Archeologie středověké a novověké sakrální architektury 2. Pohanská a křesťanská tradice, církevní misie a recepce křesťanství. Pohanství •Josef Žemlička – myšlenková soustava, která se vázala ke staré rodové společnosti Slovanů • – od 10. stol. bylo „mrtvé“, i když doznívalo v lidové tradici • – původně mělo praktický význam: každodenní život rolníka byl spojen s rytmem polních • prací i přírodou a tím i se světem nadpřirozených sil • zděděné zkušenosti chránily dům, rodinu a dobytek •19. stol. – studiem se zabývalo více oborů: historie, jazykověda, etografie • •Josef Dobrovský – filolog, historik, požadavek kritického přístupu k otázce (1753-1829) •Pavel Josef Šfařík – 1836: Slovanské starožitnosti (romantický panslavismus) •Lubor Niederle – Slovanské starožitnosti: 6. svazek: Víra a náboženství (1916, 1924) • – jako první se pokusil o syntetické shrnutí poznatků včetně archeologických •Zdeněk Váňa – Svět slovanských bohů a démonů, Praha 1990. •Alexander Brückner – polský odborník na náboženské otázky • – Mitologia Slowiaństwa (1918): kritika Niederleho • •20. – 30. léta 20. stol.: řada dílčích studií a přehledů •Kazymierz Moszyňski – Kultura ludowa Slowian, 1929: 2. díl: Kultura duchowa (1934): soustředil polský a ruský etnografický materiál • •2. polovina 20. století: komplexnější přístup k projevům religiozity v archeologických pramenech: •Jan Eisner – Rukověť slovanské archeologie, 1966: přehled literatury o pohřebním ritu a magii z celé slovanské oblasti •Henryk Lowmiański – Religia Slowian i jej upadek, 1979 •1988 – sympozium v polských Kielcích věnované otázkám slovanského pohanství •Zdeňka Krumphanzlová – zkoumala pohanskou ideologii z hlediska pohřebního ritu (kultovní místo na pohřebišti v Lahovicích) • •Zdeněk Klanica – Křesťanství a pohanství Staré Moravy. In: Svätopluk 894-1994, Nitra 1996, 93-140 •Milan Hanuliak: 1994: Zvláštnosti v pohrebnom ríte ako súčasť duchovnej kultúry v 9. – 10. storočí, AH 19, 391-403. • •Archeologické výzkumy – doklady kultovních svatyň, míst, předmětů (idolů): Kouřim – M. Šolle, 1966 • Pohansko u Břeclavi – B. Dostál, 1963 • Arkona na Rujáně – H. Berlekamp, 1974 • Retra ve Feldbergu – J. Herrmann, 1978 • Gross Raden – E. Schuldt, 1985 • Peryn u Novgorodu – V. V. Sedov, 1953 • Šumsk u Žitomiru – I.. P. Rusanovová, 1966 • B.A. Rybakov – nová interpretace idolu ze Zubruče • •Metodologie výzkumu – komplexní přístup: interdisciolinární výzkum • – analýza, srovnání a interpretace výsledků z hlediska několika oborů • – pozitivismus: obohatil studium mytologie faktograficky • – při výkladu náboženských představ je nutné srovnání jednotlivých náboženských modelů • • Georges Dumezil – v 50. a 60. letech definoval model tripartitní (třístranné) struktury indoevropských náboženství • podle hlavních funkcí společnosti: • 1. náboženské (magické) • 2. vojenské • 3. hospodářské • •3 vrstvy duchovního života: 1. teologie – božstva (zaznamenává Prokópios) • 2. démonolatrie – lidové zvyklosti a svátky • 3. magie – obětní rituály a praktiky jako prostředek styku s bohy s démony • Prameny •1. Historické – kroniky, legendy, traktáty (kněží, mniši, misionáři, Arabové) • – antický svět o Slovanech nic nevěděl až do 6. stol. (měli pouze ústní tradici) • •Prokopios z Kaisareie – 526/7: účastník vojenských výprav proti Gotům jako poradce vojevůdce Belizara • – „De bello Gothico“ (O válce Gótské): přítomnost Slovanů na středním Dunaji • – ve třetí knize píše o náboženských praktikách • • „Tyto kmeny, totiž Slované a Antové, (...) věří, že je jediný bůh, tvůrce hromu, a jediný pán všech věcí, a obětují mu býky a jiná zvířata všeho druhu. Nevědí, co je nelítostný osud, a ostatně ani mu nepřisuzují nějaký vliv na lidi. Když se pak blíží jejich smrt – buď že onemocní, anebo jdou do války, slibují bohu, že mu přinesou děkovnou oběť, jestliže nezahynou, a když vyváznou, obětují mu, co slíbili, a představují si, že vykoupili svůj život za cenu této oběti. Dále uctívají řeky, vodní víly a další božstva, obětují jim všem a při obětech poznávají věštby.“ • • •Život sv. Metoděje, Geograf bavorský a Konstantin Porfyrogenetos • – horní Povislí bylo osídleno dvěma kmeny: a) Vislany (záp. č. Malopolska: Sandoměřsko, Krakovsko) • b) Lenzany (východní Malopolsko, Přemyšl a Červeňské hrady) • •Život sv. Metoděje – zmínka o konfliktu Moravy s pohanským knížetem: • „Jeden velmi mocný kníže pohanský, sídlícím a Visle, tupil křesťany a činil jim násilí. Metoděj mu vzkázal: Bude dobře, • synu, dáš-li se pokřtíti dobrovolně v své zemi, abys nebyl z přinucení pokřtěn jako zajatec v cizí zemi a vzpomeneš si • na mne.