Archeologie středověké a novověké sakrální architektury 1. Náboženské systémy a jejich ideové zdroje, prameny, terminologie, literatura. Náboženství •Náboženství – vztah člověka k transcendentnímu světu: souhrn víry, tradice, představ a symbolů • lat. transcendere: překračovat (rozumové a smyslové zkušenosti) • • Teologie – nauka o bohu (z řec. theos, bůh; logos, slovo): výklad náboženské víry na základě pramenů • – 4 oblasti: biblická – výklad Starého a Nového zákona • historická – dějiny církve a křesťanství • systematická – různé obory: dogmatika, etika, církevní právo • praktická – zprostředkování víry: liturgie • •Religiozita – z angl. Religiosity: zbožnost) – víra v nadpřirozené bytosti a jevy s nimi spojené • – rozšíření věrských představ v dané populaci • •Religionistika – zkoumá náboženství a s ním spojené rituály, symboly, tradice, etické pravidla aj. • •Konfese – z lat. confiteor: vyznávat (týká se evangelické víry) • – augsburská: luterská a evangelická • • • • • Kulturní centra v Evropě • Židovská diaspora – z řec. diaspora: rozptýlení, rozesetí • – 70: odchod z Palestiny po zničení druhého chrámu na Chrámové hoře • (950 př.n.l.: první chrám postavil král Šalamoun na Chrámové hoře ) • – centrum: Jeruzalém (hebrejština) • • Latinská (západní) kultura • – románská, germánská a západoslovanská etnika • – 395: rozdělení římské říše mezi syny Theodosia I. Velikého • Honorius: Západořímská (395–476) • Arcadius: Východořínská (476–1453: dobyta Mehmedem II. Fátihem) • – centrum: Řím (latina) • • Byzantsko-slovanská (východní) kultura • – východní, jihovýchodní a maloasijská etnika • – staroslověnština nebo řečtina • – centrum: Konstantinopol 324: vybudoval Konstantin na místě řecké osady Byzantion • • Islámská (arabská) kultura • – Arabové po Mohamedově smrti († 632) pronikli na Pyrenejský poloostrov: Córdobský chalífát • – 711: umajjovský chalífa Tárik ibn Zijád (Džebel al Tarik) obsadil Gibraltar a porazil Vizigóty u Quadelete • – 732: Poitieres: francký majordomus Karel Martel porazil muslimská vojska • – 1492: Grenada: dobyta zpět vojsky Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského • Monoteistické náboženské systémy •Judaismus – z hebr. Jehudi, Jehudim (Žid, Židé), podle Judy, vůdce jednoho z 12 hebrejských kmenů • – starozákonní biblické náboženství uctívající boha Jahve (stvořitele světa) • – synagoga: židovský svatostánek; rabín – znalec Tóry, práva a tradic • •Křesťanství – z lat christianos (stoupenec Krista), učení Ježíše z Nazaretu (Mesiáše) a jeho učedníků • – věrouka křesťanské církve vychází z Bible; první biskup: sv. Petr (posloupnost papežů) • – 313: legalizováno tzv. Milánským reskriptem za císaře Konstantina I. Velikého • – 391: vyhlášeno státním náboženstvím za císaře Theodosia I. (zákaz pohanských kultů) • 5 patriarchátů: římský, cařihradský, alexandrijský, antiochejský a jeruzalémský • •Pravoslaví – od 11. stol.: oddělování východních patriarchátů od západního (římského) • – 1054: „Velké schizma“ rozkol na základě věroučných a liturgických rozdílů • – ortodoxní východní pravoslavné křesťanství (řec. orthos: pravdivý, doxa: učení) • •Islám – z arab. islám (odevzdání se Bohu/Aláhovi); učení proroka Mohameda, jemuž Bůh zjevil Korán, který • společně se Sunnou (Mohamedovy činy a slova) tvoří základní prameny islámu • – mešita: islámský svatostánek; muslim: stoupenec islámu (ten, kdo se Bohu podřizuje) • • • • • • • Bible – Písmo svaté (lat. Scriptura sacra) •Spisy, které židé a křesťané považují za posvátné slovo Boží (kánon – pravidlo, apokryf – skrytý) • Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Ekumenický překlad. 