Archeologie středověké a novověké sakrální architektury 9. Středověké poutě a kult světců, poutní místa, cesty a „suvenýry“. Homo viator •Cesty – za obchodem (lokální, regionální zahraniční trhy, jarmarky) • – za vzděláním (řemeslo: tovaryšské cesty, studia: univerzity) • – náboženské důvody: zbožnost (milost Boží), pokání (odpuštění hříchů) • • Křesťanství – z lat christianos (stoupenec Krista), učení Ježíše z Nazaretu a jeho učedníků o Božím království • – 313: legalizováno císařem Konstantinem I. Velikým Milánským tolerančním ediktem • – 391: ustaveno za státní náboženství císařem Theodosiem I. • •Aurelius Augustinus – poč. 5. stol.: sv. Aufustin charakterizoval člověka jako „homo viator“, tj. poutníka • – peregrinatio: putování, ve středověku synonymum pro životní cestu • – peregrinus: poutník byl vzorem dobrého křesťana • poutnický oděv: hůl, mošna, plášť (plerína), klobouk s odznakem (symbol poutního místa) • •Poutnictví – hospodářský rozkvět míst spojených s kultem: budování poutních cest, špitálů a hostinců • – kulturní kontakty: poznatky (technologie), architektura, umění, životní styl (odívání, stravování) • – křížové výpravy: ozbrojené poutě do Svaté země za účelem ochrany svatých míst (hrady) • ochrana Božího hrobu a poutníků: zřizování nových rytířských řádů (např. johanité) • ekonomické a sociální motivy Sv. Vendelín – patron poutníků (6. stol.) – • •Náboženské poutě – byly součástí života ve středověku • (poutě Židů do Jeruzaléma) • •Poutní centra – cesty k nejvýznamnějším křesťanským místům: • 1. Svatá země (Palestina), místa života Ježíše Krista • 2. Řím, Santiago de Compostella: skutky apoštolů • 3. Cáchy, Kolín, Krakov: kult světců • 4. lokální: Kájov, Chlum sv. Máří, Sázava, Praha • •Poutní odznaky – doklad o vykonání cesty • – ochrana proti nemocem a nebezpečenstvím • – kladly se pod práh, do studny, zkopávaly na poli • • Devocionálie – vyráběly se z kovu (cín, olovo, zlato) nebo z keramiky • – vyobrazení: biblických postav: Panna Marie • světců: sv. Barbora, Prokop, Stanislav • symboly světců: mušle sv. Jakuba • výjimečně výjevy světského charakteru Textové pole: Hieronymus Bosch Hieronymus Bosch Poutě do Svaté země •160 – biskup Melita ze Sard: návštěva Palestiny, tj. míst biblických příběhů •216 – biskup Alexandr z Kappadokie: putování do Jeruzaléma • •4. stol. – Palestina se stala cílem poutníků (následování Krista) • – císař Konstantin nechal na místě Božího hrobu v Betlémě vystavět baziliku •326/327 – zpráva o cestě matky císaře Konstantina Heleny (nejstarší popis křesťanské pouti) •333 – soukromá cesta tzv. Poutníka z Bordeaux: místa spojená s událostmi ve Starém i Novém Zákoně •386 – sv. Hieronymus ze Stridonu založil v Betlémě klášter (vykonání pouti není podmínkou spásy) •638 – Jeruzalém dobyt muslimy: třetí nejposvátnější místo islámu •11. stol. – účast na křížové výpravě byla zbožným skutkem: účastníci výpravy získali odpustky • •Svatostánky – v chrámech se uchovávaly nástroje umučení Krista, kterým se připisovaly zázračné vlastnosti • •Poutnické suvenýry – flakonky s olejem, které se dotkly Kristova