Archeologie středověkých a novověkých panských sídel a fortifikací 3. Počátky šlechtické nobility a kolonizace krajiny. Mentalita mocenských elit, urozenost, dvorská kultura. Osídlení •10. stol.: Čechy – střední: pražská kotlina • – plzeňská pánev • – severozápadní: Žatecko a Kadaňsko • – východní: Čáslavsko a Hradecko, Pardubicko, Královéhradecko a Jaroměřsko • – jižní: rozšiřování hradské soustavy – správní centra hradiště Na Jínu u Netolic a Doudleby) • dvorec u Poněšic považován z hrad „přechodného typu“ • Morava – jižní: osídlení se stahuje na střední M do Hornomoravského úvalu (před Maďary) • – střední: Olomoucko, Přerovsko • •11. stol. – Českomoravská vysočina: enklávové (ostrůvky), souvislejší až v první pol. 13. stol. • – po připojení k Čechám: Břetislav I. buduje nová správní centra • •12. stol. – kolonizační proces se zintenzivnil: střední, západní a částečně severních Čechách • – jihočeské újezdy využívány jako dary církevním institucím v Praze a středních Č. • •13. stol. – Přemysl Otakar I. udělil Arnoldu z Hückeswagenu z dolního Porýní území v předpolí Moravské brány: •´ od pramene Odry po Beskydy, od Hranic po soutok Odry s Ostravicí (enklávy kolem Hranic, Jičína, Příbora, Frýdku) • – Opavsko: rytířské řády, velehradský a hradišťský klášter • •11. a 12. stol. – konstituování pevné struktury pozemkových vlastníků (šlechty) • – 2 zdroje moci elity: • a) služba panovníkovi • b) vlastnictví půdy a lidí (osedlých) • • Pol. 12. stol. – šlechta člení do 2 vzájemně prolnutých skupin: • • a) beneficiáři: administrativní systém správy veřejných úřadů • Přemyslovských Čech převzatý domácí aristokracií • z franské říše podle římských civilizačních vzorů • hodnost (dignitas) a úřad (officium), tj. • služba (ministerium) knížeti zajišťovaly nositeli • „dobrodiní“ (beneficium), tj. podíly na knížecích • důchodech a příjmech z úřadu (1/3, 2/3 vládce) • • b) pozemková šlechta: konec 12. a poč. 13. stol. • Blah - kastelán v Litoměřicích: 1177-1184 • • Městské lokace v opavské provincii: 1 - státní hranice České republiky; 2 - hranice opavské provincie; 3 - hrazená města; 4 - méně významné městské lokace; 5 - opevněná sídla: a - Freudenštejn, b - Fürstenwalde, c - Weisenštejn a Rabenštejn, d - Quingburg, e - Drakov, f - Koberštejn; 6 - významnější zemské stezky; 7 - stezky lokálního významu. Celní stanice: A - Bruntál (1295,1405, 1506); B? - Drakov; C - Hradec u Opavy (1078, 1160); D - Hlubčice (1224); E - Závisíce (1377); F - Nová Cerekev (1377); G - Opavice (1377); H - Olešnice (1377?). Vznik šlechty •Uspořádání společnosti – válečnicko-rytířské, jako systém ministeriálů v Říši • – na válečné výpravy táhly hierarchicky uspořádané oddíly pod vedením vyšší šlechty • – primates: měli vozy a koně • – pauperes: bojovali na koni či pěšky • •Stavba hradu – souvisela s rozvojem dominií šlechty, přičemž držitelé hradů jsou totožní s vrstvou • Landherren (domini terrae) • • – náležela k společným úkolům celého společenství a realizovala se za účasti vládce • (povinnost obyvatel) • • – v okolí či uvnitř hradišť stály dvorce a kostelíky předních šlechtických rodů, které správu řídily • nebo se na „provozu“ raného státu ve službách vládce či šlechty podílely • (Starý Plzenec, Žatec) • Česká šlechta •2. pol. 12. stol. – stavovsky a sociálně vyčleněna ze svobodného obyvatelstva • – atributy: urozenost, starobylá rodová tradice, pozemkový majetek, důležitý úřad • •1. pol. 13. stol. – první jména šlechticů, pánů i rytířů • – pozemkové majetky (společenské postavení) • kolonizace: rozsáhlé domény (tzv. panská šlechta) • (postup: Č: SZ. + STŘ.; M: Haná, Znojemsko • – atributy: služba panovníkovi: (správní, soudní, vojenská) • 1172–1197: dynastické sváry (šlechta dosazuje knížata) • •2. pol. 13. stol. – šlechta přijímá francouzsko-německý životní styl elit: • a) kamenné hrady: staví nejvýznamnější rody • b) predikáty, německá jména, erby, sňatky, „rytířská němčina“ • • – inaugurační listiny Jana Lucemburského: Č: 1310 M: 1311 • kodifikace práv české šlechty (podmínka přijetí na český trůn) • Geneze české šlechty: •Nejstarší šlechtické rody: Hrabišici, Blehovci, Načeratci • •Severozápadní Čechy – nejbohatší kastelánské hrady • – území je základem pro postup kolonizace • – šlechta má své dvory a vazaly • – šlechta zakládá kláštery a panovník města • – hospodářsky silný základ • •Hroznatovci – západní Čechy: od Poohří k Litoměřicím (dvorec) • – erb tří jeleních parohů • – rod spojován s litoměřickým velmožem Hroznatou z 11. stol. • – vydržoval si svůj dvůr a družinu (kolonizace území) • •Hrabišici – sz. Čechy (Bílinsko), menší majetek v okolí Prahy, vých. Čechy, Morava – okolí Vlčnova, M. Třebové, Opavsko • – rod erbu hrábí • – koncem 12. stol. panství rozděleno mezi: Hrabiše, Slavka a Boreše • – Hrabiše: nejmocnější, komorník, založil klášter Na Zderaze, 1197 – Osecký klášter • • •Střední Čechy: dvory v okolí Prahy: Vítkovci – Stodůlky • Hroznatovci – Ovenec • Hrabišici – aglomerace na Zderaze • •Páni z Kostomlat – majetky v Polabí, majitelé Poděbrad, v erbu žebřík • – účastnili se dobývání Milána za Vladislava II. • – po pol. 13. stol. nové sídlo: Choustník • •Blehovci – původně na Litoměřicku: hrádek Třebušín • – Čáslavsko: kostel a snad i dvorec • •Cimburkové – Miroslav zakladatel kláštera v Sedlci, ve znaku cimbuří • – získali majetky na Moravě: Ctibor z Lipníka • – rodový hrad zbudován v pol. 14. stol. u Trnávky, pak u Koryčan • •Švábeničtí – dle jména Slavibor – vazba na Hrabišice, elita moravské šlechty • – čtyři střely ve tvaru kříže • – 1. pol.13. stol. větve: 1. z Náměště – Milíč I. • 2. z Drnovic – Slavibor • 3. z Úsova a Švábenic (kolonizace Krkonoš) Geneze moravské šlechty: •Wihoda, M.: Geneze moravské šlechty, Acta historica et museologica, řada C, 2, 1995, 23-41 •Břetislav I. – seniorátní zákon – každý dospělý Přemyslovec mohl usednout na pražský stolec (sepětí s Moravou) • – Morava měla pomalejší rotaci beneficiářů • • 1 období: včlenění Moravy do struktur českého přemyslovského státu (1029: za Oldřicha) • 2. období: funkce dočasné základny mladších Přemyslovců pro pražský stolec • 3. období: 2/3 12. stol. – vyčlenění kategorie Moravanů • 4. období: poč. 13. stol. – z hradské administrativy se vyčlenilo 12 rodů, podílejících se na řízení Markrabství • •Reprezentativní jádro moravské nobility: • páni z Bludova, Klobouk, Morkovic, Tasova, Kněžic a Bítova, Medlova, Myslibořic, Boskovic, Bílkova, Čeblovic, Švábenic, • Deblína •Před r. 1240 – na Moravě se etablovaly jen 3 rody evidentně českého původu: z Pulína a Drnholce, Čeblovic, Švábenic •Rakouská aristokracie: Bavorové (k r. 1146), z Medlova, Myslibořic a Miroslavi, Lichtenštejna, páni