, černé • – přitištěné: mizí během 12. století • – zavěšené: plika (ohnutí listiny) • – přivěšené: naříznutím okraje vzniká pergamenový proužek – na něj přivěšena pečeť: • na stuze, provázku nebo pruhu pergamenu • • Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Sfragistika •Typologie pečetí: • – podle vyobrazení: I. portrétní – 1. majestátní (Karel IV., Zlatá bula) • – 2. jezdecké (rytířské a lovecké) • – 3. pěší (Ota III. a Jan I. Braniborští (1. pol. 13. stol.) • – 4. antické (císař Konrád II. (1024-1039) • – 5. pontifikální • II. obrazové – 1. hagiografické (s patrony, aj. svatými) • – 2. topografické (Dortmund, 14./15. stol.) • – 3. věcné • – 4. fantastické • III. Erbovní • IV. Nápisové • – podle barvy vosku, podle velikosti, podle materiálu, způsobů upevnění, podle funkce a „právní síly“ Obsah obrázku text, medailónek Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku mince Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Sfragistika • Sdružená pečeť – pro více osob (i právnických) • Velká/hlavní pečeť – hlavní pečeť kanceláře pro nejvýznamnější písemnost • Menší pečeť – k pečetění méně významných písemností • Sekret – drobné rozměry, užívána s cílem zabezpečit důvěrnost sdělení • Rubní pečeť – revers, většinou menší než avers (kontrasignace - pro kontrolu) • Signet – prstenová, ryze osobního charakteru (pro soukromou a tajnou korespondenci) Heraldika •Je věda, která se zabývá pravidly a zvyklostmi, podle nichž se tvoří a popisují erby, tj. dědičné znaky a vše co s nimi souvisí (prapory, řády, odznaky a další symboly). • •11. stol. – původ sahá do období první křížové výpravy do Palestiny, , kterou vyhlásil papež Urban II. na • koncilu v Clermontu, kdy erby sloužily k odlišení rytířů v boji. • •12. a 13. stol. – první znaky v západní a jižní Evropě používala vyšší šlechta, později i šlechta nižší a města • •15. – 17. stol. – s rozšířením palných zbraní a odlišným způsobem boje ztratily opodstatnění a získaly • reprezentativní a dekorativní funkci. • •Znak – symbol rodové, právní a společenské privilegovanosti, který se přenesl do státní, církevní, městské • a cechovní symboliky. • • Název •čeština: erb •němčina: die Erbe = dědic (právní příslušnost k rodu) •slovenština: erb •maďarština: címer •polština: herb • •čeština: znak (termín z 19. stol. s širším právním významem) •němčina: Wappen (akcentuje militantní význam erbu) •angličtina: Cout of arm •Franc.: Armoire • • • Terminologie • •Erb – původ se odvozuje z praxe válečné (štíty a praporce) a později turnajové (stavovská příslušnost) • – od 14. stol. užívání povoloval panovník a jeho podobu určoval jeho poradce - herold (z lat. zvěstovatel války a míru) • – jako atribut šlechtictví symbolizoval nositele (štít, přilba, klenot, přikryvadla) a přecházel přes mužské příslušníky rodu a do • provdání jej užívaly manželky a dcery • – členové rodu mohli se svolením krále připustit k erbu i jiné osoby (erbovní strýcovství) • •Erbovníky (armoriály) – soupisy (registra) erbů šlechtických rodů, církevních institucí, cechů aj. • •Erbovní listiny – písemné potvrzení nobilitace, tj. práva nosit erb (nejstarší z r. 1416. stol. z říšské kanceláře • ( nejstarší erbovní listina v opisu – císař Karel IV. nobilitoval r. 1360 Jetřicha z Portic a udělil mu erb) • •Erbovní galerie – soubory erbů v exteriérech nebo interiérech staveb nebo v rukopisech, reprezentující urozený původ od nejstaršího • předka (panovník, šlechta, soudci - v Moravském zemském soudu Brně nebo v soudní místnosti u • Vladislavského sálu na Pražském hradě aj.). • •Alianční erby – od 2. pol. 13. stol., deklarují určité spojení (úřední, manželské) v podobě dvou sdružených štítů nebo dvou • znamení na