“ • • Území Vislanů – horní Povislí ovládnuto Svatoplukem: polští archeologové odmítají • (nejsou pro to přímé doklady, jen to, že řada hradů byla nově opevněna) • Svatopluk: jako spiritualis filius s. Petri („duchovní syn svatého Petra“) byl spojencem • římského papežství, tj. měl ochranu před světskými vládci • • 10. stol. – kmeny obývající hor. Povislí ovládnuty VM, Maďary, Kyjevskou Rusí, českým a polským státem • – Malopolsko (Polonia minor): později rozděleno mezi Piastovce (záp a stř. č.) a Kyjevskou Rus (vých.) • označení poprvé použito ve 14. stol. • •Dokumenty o politických osudech Moravanů a jejich říše: • •MMFH: Magnae Moraviae fontes historici. Spisy University J. E. Purkyně v Brně. • I. (kroniky, letopisy) ed. L. E. Havlík (Brno 1966, 2008). • II. (legendy, liturgické texty) ed. L. E. Havlík (Brno 1967). • III. (listiny, listy, historické spisy) ed. L. E. Havlík (Brno 1969). • IV. (zákony, právní texty, dodatky) ed. L. E. Havlík (Brno 1971). • V. (rejstříky) ed. L. E. Havlík (1977). • •Staroslověnské legendy: • Životy (Život Konstantinův a Život Metodějův) - konec 9. stol., o • christianizaci Velké Moravy, životě světců (tzv. Moravsko-panonské legendy) • I. staroslověnská legenda o sv. Václavu – vznik po Václavově smrti • II. staroslověnská legenda o sv. Václavu - před r. 1050 – překlad Gumpolda • do staroslověnštiny, doplněno o pasáže z Crescente fide. • •Crescente fide (Když se šířila víra) – po r. 975, ničení idolů •Legenda tzv. Kristiána o sv. Václavu (Legenda Christiani – Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eis • (Kristianova legenda – Život a umučeni sv. Vaclava a jeho baby Ludmily) • – 70. léta 10. stol. • • Život sv. Nauma – žák Cyrila a Metoděje, založil klášter na břehu Ochridského jezera • •Kosmova kronika – poč. 12.stol.: zákaz pohanských zvyklostí za Břetislava I. (1039) a Břetislava II. (1092) • – informuje o Hnězdenskych dekretech vyhlášených nad hrobem sv. Vojtěcha v Hnězdně 1039 • Statutech z roku 1092 • – dle těchto ustanovení byla pokuta za pochování mrtvého na poli 300 denárů, • pochovávání v lese, bdění u mrtvého, omývání těla, vynášení mrtvého, odsouzení nepořádných • pohřbů a kratochvílí nad nimi • •Homiliář opatovický, 11./12. stol.: sestaven pražským biskupem: uvádí pohanské přežitky v podobě magických praktik • kult démonů a idolů •Katalog magie mnicha Rudolfa: z cisterciáckého kláštera v Rudách Ratibořských, 1235-1250 • • Kronika Jana Dlugosze – z konce 15. stol.: popisuje folklórní tradice • • • •Arabští autoři z 10. stol. – Ibn Fadlán: líčení pohřbu ruského velmože v roce 922 • al Mas,údí: o obětech a chrámech na výšinách • ibn Rust, perský geograf Gardízí • • Germánští autoři – Widukind z Corvey: saský kronikář, 10. stol. • – Dětmar z Merseburku: 1012 až 1218, údaje o Retře • – Adam z Brém: 1074-1076, kanovník • – Saxo Grammaticus: Dějiny Dánů, 1185-1201 • vylíčil úlohu slovanských kněží • popis chrámu v Arkóně a Svandovítova kultu • – Ota Bamberský: 2 misijní cesty do Pomořan: 1124-5 a 1128 • – Helmold: Slovanská kronika – popis misijní cesty do Vagrie a Meklenbursku • • •Illarion – původně poustevník u Kyjeva • – později jako jeromolach (mnich vysvěcený na kněze) v chrámu svatých • Apoštolů v Berestově (sídlo kyjevského knížete) • – 1051: s pomocí knížete Jaroslava zvolen kyjevským metropolitou v • chrámu sv. Sofie • • – Slovo o zákonu a milosti • (Слово о законе и благодати) • – zmínky o předkřesťanské Rusi: pohanské kmeny jsou líčeny • jako divošské, nečisté a nevědomé • – přijetí křesťanství na Rusi zasazuje do rámce biblických ději • •Paměti Jakuba Pečerského •Slovo o pluku Igorově – 12. stol. • •Mnich Nestor – Pověst vremennych let (Vyprávění o uplynulých letech) • (Повесть временных лет, Первоначальная летопись, Несторова летопись) • – 1113: nejstarší výklad etnogeneze Slovanů sepsaný mnichem kyjevo-pečerského kláštera • čerpá z kroniky Georgia Hamartola a popisuje události let 1095 – 1113 • – 1116: přepracován na pokyn Vladimíra Monomacha představeným Vydubyčského kláštera • Silvestrem • •Legendární vyprávění o rozdělení země mezi syny Noeho a rozptýlení národů po stavbě věže v zemi Sennar: • • „…Slované kdysi žili v Podunají, …„kde nyní je uherská a bulharská země, odtud se pak rozešli do svých sídel mezi • Labem, Dunajem a Dněprem…“ • • „…po mnoha letech se Slované usadili na Dunaji, kde nyní je země uherská a bulharská. A tito Slované se rozešli • po zemi a nazvali se jmény podle toho, kde se usadili, na kterém místě. Tak například jedni, když přišli, usadili se • na řece jménem Morava, i nazvali se Moravany a jiní se nazvali Čechy. A všichni tito jsou Slované: bílí Chorvati • i Srbové a Korutanci. Když Vlaši nalezli Slovany u Dunaje, usadili se mezi nimi a činili jim násilí. Proto tito Slované • odešli, usadili se na Visle, nazvali se Lechové a od těchto Lechů pocházejí Polané a jiní Lechové jsou Lutici, • jiní Mazovšané a jiní Pomořané.