z Trnavy, z Hardegu • Terminologie •Pán – etymologie: lat. pagus – venkovský okrsek: v Čechách uctivé oslovení urozeného (vládce, biskupa, šlechtice) • •Comes – hrabě, lat. obdoba správce župy • Uhry: Štěpán I. – rozdělení země na komitáty-župy se správními hrady • – správce ve 12. stol. označen jako prefekt (praefectus) • •Castellaneus – správce hradu ručil za udržování obecného míru, velel vojsku celého obvodu, organizoval vybírání daní • (spolu s vilikem), ukládal zemské roboty, řídil hradské soudnictví • – pomocníci kastelánů: hradní lovčí, vilikové (příjmy) • sklepmistr (cellarius) - pomocník vilika • hradská bába (avia) - tkalc. Dílny • •Šlechta – z něm. Geschlecht – rod: princip dědičnosti až ve 13. stol. • – alod (lat. hereditas): označení svobodného dědičného majetku • Kosmova kronika: zmínky o původních rodech • •pol. 12. stol. – aristokracie (řec. aristos, nejlepší a kratos, vláda): 2 skupiny šlechty: • • a) beneficiáři – správa veřejných úřadů: z úřadu dostávali třetinu příjmů, dvě třetiny vládce • – systém převzatý ze západu (Franské říše) • – vznik domácí aristokracie na základě římských provinčních civilizačních vzorů • – hodnost (dignitas) a úřad (officium) = služba knížeti a dynastii • zajišťovaly „dobrodiní“ (beneficium) - tj. podíly na knížecích důchodech a příjmy z úřadu • • b) pozemková šlechta – poprvé: Blah, kastelán v Litoměřicích (1177 – 1184) • •Termín nobilis – v pramenech od 40. let 12. stol.: označení elity • – nositelé politických konvencí, její špička nebyla početná • – vybírala knížete coby představitele státního celku (symbol) • – z předních rodů spojených příbuzensko-klientskými vztahy • • Termín domines – označení šlechty v poslední třetině 12. stol. (erby, kostely, predikáty) • • Nižší šlechta •14. stol. – rozdělení na vyšší a nižší šlechtu: první příslušníci drobné šlechty: páni a rytíři (16. stol.: vladykové mizí) • – rytíři, zemané, vladykové, panoši • – nebyli dostatečně urození (krátká rodová historie) • – znak urozenosti: vlastnictví statku zapsaného v zemských deskách • – úřady zastávali jen výjimečně • • – rytíř: šlechtický titul a erb za zásluhy v boji (panovníkem pasován) • oslovení: „urozený a statečný rytíř“ • – zeman: vlastnictví menšího statku, nebyl pasován (svobodné postavení) • oslovení: „urozený zeman či vladyka“ • – vladyka: držitel menšího majetku, nebyl pasován, sídlil na dvoře • – panoš: nevlastnil žádný svobodný majetek, ve šlechtických službách • oslovení: „slovutný panoš“ • •16. stol. – nobiliace měšťanů: erb (list) a přídomek, propuštění z poddanství a přijetí do rytířského stavu Panovník •Výstavba státu – dva principy: a) národní (nadkmenový): společenství vedené šlechtou • b) knížecí „regnum“: institucionální uspořádání země panovníkem • (České země: „regnum“ – království) • •Vztah k zemi a vlastnictví – kníže: právo odúmrti: „regál k zemi“ • majitel veřejných prostor (zajištění bezpečnosti) • nemohl legitimně vzít půdu svobodným • – první český král: 1085: Vratislav II. (ne dědičně) 1158: Vladislav II. (dědičně) • – lenní držba: dědičná: 1189-Morava, 1222-Čechy) • • – do pol. 13. stol.: princeps Bohemorum („první“ z Čechů) • kolokvia: sjezdy (setkání) s předáky • • – od pol. 13. stol. – rex Bohemiae („král“ Čech) • zemské sněmy: shromáždění předáků země (soudy, berně, mír, volba