kříže, lahvičky s vodou z Jordánu nebo • váčky s hlínou z blízkosti Božího hrobu • Křížové výpravy •Účast – v boji proti nevěřícím byl zbožný skutek přinášející odpustky (pokání za odpuštění hříchů) • – církev získání odpustků spojovala s požadavkem dlouhých poutí (později proti Maurům nebo husitům) • skutky zbožnosti: modlitba, půst, účast na pobožnostech, náboženské pouti, finanční dary • •1095 – 1. výprava: papež Urban II. na koncilu v Clermontu vyzval k osvobození Božího hrobu v Jeruzalémě • – u Konstantinopole čtyři proudy o sto tisících bojovnících • 1099: založeno Jeruzalémské království – vládce: Godefroi z Bouillonu): Izrael, pásmo Gazy, západní Jordán •1144 – 2. výprava: vyhlášena Evženem III. po pádu Edessy, neúspěšná • – 1154: muslimové dobyli Jeruzalém, 1192: příměří •1189 – 1192: 3. výprava: vyhlášena papežem Řehořem VIII.: udržena Antiochie, hrady Krak de Cheveliers,, Marqab •1202 – 1204: 4. výprava, 1198 vyhlásil Inocenc III., dobyta Konstantinopol •1217 – 1219: 5. výprava: snahy o vznik franského státu v Egyptě •1228 – 1299: 6. výprava: dočasně ovládnut Nazaret, Galilea i Jeruzalém •1248 – 1249: 7. výprava: neúspěšná (Ludvík IX. zajat) •1270: 8. výprava: neúspěšná – Ludvík v Tunisu umírá, 1297 kanonizován: vzor rytířského panovníka • Věrouka •Očistec (latinsky purgatorium, z purgo - čistit, očistit) je stavem, během něhož se očišťují duše zemřelých od méně závažných hříchů a nedokonalostí před svým vstupem do nebeského stavu, přičemž nezbytnou podmínkou je, aby člověk zemřel smířen s Bohem. • •Hřích je kategorickým odmítnutím Boha uskutečněným ze svobodné vůle. Jestliže je Bůh dokonalý, nekonečně dobrý a absolutně spravedlivý, je odmítnutí božského principu či přikázání nekonečně špatným činem. • •Trest nastává pokud se s Bohem nesmíříme a hříchu nelitujeme (Bůh je logicky i nekonečně milosrdný), musí nevyhnutelně nastat trest nekonečně těžký a nekonečně dlouho trvající. Tím je věčné zavržení v pekle, místu bolesti, pláče a skřípění zubů, odkud není úniku. • •Dogma o Neposkvrněného početí Panny Marie (svátek: 8.12.) týká se Mariiny nedotčenosti dědičným hříchem, jímž jsou zatíženi všichni potomci Adama a Evy od chvíle svého početí. Hlavními následky jsou: ztráta prvotní dokonalosti, smrt a nepřátelství s Bohem. Člověk se může od těchto následků osvobodit vnitřní obnovou, díky níž se potomci prvního Adama opět rodí do stavu milosti a stávají se dětmi nového Adama – Ježíše Krista. • Zjevení sv. Jana •Konec světa: obavy z věčného zatracení vedla věřící k pokání • •Zjevení sv. Jana – prorocká kniha Nového zákona, která líčí poslední bitvu u Armageddonu: Čtyři apokalyptičtí jezdci • mají zahubit čtvrtinu země mečem, hladem, morem a dravými šelmami. • •Zatroubil první anděl, nastalo krupobití, na zem začal padat oheň míšený s krví a třetina zemské zeleně byla sežehnuta plamenem. •Zatroubil druhý anděl, do moře byl vržen oheň, takže se třetina moře se obrátila v krev, třetina mořských tvorů zahynula a byla zničena třetina lodí. •Zatroubil třetí anděl, z nebe se zřítila velká hvězda jako pochodeň (zvaná Pelyněk), která dopadla do