jednom štítu. • • • Alianční znak Bedřicha ze Žerotína († 1544) a Libuše z Lomnice († 1559) na průčelí zámku v Novém Jičíně http://heraldikus.wz.cz/clanky/obr/njicinalianc2.jpg http://heraldikus.wz.cz/clanky/obr/njicinalianc7.jpg http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/riters_on_the_horse.gif • Blasonování – slovní popis znaku podle odborné terminologie a heraldických pravidel vychází z pohledu držitele: 1. Heraldicky pravá strana je nalevo a heraldicky levá napravo 2. Způsob dělení štítu a tinktury (barevné pole celého štítu) 3. Hlavní a vedlejší erbovní figury 4. Pole štítu se popisují zprava do leva a shora dolů, případně od středního štítku (čestná pozice) Heraldická pravidla Popis (blasonování) •– k rozlišení se využívá: • • a) geometrické obrazce (herodské figury) • b) reálné předměty (obecné figury) • c) barvy (tinktury – barvy, kovy, kožešiny) • •– barvy/tinktury: sloužily k rozlišení příslušníků jednotlivých větví rodu: • např. růže v erbu Vítkovců: • • červená v stříbrném poli - z Rožmberka • zlatá v modrém - z Hradce • stříbrná v červeném - páni z Landštejna, • modrá (černá) ve zlatém - Sezimové z Ústí • http://www.statyamonarchie.estranky.cz/img/picture/2/erb.jpg Štít •Nejdůležitější povinná součást znaku (různé tvary). •Bývá buď kolmý nebo šikmo skloněný (správnější) http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/tvar_goticky.jpg http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/tvar_renesancni.jpg http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/tvar_barok.jpg http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/tvar_empir.jpg gotický renesanční barokní empírový http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/tvar_norman.jpg http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/tvar_spanel.jpg http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/tvar_francouz.jpg http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/tvar_ital.jpg normanský španělský francouzský italský Tvary: Sloh: Původ: b) b) b) Vzhled: http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/tvar_kolci.jpg http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/tvar_oval.jpg http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/tvar_kartuse.jpg http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/tvar_routa.jpg kolčí oválný kartuš routový Přikryvadla - fafrnochy http://hebrix.ic.cz/pages/14_stol/pages/nobilita/heraldika_pict/Heroldske_figury_1.jpg Figury - erbovní nebo znakové znamení používané k rozdělení štítu geometrickými útvary nebo označení obecnými figurami: II. Obecné: 1. Přirozené: a) životné - člověk - zvířata - rostliny b) neživotné - pozemské - nadpozemské 2. Nadpřirozené: a) nadpřirozené - bůh, světci b) monstra - z těl lidských - z těl zvířecích - c) bájná zvířata 3. Umělé - zbraně a zbroj - oděvy a jejich součásti - pracovní nástroje - domácí a řemeslné výrobky - hudební nástroje - mlynářské náčiní - stavby a jejich části - světské a církevní odznaky - různé předměty, písmena I.Heroldské: - dělení štítu: a) čarami http://www.ucernelabute.cz/casopis/image/her28.gif http://www.ucernelabute.cz/casopis/image/her27.gif http://www.ucernelabute.cz/casopis/image/her29.gif http://www.ucernelabute.cz/casopis/image/her30.gif šachovnice štenýř šindele cihly b) geometrickými tvary http://files.genealog.webnode.cz/200000009-2cfaf2df51/VSECHNY_STITY_PISMENA.jpg a)Polcení b)dělení pošikem c)dělení pokosem d)dělení e)čtvrcení f)čtvrcení pokosem g)Špice h)Klín i)volná čtvrť j)Lem k)hlava štítu l)pata štítu m)střední štítek n)čestný štítek o)pupeční štítek p)Kůl q)Břevno r)břevno pokosem s)břevno pošikem t)Krokev u)heroldský kříž v)svatoondřejský kříž