krále) • • • • od 12/13. stol. – 2 typy způsobu panování: vládce x šlechtická obec • – systém zemské správy se ustálil za Václava II. • • státní správa (korunní, menzální) – dominium generale: panování se šlechtou (první mezi rovnými) • šlechta: odsouhlasovala zemskou berni (daně) • – 14. stol.: majetek České koruny (vyčleněn jako nezcizitelný) • – 15. stol: korunní zboží – majetek státu (král – uživatel) • komorní zboží – osobní majetek panovníka • • privátní správa (komorní) – dominium speciale: tzv. zvláštní panování • panovnické příjmy z regáůy: pozemkový, horní, tržní, židovský aj. • • 1212: Zlatá bula sicilská – dědičná královská hodnost: Přemyslu Otakaru I. potvrdil císař Fridrich II • – bratru Vladislavu Jindřichovi potvrzena držba Moravy: "Mocran et Mocran„) • – právo české šlechty na volbu svého panovníka • – právo investitury pražských a olomouckých biskupů • – osvobození od povinností vůči říši • – účast: na sněmech (Bamberk, Norimberk, Merseburk) • na římské korunovační jízdě (300 jezdců) • bula[1] Nejvyšší úřady • •Královský dvůr – mocenské, politické, společenské a kulturní centrum země • – úřední aparát v nejbližším okruhu panovníka • – nejdůležitější: královská rada a královská kancelář • • Dvorské úřady – hofmistr: stál v čele dvora a zajišťoval jeho chod • – pražský purkrabí: zástupce krále ve věcech vojenských • – dvorský sudí: soudní kompetence • – nejvyšší komorník: hospodářský správce • – kancléř: v čele královské kanceláře (úřední písemnosti) • •Zemské úřady: zemský soud – z jednání písemné záznamy (registra regália) • – po smrti P. O. II. ovládnut šlechtou • – nejvyšší sudí, komorník, písař • • zemský sněm – shromáždění šlechty, duchovenstva a měšťanstva • – svolával král (nejstarší doložen 1327) • – 15./16. stol.: nezávislé usnesení (daně aj.) Panovnické dvory •Lat. curtis – dvůr: světského vládce (císař, kníže/král) • církevního hodnostáře (papež, kardinál, arcibiskup, biskup) • šlechty (významné majetkově zajištěné rody) • • – význam: prostorový: sídlo (rezidence: současný pojem z lat. residere – usadit se) • personální: sdružení osob kolem vládce • administrativně-správní: dvorské úřady s konkrétními okruhy činností • •Josef Macek – vymezil 4 základní kategorie: • 1. sídlo • 2. dvůr v personálním smyslu (panovník, jeho družina, služebníci, dvořané) • 3. hospodářské středisko (curia) • 4. shromáždění (sněm, sjezd) • Knížecí dvůr Přemyslovců •Společenství lidí žijící trvale v blízkosti knížete: • a) jádro dvora (curia): členové vládního rodu a jejich příbuzní • b) okruh provinčních hodnostářů • c) rozšířený dvůr – colloquium, curia generalis (sněm či soudní shromáždění) • – 11. stol.: v čele comes palatinus: panovníkův zástupce, vojenský velitel, pražský kastelán • •Dvorské hodnosti – 1 řádu: maršálek, komoří, lovčí, palatin, mistr pekařů a kuchařů, mečník, jídlonoš (stolník a číšník) • – 2. řádu: komorník, podkomoří, mincmistr, kancléř, sudí, notář • •Panovnická svrchovanost – povyšování do šlechtického stavu, udělování a polepšování erbů • – pasování rytířů • – zbavení šlechtictví (nemravný život, zlehčování stavu, nešlechtické zaměstnní) • •DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ , D.