1985. Praha: Ekumenická rada církví. • •Biblos – řec. papyrový svitek (výrobou proslulo fénické město Gebal, zvané Byblos) • – 3. stol.: překlad do řečtiny (septuaginta) • – 4/5. stol.: překlad sv. Jeronýma do latiny (tzv. Vulgata) • •Starý zákon – lat. Vetus Testamentum, tzv. Hebrejská bible: první část bible převzatá judaismu • – líčí vznik světa a historii Abrahámova potomstva, vyvoleného Bohem k záchraně lidstva • – Tóra či 5 knih Mojžíšových (Pentateuch: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium), • spisy a prorocké knihy (v hebrejštině, aramejštině) • •Nový zákon – lat. Novum testamentum líčí život a smrt Ježíše z Nazaretu (Evangelium – slovo zjevené Bohem) • – 27 knih sepsaných 50 – 150 n. l.; jako závazný soubor (kánon) uspořádány ve 2. – 4. stol. • – obsah: čtyři evangelia (Matouš, Marek, Lukáš, Jan), skutky apoštolů, listy apoštola Pavla křesťanským • obcím, kázání Pavlovi, Petrovi, Janovi a Jakubovi, kniha Zjevení, Janova (Apokalypsa) • Hebrejská Bible (Tanach) •3 oddíly: •1. Tóra (Zákon) – Pentateuch: 5 knih Mojžíšových (54 oddílů): čte se každou sobotu v synagogách • – líčí stvoření světa, Boží smlouvu s Abrahamem a jeho potomky, exodus z Egypta, • zjevení na hoře Sinaj (Desatero), putování Izraelitů pouští a vstup do Zaslíbené země • – předávala se ústně dokud její obsah nebyl zapsán po zničení Druhého chrámu v roce 70 n. l. • 2. Texty proroků (Nevi‘im) – tzv. Přední: Jozue, Soudců, Samuel, Královská); Zadní/Velcí – Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel • – tzv. 12 Malých: Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofoniáš, • Ageus, Zachariáš, Malachiáš • •3. Spisy (Ktuvim) – knihy Žalmů, Přísloví, Jób, Píseň písní, Růt, Kohelet, Pláč, Ester, Letopisy, Daniel, Ezdráš, Nehemjáš, • apokryfy (texty nezařazené do bible) • •Talmud (hebr. poučení, nauka) – komentáře k Hebrejské bibli: předpisy a tradice v Tóře (jeruzalémský a babylonský) • – Mišna: ústní zákony uspořádané rabim Jehudou Hanasim (2. stol. n. l.) • – Gemara: diskuse o Mišně sepsané skupinou rabínů (3. stol. – 6. stol. n. l.) •Responsa – židovské „zvykové právo“ •Komentáře k Talmudu – díla rabínů z 12. – 14. stol. •Kodexy právních (halacha) předpisů – uspořádané tematicky; 8. – 17. stol. • •Římská říše – nerozlišovala se sakrální a profánní sférou (náboženství a politika) • – polyteismus (mnohobožství): z řec. Polys: mnohý, četný + theos: bůh • • – 284: od vlády Diokleciána se náboženství stává oporou císařské moci • císař – za dominátu získal absolutní moc • – užíval titul dominus et deus („pán a bůh“; božský původ vlády)) • – 313: Konstantin Veliký zrovnoprávnil křesťanství s ostatními kulty (tzv. edikt milánský) • před bitvou s Maxentiem (312) uviděl christogram s nápisem: IHSV • „V tomto znamení zvítězíš“ („In hoc signo vinces“) • •Franská říše – 451: Merowech (dynastie Merovejců) porazil Huny • – 466: franský král Chlodvík založil říši (prazil místních vládců + Římanů, Alamanů a Gótů • – 496: před smrtí přijal křesťanství • • • Úpadek a pád Římské říše •Edward Gibbon (1737 – 1794) • • – britský