I. Heroldské figury Lev - král, síla, moc, chrabrost kůň - rychlost, svoboda, vítr, bojovnost, mládí zubr - hojnost, mužská plodnost, bohatství, síla drak - energie, vyšší moc jednorožec - spravedlnost, světlo, ženská síla pegas - svoboda, tvořivost, mužská síla kohout - "macho" (já) beran - síla, neústupnost, vytrvalost, pokrok orlice - čest, sláva, bohatství, vládkyně nebes vlk - vnitřní síla, luna, nevědomí, vytrvalost gryf - ženská energie, vládkyně nebes a země fénix - vítězství, nedostižitelný labuť - čistota, vítězství světlem a pravdou koník - rychlost, vytrvalost, prvenství kňour - síla bojovníka, mužská potence II. Obecné figury http://www.ucernelabute.cz/casopis/image/her54.jpg III. Kříže http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e8/Tinctures_cs.svg/220px-Tinctures_cs.svg.pn g Tinktury: -soubor přípustných barev na erbu -dělí se na tři skupiny: a) kovy b) barvy c) kožešiny. červená - oheň zelená - tráva oranžová - hyacint stříbro - luna modrá - voda purpur - ametyst tmavě rudá - sardonyx zlato - slunce File:Menyét (heraldika).svg http://rictep.sweb.cz/Heraldika/Heraldika_III/Heraldika-barvy.jpg http://rictep.sweb.cz/Heraldika/Heraldika_III/Heraldika-kozesiny.jpg http://m.blog.hu/ny/nyirka/image/Meny%C3%A9t%204%20%5BMustela%20nivalis%5D.jpg Třídění •1. Umístění: a) pečetě • b) portály, náhrobky • c) kachle, poháry, aj. • e) interiéry a exteriéry sídel • •2. Nositel: a) panovnické (osobní znamení vládnoucí dynastie se stalo dědičným a zemským) • b) šlechtické - v záp. E. v l. 1100-1140 u velkých feudálů jako individuální trvalá znamení, která se 1140-1180 změnila na dědičná • - na Moravě na poč. 13. stol. spolu s predikáty jako projev západní módy) • c) nešlechtické (církevní, městské – patriciové, lokátoři měst a vesnic, cechovní) aj. • •3. Právnická osoba: a) zemské znaky (ze znaku vládnoucí dynastie: Morava – z markraběcí orlice za Př. Ot. II. v 60. l. 13. stol.; Čechy – krátce • plamenná orlice pak lev) • b) státní znaky (ze zemských znaků – lev ve znaku Československa i ČR) • c) znaky samosprávných území (menší celky než země – uherské šlechtické komitáty – župy 15/16. stol.) • d) městské erby • e) vesnické erby • f) církevní - úřady, kláštery, kanonie, univerzity • g) spolky a nadace (rytířské spolky, bratrstva) • Dynastické (státní) znaky Přemyslovci • Státní znak – oficiální státní symbol • Svatováclavská orlice – černá orlice s červenými plaménky, zlatým zobákem, drápy a jetelovými lístky • na křídlech byla odvozena od orlice říšské • Český Lev – jako státní symbol na denárech Soběslava II. (1173–1178) • – jako heraldické zobrazení na brakteátech Př. Otakara II. (1253–1278) • – za Habsburků z mincí odstraněn, vrátil se za Československé republiky • – symbol královské moci: a) Jednoocasý - korunovaný se zlatými drápy ve skoku vpravo • b) dvouocasý - od Přemysla Otakara II. • •Moravská orlice – červenostříbřitě šachovaná se zlatými drápy a korunou v modrém poli •Slezská orlice – černá orlice s perisoniem (páska položená přes prsa figury, tvar srpku, jetelovité ukončení) Třídění •1. Umístění: a) pečetě • b) portály, náhrobky • c) kachle, poháry, aj. • e) interiéry a exteriéry sídel • •2. Nositel: a) panovnické (osobní znamení vládnoucí dynastie se stalo dědičným a zemským) • b) šlechtické – záp. E.: 1100-1140 u velkých feudálů jako individuální trvalá znamení, která se 1140-1180 změnila na dědičná • – Morava: poč. 13. stol. spolu s predikáty jako projev západní módy • c) nešlechtické – církevní a městské: patriciové, lokátoři měst a vesnic, cechovní aj. • •3. Právnická osoba: a) zemské znaky: znak vládnoucí dynastie: Morava – z markraběcí orlice za Př. Ot. II. v 60. l. 13. stol. • Čechy – krátce