– ZELENKA, J.: Curia ducis, curia regis. Panovnický dvůr za vlády Přemyslovců. Praha 2011. •DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, D.: Královský dvůr Václava II. České Budějovice 2011. • • • • •Konrád z Megenbergu: • • – německý teolog • – studoval v Erfurtu a v Paříži na Sorbonně, kde i vyučoval (magistr svobodných umění) • – 1343: rektorem svatoštěpánské školy ve Vídni • – 1348: v bavorském Řezně • – spis Yconomica: teoretický popis uspořádání dvora ze 14. stol. • – rozlišoval: curia minor (malý, běžný, každodenní) • curia maior (velký, úplný) • • • „…dvůr císaře je dvojí, totiž menší a větší. Menší dvůr je císařův dům [domácnost] • složený z menších služebníků, jako jsou níže postavení rytíři a vazalové, kteří jsou • každodenními dvořany a čeledí. Dvůr větší znamená pak setkávání se císaře s • velmoži, knížaty a kurfiřty Svaté říše římské. • • • Dvorská kultura •Součást dvorského životního stylu (panovník šlechta) šířící se z Francie a Německa. • •Pasování rytíře – iniciace do mužské společnosti předáním zbraně a pásu (cingulum militiae) • – akt byl obvykle spojen s královskou korunovací, udělením léna, svatbou, církevním svátkem nebo tažením do bitvy • – klerikalizace rituálu: poskytnutí spirituální ochrany • – součást rytířské kultury spojená s dvorským (kurtoazním) chováním • – 1128: nejstarší popis od Jeana de Marmoutiera (Historia Gaufreudi ducis): v Rouenu pasován Geofroy Plantagenet • •Panovnický dvůr – panovník s rodinou, služebnictvo (chod dvora), duchovní a světské osoby (chod země: výkonná, soudní, správní mc) • – svatby, pohřby, slavnosti, ceremonie a rituály • •Festivity – oslavy svátků a slavnosti jako specifický projev každodennosti (mimo všední den) • a) soukromé: křty, svatby, pohřby • b) veřejné – dvorské: šlechtické turnaje, korunovace: po lázni opásání mečem - znamení kříže a korunování ) • Adventus regis: vjezd krále byl jedním z nejdůležitějších rituálů • – církevní: svátky, poutě • • • • Ideál křesťanského bojovníka •Miles Christi – bojovník boží: obrana víry a církve, boj proti jinověrcům (spojení světských a duchovních ctností) • – původně pouze mučedník nebo světec • • – 11. stol.: urození (křížové války) • – 12. stol.: Francie: turnaje jako součást rytířské a dvorské kultury • – 13. stol: Čechy: L. Jan: za Václava I. • R. Antonín: některé prvky už ve 12. stol. • – 14. stol.: panovníci jako obránci víry; ideál: Alexandr Veliký • – 15: stol.: husité: boj za reformu církve • Jagelonci: renovace rytířství • – 16. stol.: Erasmus Rotterdamský: duchovní i skutečný boj (Turek), ideál křesťanského vládce • Ferdinand I: boj proti luteránům, rekatolizace • turnaje: symbolické střety křesťanů s pohany • v Praze i na dvorech katol. i nekatol. šlechty • Výchova a životní styl •Petrus Alfonsi – 12: stol.: španělský konvertita na dvoře Jindřicha I. • – podle traktátu Disciplina clericalis vzdělání rytíře tvořilo • Sedmero ctností (Septem probitates) • – prvních pět bylo světských, další duchovní • jízda na koni (equitare) – turnaje • plavání (natare) • střelba z luku (sagittare) • šerm mečem a zápas (caestibus certare) • lov (aucupari) • hra v šachy (scacis udere) • veršování (versificare) • •Rytířské ctnosti – vycházely z křesťanských hodnot: morální vlastnosti: udatnost a moudrost (fortitudo et sapientia) • věrnost (fidelitas) a duchovních hodnot: zbožnost (pietas) • – zakotveny v pravidlech dvorské etikety: způsobné chování (vůči ženám), znalost řečí, konverzace