Archeologie středověkých a novověkých panských sídel a fortifikací 1. Panská sídla a fortifikace – metodologie, terminologie, vznik, funkce, základní vývoj. Prameny a literatura. Směry bádání •Panská sídla – objekty různého typu představující složité komplexy formované řadou vlivů a funkcí • – hrad/zámek, hrádek, tvrz, dvorec, dvůr (hospodářský) • • Historické pojetí – studium zaměřeno na historii sídla • – dějiny osídlení, genealogie, heraldika, hospodářský a sociální význam, dějiny umění a • každodennost (hmotná kultura) • – A. Sedláček, V. Pinkava, L. Hosák, J. Pekař, J. V. Šimák • • Technické pojetí – význam sídla z hlediska kasteologie • – stavebně-historický vývoj, typologie staveb, funkce, rekonstrukce původní podoby • – James D. Mackezie, Eugène Emmanuel Viollet le Duc, Carl Schuchhardt, • Otto Pipper, Heribert Weinelt • •Okruhy otázek – historické (vznik, zánik), archeologické (vývoj), geografické (umístění v krajině, topografie), • vojensko-historické (fortifikační systém), provozně-ekonomické (provozy, předhradí, komunikační schéma) • umělecko-historické (slohová architektura), reprezentační a ideové (kaple, velký sál) • Terminologie •Hrad – lat.: castrum, arx, menší castellum; něm.: die Burg, franc.: Château • – opevněné královské, církevní nebo panské sídlo s obrannou a správní funkcí, budované zpravidla je budován na vyvýšených • a strategicky položených místech v krajině • – vznik je podmíněn určitým stupněm vývoje feudální společnosti: v záp. Evropě navazoval na římské tradice • •Francie: burgus – strážní věž římského limitu, z níž se vyvinuly 2 nejstarší hradní typy: sídlo vládce (dominatio) • • Turmburg (věžový hrad): hranolová obytná věž opevněná valy a příkopy, od 9. stol. • Turmhügelburg (věžový hrad na pahorku) nebo také motte: od 10. – 11. stol. zděné • • donjon (obytná věž) – z Francie (Langais) přenesli Normané do Anglie (Tower), Skandinávie, Sicílie • – od 13. stol.: válcová • bergfrit (obranná věž) – Berg/kopec, der Frieden/mír • – 11. stol.: na východ od Rýna do Hesenska a Saska: • útočištná funkce, chránila vstup do hradu • • Kastel – 12/13. stol: nový typ hradu navazující na římské vojenské tábory s donjonem + flankovacími věžemi • – rozmach za vlády krále Filipa II. Augusta • • • • •Německo: Falc – typ hradu navazující na antické tradice: sálová stavba (aula) s patrovou kaplí • – pol. 12. stol.: rozmach za štaufské dynastie • – rozšíření v jižní Itálii a Sicílii za Fridricha Barbarossy (věžice, bosované zdivo, arabský kastel) • – z Itálie pronikly císařské falce do střední Evropy • – u nás: Cheb (12. stol.; nejstarší stavba hradního typu) • •Čechy a Morava: Hradiska – rozpad hradské soustavy kolem přelomu 12/13. stol. • – přestavba starších objektů nebo budování nových • – funkce: primárně obranná (vojenská), druhotně sídelní, reprezentační • sídlo příslušníků vyšších vrstev: panovník (zeměpán), šlechta, církev • zeměpanské hrady: výsadní postavení panovníka • mohutnost a umístění v krajině • Dalibor Prix: „symbolický nástroj prezentace vladařské moci“ • • • Raněstředověký hrad •Hradiště (gradъ) – základ správy země, sídlo elity, symbol „veřejné moci“ ((koncovka -iště = místo zaniklého hradu) • – odborný termín pro sídliště opevněné valem a příkopem: vyvíjí se od 8. století (Víno u Slezských Rudoltic) • – na Moravě preferováno spíše označení hradisko • – předchůdce klasického kamenného hradu ze 13. stol.: • a) výšinná: ostrožné, návršní, na terénních blocích • b) nížinná: nejčastěji blatné • •Český grad (hradec) – opevněné centrum, které se vyvíjí do tří struktur: 1. město (věže městské) • 2. hrad (věže hradní) • 3. kostel (věže kostelní) • •Čechy a Morava – přechodná kontaktní zóna za bývalým římským limitem (ale v dosahu evropských inovačních proudů) • – nedoloženo kopírování opevněných císařských hradů z 10.