vod a třetinu z nich otrávila, takže mnozí lidé z těchto vod zemřeli. •Zatroubil čtvrtý anděl, a v tu chvíli byla zasažena třetina slunce, měsíce a hvězd, takže z třetiny potemněly a den i noc byly temnější. •Zatroubil pátý anděl, otevřel se jícen propasti, z ní se vyvalil dým a kobylky, které měly sílu škorpionů a škodily lidem, kteří nebyli na čele označeni Boží pečetí. •Na nebi se objevil drak se sedmi hlavami a na každé z nich měl královskou korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd a postavil se před ženu, aby pohltil dítě, jakmile se narodí. •Čas určený pro existenci Satanova království již uplynul. Bůh oddaluje hrůzy, které si na sebe lidstvo nachystalo, aby co nejvíce lidí vyšlo z Babylonu odsouzeného k zániku. •144 000 spravedlivých bylo vykoupeno, nastoupila tisíciletá Kristova říše a nebeský Jeruzalém. Leonardo da Vinci: Poslední večeře. Nástěnná malba v dominikánském klášteře v Miláně. Řím •Basilika sv. Petra a Pavla – původně pohanské pohřebiště a Nerův cirkus • – na místě ukřižování apoštola Petra: východní úpatí vatikánského pahorku • – 61 a 64: Pavel z Tarsu zatčen v Jeruzalémě a eskortován do Říma, kde byl • propuštěn a znovu zatčen • – 67: u Ostijské cesty sťat mečem: na místě zbudován kostel s klášterem • • – kol. pol. 2. stol: nad hrobem vznikl památník (memorium) navštěvovaný poutníky • – 324: za Konstantina Velikého zbudována menší bazilika • – 390: přestavěna za Valentiniána II. • – 1505 až 1629: projekt Donato Brabante, Rafael Santi, Michelangelo Buonarroti (Poslední soud)… • Lorenzo Bernini (kolonáda) dnešní podoba za papeže Julia II. • • – 1939: nalezen hrob sv. Petra (pův. jménem Šimon), ukřižovaného za císaře Nera hlavou dolů • – 1956: pod hlavním oltářem se našly kosti muže (60-70 let) zabalené v zlatem protkávané látce, • uložené ve výklenku obloženém mramorem s nápisem „Petrus eni“ – „zde je Petr“ • Santiago de Compostella •Sv. Jakub Starší – 43/44: v Jeruzalémě uvězněn a popraven mečem za Heroda Agripy I. • – první z Ježíšových mučedníků • – 550: ostatky přeneseny z Jeruzaléma do kláštera Raithu v Palestině • – 7. stol.: s mnichy do španělské Zaragozy a za muslimské expanze do Galicie • – poč. 9. stol.: podle legendy mnicha Pelagia k hrobu dovedla hvězda • biskup Theodomir nechal místo prohledat a našel římský náhrobek • král Alfonso II. nechal nad hrobem postavit kostel a klášter • – pojmenování: podle apoštola a způsobu objevu (Hvězdné pole) • – zobrazován v širokém klobouku a plášti, s poutnickou holí a mušlí (Pecten jacobaeus L. – hřebenatka) • – jako matamoros (maurobijce) se z poutníka stával obránce víry: rytíř s mečem • •Poutě – po 830: konec maurské nadvlády • – 11. a 12. stol.: věhlasné, pro náročnost ukládána jako penitenciální pouť za těžké zločiny • – 1095: papež Urban II. udělil status apoštolského stolce (fna úrovni Říma) • – 1122: papež Kalixt vyzýval k poutím a stanovil svátek sv. Jakuba na 25. července • – 12. a 13. stol.: proslul jako západní Jeruzalém: až tisíc návštěvníků denně • • • • Dante Alighieri – díle Vita Nova rozlišoval podle cíle tři druhy poutníků: Romieri – do Říma • Palmieri – do Jeruzaléma • Peregrini – do Santiaga de Compostela • •Tzv. Svatojakubská cesta – na budování infrastruktury se podílely mnišské a rytířské řády (klášter v Cluny) • – důležitá kulturní komunikace přispívající k šíření různých inovací • – 12. stol.: čtyři hlavní trasy • •Via Tolosama – přes Arles, Alyscamps, Saint-Gilles du Gard, Montpellier, Toulouse, Saint-Sernin, Somport, • Canfranc, Jacu, Sangüesu a Eunate •Via Podensis – z Puy přes Valence, St.-Michel, Conques, Moissac, Clermont, Souillac, Rocamadour a Cahour •Via Lemovicensis – z Vézelay přes St. Leonard, Limoges a Périgueux •Via Ruronnensis – nejdelší: Magnum iter Sancti Jacobi: z Paříže přes Rouen, Chartres a Tours, • Orleans, Poitiers, Saintes, St. Jean d´ Angely, Bordeaux, Belin do Ostabatu • •První tři – spojily se v Ostabatu, odkud cesta šla přes Pyreneje do Roncesvalles, Pamplony a Puente Reina, • kde se napojila i Via Tolosana. Z Puente Reina poutníci pokračovali přes Santo Domingo, Burgos, • León, Sahagún a Astorgu • Rotunda św. Mikołaja i Wacława na Górze Zamkowej w Cieszynie. – 1942: nlez z výzkumu G. Raschkeho. Mušle: – 11. stol.: nejstarší nálezy v západní Evropě z hrobů – 13. stol.: nejstarší z Polska a Čech: Vratislav a Most (ze studny) – 12/14 stol.: hrobový: Brno–Jakubské nám. – 2. pol. 14. stol.: hrobový(?) nález z Lažan Brno – kostel sv. Jakuba, hrob č. 6897 Cáchy (Aachen) •Politické a kulturní středisko Franské říše, místo korunovací římských císařů • •Katedrála Panny Marie – 814: pohřební místo Karla Velikého • – pokladnice: nejcennější říšské relikvie uložené v císařské kapli • – čtyři velké relikvie: tunika, do níž byla oděna Panna Marie, když počala Krista • pruhy látky označované jako Ježíškovy plenky • plátno k zavinutí hlavy sv. Jana Křtitele • bederní rouška ukřižovaného Krista • – pol. 14. stol.: co 7 let veřejně vystavovány při ostatkových poutích za troubení rohů • – 1362: oltář sv. Václava zřídil Karel IV. pro poutníky z českých zemí • kvůli kázání v češtině a možnosti zpovědi zde sloužil kněz znalý češtiny • •Poutní odznaky – kovové: nejstarší: plné plakety se sedící Madonou na trůně s dítětem a s lilií v ruce • od 14. stol.: prolamované s vyobrazením „vystavování tuniky Panny Marie“ • – keramické: signální rohy vyráběné původně z kovu (stříbra), skla, slonoviny Cáchy: Mědirytina A. Hogenberga z roku 1632 s davy poutníků přihlížejících ukazování mariánských relikvií. •Archeologické nálezy: • • – 2. pol. 10. stol.: nejstarší nálezy vyráběné • v porýnských dílnách • – 13. stol.: rozšíření kultu • •Bílá Lhota (okr. Olomouc): zlomek rohu, tvrz •Hrad Bečov u Karlových Varů: prolamovaný odznak •Hrad Děvín u České Lípy: zlomek rohu •Hrad Egerberg u Chomutova: zlomek rohu •Kralice na Hané: zlomek rohu •Olomouc – Dolní nám., 2011–2013: nalezeno 6 odznaků • 3 ks. s trůnící P. Marií (13.