plamenná orlice pak lev • b) státní znaky: ze zemských znaků – lev ve znaku Československa i ČR • c) znaky samosprávných území: menší celky než země (např. uherské šlechtické komitáty: župy 15/16. stol.) • d) městské erby • e) vesnické erby • f) církevní - úřady, kláštery, kanonie, univerzity • g) spolky a nadace (rytířské spolky, bratrstva) • levzpasionalukunhuty1313 •Znak Čech – na červeném štítě vpravo hledící stříbrný dvouocasý lev ve skoku s otevřenou tlamou a vyplazeným jazykem se zlatou zbrojí • • •Znak Moravy – v modrém štítě vpravo hledící čelně rozkřídlená stříbrno-červeně šachovaná orlice s otevřeným zobákem, vyplazeným jazykem a rozloženými ocasními pery se zlatou zbrojí • • •Znak Slezska – ve zlatém štítě vpravo hledící čelně rozkřídlená černá orlice s otevřeným zobákem, vyplazeným jazykem a rozloženými ocasními pery s červenou zbrojí a zlatou korunou, na hrudi a křídlech se stříbrným perisoniem zakončeným na obou stranách jetelovými trojlisty a uprostřed s vyrůstajícím křížkem • • •Znak Slovenska – červeném štítě modré trojvrší, na jehož prostředním nejvyšším vrchu vztyčen stříbrný patriarší kříž. Státní znak Znak Karla z Lichtenštejna (1569–1627) •Čtvrcený štít s klínem ve špici: • • 1. pole - rodový znak rakouských Kuenringů, násobně dělený štít • s pokosnou korunou (tzv. routový věnec) • 2. pole - dělený erb Lichtenštejnů • 3. pole - polcený znak opavského knížectví, • 4. pole - slezská orlice • klín špice - znak krnovského knížectví s loveckou trubkou. •Dekorování štítu - knížecí koruna a řád Zlatého rouna s kloanou (řetězem) z křesacích kamenů a ocílek s visícím odznakem (klenotem) beránka (rouno) • •1. pole - dědictví po Kuenrinzích (1594 prodali, užívání znaku povoleno 1620) • 2. pole - rodové statky získané ve 12. st. • 3. a 4. pole - titul opavského a slez. vévody (1613) • • znak ve špici - hodnost krnovského vévody (1623) • Knížecí koruna nad štítem - povýšení (20.12.1608) • Řád Zlatého rouna - nejvyšší světské rytířské vyznamenání (8. 9. 1622) Athéna (3) 003 Opava – „Minoritský klášter Genealogie (řec. génos, lat. genus = rod)) •Nauka o rodovém původu (rodopis). • •1. Panovnická genealogie – 1212: Zlatá bula sicilská – český panovník získal dědičnou královskou hodnost •2. Šlechtická genealogie – od 12. stol.: urozenost, titul (přídomek), erb, odlišení od neurozených, majetek • – Kosmova a Dalimilova Kronika: náznaky šlechtických rodokmenů • – 16. a 17. stol.: nobilitace bohatých měšťanů •3. Občanská genealogie – obyvatelé měst a venkova (svobodní, poddaní) • a) ranná: od prvních informací do roku 1780 • b) novodobá: 1780 až 1949 vedení občanské evidence • •Publicus Cornelius Tacitus († 115 n. l.) – římský senátor a historik, rodokmeny patricijských rodů •Bartoloměj Paprocký z Hlahol († 1614) – 1593: Zrcadlo slavného Markrabství moravského • – 1602: Diadochus, tj. posloupnost knížat a králů českých, • biskupů a arcibiskupů pražských a všech třech • stavů slavného království českého, tj. panského • rytířského a městského • •Václav Březan († 1618) – od 1593: ve službách Petra Voka z Rožmberka, pověřen správou rožmberského archivu • •Bohuslav Balbín († 1688) – 1679: Směs rozprav o dějinách českých - rodopisné dílo •Johann Christoph Gatterer († 1799) – 1788: Nástin genealogie - první učebnice •František Palacký († 1876) – po příchodu do Prahy se živil sestavováním rodokmenů • – 1824: sepsal rodopis Šternberků a stal se jejich rodovým archivářem • – rodokmeny: Černínů, Kinských a Althanů • – Dějina národa českého: v prvním díle rodokmen Přemyslovců •Jan Hulakovský († 877) – Přátelstvo pokrevné a příbuzné - české názvosloví pro příbuzenské vztahy •Stephan Kekule ze Stradonitz († 1933) – navrhl dodnes