–13. stol.: palatium (palác) = pfalz (falc): • – falc Karla Velikého v Cáchách (Aachen) • – u nás v Chebu (výzkum Pavel Šebesta) • • • Teorie elit •Elita – sociologický termín 3 typy elit: 1. duchovní • 2. šlechticko-bojovnické • 3. ekonomické • • Vznik šlechty – konstituování pevné struktury pozemkových vlastníků během 11. a 12. stol. • •2 zdroje moci elity: a) služba panovníkovi • b) vlastnictví půdy a lidí na ní osedlých • •Archeologie se snaží sledovat stopy přítomnosti elity v prostředí: • a) nižším (venkovském) • b) vyšším (dvorském) • • Pozemkové vlastnictví (privátní) •Statuta Konráda Oty – 1189: zákoník vyhlášený v Sadské • – 1. bod hovoří o nenapadnutelné držbě pozemkového majetku vyšší i nižší nobility • – všechna hereditates („dědiny“ – pozemkové majetky), které urození muži drželi • spravedlivě a v pokoji za Konráda Oty, mají držet i nadále • – 1222: nejstarší verze statut v listině vydané pro šlechtu na Znojemsku • – 1229: listina pro Brněnsko • – 1237: listina pro Břeclavsko • •1248/9 – vyvrcholil rozpor mezi starou beneficiární a novou pozemkovou šlechtou • (povstání kralevice Přemysla II.) • – šlechta vystupuje jako právně zajištěná vlastnická skupina • •Za Václava I. – hradská soustava přestala ve své klasické podobě existovat • •12/13. stol. – budována nová síť mocenských opor panovníka: zakladatel: Václav I. (1205 – 1253) • rozšiřovatel: Přemysl Otakar II. (1233 – 1278) • dovršitel: Václav III. (1289 – 1306) • •Zeměpanské – více obytných ploch a palácových křídel: vládce doprovázel dvůr • – trvale zde sídlil purkrabí a zpočátku také soudce • – hrady „přechodného typu“: domácí fortifikační techniky x kamenná stavba • •Šlechtické – 30. až 40. l. 13. stol.: výstavba hradů na vlastních majetcích • a) vlastnické kostely (od 12. stol. na předhradích) • b) šlechtická sídla (dvorce mimo správní hrady) • •Církevní – církevní instituce: biskupské, arcibiskupské • – řádové fundace: kláštery (benediktíni, aj.) • Hrady Knížecí dvůr Přemyslovců •Společenství lidí žijících trvale v blízkosti knížete: • a) jádro dvora (curia): členové vládního rodu • b) okruh provinčních hodnostářů • c) rozšířený dvůr – colloquium, curia generalis (sněm či soudní shromáždění) • – 11. stol: v čele dvora stál comes palatinus: panovníkův zástupce a vojenský velitel, • později komorník a velitel vojska (pražský kastelán) •Castellaneus – správce hradu ručil za udržování obecného míru • – velel vojsku celého obvodu • – organizoval vybírání daní (spolu s vilikem) • – ukládal zemské roboty, řídil hradské soudnictví • – zástupci a pomocníci kastelánů: od pol. 12. stol. hradní lovčí, vilikové (přijmy) • •Dvorské hodnosti – 1 řádu: maršálek, který se vyvinul z podkoního, dále lovčí a mistr kuchyně, mečník, • jídlonoš čili stolník a sklepmistr • – 2. řádu: komorník, mincmistr, kancléř, hradská bába (avia): tkalc. dílny • • • •Vývoj – od raných zeměpanských a šlechtických dvorů ke stabilizovaným vrcholně středověkým sídlům • hradům (castra) postupoval v několika směrech: • • a) mizí vazba na kostel (emancipace církve) • • b) vznikají objekty ze dřeva a hlíny ve strategicky příhodných polohách, které jsou označovány jako: • hrady přechodného typu – královské i šlechtické • falce – ve Švýcarsku, Německu: přechodné formy mezi curtis a castrum • • c) stabilizovaná šlechtická sídla: kamenné hrady • Francie – kolem r. 1100 • Německo – kolem pol. 11. stol. s rozvojem ve 12. stol. • Čechy – počátel 2. třetiny 13. stol.: hrad a vzápětí později tvrz • Sídla typu motte: Francie – 10./11. stol. Německo – 12. stol. Panská sídla •…“Čím