“ • • • Nestor popsal příchod Cyrila a Metoděje a vznik slovanského písma: • •,,Uhři začali bojovat s Řeky a vyplenili thráckou a makedonskou zemi až k Soluni. Začali bojovat také s Moravou a s Čechy. Byl totiž jeden slovanský národ: Slované žijící u Dunaje, které ovládli Uhři, Moravané, Češi, Lechové a Poljané, kteří se nyní nazývají Rus. Pro Moravany byly poprvé přeloženy knihy a nazváno slovanské písmo; a toto písmo je na Rusi i u dunajských Bulharů. Když už byli Slované pokřtěni, byli jejich knížaty Rostislav, Svatopluk a Kocel, kteří poslali k císaři Michalovi vzkaz: „Země naše je pokřtěná, ale nemáme učitele, který by nás učil, kázal nám a vykládal svaté knihy.“ • •Císař Michael se obrátil do Soluně na muže jménem Lev, který měl dva syny, ovládající slovanský jazyk: • •,,Jakmile to Lev uslyšel, hned je poslal. Přišli oba k císaři a císař jim pravil: „Poslali ke mně ze slovanské země s prosbou o učitele, který by jim dokázal vyložit svaté knihy, neboť si to přejí“ Přemluvil je oba císař a poslal je do slovanské země k Rostislavovi, Svatoplukovi a Kocelovi. • •Lubor Niederle: Nestorův rukopis považoval za „rodný list“ slovanského národa •2. Lingvistické – srovnávací jazykověda: slovanské jazyky nemají stejné výrazy pro chrám, či idol • bůh – bog: vychází z indoíránského bhaga, baga • indoevropské kořeny: úcta k bohu hromovládci: • ger. – Thor kelt. – Taranis slov. Perun • kultovní uctívání dubu (obecně stromů: Kyjevská Rus) • Irán – mnohohlavé idoly, polykefalismus (Novgorod) • Germáni – také neměli chrámy, první ve Švédsku • Antický svět – vliv skrze staré řecké kolonie (Oděsa) • • • 3. Etnografické – 19. až poč. 20. stol.: pohanské slavnosti, léčivé účinky vody • kameny s miskovitými prohlubněmi: obětní, věštby • 4. Archeologické – hmotné doklady kultovních míst: Pohansko, Chotěbuz, Mikulčice, Kouřim • – nálezy sošek, mužské figurky z dubového dřeva • – pohřební praktiky • Věrské představy •Pohřební slavnosti a hry – strava: tryzna spojená s hostinou a veselí přímo u hrobu • – u východních Slovanů: vylití čiše medoviny na hrob, na počest zemřelého zde • – s maskami: měly zmást duše zemřelých • – obřady, oslavy a rituály se děly ve stanovené dny v roce • •Pohřební ritus – vhazovaní rozbitých nádob do zásypu hrobové jámy: pozůstatky stravy • – zbytky masité potravy: části kura, kohouta (skořápky vajec – zmrtvýchvstání) • – studny: na pohřebištích souvisely s hostinami (Velké Bílovice – zvířecí kosti) • – stopy po vykuřování uhlíky (i v nádobách) někdy dokonce • – obol mrtvých zajišťoval přechod duše do podsvětí: v křesťanství kult sv. Michala, jemuž se • zasvěcovaly hřbitovní kaple •Magické praktiky – apotropajního (ochranného) charakteru: V. Bílovice – v sev. rohu kostra se srostlými řezáky • Mikulčice, Strachotín-Petrova louka: rituální pohřby psů • – prosperitního charakteru: tzv. zástupná oběť (místo zvířete obětována zvířecí figurka) • Mikulčice: jáma sz. u tzv. knížecího paláce 207 ks. Plastik (rozmnožení hospodářských zvířat) Slovanský panteon •Slované – polyteismus: uctívání různých božstev, démonů, přírodních sil a zvířat •Panteon – lišil se rozdílné geografické poloze, bohové měli různé funkce • •Baltoslovanský původ – bohové Perun a Veles: vladli říši zvířat, podsvětí a žárového pohřbívání •Iránský původ – kulty Slunce i ohně •Germánský původ – božstva hospodařsko-válečného zaměření, polykefalii, úcta ke stromům, pramenům a výšinám. •Polabsko-pobaltský původ – nové lokální formy kmenových božstev (10 – 12. stol.): hierarchizovaná kasta kněží pohanského kultu (tzv. žreci) • •Hlavní bohové: 1. Svarog – vládce nebes, tvůrce všech věcí, bůh-otec, světlo • Svarožic – syn Dažbog – bůh slunce a ohně, mladší generace • 2. Perun – později, bůh bouře a hromů, zasvěcen dub • 3. Veles – hospodářská funkce: bůh stád a ochránce majetku • • Lokální bohové: Svandovít, Triglav, Živa • •Ruský okruh: Stribog – bůh větru, funkce správce dobra • Chorš – bůh měsíčního svitu • Simargl – okřídlený pes: ochranná funkce (striga – čarodějnice) • Mokoš – vlhká úrodná zem, sexuální mystéria. kult plodnosti • • •Labsko-pobaltský okruh – z: území mezi ústím Odry, v: řeka Havola, j: bojové kmeny • (Obodrité – Polabané, a Luticové – Rataři, Dolenci, Čerezpějané, Pomořané) • •Svarožic – bůh války, jinak Radegast, obsluhovali ho kněží, kteří mu přinášeli oběti • – věštili pomocí koně: kultovní zvíře • – 1066: zmínka o Svarožicově kultu • •Svandovít – chrám na poloostrově Rujána, vyvrácen za krále waldemara (1068) • – v muzeu v Krakově: hlava se 4 obličeji a klobouku • •Triglav – funkce hospodářská a vojenská; Volyň, Štětín: v pol. 12. stol. v úpadku • •Vagun – soudy • •Živa – bohyně, kult plodnosti, vládkyně sil • • •Kult přírodních sil – silný, nepodařilo se jej vymýtit • – uctívání výšin a kamenů, duchů hor, skal, jeskyň, řek, hájů • oběti: Č: Říp, Milešovka • M: Hostýn (pramen), Radhošť, Děvín v Pavlovských vrších, Klášťov na Vsetínsku (depoty) • – vegetační démoni – lesní: víly a rusalky (sídlily ve stromech): dub, lípa • Lesovyk – vládce lesa, šum stromů • Div – ženský protějšek divé ženy (divoženky) • – polní: žitný děda, bába, polní víly a rusalky (oběti – poslední klasy) • •vodní bytosti – ženské podoby: žínky, víly rusalky nebo mužské: hastrman (vodní muž) • – oběti – u studánek: květiny, rostliny (máta, libeček) •vzdušné bytosti – větrní démoni, oběť: kousek chleba • – větrnice: meluzína, oběť: mouka, sůl, ořechy, jablka •bytosti ohně – svatý oheň se rozdělával křemenem a hubkou • – oheň při oběti, dým při vykuřování – očistná funkce, věštění z plamene, dýmu • – ohnivý mužík, drak, oběti – beran, vůl •Rolničky – ochrana proti zlým duchům • •Duchové času – polednice, poledníček: posvátnost polední hodiny, vychází z polí • – klekánice, půlnočnice • •Duchové osudu – suča, mstruča: bytosti, které mění osud člověka • – pozednice: sudičky, zasahovaly do tří dnů po narození, oběti – chleba, sýr, sůl • •Ochránci domovů – děduška domovoj • – šotek: podoba chlapce – chránil stádo, nesmělo se mu ublížit, jinak škodil domácím zvířatům • zvířecí podoba – hadi: pod pecí, pod prahem • •Kult stromů – zvláštních tvarů, považovány za posvátné: dub – zasvěcen Perunovi, uctíván na Dněpru • – Štětín: posvátný ořech, dále lípa, jmelí (proti neplodnosti), obilí (hojnost) • •Kult zvířat – kůň: zasvěcen Svandovítovi • – domácí zvířata: vůl, pes, koza, kachna, vlaštovka, čáp • – divoká zvířata: medvěd, vlk, jelen • •Obětiště – pod širým nebem, většinou kruhové s idolem uprostřed, kruh • – symbol nebe, slunce • – Polsko: Trzebljakovo, Perin • – Čechy: Žiži – na Hradčanech, Libušín u Kladna, Mšensko • •Kultiště – Mikulčice: 2 kultovní objekty – 8/9. stol.: „Klášteřisko“ obdélný (20/24 x 11 m), uvnitř pohřeb koně • – u ramene Moravy: prstencovitý příkop, uprostřed kůl (idol), kolem další • – Pohansko u Břeclavi – obj. č. 39: kruhový, obehnaný palisádou, 9 sloupů • – ohrada: poč. 9. stol., 21,5 × 17 m, na místě prvního kostela (také Modrá u Velehradu) • – Chotěbuz: spálená dřeva v obdélné jámě 1,2 x 1,2 m: podstavec či schránka pro idol nebo sochu božstva • •Víra v sílu idolů – představovaly božstva v personifikované podobě (kameny, dřevo, kov) • – velké figury: veřejný kult • – malé figurky: osobní amulety s ochrannou funkcí, z kosti dřeva, kovu • – posvátné zbraně: meč, praporec (Živa) • – ideogramy: svastika, pentagram – vyřezávány na zbraních, hrncích aj. • • • Pohanské svatyně •Retra – svatyni na území kmene Veletů se nepodařilo identifikovat (informace: kronikáři Helmold a Adam Brémský) • – hlavní centrum pohanství až do r. 1068, kdy byla dobyta biskupem Burchartem z Halberstadtu • – obětovalo se tu více bohům (Svarožic) • – chrám byl postaven ze dřeva a jeho stěny byly zdobeny vyřezávanými božstvy • •Arkóna – svatyně Ránů na ostrově Rujána (Helmold a dánský historik Saxo Grammatikus) • – chrám Svandovíta s modlou se 4 hlavami: pán světa (hleděl do 4 stran) • – věštby, i lidské oběti, uvnitř textilní závěsy, sochy bohů ve zbroji • – 1168: zničena dánským králem Valdemarem I. (1131 – 1182) • – na ostrově další svatyně: Korenica (socha Rugievita), • •Groß Raden – odkryta samostatně stojící stavba pravoúhlého půdorysu: 7 x 11 m, • obehnaná dvěma ohradami • (desky zdobené hlavičkami) • – uvnitř se našly dva hroty kopí, hliněný pohár, lebky koní a hovězího dobytka 230px-%C5%9Awiatowid_Wolin http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9b/Burgwall_Arkona.jpg Rujánský hrad Arkona – Svatyně boha války Svandovíta – 1168: zničena dánským králem Valdemarem I. 4 3 File:Karte Freilichtmuseum Groß Raden.png Meklenbursko Poloostrov Binnensee Slovanský kmen Varnů 9. – 10. stol. 1973-1980: výzkumy Ewalda Schuldta Hradisko (průměr 75 m) Osada Pohanská svatyně 7 x 11 m Plik:WalRhad.jpg File:Groß Raden.jpg Gross Raden Pohanství •Mnich Chabr – 9/10. stol.: bulharský mnich z preslavské literární školy • – spis O písemnostech: Slované jako pohané neměli písmo, ale počítali a věštili • „črtami a zářezy“ • •2017 – Lány u Břeclavi: na sídlišti nalezena kost s runovou abecedou (7 znaků) • – analýzy: genetické, radiokarb. traseologické, elektronová skenovací mikroskopie • – datování: 555–650 AD • •Abeceda staršího futharku – germánská: 24 znaků, 2. – 7. stol. • – Slovany používána k počítání a věštění • Na kosti tura našli archeologové germánské runy Lány u Břeclavi: Kost s runovou abecedou Literatura •BERANOVÁ, Magdalena. 2000: Slované. 