používané číslování osob ve vývodu z předků. • •1929 – Rodopisná společnost československá: sdružení odborných i laických badatelů • •1969 – Česká genealogická a heraldická společnost v Praze (ČGHSP) • •Antonín Markus – 1926: Rodinná kronika: populární úvod do studia rodopisného: (genealogie). • – 1938: Příručka rodového kronikáře: úvod do praktické genealogie. • •Viktor Palivec – 1938: Rodina a rodokmen. • – 1970: Minimum pro rodopisce a heraldiky. • •Ignác Horníček – 1939: Kniha o rodopisu. • •Jan Dokulil – 1940: Učme se znát dějiny svého rodu. • •Augustin Bek – 1941: Rodopis v Praxi. •1983 – Moravský a slezský genealogický slovník: heraldické a genealogické vývody. • •Jarmila Krejčíková – 1987: Základy heraldiky, genealogie a sfragistiky. • •Kristoslav Řičař – 1995: Úvod do genealogie: kdo jsou moji předkové a odkud přišli? • – 2013: Rodokmen: objevte tajemství vašeho rodu. • •Vladimír Svoboda – 1998: Minimum o rodokmenu. • •Boleslav Lutonský – 1999: Základy genealogie: soubor přednášek pro laické genealogy. • – 2003: Lexikon genealoga. • •Marie Marečková – 2004: Příručka praktické genealogie: jak sestavit rodokmen. • •Lenka Peremská – 2016: Rodokmen krok za krokem. • – 2017: Rodinná kronika: krok za krokem. • • • • • • •Prameny: • • – Berní rejstříky, knihy sirotčí, knihy kšaftů • • – Matriční knihy: zakládány od 16. století kvůli evidenci osob • 1. Knihy křestní (Libri baptisatorum) – matrika narozených • 2. Knihy manželství (Libri matrimonium) – matrika oddaných • 3. Knihy zesnulých (Libri defunctorum) – matrika zemřelých • • „živé“ a „neživé“: živé: zápisy mladší než 100 let pro narození a 75 let pro oddání a úmrtí • • 1654–1679: Sčítání lidu: knihy s počty obyvatel • 1753 – Marie Terezie: zavedla pravidelné sčítání lidu • •Pozemkové knihy a urbáře – změny majitelů domů, kupní smlouvy, soupisy majetků gruntů aj. • • Numismatika •Disciplína zabývající se dějinami směnných prostředků (platidel, peněz) v širším historickém vývoji. • I. Předmincovní období • II. Mincovní období • III. Pomincovní období • •Předmincovní platidla – předměty, které se používaly jako směnný prostředek: jantar, kůže, vosk, vážený kov • •Misky slezského typu – v depotech od 7/8. stol. do 9/10. stol. společně s jinými předměty • •Sekerovité hřivny – Čechy – zcela chybí (jediná ze sídliště v Miskovicích – Hořanech u Kutné Hory) • Morava – přes 700 ks. (v 90. letech); dříve spojovány s útoky Maďarů, dnes ekonomika • – depoty z hřiven: Mikulčice IV, Staré Zámky II, Staré město II a III Pohansko (75) • – nálezy i ze sídlištních objektů a vrstev (Mikulčice-Valy (314 ks.) • Slovensko – D. Bialeková: výskyt od konce 8. do začátku 10. stol. (3 typy) • Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Slovinsko (v říčním korytu řeky Lublanice) • Skandinávie – Norsko, Dánsko • • • 8 Mincovnictví •Obchod s kovy plnil dvojí funkci: a) napomáhal intenzifikaci tržní směny • b) přispíval k integraci středoevropských horních produkčních center do • finančních struktur zemí jižní a západní Evropy • •2. pol. 13. stol. – 90 % vytěženého stříbra bylo vyvezeno za hranice v zlomkové (nezmincované) podobě • – stoupá poptávka po drahých a barevných kovech ze střední Evropy v severní Itálii a Flandrech • – vývoz „německého“ stříbra do Itálie obchodní cestou i jako politické a církevní platby. • •1200 až 1500 – Benátky: největší evropský trh s drahými a barevnými kovy: expanze Přemysla II. do alpských zemí • a severní Itálie • •1234 – 1240: těžba stříbra na Českomoravské vrchovině (Jihlava, Humpolec aj.). •1234 – 1271: prospekce v Jeseníkách (Uničov, Opava a Bruntál) •50. léta 13. stol.: Kutná Hora (útlum za husitských válek) • • Předmincovní platidla •Předměty, které