-14. stol.) • sv. Servác donesen z Maastrichtu •Opava – Ostrožná: odznak P. Marie • – Radniční: odznak P. Marie Nálezy devocionálií cášské provenience v českých zemích. •Kolín nad Rýnem – katedrála Nejsvětější P. Marie: 1164 ostatky Tří králů • – 1187: zhotoven relikviář Mikulášem z Verdunu • – 1. pol. 13. stol: výroba plaketek Klanění Tří králů • – nálezy: Ribe (Dánsko), Dordrecht (Holandsko), Volkesmere (Německo), • Enns (Rakousko), Nysa a Vratislav (Polsko), Praha • •Praha – katedrála sv. Víta: relikvie zemských patronů: sv. Václava: hrob v rotundě • sv. Vojtěcha: 1000: ostatky vykoupil B. Chrabrý • sv. Prokopa: Sázavský klášter • – za Karla IV.: sídelní město prezentovalo posvátnou moc římského krále a císaře • – Dobytčí trh: o svátku Kopí a hřebů Páně (13. 2.) vystavovány říšské relikvie (Svaté kopí – poutníci z Říše) • – katedrála sv. Víta: jednou za 7 let vystavovány relikvie a loktuše Panny Marie (část získal v Trevíru) • – Vyšehrad a břevnovský klášter: kult sv. Vintíře (pochován v břevnovském klášteře) • •Domácí poutě – Ostrovský klášter: kult sv. Gotharda: opat v Niederalteichu a biskup v saském Hildesheimu • – kostel sv. Jiří na Pražském hradě: kult sv. Ludmily Foto Kenotaf svatého Vintíře na jižní stěně břevnovské baziliky sv. Markéty. Relikvie – ostatky svatých nebo předměty spojené s jejich činností za života nebo mučednickou smrtí, které měly ochrannou moc – cenné předměty vyvažované zlatem – od 4. stol.: uchovávané v relikviářích – relikvie nebo hrob světce se stávaly poutními místy – Jindřich Zdík při návštěvě Jeruzaléma obdržel od jeruzalémského patriarchy třísku z Kristova kříže – sběratelé: Václav II., Eliška Přemyslovna, Ludvík IX., Karel IV. Sv. Vojtěch – 997: zemřel během misijní cesty v Prusku – ostatky vykoupil Boleslav Chrabrý a uložil je v benediktinském klášteře v Třemešně – 999: tělo převezeno do Hnězdna a uloženo v chrámu P. Marie – 1000: Vojtěchův bratr Radim se stal prvním arcibiskupem v Hnězdně část ostatků odvezl císař Ota III. do Říma (bazilika sv. Brtoloměje), část věnoval kostelu sv. Vojtěcha v Cáchách – 1038/39: Břetislav I. odvezl ostatky do Prahy Středověké poutní odznaky z českých zemí: 1 - Olomouc, Svatý Mikuláš, 2 – Most, svatojakubská mušle, 3 – Praha, Rybná ul. Klanění tří králů, 4- Hradec Králvé, sv. Stanislav, 5 – Děčín- Mariánská louka, P. Marie, 6 – Praha, Sv. Petr a Karel IV., 7 – Králův Dvůr u Berouna, sv. Prokop, 8 – Jinolice, sv. Prokop, 9 – nez. lokalita, sv. Barbora, 10 – Jindřichův Hradec, sv. Anna, 11 – Kutná Hora, plaketa s horníkem. Podle Velímský 1998. Aachen (Cáchy), P. Marie dnes ztracený Praha, Národní muzeum svátek Kopí a hřebů •Keramické plastiky – s náboženskými atributy, přinášené z cest za pokáním, které se kladly na domácí • oltáře coby votivní (obětní) nebo ochranné dary • – madonky, ježíškové nebo mníšci: dárky nebo upomínky na poutní cesty • relikvijní schránky (dutina) • •Einsiedeln – ve švýcarském opatství se k poutním účelům vyráběly plastiky (podle milostné Madony) • – importy: Praha, Olomouc • •Augsburg – benediktinský klášter sv. Ulricha: nález několika set plastik • •Světské panenky – sloužily jako hračky, největší sbírka v Germánském muzeu v Norimberku • – dílny: Kolín nad Rýnem, Augsburg, Cáchy, Vratislav, Praha (Truhlářská, Mikulandská) • – zobrazovaly aristokratickou ženu v šatech podle poslední módy s