ale vlastně byly hrady v přemyslovské monarchii? Hrady byly nepochybně důležitými správními body, neměly však jakýsi univerzální charakter, který by v sobě sjednocoval správu veškerého obyvatelstva, církevní správu a nad vším by stál kastelán, jakožto úřednický zástupce panovníka, který by s aparátem dalších podřízených úředníků, výběrčích a biřiců různorodé vrstvy obyvatelstva neustále disciplinoval, ba dokonce vykořisťoval. I středověká společnost totiž stála na něčem, co by bylo možné označit jako společenskou smlouvu. Role hradů byla proto mnohem diverzifikovanější“... • • •…“Hrady tedy sloužily jako opěrné body panovnické moci především v rovině politické a zároveň byl jejich prostřednictvím realizován vztah elitní vrstvy a knížete, když se totiž příslušníci této vrstvy stávali kastelány, tj. obdrželi beneficium, kníže si je zavazoval a oni mu poté samozřejmě vyjadřoval svoji věrnost. To je vlastně onen věrnostní poměr, poměr, který by bylo možné označit za feudální. Nicméně na moci se podíleli oba partneři, kníže i elita, více jako spoluhráči, někdy jako protihráči“… • Libor Jan • • •konec 12/13. stol. – přestavba hlavních hradských center na kamenné hrady • – za Konráda II. Oty nebo za markraběte Vladislava Jindřicha • • – Morava: Znojmo (nejstarší přemyslovský hrad) • Bítov (1185 hradiště, 30. léta 13. stol. hrad) • Veveří (1213 dvorec), Děvičky (Maidburg): „na zeleném drhu“ • Brumov, Buchlov, Lukov • – využívání fortifikačních prvků z Podunají: hranolové donjony • – šlechtické: 1238: Bílkov u Dačic (Ranožírovci) • •20./30 l. 13. stol. – Přemysl O. I.: cíleně zakládá hrady jako opory panovnické moci • Čechy: Křivoklát, Loket, Landštejn, Zvíkov, Jindřichův Hradec, Strakonice, Blatná, Angerbach, • Hlavačov Týřov • •2. pol. 13. stol. – střední Č: lovecký hvozd na řece Berounce (hrady, dvorce) • – jižní Č: povodí Lužnice, Otavy šlechtický rod Vítkovců • – hrady standardní součástí územní a politické struktury, stejně jako města • – nižší šlechta si staví tvrze (rytíři, vladykové) • •Zámek – renesanční nebo barokní panské sídlo (zahrady, parky, míčovny, jízdárny; letohrádky – letní sídla šlechty) • – z franc. renaissance, ital. Rinascimento = znovuzrození antických forem (Toskánsko, Florencie; Benátky) • slov.: kaštiel (z maď. Kastély, z lat. castellum); něm.: das Schloss, angl.: the castle, franc.: château • – od 16. stol. opevněná sídla ztrácí obrannou funkci: důraz na obytnou a reprezentační (u nás od Jagellonců) • •Pevnosti – budovány v 17. a 18. století k obraně strategicky významného místa: mohutné bastiony • – sloužily k úkrytu a ubytování vojenské posádky, uskladnění výzbroje a vybavení • – hrad Špilberk, Josefov, Terezín • •Hrádek – opevněné sídlo bez vazby na sídelní nebo hospodářský areál • – většinou jednodílný opevněný objekt stojící mimo ves (na návrší či ostrožně) • – mor. archeologie: starší vývojová fáze tvrze z 2.p.13. a poč. 14. stol. • • Tvrz – lat. munitio, propugnaculum, fortalitium, fossatum (návrší) • – něm.: die Veste, maď.: kurie (z lat. curia – dvůr) • – nižší typ středověkého feudálního sídla příslušníka nižší šlechty • – jednoduše opevněné sídlo s vazbou na obytný areál (je ve vsi) • – tvoří je jobytná, hospodářská a obranná část (podle konfigurace terénu) • • Metodologie •Komplexní studium panských sídel – využívá metodiku humanitních, přírodovědných a technických oborů • •Prameny: a) archivní (písemné, kartografické (lingvistické/topografické), ikonografické) • b) stavebně-historické (SURPMO, NPÚ) • c) archeologické – nedestruktivní: terénní prospekce (vymezení polygonu) • povrchové sběry (detektory kovů) • letecké a družicové snímkování • • – destruktivní: exkavace (sondážní a