se používaly v obchodě jako směnný prostředek: měřítko ceny. • •Obchod – usnadnil přenášení nových poznatků a zvyklostí, rozvoj řemesel • – S – J: trasa Jantarové stezky: pobřeží Baltu – Středomoří • 10. až 12. stol. obchod s jantarem (arabští a byzantští kupci) • • – V – Z: transevropská magistrála: Cordóvský chalifát – Čína • napojovala se na hedvábnou stezku: obchod s hedvábím, kožešiny, vosk, med • •Zemská stezka z Čech: 1. pol. 13. stol.: funkční komunikační síť • Olomouc – Litovel – Loštice – Mohelnice – Svitavy • Olomouc – Hranice – Příbor – Těšín – Krakov • – Uherský Brod – Trenčín (města v Pováží) • Litomyšl – Vysoké Mýto • odbočka z Litovle: na Uničov – Rýmařov – Bruntál • odbočka z Mohelnice: na Úsov (1260) – Rýmařov – dále na Nisu a Vratislav • • • • cesty Směnné mechanismy (formy platby) 1.monetární (Münzgeldwirtschaft): Franská říše a tam, kde se platilo mincemi zákl. měnová jednotka: stříbrný denár 2.nemonetární (Gewichtsgeldwirtschaft): odvažování stříbra: skládací váhy – depoty drahých kovů: Pobaltí, Skandinávie a přilehlé části Evropy, Polsko – severně od Labe a od severního úpatí Krkonoš a Jeseníků První české mince – raženy v 60. či 70. letech 10. stol.: Boleslav II. První moravské mince – 20. léta 11. stol.: Břetislav I. Depoty – od konce 10. do konce 12. stol. (daleko od tzv. centrálních míst) – kromě mincí také šperky nebo jiné stříbrné předměty, včetně zlomků (tzv. zlomkové stříbro: Čistěves, Mančice,Chodovlice, Kelč, Komárov, Šluknov?) Váhový standard – tzv. karolínská hřivna (408 g = 240 denárů, 1,7 g) – severská hřivna (marca) (218 g) – česká hřivna (11. stol.: 210 g.) Středověk denárová měna •Franská říše – Chlodovík I. (486 – 511): první merovejský král, který razil mince • zlatý solidus: 1/72 libry zlata (původně 40 dílů – denárů) • 1/3 solidu = 12 stříbrných denárů • – Karel Veliký (768 – 814): zavedl jednotný mincovní systém • základní jednotka karolínská libra (pondus) • 408 g = 20 solidů krátkých po 12 denárech (240 denárů) • poměr zlata ke stříbru: 1 : 12 • • – karlovská libra ovlivnila mincovní systémy: Itálie (lira = 20 soldi = 240 denárů) • Francie (livre = 20 sous = 240 deniers) • Anglie (pound = 20 šilinků = 240 pencí) • •Skandinávie – 10 a 11. stol.: obchod se severní Evropou dal vznik nové měnové jednotce: • marka (hřivna) = 218 g = cca ½ karolínsk libry = cca 2/3 římské libry • •Německé země – Magdeburg: mincovna razila vendické a otto-adelheidské denáry • pro obchod s východními Slovany • • Depoty z lat. deponere: uschovat •Depoty – hromadné nálezy záměrně shromážděných a do země většinou jednorázově uložené soubory artefaktů z kamene, • keramiky (od staršího metalika z mědi a bronzu, od mladšího z železa a drahých kovů) • •Příčiny ukládání – majetek ukrytý před nebezpečím • – B. Novotný: doklad agrárního kultu • – funkce: jednoznačně nezodpovězena, na VM předmincovní platidlo (železné předměty) • – F. Curta: daně odváděné obyvatelstvem do centra • •Funkce depotů – podle místa uložení je dělíme na: a) vratné: které bylo možno znovu vyzvednout • b) nevratné: obětiny božstvům • • – podle obsahu: a) řemeslnické: s kovodělnými nástroji a větším podílem suroviny či kovového šrotu • b) obchodnické: nástroje, ozdoby, zbraně (kovolitců a obchodníků s kovem) • • – podle skladby předmětů: a) obětní (votivní): spíše jednorázově uložené • b) vlastnické: poklady zámožných jedinců, rodin či rodů (pestrá skladba předmětů • • Poklady (depoty) stříbra konec 9. – 4/4 11. stol. •Ve všech věci skandinávského původu. • 1. fáze: ozdoby + arabské mince. • 2. fáze: výrazný pokles arabských mincí; denáry bavorské, • švábské, nadrýnské, saské, byzantské mince. • 3. fáze: úplná absence arabských