historik, který se zabýval dějinami Římské říše: • – 1752: studoval v Oxfordu a experimentoval s náboženstvím (katolické, protestantské) • s křesťanstvím se úplně rozešel (velký kritik) • – 1763: v Paříži se setkal s Denisem Diderotem a d´Alembertem a pak • odjel do Říma, kde se rozhodl, že napíše dějiny Římské říše • – 1770: po smrti svého otce se odstěhoval do Londýna a jako šlechtic se • zúčastnil několika zasedání parlamentu • – 1776 až 1788: vyšlo 6 dílů Úpadku a pádu Římské říše (polemiky) • – 1783: žil opět v Lausanne • – 1794: po návratu do Anglie zemřel • – Úpadek a pád Římské říše: v knize shrnul základní principy a chování společnosti, • – daslší studie: ke starším anglickým dějinám • politické dějiny švýcarské republiky • dějiny Medicejů • • • •1. Valná většina obyvatel preferovala zábavu před prací. •2. Tradiční role otců jako živitelů rodiny byla zpochybňována, rozvrácené vztahy, svobodně žijící matky bez otců. •3. Bohatí pečovali o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče. •4. Bezobsažnost literatury a umění, plytká zábava, úroveň vzdělání klesala. •5. Nevkusná umělecká díla (dekadentní – úpadková). •6. Vojenská služba byla odmítána, zpochybňována a vysmívána (nakonec zrušena; najímni žoldnéři). •7. Pracující zesměšňováni, vzorem pokrytci, populisté, pochybní umělci. Lidé nepracují, protože stát se o ně vždy postará. •8. Daňové zatížení obyvatelstva roste. Lidé odmítají pracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará. •9. Vysoké dně a státní dluh (nesplatitelné půjčky). •10. Vysoké náklady na výrobu a pěstování plodin (konkurence statkářů, dovou ze satelitních zemí). •11. Rozkrádání státního majetku (malá postižitelnost) •12. Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující, klesá porodnost. •13. Mechanizmy chránící poctivé před podvodníky selhávají. •14. Veřejné funkce předmětem kupčení a zisku (úplatky). •15. Předky prověřené hodnoty zesměšňovány (čest, zodpovědnost, smysl pro povinnost, pracovitost, dobročinnost, aj.). •16. Šířil se cynismus. plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovedností a poctivé práce. •19. Politikové nadbíhali lůze, která si vynucovala zábavu a státní podpory (chléb a hry). •20. Příliv cizinců, nespokojenost občanů, lůza si vynucovala zábavu a státní podpory (chléb a hry). • • • • • Příčiny úpadku •Invaze barbarů – 3. stol: Gótové a kmeny ze Zadunají překročily Dunaj napadaly provincie (Moesii, Thrákii a Dákii) • rozvrácení severního limitu, pokles bezpečnosti • • – 395: první vpád na území římské říše: Hunové vyplenili Thrákii a Dalmácii • – 410: Vizigóti zpustošili Řím • – 476: Odoaker z kmene Skirů uchopil vládu a politická moc se přesunula do východní části • • – hospodářský regres: vlastnictví půdy ovládla úzká vrstva elity (méně než 1% společnosti) • úpadek měst a řemesel (příliv levného zboží) • kolonát: výrazné omezení osobních svobod (zákaz stěhování rolníků) • pronájem půdy (pacht) vedl k růstu ploch neobdělané půdy (poplatky) • • Géza Alföldy – maďarský historik: absence skutečné střední vrstvy • výrazné majetkové rozdíly (bohatí latifundisté x chudí) • bohatí se stěhují na své statky • První projevy křesťanství •Langobardi – původ: dolní Labe (Bardengau u Lüneburku) • – poč. 6. stol.: ovládli jižní Moravu a vých. část Dolního Rakouska • – pol. 6. stol.: osídlení se rozšířilo na střední Moravu • – 2. pol. 6. stol.: osídlení se stahuje k Dunaji: tlak Slovanů a Avarů • – 568: odešli do Itálie - stát s centrem v Pávii (Lombardie) • král Alboin přijímá křesťanství • – 774: Langobardská říše byla zničena Franky • •Žuráň u Brna – 1853: uměle navršený kopeček rozorán majitelem • 1948–1950: výzkum Josef Poulík • poč. 6. stol.: pohřby starší herulský, mladší langobardský • – Mauzoleum: Ø 65 m, v. 14 m (s vnější kamennou zdí) • I: 4,5 m x 4,5 m: vykradený (pohřby koní) • II: 4,9 x 6,7 m, hl. 6 m: vykradený • zlomky skleněného poháru • 1805: bitva u Slavkova Žuráň Mauzoleum Žuráň – Hrob II: skelet 40leté ženy se zbytky textilie a koňskými postroji(?) – slonovinová pyxida: schránka na ozdoby a toaletní předměty (na ostatky nebo relikvie) – starokřesťanské výjevy: apoštolové Petr a Pavel Kristův zázrak na svatbě v Káni Galilejské – první pol. 6. stol.: vyrobena v Konstantinopoli (?) Pyxida z Čierných Kĺačian – 1974: náhodný nález – první pol. 6. stol. – pastýřský výjev: byzantský dar – M. Vančo: starokoptská dílna Tuchoměřice – 6. stol.: kultovní objekt(? ) dřevěná lichoběžníková stavba s apsidou na opukovém základu (19,5x10x14,5 m) Prameny •1. Písemné, kartografické, ikonografické (obrazové): • • – písemné prameny: edice (Codexy aj.), archiválie farních úřadů (Kroniky, inventáře, účty, matrika) • Václav Vladivoj Tomek: Registra desátků papežských (RDP) • František Antonín Tingl a Josef Emler: Konfirmační knihy (LC), pro léta 1354 – 1436 • Erekční knihy (LE), pro léta 1358 – 1602 (donace kostelům) • • – literatura: monografie, články, soupisy uměleckých památek, encyklopedie • Cyril Jan Karel Rohn: 1774–1777 4 svazky dějin kostelů • Antiquitas ecclesiarum, capellarum et monasteriorum, aliarumque aedium sacrarum • (kraj Boleslavský, Kouřimský, Královéhradecký, Žatecký) • Jaroslav Schaller: 1785–1797 Topographie des Königreichs Böhmen • Johann Gottfried Sommer: 1833–1849 Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt • katalogy kněží jednotlivých diecézí (Catalogus universi cleri…) vydávané každoročně od pol. 18. stol. • Katalog Arcibiskupství pražského, Katalog Biskupství litoměřického (na internetu) • Plodek, Ch. 1888: Církevní mapa Království českého, 1:200 000, Praha. • • •Cyrilk Jan Karel Rohn: 1774–1777 4 sv. dějin kostelů – kraj Boleslavský, Kouřimský, Královéhradecký, Žatecký •Jaroslav Schaller: 1785–1797 Topographie des Königreichs Böhmen •Johann Gottfried Sommer: 1833–1849 Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt •katalogy kněží jednotlivých diecézí (Catalogus universi cleri…) vydávané každoročně od pol. 18. stol. •Katalog Arcibiskupství pražského, Katalog Biskupství litoměřického (na internetu) •Plodek, Ch. 1888: Církevní mapa Království českého, 1:200 000, Praha. • •– kartografické prameny: Klaudyánova mapa Čech z roku 1518 (konfese měst) • Müllerova mapa Čech z roku 1722 • mapa I. vojenského mapování z 2. pol. 18. stol. • mapy stabilního katastru z let 1826–1843 • mapy II. vojenského mapování z let 1842–1852 • mapy III. vojenského mapování z let 1877–1880 • •– ikonografické prameny: Jan Willenberg veduty z 16/17. stol. • Jan Antonín Venuto ve vídeňské Národní knihovně uloženo 399 akvarelových vedut • 1824 darovány císaři Františku I. při návštěvě Hradce Králové • • • • Hagiografie (řec. hagios – svatý, grafeín – psáti) •Životopisy světců a mučedníků: • a) mučednická