plošný odkryv) • • d) analytické – přírodovědné: geofyzikální, geochemické, paleobotanické, zoologické aj. • – technické: GIS (fixování polohy v mapě) • 3D dokumentace stavebních reliktů • rekonstrukce (modely, plány, hmotové axionometrie, vizualizace) • predikční modelování (dohlednost aj.) • – statistické: např. zastoupení lovné zvěře a domácích zvířat • d) experimentální (ověřování technologických a postupů: kovy, keramika, sklo, aj.) • Chronologie •Datování – písemné prameny • – stáří zdiv: dendro z dřevěných konstrukcí, C12: ze spálených konstrukcí • – stratigrafie (nenarušené odpadové areály, výplň příkopu) • – absolutně datovaný materiál (mince, kachle, cennosti) • •Doba výstavby – u hradů 3 fáze: ověřeno prvně na Křivoklátě, Týřově a Vizmburku • a) příkop, obvodové opevnění, věž, jednoduchá stavba • b) obytný a hospodářský provoz (palác, stáje, kovárna) • c) reprezentační prostory (hlavní sál, kaple) • • – hrady přechodného typu: valové opevnění s vloženými stavbami (Morava: kolonizační provizória) • Angerbach, Hlavačov, Tachov, Týnec n. Sázavou, Lugisland • hrady s obvodovou zástavbou: vícedílné, Křivoklát • – nejstarší královské hrady: budovány jako opory královské moci za Václava I. ve 30. letech 13. stol. • •Přestavby – zmínky v písemných pramenech, hospodářských účtech aj. • – v renezanci a baroku: většinou v souvislosti se změnou majitele • – modernizace architektury a vnitřního vybavení: slohové změny, deponie odpmenadové sutě • – nové vnitřní vybavení: kachlová kamna, kování z truhlic, sklo, keramika - kamenina) • •Zánikový horizont: a) přirozená destrukce (Vizmburk zasypán po stropy 1. patra, Stará Dubá po štíty střech) • b) násilná destrukce (požárové vrstvy, kumulace militarií) • •Půdorysná dispozice – typologie vypracována na základě archeologických výzkumů (mapové a plánové podklady) • – vychází z půdorysu opevnění a zástavby • – Komunikační systém: jednodílné a vícedílné objekty se vstupem bránou do nádvoří • •Fortifikace – příkop, val, obvodová hradba (cimbuří, střílny), parkánové zdi, bastiony, věž, brána, obléhací útvary • •Hospodářské zázemí – předhradí: kovárna, stáje, studna, cisterna • – podhradí: mlýn (Týřov, Krašov) • •Hmotné nálezy – související s typem objektu (hrady – militaria, hospodářské objekty - ) • – militaria: výzbroj jezdce a výstroj koně, palné zbraně • – paleobotanický a osteologický materiál • Dějiny bádání •19. stol. – romantické období: • •Karel Hynek Mácha (1810-1836) – romantický básník (zemřel na choleru) • – navštěvoval hrady (Bezděz 3x, 3 skicy) • – Hrady spatřené (115 kreseb) • •František Alexander Heber (1815-1849) – pražský kupec, první badatel, zmapoval téměř 600 hradů • – populární vlastivědná encyklopedie pro laickou veřejnost • – 1443-9: Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser (7 sv.) • popisy hradů a tvrzí + vyobrazení • – 1844–1849: Mährens Burgen und ihre Sagen • •August Sedláček (1843-1926) – profesor v Táboře a Písku; historik, genealog, sfragistik a heraldik • – zmapoval téměř 3 tis. hradů (kromě Chebska) • – 1881-1926: Hrady, zámky a tvrze království českého (15 sv.) • – 1927—1937: Hrady, zámky a tvrze království českého I—XV. Praha (2. vydání) • přehled dějin českých hradů: historie a politické dějiny • • • • Pražský hrad •19/20. stol. – dostavba katedrály sv. Víta •1925 – Hrad: moderní výzkum spjat s úpravami areálu pro sídlo TGM • Karel Guth, asistent Jaroslav Pasternak – výzkum 3. nádvoří: prvý nejrozsáhlejší výzkum • (již. okraj rezidence) • Ivan Borkovský – 1943: vedoucí výzkumu Pražského hradu P. Marie, sv. Jiří, Starý palác) • – mezioborová kooperace (využití nejmodernějších postupů a zkušeností • Zdeněk Smetánka – 70. a 80. léta: Lumbeho zahrada • Jan Frolík, Ivana Boháčová – od 90. let revizní průzkumy • •Vyšehrad – Bořivoj Nechvátal – Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla • •Pražská keramika: I. Pavlů (1971), L. Hrdlička (1993, 1997) • J. Čiháková (1984, 1994, 2001), • I. Boháčová (1993, 1996, 2001, 2008), J. Frolík • •Místo hradu v kontextu dějin umění: architektonická podoba hradu • •Dobroslava Menclová (1904-1978) – historička umění, předčasně zemřela • – 1972: České hrady (2 sv.) • vývoj základních typů v Evropě: pol. 10. – 13. stol. • •Václav Mencl (1905-1978) – historik umění a architektury: 1928-39 působil na Slovensku, po válce v památkové péči • – Dějiny evropské architektury I-IV (původně v rukopise; vydal NPÚ 2019-2022) • I.: Mezopotámie až Persie; II.: antický svět, Byzanc, raný středovělk; • III.: středověk od K. Velikého do pozdní gotiku (15. stol.); IV.: renezance a baroko • – typologie evropské architektury v evropském kontextu • •Kolektivní díla: 1981-1989: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. • 1986: Hrady a zámky v Čechách. • 1987: Hrady a zámky na Moravě. • • •Tomáš Durdík († 2014) – výzkumy hradů v povodí Berounky a severním Podbrdsku (přemyslovský lovecký hvozd) • z 21 hradů: Křivoklát, Týřov, Angerbach, Hlaváčov, Tetín, Krašov, Řebřík, Žebrák, Točník, Džbán • – hrady kastelového typu s flankovacími věžicemi: Týřov (před 1249) • – nejstarší šlechtické hrady (pol. 13. stol.): Krašov • – 1978: Nástin vývoje českých hradů 12.—13. století. AH 3, 41—52. • – 1999: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. • s Pavlem Bolinou: 2001: Středověké hrady v Čechách a na Moravě. • •70. – 80. léta: povrchové průzkumy na Domažlicku, Rokycansku, Krušnohorsku a severních Čechách • •Antonín Hejna – výzkumy hradů: Dívčí Kámen (1962), Velešín u Krumlova (1974-1975), Strakonice (1975-1976), • Chvojen, Týnec nad Sázavou (1969-1973), Vízmburk (od 1972). •Petr Chotěbor – pracovník v oboru památkové péče Pražského hradu, stavebně historické průzkumy • – 1980: Povrchový průzkum hradu Valečova. AH 5, 255—258. • •František Gabriel – výzkum skalních hradů v severních Čechách • – 1977: Výzkum středověkých panských sídel v severních Čechách. BZO 1974 supplementum, 33–42. • • Žula Hrad Vízmburk – „východočeské Pompeje“ •První zmínka – v Dalimilově kronice k roku 1279 v souvislosti s Tasem z Vízmburka z rodu pánů erbu zlatého třmene, kteří se podíleli na kolonizaci sv. Čech. V jejich držení byl do r. 1309, kdy jej koupil Milota z Ponětluk. O dvacet let později jej získali páni z Dubé, kteří jej drželi do jeho zničení r. 1447 (posádka ohrožovala města ve Slezsku). •Archeologický výzkum – zahájen roku 1972 pod vedením PhDr. Antonína Hejny CSc. († 1986) z ARÚP, který na základě objevu klenebního žebra ze 13. stol. odkryl během 13ti sezón kamenné zdi do v. 8 m a získal množství nálezů. •1984 – objekt převeden do správy Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích (provizorně zastřešen a oplocen). •1985 – odkryv kvůli zdravotnímu stavu dr. Hejny zastaven a v následujících letech započala stavební rekonstrukce (obtíže kvůli materiálu: měkký pískovec s jílovým tmelem) a nedostatku financí. •Obnova – správě hradu pomáhá Sdružení pro Vízmburk (2002), které v letech 2006-2008 zajistilo některé stavební práce a od roku 2009 zde pořádá Vizmburské slavnosti. 