mincí+ denáry české, • anglosaské, maďarské; první polské – mincovna Měška I. • a Boleslava Chrabrého. • 4. fáze: bez stříbrných ozdob, převaha polských mincí, • po pol. 11. stol. počet depotů klesá; od konce 11. stol. již • nejde o masový jev. •Poklady „sekaného stříbra“ – obchodní výměna • (Kościan – v pokladu byla kupecká váha) • v ústí Varty a střední Odry: 130 • Giecz (střední Polsko): v okolí 17 depotů • Dołączona grafika 52e53d6992844_p Kelčský depot (u Hranic) • •1938: nalezl Jan Hradil při vyorávání brambor • v nádobě a plátěných sáčcích na vrchu • Strážném u Kelče (1500 ks/433 g) •1989-98: nedaleko objevena druhá část •Obsah: 798 evropských mincí • 1222 islámských mincí (1 kompletní) • 306 zlomků šperků •Mince: stříbrné otto-adelheidské denáry, • arabské dirhamy • italské a francouzské mince • šperky •Nejstarší: denár Trajána (98-117) • denár Boleslava III. (999-1002) • Obrázek1 110e42d9-c3e7-49e1-ae37-e216964ba628 https://d1u1p2xjjiahg3.cloudfront.net/b0c9be97-ef71-45e7-87ae-11caffb5abcb.jpg http://www.duchon.kvalitne.cz/pomink2ax.jpg Komárovský poklad •1881 – při regulaci říčky Moravice u soutoku • s Opavou poblíž zaniklého slovanského • hradiště • (v literatuře Kylešovické hradisko) • • stříbrná figurka, mince • denár Boleslava I. (929 - 967), • oto-adelheidské denáry, • bavorský denár Jindřicha II. (985 - 995) • švábský denár Oty III. (983 -1002) Stříbrné plíšky z výzkumu v Brně - ul. Jakubská a Rašínova 2007: Brno – Jakubská a Rašínova ul.: při výzkumu středověkého pohřebiště byly nalezeny tří stříbrné plíšky, které mohou patřit k hrobovým výbavám. Závažíčka šarží nižších než kventlík: Hmotnosti plíšků: 0,44 g, 0,57 g a 0,52 g. Brno – doklady zpracování měďnatých slitin a stříbra: Josefská 7, náměstí Svobody 9, Dominikánská 5 – menší tavicí nádobky okraje zásobnic: litecké, šperkařské anebo prubířské dílny. •935: pražský trh – rozvoj po Boleslavově ovládnutí Čech •965: Ibrahim Ibn Jakub: největší obchod s válečnými zajatci (otroky), plátěné šátečky • • …“město Frágha je postaveno z kamene a vápna. Je nejbohatším ze měst zbožím. Přicházejí sem • z měst Krakúa Rusové a Slované se zbožím. A přicházejí s nimi ze zemí Turků (Maďarů) muslimové, • židé a Turci rovněž se zbožím a obchodnickým závažím a vyvážejí od nich otroky, cín a různé druhy • kožešin. Jejich země jsou nejlepší ze zemí lidí na severu a nejlépe zásobované živobytím“… • •Denárová měna – za Boleslavů: určena pro obchod se zahraničím, denáry vážily 1,2 - 1,3 g, stříbro 0,2 g • příjmy Boleslava I. – ze cla a obchodu v pražském podhradí (Malá strana) • za Vratislava – spojení s Kyjevem, Krakovem, Uhrami, arabskými zeměmi • – Arabové platili zlatými a stříbrnými mincemi • platidlo: miktál al markatíja (nejasný význam) • po r. 1018: židovští kupci z Byzance (otroci pro trh v Konstantinopoli) • Obsah obrázku objekt, mince Popis byl vytvořen automaticky •Grošová měna – Itálie: dóže Enrico Dandolo († 1205) • razil mince denarius grossus (2,2 g), dělené na denáry (parvuli, piccoli) • – Francie: 1266: Ludvík IX. (+ 1270) razil tourský groš (4,22 g) • • – brakteráty (lat. plíšek): za Přemysla Otakara II. jednostranné mince • • – Čechy: groš zaveden po roce 1200, po objevení stříbra v Kutné hoře • 1298-1300 – Václav II. prosadil měnovou reformu, mincovna v Kutné Hoře • revize královských práv z výnosů dolů, ražba pražských grošů • – zákaz vývozu neraženého kovu ze země • – reformu provedli italští úředníci • – avers: jméno panovníka reverz: český lev • 1 groš = 12 parvů přes 3 g • • – Míšeňské groše: 1 : 2 k českým grošům, razily se v Mišni • • – Jan Lucemburský: ražba zlatých dukátů (florénů) • Jan Křtitel x lilie 3,5 g • • Obsah obrázku