akta – „Acta martyrum“ (martyr - řec. svědek) • – soudní protokoly z procesů s pronásledovanými křesťany • b) legendy – vyprávění o životě, skutcích, zázracích a mučednické smrti • církevních světců (Život sv. Antonína od Athanasia) • – presentovaly nejrůznější hrdiny (poustevníky, putující mnichy), • kteří byli líčeni jako hrdinové, pokoušení ďáblem, nad nímž • zvítězili, a proto byli hodni následování. • • Legenda aurea – Zlatá legenda: sbírka životopisů svatých a traktátů • k církevním svátkům sepsaná v r. 1260 italským • dominikánským mnichem Jakubem de Voragine • • Acta sanctorum – Životy svatých: vydávané tiskem od 16. stol. • – sestavovány od středověku jako sbírky hagiografické literatury • – obsahovaly seznamy svatých s životopisy • • banner250x250px_LegendaAurea •2. Hmotné prameny: • •Sakrální – z lat. sacer (posvátný): prostor určený k rituálním úkonům (lat. ritualis: obřadný, ceremoniální) •Profánní – z lat. Profanus (pozemský, nečistý): mimo posvátný prostor (svatyni) • •Sakrální architektura – hmotný projev kultovní složky náboženství, jehož pomocí člověk komunikuje • s nadpřirozeným světem (lat. cultus.: uctívání) • – zahrnuje studium ideových, sociálních, umělecko-historických, teologických, liturgických, • sociologických a antropologických projevů na základě společensko- historického, politického a • kulturního vývoje • – památky eviduje Památkový katalog NPÚ: Ústřední seznam kulturních památek • • Sakrální objekty – tzv. velké: kostely a kláštery včetně interních a externích zařízení • (konventy, kolegia, konvikty, hospodářské budovy, špitály • – tzv. malé (v krajině): zvonice, kapičky, boží muka, kalvárie, sochy (morové, mariánské, trojiční), • kříže, hřbitovy • – mobiliář: vybavení – oltáře, obrazy, křtitelnice, sochy, křížové cesty, zvony • liturgické předměty – paténa, kalich, ciborium, kropenka, kadidelnice, monstrance • • •Literatura: • •Boháč, Z. 1999: Atlas církevních dějin českých zemí 1918–1999. Kostelní Vydří. • Unger, J. 2002: Pohřební ritus a zacházení s těly zemřelých v českých zemích (s analogiemi i jinde v Evropě) v 1.–16. století. Brno. • Kuča, K. 1996–2011: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl I–VIII. Praha. • Marethová, B. 2008: Příspěvek k poznání raně středověkých pohřebišť (zvyk ukládání mincí do hrobů), Studia med. Prag.,. 8, 7–44. • Nováček, K. 2010: Kladrubský klášter 1115–1421. Osídlení – architektura – artefakty. Praha. • Hledíková, Z. 2010: Svět české středověké církve, Praha. • Lavička, R.–Šimůnek, R. 2011: Městský farní kostel ve středověkých Čechách. Trhové Sviny 1280–1520. ČB. • Čechura M. 2012: Zaniklé kostely Čech. Praha. • Poche, E. a kol. 1977–1982: Umělecké památky Čech. Svazek I–IV. Praha. • •– internetové databáze: Czech Medieval Sources online: https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php • Církevní mapy: https://www.cirkevnimapy.cz • Kostely a církevní stavby v České republice: http://www.kostelycz.cz • Historické hřbitovy: http://cimiterium.cz • Monasterium.net: https://www.monasterium.net/mom/homeitovy: http://cimiterium.cz • StaréMapy.cz: https://www.staremapy.cz • •Profánní – lat. profanus = jsoucí mimo svatyni, znesvěcený, bezbožný, nečistý • – oblast v lidském životě spojená se zajištěním existence: materiální svět • •Sakrální – lat sacer = posvátný, svatý, zasvěcený • – vyšší smysl