2021 trvale otevřeni. • • • •90. léta – J. Klápště – výzkum Bedřichova Světce (rezidenční dvorec, tvrz) • – Paměť krajiny středověkého Mostecka (1994) • – Proměna českých zemí ve středověku. Praha 2005. • •Josef Unger – 1985: Hrady na Pavlovských vrších (archeologické nálezy). • 1994: Koválov, šlechtické sídlo z 13. století na jižní Moravě. • •Miroslav Plaček – 2001: I lustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. • •Jiří Kohoutek († 2007) – 1995: Hrady jihovýchodní Moravy. • •František Musil – 2006: Úvod do kastelologie I-II. • •Kouřil, P. – Prix, D. – Wihoda, M. – 2000: Hrady českého Slezska. Kasteologie •Dříve – historická disciplína zabývající se studiem feudálních sídel. • •Dnes – interdisciplinární přístup využívající metodiky řady oborů: • archeologie, historie, dějin umění, architektury aj. • •Hrad – nepojímá jako izolovanou z kontextu vytrženou jednotku, ale jako fenomén vzniklý historickým vývojem • – jde o strukturu se zvláštním postavením v sídelní, ekonomické a sociální struktuře • •Česká kasteologická škola – po metodické stránce sleduje komplexní studium panských sídel • •Durdík, T.: Česká kasteollologie v evropských souvislostech, AR 50, 1998, 784-789. Kasteologické konference a periodika •Konference – 1962: ve franc. Les Andelys (u hradu Gaillard); sborník: Château Gaillard • – 1989: v maď. Gyöngyös (u hradu Bene); sborník: Castrum Bene • – 1991: ve finském Turku; sborník: Castella Maris Baltici • •Mezinárodní časopisy: Burgwart (1889), Burgen und Schlösser (1969) • Nachrichten des Schweizerischen Burgenvereins • Mitteilungen des Komission für Burgenforschung • Internationales Burgeninstitut Bultein • •Domácí periodika: 1989 – sborník Castellologica bohemica (ARUP) • 1976 – sborník Archaeologia historica • (příspěvky z každoročních mezinárodních konferencí archeologie středověku) • Klub Augusta Sedláčka •1984 – Ustavující schůze v Technickém kabinetu ZK ROH Škoda (Měšťanská beseda) • po přednášce PhDr. T. Durdíka “Současný stav a potřeby výzkumu hradů v Čechách”. • •Činnost – ediční, přednášková, exkurze, účast na výzkumech, údržba sídel • •1984 až 1990: Informační listy Klubu Augusta Sedláčka a Ročenka •1990: klubový zpravodaj Hláska •1995: edice Zapomenuté hrady, tvrze a místa • •Pobočky: Plzeň, Praha, Brno, Zlín, Hradec Králové, Humpolec • Výsledek obrázku pro petr sommer začátky křesťanství v čechách Výsledek obrázku pro petr sommer začátky křesťanství v čechách Výsledek obrázku pro petr sommer začátky křesťanství v čechách Výsledek obrázku pro jiří sláma Přemyslovci Výsledek obrázku pro Jan Klápště Výsledek obrázku pro jiří sláma Přemyslovci Výsledek obrázku pro časopis slezského muzea Výsledek obrázku pro jiří sláma Přemyslovci Výsledek obrázku pro jiří sláma Přemyslovci Výsledek obrázku pro Dějiny Velké Moravy Výsledek obrázku pro pokračovatelé kosmovi Výsledek obrázku pro petr sommer začátky křesťanství v čechách Výsledek obrázku pro Zdeněk Smetánka book Výsledek obrázku pro Vít Dohnal Přemyslovský palác Olomouc Výsledek obrázku pro Hrady českého Slezska Výsledek obrázku pro Hrady českého Slezska Výsledek obrázku pro Hrady českého Slezska Výsledek obrázku pro Hrady českého Slezska Výsledek obrázku pro Vladimír Goš Loštice Výsledek obrázku pro Vladimír Nekuda středověk Výsledek obrázku pro Pavel Michna archeolog Výsledek obrázku pro Pavel Michna archeolog Hrad Rokštejn Výsledek obrázku pro Pavel Michna archeolog Výsledek obrázku pro Antonín Hejna Výsledek obrázku pro Vít Dohnal Přemyslovský palác Olomouc Výsledek obrázku pro Pavel Michna archeolog Výsledek obrázku pro Vít Dohnal Olomouc Josef MACEK, Jagellonský věk v českých zemích (1471 –1526). 1, Hospodářská základna a královská moc. Praha 1992. Josef MACEK, Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). 2. Šlechta. Praha 1994. Josef MACEK, Jagellonský věk v českých zemích 3, Praha 1998. Josef Macek, Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). 4. Venkovský lid a národnostní otázka. Praha 1999. Hospodářská základna a královská mo Hospodářská základna a královská mo