1. Praha. •DUMÉZIL G., 1997: Mýty a bohové Indoevropanů. (texty shromáždil a redgoval Hervé •Coutau-Bégarie), překlad Budil I., Praha. •ELIADE M., 1995: Dějiny náboženského myšlení I. Od doby kamenné po eleusinská mystéria, překl. Dejmalová K., Karlík F., Lyčka M., Našinec J., Patočková B.. Praha. •ELIADE M., 1996: Dějiny náboženského myšlení II. Od Gautama Buddhy k triumfu křesťanství, překl. Dejmalová K., Lyčka M., Našinec J., Patočková B., Sadílková P., Spěváková O..Praha. •ELIADE M., 1997: Dějiny náboženského myšlení III. Od Muhammada po dobu křesťanských reforem, překl. Lyčka M., Našinec J., Karfík F.. Praha. •NIEDERLE, Lubor. 1953: Rukověť slovanských starožitností. Praha. •PITRO, Martin – VOKÁČ, Petr. 2002: Bohové dávných Slovanů. Praha. •POLÁK V., 1956: Slovanské náboženství. In: Vznik a počátky Slovanů I., 119-132. •PROFANTOVÁ, Naďa – PROFANT, Martin. 2004: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha. •TÉRA, Michal. 2009: Perun - Bůh hromovládce: Sonda do slovanského archaického náboženství. Červený Kostelec. •VÁŇA, Zdeněk, 1990: Svět slovanských bohů a démonů. Praha. Prosazování křesťanství • 8. stol. – individuální přijetí křesťanství skrze misie bavorských kněží • – šíření spojeno s politickým cíli franských vládců (záminka voj. tažení) • – přejímání franckých zvyků velkomoravskou elitou (před přijetím křesťanství) • – salzburský biskup Arno: „ Jelikož nejste pokřtěni, nejste hodni besedovat u jednoho • stolu s křesťany, ale pouze jako psi žrát za dveřmi“ •813 – synoda v Mohuči: noví křtěnci, neznalí latiny, se mohli naučit Modlitbu Páně • a Vyznání víry v rodném jazyce (nutné pro křest: v Bavorsku překládány modlitby do • západoslovanského dialektu) •828 – „O pokřestění Bavorů a Korutanců“: arcibiskup Adalram vysvětil kostel v Nitravě •831 – oficiální udělení křtu všem Moravanům pasovským biskupem Reginhardem (Morava: misijní oblast Pasova) •860 – Rostislav požádal v Římě papeže Mikulaše I. o zřízeni samostatné moravské církevní diecéze: odmítnut •863 – konstantinopolský patriarchát vyslal na Moravu misii Cyrila a Metoděje •883 – křest knížete Bořivoje na Moravě (do Čech přivedl kněze Kaicha a 30 pokřtěných družiníků) •885 – osamostatnění Čech, první kostely: Levý Hradec, Pražský hrad • – budování jednoho „státního“ náboženství reprezentovaného Přemyslovci („duces“) • Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Christianizace •Byzantská říše – 8. stol.: v Konstantinopoli snaha o podřízení slovanských kmenů usazených v Řecku a na Peloponésu • rozšíření: Řecko, Arménie, Gruzie, Sýrie, Mezopotámie, Egypt • písemnictví a bohoslužby: v domácích jazycích • – po 860: příprava misie na Moravu: zjištění podmínek pro zřízení diecéze, misií pověřeni bratři Konstantin a Metoděj • •Konstantin Filosof – Filolog (850: profesor na universitě), znalec hebrejštiny, překlady liturgických textů do staroslověnštiny • – řídil se listy apoštola Pavla: slova Kristova je třeba hlásat všem národům v jejich řeči • – cíl: duchovní (srozumitelnost textů a rituálu) a přivedení lidu do křesťanské oikumene • – 868: skonal v římském klášteře • •Metoděj – 813: narozen v Soluni (Thessaloniké) • – 856: odešel do kláštera (mnich v klášteře Polychron na hoře Olympu) • – 861: Chersones: výprava pro ostatky sv. Klimenta (3. biskup na papežském stolci); křest dvou set Chazarů • – 869: císařem Hadriánem II. vysvěcen misijním arcibiskupem a pověřen funkcí apoštolskeho legáta pro • slovanské kraje s právem sloužit bohoslužby • – 870: Frankové zajali Rostislava a Metoděje a uvěznili je v Bavorsku, Svatopluk Franky vyhnal • – 880: nový papež Jan VIII. v bule Industriae tuae uznal Svatopluka suverénním vládcem a Metoděje potvrdil v hodnosti arcibiskupa • moravské metropole s právem sloužit liturgii v slovanské řeči (jen na územi Svatoplukovy říše) • – 885: po smrti Metoděje byli jeho žáci vyhnáni (nitranský sufragán Wiching přesvědčil papeže Štěpána V., že šíří kacířství) Cyril a Metoděj úřinášejí ostatky sv. Klimenta (vlevo). Freska v basilice San Clemente, 11.stol. (zde pohřben) (Podle legendy mučen v Chersonu za šíření křesťanství) •Slovanské písmo – Konstantin (cyril): hlaholici • – Metoděj († 885): cyrilici (překlad Písma) • 863: příchod na Velkou Moravu na přání knížete Rostislava • •1995 – filolog Ivan Müller († 2019): Slavistická konference v Nitře • Doba a místo vzniku hlaholice. Brno 2015. • • – zpochybnil Cyrilovo autorství hlaholice (písmo k záznamu staroslověnštiny) • – kořeny slovanského písemnictví jsou starší a sahají do pozdní antiky • – cyrilice: jako verze řečtiny vznikla ve 3. až 4. stol. • – Slované jako jediný kmen používali pro bohoslužebné účely své vlastní písmo a řeč • • – vznik: okolí měst Aquileia („Druhý Řím“) a Grado (u Tertstského zálivu ve Slovinsku) • • Aquilea: před ustavením papežství sídlo