nebo projev Boží vůle: nemateriální oblast • •Vztah materiálního a nemateriálního – dichotomie: řec. dicha = nadvakrát a tome = řez • – rozdělení na tělesné a duševní, světské a duchovní, světské a posvátné • – oddělení fyzické a duchovní sféry je spojováno s vyhnáním z ráje • a trestem za prvotní hřích • •Homo religius (náboženský člověk) – víra se promítala do všech sfér lidského konání a provázela člověka • od narození po smrt • – zahrnovala všechny vrstvy společnosti • – církev (lat. lat. ecclesia = shromáždění): společenství křesťanů Církevní objekty •Kostely – svatostánky, kde se hlásalo slovo boží, postupně centra farností • – funkce liturgická (bohoslužebná), kazatelská, poskytování svátostí: křty, sňatky, poslední pomazání • – 12/13. stol.: vznik sítě vesnických farních kostelů • – archeologicky doložitelné: mešní obřady: oltář (lat. mensa – stůl)m předměty (kalich, patena aj.) • křty: křtitelnice (nádržka se svatou vodou – piscina sacra: bazilika sv. Jiří) • pohřby: v kryptách příslušníci šlechty, fundátoři, církevní hodnostáři • – půdorys: jedno i vícelodní, věže – na západní straně, presbytář (kněžiště) s oltářem – na východní • – románské: opěrné pilíře: čtvercové, obdélné • empora: u vlastnických kostelů – vyvýšená tribuna pro šlechtu (bazilika v Živhošti) • – gotické: lomené oblouky, opěrné pilíře - lichoběžníkové • •Patrocínia – zasvěcení kostela některému ze světců • – předrománské kostely na hradištích: sv. Kliment • – románské kostely před pol. 12. stol.: sv. Gothard a mladší sv. Havel • – románské kostely 12. až 1.pol. 13. stol.: sv. Jakub a Martin (kolonizace) • • Náhrobky z 16. století v podlaze presbytáře. Foto: F. R. Václavík. Kostel sv. Václava v Lažanech (okr. Chrudim) Mapa stabilního katastru z r. 1839. Gotický venkovský kostel 1349 – první zmínka o farním kostele Katalog 118 hrobů z období 12./13. až 19. století s popisem nálezových okolností a hrobového inventáře. Součástí nálezové situace je zaniklá kostnice ze 14.-16. století. Terénní dokumentace ukazuje na složité stratigrafické vztahy na etážovém pohřebišti. •Antika – 450 př. n. l.: Zákon 12 desek: soupis římského zvykového práva • – pohřbívání lidských ostatků mimo sídliště (oddělení zóny živých a mrtvých; profanum – sacrum) • – pohřebiště ve vyhrazených okrscích kolem cest a měst • – kolumbária (exhumace – žehem) • – katakomby (inhumace – kostrově), ve starokřesťanském období bohoslužby • – Řím: ve Svatopeterském chrámu pohřbeny ostatky sv. Petra (vzor) • 7. stol.: v souvislosti s kultem relikvií pod oltářem (od 12. stol. relikvie na oltáři) • •Středověk – křesťanská tradice kostrového pohřbívání spojená s vírou ve Zmrtvýchvstání • – od 5. stol.: v posvěcené půdě kolem kostela, výjimečně uvnitř • – od 8. stol.: na velkomoravských centrálních hradištích • – od 11. stol.: zakládání venkovských kostelů • – od 12. stol.: zánik řadových pohřebišť a vznik kostelních hřbitovů • – poč. 16. stol.: přesuny hřbitovů mimo města (epidemie, sanitární důvody) • • • • Funerální (pohřební) památky •Hřbitovy – ohrazeny zdí: vymezení vysvěceného prostoru • – pohanské přežitky: obolus mrtvých (charónova mince) • proti tzv. Břetislavovy dektery (1035-55) • •Náhrobky – sepulkrální (náhrobní) památky (lat. sepulcrum, hrob) • – 11. a 12. stol.: nejstarší na řadových pohřebištích • ploché kameny, někdy se značkami (šipky, kříže) • – měly