nabíraným čepcem • – tzv. kruseler: populární od 30. a 40. let 14. stol. (zakazován oděvními řády) • – 4 typy podle počtu volánů: poslední panenka s kruhovou náručí, do níž se kladl tzv. • kmotrovský peníz (něm, Patenpfennig) • Relikviář svatého Maura Bečov nad Teplou, 1/3 13. stol. Sv. Maur (500/512–584) – benediktinský mnich, biskup – patron Poreče – atribut mučednické koruny. Sv. Mikuláš (3./4. stol.) – biskup v Turecku – spravedlnost soudů – pochován v Bari Relikviář pro prst svatého Mikuláše z Anežského kláštera. Praha – Mikulandská ul.: sošky madonek a ježíšků. Výroba figurálních plastik. Praha – Truhlářská: Panenka s kruhovou náručí Norimberk: 14. – 15. stol. Praha – Na Poříčí Keramická forma. Menasova ampule •Rychleby – v archeologickém materiálu z hradu (bez nálezových okolností) • – nádobka na vodu z hrobu sv. Menase uctívaného koptskou církví • v Egyptě, Etiopii, Núbii a Sudánu • •Sv. Menas – původně římský voják, který se veřejně přihlásil ke křesťanství • – 296: sťat, tělo na velbloudu odvezli do Egypta a pohřbili (kde se zastavil) •4. – 6. stol.: Karm Abu Mina u Alexandrie – poutní místo (kultovní komplex) • 849: opuštěn • 14. stol.: ostatky přeneseny do Káhiry • •Výzkumy: 1905 – 1907: C. F. Kaufmana z Frankfurtu n. M. • 1961 – 1981: polská expedice Z. Kissa (stratigrafie) 3 periody: 1. 480 – 560 • 2. 560 – 610 • 3. 610 – 650 •Rozšíření: Francie, Německo, Švýcarsko, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko • P 1092 Literatura •ANDERSSON, L., 1989: Pilgrimsmärken och vallfart. Medeltida pilgrimskultur i Skandinavien, Lund Studies • in Medieval Archeology VII, 161–165. Lund. •BAIER, R. – KÜHTREIBER, T. – SCHMID, Ch., 2013: Pilgerzeichenfunde in Österreich –Pilgerzeichen aus österreichischen Wallfahrtsstätten. In: Europäische Wallfahrtsstudien: Wallfahrer aus dem Osten Mittelalterliche Pilgerzeichen zwischen Ostsee, Donau und Seine. Beiträge der Tagung Perspektiven der europäischen Pilgerzeichenforschung (Kühne H., Lambacher L., Hrdina J., red.), t. 10 (2013), 219–273. •KOUŘIL, P., 2002: Menasova ampule z hradu Rychleby (?) ve Slezsku. In: Pro arte. Sborník k poctě Ivo Hlobila (Prix, D., ed.), 15–19. Praha. •MANIKOWSKA, H., 2008: Jerozolima – Rzym – Compostela. Wielkie pielgrzymowanie u schyłku średniowiecza. Wrocław. •Ohler, N., 2002: Náboženské poutě ve středověku a novověku. Vyšehrad, Praha. •SLIVKA, M., 1998: Středověký homo viator – Der mittelalterliche homo viator, AH 23, 303–322. •TERYNGEROVÁ, H., 2002: Středověké poutnictví a jeho odraz v archeologickém materiálu. K nálezu poutního odznaku z Opavy. In: Pro Arte. Sborník k poctě Ivo Hlobila, 31–34. Praha. •VELÍMSKÝ, T., 1998: K nálezům středověkých poutních odznaků v českých zemích – Zu den Funde der mittelalterlichen Pilgerzeichen aus böhmischen Ländern, AH 23, 435–456. • – 2006: Reflection of Pilgrimages in the Material Culture of the Czech Middle Agens. In: Wallfahrten • in der europäischen Kultur-Pilgrimage in European Culture. Europäische Wallfahrtstudien, Band 1 (Doležal, D.