patriarchátu (nejvyšší úřad) • církevní misie do Rakouska, již. Německa, Dalmácie a • snad i do Chersonu u Černého moře • (Konstantin odsud odvezl ostatky sv. Klimenta: 4. římského biskupa) • Grado: cca 8 km jižně od Aquileje, pol. 4. stol. velká katedrála • 1. stol.: křesťanská obec, později osídleno slovanským obyvatelstvem • • • • • • • Hlaholice Polsko - christianizace •2 teorie: •1. přijetí prostřednictvím Velké Moravy: • – po porážce Vislanů Moravany v letech 877– 879 zůstalo Vislansko pod moravským panstvím a christianizaci • inicioval Metoděj, po jehož smrti byli slovanští kněží vypuzeni • – zůstal pouze biskup Wiching (880 vysvěcen v Nitře) • Kateřina Lanckroňská – k Vislanům na Krakovsko odešel vyhnaný Metodějův žák Gorazd (shodně F. Dvorník) • • Henryk Lowmianski: • 1. fáze: Wichingovi bylo po smrti Metoděje papežem svěřeno i území Vislanů • 2. fáze: souvisí s obnovou arcibiskupství za Mojmíra II. • kol. 900: Wiching získal od papeže Jana IX. arcibiskupství a tři sufragány: Krakov, Nitru, Prahu(?) • Katalogy krakovských biskupů – zmínky o dvou biskupech před rokem 1000: • Prochor: měl být nástupcem Wichinga jako první nemisijní biskup • Prokulf: jeho nástupce • • 1086: listina Jindřicha IV.: jako důkaz souvislosti krakovského biskupství s moravskou církví uvádí popis hranic • pražského biskupství sahající po řeky Bug a Styr • (Krakovsko bylo formálně pod českým panstvím) • • Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Brno 1992. • • •2. Přijetí prostřednictvím Čech: • •965 – sňatek Měška († 992) s Doubravkou († 977): dcerou českého Boleslava I. (původně určena pro duchovní dráhu) • přivedla sebou kněze •966 – křest: podmínka sňatku podle Galla Anonyma •968 – založeno misijní biskupství v Poznani: první biskup: Jordan (podle G. Labudy misijní bez stálé diecéze) • druhý biskup: Unger • •991/2 – dokument „ Dagome udex” (pojmenovaný podle prvních slov) • „Dagome soudce” (Měškovo jméno při Křtu ?) – v něm Měšek dává své panství pod ochranu • papežského stolce •997 – smrt sv. Vojtěcha na misijní cestě do Pruska (999 uznán za svatého) •1000 – založeno arcibiskupství v Hnězdně •Další ve: Vratislavi (Dolní Slezsko – pod míšeňským biskupstvím) • Krakově (Malopolsku) • Kolobřehu (Pomořany) • •Získání církevní samostatnosti: • •995 – na říšský trůn nastoupil Ota III., který se svým učitelem a rádcem Gerbertem z Aurillacu • (a pražským biskupem Vojtěchem?) vytvořil program: • Renovatio Imperii Romanorum • – vytvoření křesťanského císařství, v němž by se císař a papež spolupodíleli na vládě nad celým • křesťanským univerzem • – vytvoření metropolitní církevní organizace • •998 – program začal Ota III. realizovat dosazením Gerberta na papežský stolec jako Silvestra II. • západní křesťanské společenství: Ota III. a Silvestr II. měli představovat „říšskou církev“ • •999 – Boleslav Chrabrý: vyslal do Říma Radima – Gaudentia (nevlastního bratra Vojtěcha) se žádostí • o zřízení nezávislé církevní organizace na polském území - Ota III. vyhověl •1000 – Ota III. se vypravil do Polska k hrobu sv. Vojtěcha v Hnězdně • – na jeho památku povýšil Hnězdno na arcibiskupství a založil další. Maďarsko – christianizace •6.stol. – pastevecké polousedlé obyvatelstvo: ze středního Uralu do stepí jižního Zauralí •poč. 9. stol. – k dolnímu Donu a Dněstru do tzv. Levedie • Konstantin Porfyrogenetos: podle uherského vůdce Levediho •pol. 9. stol. – k dolnímu Dunaji a do Sedmihradska • •862 – pod vedením legendárního knížete Álmoše se objevili v Karpatské kotlině, kde se usadili koncem 9. stol. • Álmoš: kromě vlastního kmene Megyer (odtud Maďar) dovedl ještě 6 kmenů • honfoglalás = zaujetí vlasti • Hungaria – název podle pevnosti Hung u Užgorodu • Geograf Bavorský: nazývá je Ungare a zemi Magna Ungaria •890 – Arpád (?-907): zakladatel Arpádovské dynastie zaútočil na Bulharskou říši, útok odražen • •892 – společně s východofranským Arnulfem bojují proti Moravanům a po srážce s Pečeněhy a Bulhary zamířili do Potisí •894-895 – spojenectví se Svatoplukem proti Frankům (Fuldské anály) •902 až 907 – Arpád rozvrátil Velkou Moravu a jeho syn • – Zolta (907-955) si vzal dceru Mojmíra II. (arpádovsko-mojmírovská dynastie) • • • •955 – po porážce na Lechu u Augsburgu (Ota I. a Boleslav I. Ukrutný) se stáhli do Velké uherské nížiny • a usadili se (zemědělsko-dobytkářský způsob života) • •965 – vzniklo Uherské velkoknížectví, v němž vládl (Takšoň) Gejza (972-997) • – syn (Vajko) Štefan I. (997-1038) se oženil se sestrou Měška I. Adelaidou • 972: oba pokřtil pasovský biskup Bruno • •Christianizace – zánik pohanské víry odstranil pohanský způsob pochovávání (koně nebo jejich postroje) • – východofranský král Karloman († 880) nařídil pochovávání jen u kostelů (kostelní hřbitovy) • • •996 – čeští benediktini s pražským biskupem Vojtěchem (Adalbertem) a opatem břevnovského kláštera • Anastáziem (Astrikem) založili klášter sv. Martina v Pannonhalmu • •1000 – István (Štefan): zakladatel arpádovské dynastie (vymřela 1301) korunován papežem Silvestrem II. • po smrti († 1038) prohlášen za svatého • zakladatel uherského státu (rozdělen na komitáty – v čele župani) • • • • Bulharsko (I. stát: 681-1018) •Chán Krum (802-814) – „nový Attila“: zakladatel první říše • 804 – porazil Avary východně od Tisy a bojoval s Byzancí • •Chán Omurtag (814-831) • 815/16 – uzavřel mír s Byzancí (vzájemná podpora a hospodářský rozkvět) • 822 – poselství k Ludvíku Pobožnému („avarské dědictví“): spory o nadvládu nad Slovany). • •Chán/kníže Boris I. (852-889) • 864 – uzavřel přátelství s byzantským Michalem III. • 870 – založeno arcibiskupství v Plisce, kam se uchýlili žáci Cyrila a Metoděje (přinesli písmo). • •Simeon I. Veliký (893 - 927) • – hlavní město přenesl z Plisky do Preslavi; padl na výpravě proti chorvatskému Tomislavovi, pak úpadek • 925 – prohlásil se císařem Bulharů (car): spory s Byzancí kvůli církevní samostatnosti • •Samuel (971-1014) – spojenectví s Byzancí proti Kyjevské Rusi (kníže Svjatoslav), pak úpadek •1014 – poražen byzantským Basilem II. Bulharobijcem. • •Ivan Vladislav – 1018: poslední císař (padl u Drače, byzantská provincie) v boji proti Turkům •1396: Bulharsko dobyli Turci (vládnou Bulharům až do 19. století) • • • • Pliska – město a hrad (9. stol) Preslav s palácem a kostelem (10. stol.) Velké Trnovo – centrum ve 12. stol. •Pliska – pův. slov. osada 3 km sev. od vesnice Pliska (dříve Aboba) – 9. stol.: opevněné město a vnitřní hrad – 3 fortifikační systémy (zdi: v. až 12 m, d. 21 km) – vnitřní město 0,5 km² – pevnost chána spojená chodbou s basilikou – sídlo patriarchátu a arcibiskupa – škola Metodějova žáka Nauma (u Moesie) a Klimenta – za Borise I. přestala být hlavním městem •Preslav – 893: sídelní město od vlády Simenona I. • • 860 – po porážce Byzance na dolním Dunaji patriarcha Fótios vyslal na Rus misionáře • 864 – založeno biskupství v Kyjevě • 882 – po dobytí Kyjeva kyjevská knížata křesťanství odmítala (i Oleg) • •955 – jako první přijala křest vdova po knížeti Igorovi kněžna Olga při návštěvě Konstantinopole • – aby na Byzanci nebyla závislá, obrátila se na východofranského Otu I., který do Kyjeva poslal mnicha Adalberta • z trevírského kláštera sv. Maximina • – mnich do Kyjeva přišel pozdě, když vládu převzal syn kněžny Olgy Svjatoslav, jenž konvertoval k islámu • •Přijetí křesťanství: • •988 – za kníže Vladimíra (980–1015): státní náboženství • – byzantský císař Basileos II. požádal o pomoc při potlačení povstání Asii • – Vladimír do Konstantinopole poslal 6 tis. varjažských bojovníků, za což mu císař přislíbil sňatek se svou sestrou • Annou Porfyrogennetou, ale podmínil ho přijetím křesťanství • • • • • Christianizace Rusi •Kníže Vladimír – vnuk kněžny Olgy a nejmladší syn knížete Svatoslava I. a konkubíny Maluše • (985 – 1015) (norské ságy ji uvádí jako věštkyni, která žila do sta let a předpovídala budoucnost) • – původně pohan, měl několik žen a asi 800 konkubín v různých městech. • – vládl ve Velkém Novgorodu, odkud utekl před bratry Jaropolkem a Olegem • • 977 – dobyl Novgorod a cestou do Kyjeva obsadil Polock, Smolensk (vzal si dceru polockého knížete Rognedu) •980 – v Kyjevě nechal vztyčit pohanské sochy: Peruna, Chors,e Dažboga, Striboga, Sěmargla a Mokoši • • 988 – po křtu zničil pohanské chrámy a Perunovy modly hodil do Dněpru • – po příchodu duchovních z Byzance nakázal hromadný křest lidu • – k obrácení přispěl příklad jeho babičky (svaté Olgy) a jeho ženy Anny • •990 – založil město Vladimír nad Kaljazmou a v Kyjevě dal postavit Desátkový chrám (první škola na Rusi) •1015 – zemřel v rezidenci v Berestově u Kyjeva před tažením do Novgorodu proti jednomu ze synů (12 nesvorných) • •K. H. Borovský – Křest sv. Vladimíra: popsal výběr nejlepšího náboženství • – za Vladimírem putovaly delegace hlásající islám, judaismus, křesťanství západní (latinské) a východní (řecké) • – na křesťanskou víru přešel po rozhovoru s řeckým filosofem, který mu řekl, co by ho čekalo po smrti • (poslední soud a věčné zatracení) 300px-Perun_%28Radzivill_Chronicle%29 980: Kníže Vladimír uděluje nařízení pod modlou boha Peruna. Radziwilský letopis z 15. stol. •Christianizace Polabských Slovanů – misijní činnost otonských panovníků: • 968 – Ota I. založil arcibiskupství v Magdeburku a podřídil mu několik biskupství • •Veletský (Lutický) kmenový svaz: západně Odry •983: Lutici se vzbouřili, svrhli franskou nadvládu a vrátili se k pohanství •1056/1057: lutický svaz se pro neshody rozpadl •12. stol.: území začleněno do říše •1125: po výpravě saského vévody Lothara zničena Retra •1136, 1168: dvakrát vypleněna Arkona • •Obodritský kmenový svaz: východně Labe •Pol. 9. stol.: první misie za Ludvíka Němce •968: Ota I. založil v Oldenburgu biskupství •983: povstání přerušilo kontakty •1018: vyhnán kníže Mstislav •1043: kníže Gotšalk inicioval založení několika klášterů (1066 zabit) • za podpory brémského arcibiskupství vzniklo biskupství v Ratiboři a Meklenbursku •2. pol. 12. stol.: završena christianizace • Soubor:Polabian Slavs.png Saská východní marka (10. – 12. století) na území Lužických Srbů Biskupství: 942 – Stargrad 946 – Havelberg 948 – Brandenburg 968 – Míšeň 980 – Magdeburg Christianizace: 1043 – obodritský kniže Gotšalk CHARVÁT, P., 2011: Nevyzpytatelné cesty Páně: příchod křesťanství k polabským Slovanům, in: Co můj kostel dnes má nemůže kníže odníti. Věnováno Petru Sommerovi k životnímu Jubileu, Doležalová, E. – Meduna, P. (edd.), 111–121, Praha. Pohanské přežitky • – přijetí životních řádů křesťanů a praktikování bohoslužeb v kostelích šlo po určitou dobu paralelně s pohanstvím •Dekrety Břetislava I. (1035-55) a Břetislava II. (1092-1100): • – poč. 12. stol.: informace v Kosmově kronice • – informují o přestupcích proti křesťanským zásadám: mnohoženství, rušení posvátných kultišť, oběti • – vedle jednoduchých prostých pohřbů (orientace V-Z), existovaly hroby s doklady: • • 1. předkřesťanských praktik: • – pohřební obětiny ve formě potravin • – metamorfované obětiny: obolus mrtvých • – používání rakví z kmenů stromů • – různé protivampyrické představy • – kladení základové oběti (živá, mrtvá) • • 2. pohřebních obřadů: • – noční bdění u mrtvého • – budování pohřební stavby nad hrobem • Pohanské přežitky • •Pohanské praktiky – transformace do křesťanských pohřebních zvyků: • • a) základová oběť – v raně středověkém kostele v Záběhlicích byla nelezena nika se zbytky vajec a kostí ropuch • b) připíjení světcům nebo andělům – zvyk doložen v pramenech • •Antropajní praktiky – ochrana staveb před nepříznivými silami • – při zakládání středověkých staveb: oběť spjatá s jejími základy • a) plakety čtyř evangelistů – formou křesťanské obětiny dávány pod nároží kostelů (Sázava, 12.st.) • – olověný model kostela z Limburku, kde jsou v rozích vyryta jména evangelistů • b) úhlový kámen v rozích – byl chápán jako symbol Krista (4 mystické číslo) • – lapis primarius: 10. – 13. stol.: zpráva o kladení základního kamene zbraslavského • konventního chrámu – kronika Petra Žitavského • Levý Hradec: 1939-40: I. Borkovský – výzkum kostela sv. Klimenta • – datuje do 9. stol. (důsledek pokřestění na VM) • • •Původ – turkotatarští kočovní (Předkavkazí dnes Dagestán), náležící k hunskému svazu • 661–678: vytvořili říši sahající v 8. a 9. stol. od dolního Dněpru až ke Kaspickému moři a Kavkazu • postupně se střetli s Bulhary, Byzancí, Araby a Kyjevskou Rusí • •Zemědělství – od 8. stol.: začali přecházet k usedlému životu (ekonomická základna) • – pastevectví: pouze bohaté vrstvy Chazarů vlastnily stáda • – kagan objížděl říši a za zimoviště měl Ityl •Řemesla – rozvinutá: železářství, šperkařství aj. •Obchod – neprovozovali a nerazili vlastní mince (používali arabský dirhem) •Města – významné uzly tranzitního obchodu: Samkerc (Tmutarakaň), Kerč, Fanagorie, Samikarakel – černá pevnost • •Náboženství – do přelomu 8/9 stol.: turkotatarská víra • Tengri-chán: bůh nebe a světla (jeho moc zastupoval kagan) • – křesťanská Byzanc a islámský chalifát je považovali za pohany • – pol. 9. stol.: konverze elity k judaismu (občanská válka) • pohřby získávají židovský charakter (bez milodarů) • Chazarský kaganát args07 Хазарский каганат и салтово-маяцкая культура: 1 — граница каганата; 2 — граница домена кагана; 3 — ареалы болгарских вариантов салтово- маяцкой культуры; 4 — ареалы аланских вариантов салтово-маяцкой культуры; 5 — ареалы хазарского варианта •Jehuda ha-Levi († 1141) – ve spise Kuzari popisuje konverzi: • – kaganovi se zjevil anděl a chtěl, aby vyznával správnou víru • – ten povolal filosofa, křesťanského teologa a muslimského učence, ale • nedostal uspokojivou odpověď, proto se obrátil na rabína, jenž • mu vysvětlil židovský pohled na člověka, svět a Boží zjevení • – politická neutralita judaismu (mezi islámským impériem a křesťanskou Byzancí) • – 950/960: korespondence s cordóbským chalífátem • •860 – chazarský chán požádal císaře Michaela o misionáře: Cyril a Metoděj • (v Chersonu na Krymu Cyril objevil relikvie sv. Klimenta, třetího nástupce apoštola Petra) • •10. stol. – sjednocování slovanských kmenů pod vedením varjagských náčelníků • •965: kyjevský kníže Svjatoslav Igorevič dobyl donskou pevnost Sarkel, zničil hlavní město Ityl • a ovládl území ke Kavkazu – po té se říše rozpadla. • •