bránit nebožtíku v návratu mezi živé • •Sarkofágy – chránky z jednoho kusu kamene s víkem pro výjimečné pohřby • – v kostelích kláštera ve Velehradu, Nepomuku • •Relikviáře – schránky na uchovávání ostatků svatých či předmětů spojených s utrpením Krista • – zhotovovány na zakázku od 4. stol., rozkvět 12. a 13. stol. • • •Osária – kostnice: Sedlec u Kutné Hory, Hallstatt u Salzburgu • – sběrné pohřebiště pro věší počet zemřelých • – počet pohřbených podle počtu určité kosti (pravý femur, pravý radius) • – Koválov u Žabčic – pod presbytářem krypta druhotně použitá jako kostnice • (180, celkově asi 300 jedinců) • – Pohořelice – Klášterka, Strachotín, Mušov, Brno – Petrov • •Karnery – speciálně budované pohřební kaple s apsidou přiložené ke kostelu • – většinou dvoupodlažní: dole osárium • nahoře kaple pro máry s nebožtíkem • – vznikají před pol. 13. stol. Mstěnice, Staré Město, Podivín, Petronell, Mödling • – výzkum u hřbitovní kaple/karneru Všech Svatých v Kutné Hoře – Sedlci • (přes 1000 hrobů) • Kutná Hora – Sedlec, hřbitov u hřbitovní kaple/karneru Všech Svatých, sektor 20. Hromadný hrob. Tři úrovně koster uložených s ohledem na maximální využití prostoru hrobové jámy. Výjimku představuje zemřelý v nejvyšší úrovni, poloha na břiše s nepravidelně uloženýma rukama naznačuje, že byl do jámy vhozen. Foto P. Kindelman. Mapa archeologických výzkumů kostelů v oblasti širšího středního a dolního Poohří: 1 – archeologické výzkumy většího rozsahu v interiéru či v bezprostřední blízkosti exteriéru stavby (několik sond, plošný výzkum při rekonstrukci apod.), 2 – plošně omezené archeologické výzkumy v interiéru či bezprostřední blízkosti exteriéru stavby (jedna sonda, drobnější výkop apod.), 3 – výzkumy v blízkosti kostela postihující objekty související se sakrální stavbou (např. hřbitov, obvodový příkop, objekt fary apod.), 4 – nedestruktivní geofyzikální výzkumy, 5 – kostely zaniklé v průběhu 20. století (stav výzkumu ke konci roku 2021; bez náhodných nálezů a nedokumentovaných akcí před r. 1950). Zdroj podkladové mapy: https://ags.cuzk.cz/geoprohlizec/; úprava: V. Peksa. Výzkumy církevních památek •1880 – V. Schmidt: pohřby v zaniklém kostele sv. Kateřiny v Čejkách u Mladé Boleslavi • •Antropologické rozbory – Jindřich Matiegka: 1895: na radu Niederleho připravil expozici pro • Národopisnou výstavu československou • – Aleš Hrdlička: – problematika historických populací (zakladatel historické demografie) • •50. a 60. léta – odkrývána především velkomoravská církevní architektura a pohřebiště • – kostely ve Starém Městě u UH a v Mikulčicích s hrobkami: Josef Poulík • – Pohansko u Břeclavi (jednolodní): František Kalousek , rotunda: Jiří Macháček • •70. a 80. léta – 1975: umělecko-historický průzkum románské architektury na Moravě (1000-1250) • – FF brněnské univerzity: Zdeněk Kudělka, Lubomír Konečný, Bohumil Samek • 1978, 1981, 1983: studie ve Sbornících FFBU • • •Od 90. let – výzkumy kostelů a klášterů spojeny s opravami a úpravami (dlouhodobě zanedbaná údržba) • •Výzkumy klášterů – Praha Strahov, Břevnov – 1965: V. Píša, 2023: dnes M. Tryml) • Sázava a Ostrov u Davle – P. Sommer • – Anežský klášter – A. Soukupová • – Hradisko u Olomouce – J. Kohoutek, Z. Čižmář • – Velehrad – M Pojsl, Z. Schenk • – Dolní Kounice – D. Merta, M. Peška • – Uničov – minoritský klášter s kostelem Povýšení