– • Kühne, H., edd.), 253–270. Frankfurt am Main. •WACHOWSKI, K., 2005: Średniowieczne pielgrzymki mieszkańców Śląska, Archeologia Polski 50, z. 1–2, 103–128. •ZŮBEK, A., 2013: Nález svatojakubské mušle ze středověkého hřbitova při kostele sv. Jakuba v Brně, AR LXV, 401–404. Zemské stezky •Jantarová stezka – fungovala od pravěku, několik tras • •1. od Heinburku (římské Carnuntum): podél Moravy na Břeclav, Hodonín a Přerov, podél Bečvy a Odry k Baltu. • •2. od Vídně (Vindobona): podél pravého břehu Dunaje na Lávu (Laa an der Thaya), Židlochovice, Mušova, Pohořelice, • Vyškov a Přerovam kde se spojila s trasou od Hodonína • •3. z Kremže: na Znojmo, Pravlov k Židlochovicím. • • Boční trasy – severní: od Olomouce 3 směry: Jičínská stezka – Hranice, Starý Jičín Frýdek - odbočka na Těšín a Krakov • Jívovská cesta – směr Dolany – Jívová – Opava • Jesenická stezka – Dolany, Šternberk, Břidličná, Bruntál, na Vratislav • •Olešská cesta – procházela Jablunkovským průsmykem na Slovensko • • • •Česká stezka – spojnice Čech – Moravy – Slovenska • – vedla od Prahy přes Pardubice, Brno, Hodonín na Slovensko (Štúrovo) a díl na maďarskou Ostřihom • Trstenická stezka – část mezi Prahou a Brnem • Brněnská cesta, Měnínská cesta – směrem na Vyškov • •Uherská cesta – podél Olšavy: od Uherského Hradiště, přes Uherský brod na Slovensko k Váhu • •Haberská cesta – přes Znojmo, Jihlavu, Havl. Brod na Kolín, kde se napojila na Českou stezku (do Prahy) • – název dle lokality Habry (mezi Čáslaví a Havl. Brodem) • – Jihlavská cesta – severní úsek mimo Habry (od 12. stol.) • – další názvy: Znojemská, Vídeňská cesta • • Libická cesta – nazev dle Libice nad Doubravníkem, dále šla na Žďár a Velké Meziříčí • – někdy je označována jako Žďárská cesta • • • •Linecká cesta – z Lince do Prahy po pravém břehu Vltavy přes Týn n. Vltavou • – v úseku České Budějovice – Praha vedla v trase Pasovské cesty • •Pasovská cesta – označována také jako Prachatická cesta či Zlatá cesta (lat.: via Bohemica, první zpráva: 1010) • – spojovala Pasov přes Volary, Prachatice, Písek s Prahou • – vozila se po ní sůl ze solných ložisek (Hallein, hallstadt) • – sůl převážely soumarské kolony (soumarské řády) • – od 14. stol. měla 3 hlavní větve: • 1. Dolní: Pasov, Prachatice, Waldkirchen, Volary • 2. Střední: Pasov, Vimperk, Strážný • 3. Horní: Pasov, Kašperké Hory a Kvildu • •Norimberská cesta – z Prahy přes Beroun, Rokycany, Plzeň, Nýřany, Kladruby, Stříbro do Norimberka • – trasa od Stříbra do Chebu: Chebská cesta • • • •Polská stezka – také Kladská cesta či náchodská stezka • – Praha – Libice – Hradec Králové – Náchod – Kladsko • – v různých obdobích měla různé varianty • – trasa Praha – Mladá Boleslav: Boleslavská cesta, později Svatá cesta • •Žitavská stezka – jedna z variant dálkových stezek z Čech do Žitavy • – na Zhořelec a Magdeburk • • Řezenská stezka – také Domažlická cesta • – jde o větev Bavorské cesty z Prahy na Plzeň a Domažlice • •Srbská stezka – také Chlumecká cesta • – spojení: Praha – Levý Hradec – Lovosice – Ústí n. Labem – Chlumec – Drážďany • •Vitorazská stezka – spojovala Vitoraz (rak. Weitra) se Světlou (Zwettlem) přes České Budějovice a Tábor • • • • •