mince Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku objekt, mince Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku objekt, mince Popis byl vytvořen automaticky •Tolarová měna – 1518: ražba šlikovských tolarů v Jachymově se řídila saskými mincovními předpisy • 1 jáchymovský tolar: stříž = 29,23 g • zrno = 27,20 g (tj. ryzost 0,931) • – 1548: Ferdinand I.: zastavil ražbu grošů a zavedl tolar • základní váhová jednotka = erfurtská hřivna: cca 234 g = 8 tolarů • Bílý groš (2g, 1g stříbra), Malý groš (1g, 0,5g stříbra) • •Po 1620 – právo ražby mincí dáno finančnímu konsorciu: Karel z Lichtenštejna, Albrecht z Valdštejna • tzv. dlouhá mince: snížen obsah drahého kovu o 90% , což vedlo ke státnímu bankrotu •1624 – základní váhová jednotka: vídeňská hřivna = cca 280 g •1750 – celoříšská měna: libra kolínská 233 g = 10 tolarů = 60 krejcarů •1811 – bankrot kvůli Napoleonským válkám •1857 – zlatková měna: 1 zlatý •1882 – korunová měna: 2 koruny = 1 zlatý •1919 – měnová odluka od Rakouska: koruna československá Obsah obrázku text, objekt, mince Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku mince, objekt, staré Popis byl vytvořen automaticky Metrologie •Vývoj měr a vah v českých zemích – 3 etapy: • • I. Období zemské míry a soustav krajských (do roku 1750): • 1268 – Přemysl Otakar II.: sjednotil míry a váhy: označil míry a váhy tzv. královskou pečetí (loket) • 1400 – zapsány do zemských desek • 1541 – Václav Hájek z Libočan: sepsal nejstarší ucelenou soustavu českých měrných jednotek • 1549 – Ferdinand I.: sjednocení měr a vah podle Starého Města pražského (1554: zrušeno) • 1609 – další neúspěšný pokus o sjednocení • 1610 – zavedení provazce o 52 českých loktech jako délkové míry ve všech krajích • 1615 – zemský sněm schválil zavedení jednotné míry pražské pro celou zemi • 1617 – Šimon Podolský z Podolí (zemský měřič): vydal příručku: Kížka o měrách zemských • 1638 – Ferdinand III.: pokus sjednotit míry a váhy na Moravě podle Olomouce • •II. Období systému rakouského (mezi lety 1750 – 1875): •1750 – Marie Terezie: ve Slezsku zavedeny míry vídeňské; 1758: na Moravě; 1756: v Čechách •1875 – podepsána mezinárodní Metrická konvence • zřízen Mezinárodní úřad pro míry a váhy a Generální konference pro míry a váhy •II. Období po zavedení metrického systému (od 1. ledna 1876): • • • Metrologie • Disciplína, která se zabývá historickými měrnými jednotkami: délkové, váhové a objemové • •Délkové – podle částí lidského těla: palec (coul), stopa, loket, sáh (krok) • loket pražský: 59,14 cm na východní straně věže Novoměstské radnice • kyjovský loket: 77,59 cm vpravo vstupu do radnice v Kyjově • 1 loket = 3 pídě, 1 píď (0,197 m) = 10 prstů, 1 prst (0,0197 m) = 4 zrna (ječmene) • 1 loket rakouský, sáh = 6 stop, 1 stopa = 12 palců, 1 palec (2,47 cm) = 2,3 cm • 1 míle = 365 provazců, 1 provazec (30,76 m) = 52 loktů •Plošné – od dutých měr podle množství obilí: korec, strych, • jitro (plocha zoraná za den od jitra do večera: obdélník o poměru stran 3:1 o délce max. 52 loktů • lán = 64 jiter, 1 jitro = 3 provazce čtverečné • •Duté – máz = 1,4 litru, žejdlík = 0,35 litru, vědro = 56 litrů, české vědro = 46 litrů, pinta = 4 žejdlíky • věrtel = 23 litrů Literatura • •Hofmann, Gustav: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Plzeň 1984. •Maráz, Karel Sfragistika: studijní texty pro posluchače pomocných věd historických a archivnictví. Brno 2014. •Petráň, Zdeněk – Radoměrský, Pavel: Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky. • Praha 2001. •Sejbal, Jiří: Základy peněžního vývoje. Brno 1997. •Vorel, Petr: Od pražského groše ke koruně české 1300-2000. Praha 2000. •Vorel, Petr: Od českého tolaru ke světovému dolarů. Praha 2003. •