sv. Kříže – J. P. Michna • – Opava – dominikánský klášter: V. Šikulová, P. Stabrava • – Plasy – pracovníci BPÚ Plzeň (Marcela Waldmannová) • •Kostely – Vyšehrad – kapitulní chrám sv Petra a Pavla – B. Nechvátal • – Olomouc kostel sv. Václava na Dómském návrší – V. Dohnal, R. Zatloukal, M. Pojsl, J. P. Michna • – Opavsko – D. Prix • – Frýdlantsko – V. Belling, L. Kracíková • • •2018 – Středověká populace v centru a na venkově: Archeologie, bioarcheologie a genetika na • pohřebištích Pražského hradu, středních a východních Čech (ABG) • PH: u kostela Panny Marie na II. nádvoří, v Lumneho zahradě, hroby na III. nádvoří • Praha: u Prašného mostu, ve Střešovicích (Triangl) • vých. Čechy: benediktinský klášter v Podlažicích, pohřebiště u kostela v Lažanech u Skutče aj. • původně: projekt Archeosteon (výzkum genetiky Přemyslovců) • – analýzy: archeologické, antropologické • strava – izotopy uhlíku, dusíku a kyslíku • původ – izotopy stroncia • •2001 – Chrudimsko a Pardubicko: systematický záchranný výzkum související s opravami kostelů • – zjištění nejstarších románských počátků (v románském období) • – 755 dokumentovaných hrobů • – prostředí: městské, vesnické, klášterní • – podobně zkoumány kostely na Kolínsku a Kutnohorsku: • výzkum u hřbitovní kaple/karneru Všech Svatých v Kutné Hoře – Sedlci: přes 1000 hrobů • Chrudimsko a Pardubicko. Mapa s vyznačením zkoumaných církevních staveb a přilehlých hřbitovů. 1 – Přelouč, kostel sv. Jakuba; 2 – Pařížov, kostel sv. Máří Magdaleny; 3 – Běstvina, kostel sv. Jana Křtitele; 4 – Kostelec u Heřmanova Městce, kostel sv. Petra a Pavla; 5 – Jezbořice, kostel sv. Václava; 6 – Třebosice, kostel Povýšení sv. Kříže; 7 – Mikulovice, kostel sv. Václava; 8 – Chrudim, kostel Nanebevzetí P. Marie; 9 – Kočí, kostel sv. Bartoloměje; 10 – Hrochův Týnec, kostel sv. Martina; 11 – Práčov, kostel sv. Jakuba; 12 – Nasavrky, kostel sv. Jiljí; 13 – Chrast, místní část Chrašice, kostel sv. Martina; 14 – Chrast, kostel Nejsvětější Trojice; 15 – Podlažice, kostel sv. Markéty; 16 – Skuteč, kostel Nanebevzetí P. Marie; 17 – Lažany, kostel sv. Václava; 18 – Raná, kostel sv. Jakuba. Vypracoval J. Frolík. Literatura •Borkovský, I., 1975: Svatojiřská bazilika a klášter na Pražském hradě. Praha. •Břicháček, P., 1995: Příspěvek k dějinám milevského kláštera - svědectví archeologie, • Bibliotheca Strahoviensis 1/1995, 146 - 148. •Čechura, M., 2012: Zaniklé kostely Čech. Praha 2012. • 2019: Počátky sakrální architektury v záp. Čechách. Kapitoly z církevní archeologie, dis. na ÚA FFUK, Prah. 2 •Dragoun, Z. - Stehlíková, D., 1992: Archeologické a stavebně historické výzkumy v areálu prelatury Zbraslavského • kláštera v letech 1984 - 1989, Staletá Praha 22, 135–164. •Poláček, L., 2014: Velkomoravská církevní architektura. In: P. Kouřil (ed.), Velká Morava a počátky • křesťanství. Brno, 87–91. •Procházka, R., 1999: Archeologické výzkumy mendikantských klášterů v Brně, Pravěk NŘ, 277–296. •Sedlák, J., 2000: Architektura na Moravě a ve Slezsku za vlády lucemburských markrabat. In: 1350-1411, • Moravští Lucemburkové, 167–188. •Sommer, P., 1996: Sázavský klášter. Praha. •Unger, J., 2011: Odraz christianizace Moravy v archeologických pramenech. In Christianizace českých zemí ve • středoevropské perspektivě. Brnom 19-71. •Vlček, P. – Sommer, P. – Foltýn, D., 1997: Encyklopedie českých klášterů. Praha • •