13. Komunikace mezi školu a rodinou. Prostředky vzájemné komunikace. Školní pedagogika Doc. PhDr. PaedDr. Kamil JANIŠ, CSc. ŠKOLA - RODINA Rodina a škola - dvě nejdůležitější společenské instituce participující na výchově. Mezi školou a rodinou existuje napětí, pramenící z tradičního pojetí školy, jako uzavřeného systému. Výchova se jeví jako průnik celé řady intencionálních a funkcionálních výchovných vlivů. žák (dítě) rodina škola (rodiče) (učitelé) Zásady komunikace • informovat • • vysvětlit • • pozorovat • • participovat • • rozhodovat Základní oblasti spolupráce školy a rodiny ● ●Společný předmět – výchova. ●Seznamování s chováním a začleněním dítěte do školního kolektivu. ●Návrhy výchovných opatření. ●Možnosti využití všech poradenských služeb ve škole. ●Návrh na spolupráci s dalšími subjekty zajišťujícími specifické výchovné poradenství. ● • Očekávání při vzájemné spolupráci •Očekávání rodičů: •získat rady •získat oblibu učitelů •bezproblémové učení • •Očekávání (školy) učitelů: • - ochota řešit společné problémy • - zájem o setkávání se s učitelem a plnění jejich požadavků • - péči a kontrolu o domácí úkoly a pomůcky • - zájem o děti a jejich volný čas • Aktuální stav §rodina ztratila mnohé ze svých dřívějších funkcí § §škola vytváří nový pohled na postoj k dítěti, čímž mění i přístup k rodině. § §rozšiřování (prodlužování) školní docházky, organizování volného času. § §vliv masmédií a další aktivity úměrně zmenšují časové dotace §věnované přímému kontaktu s rodiči. § §škole zůstává „monopol“ na různá osvědčení a na prověřování §a označení „kvality“ činnosti Vzájemné postavení dílčích subjektů a cílů •Rodina – plní hlavní funkce, včetně výchovné •Škola – zastává místo rodiny funkce socializace •Žák – individuální osobnost s individuálními potřebami • •Obě instituce mají vůči dítěti společný cíl - podílet se na co nejharmoničtějším rozvoji jeho osobnosti. (Janiš, 2011) • •Nejdůležitější je individuální poznání potřeb dítěte. ● Faktory které ovlivňují komunikaci •povinná školní docházka • •ve škole tráví dítě významnou část vlastního života. • •s délkou povinné školní docházky úměrně roste i vliv sociálního prostředí • •s některými vyučujícími dítě tráví mnohem více času, než se svými rodiči • • Problémové okruhy: KOMUNIKAČNÍ BARIÉRA - - Øztráta komunikačních dovedností Østrach na komunikaci připravené učitele Øztráta sociálních kontaktů Problémové okruhy: ● ● Pokles zájmu rodičů o problémy dětí mimo rámec rodiny ● Rodiče delegují na školu část svých pravomocí a některé funkce (především v oblasti vzdělávání) ● Rodiče chtějí pro své dítě jen to nejlepší a za případnými neúspěchy neprofesionální práci a nekompetentnost školy. ● Dítě (žák) se nestává prostředníkem v dialogu školy s rodinou, ale plnohodnotnou součástí vzájemné komunikace. Možnosti komunikace mezi rodinou a školou: • A) přímý osobní kontakt • • B) písemné formy • • C) účast příslušníků na pedagogických i nepedagogických aktivitách školy • • D) zprostředkované způsoby komunikace A) přímý osobní kontakt první návštěva ve škole orientační setkání čas příchodu a odchodu ze školy telefonické rozhovory. porady učitelů s rodiči (např. třídní schůzky). rodinná setkání (tzn. i za účasti dítěte) B) písemné formy komunikace ● letáčky, brožury ● příručky (např. školní kurikulum) ● zpravodaj ● neformální zprávy (např. informace o činnosti vykonané pro školu) ● individuální záznamníky dítěte ● informační nástěnka pro rodiče ● schránky pro návrhy ● zprávy o dítěti ● webové stránky ● žákovská knížka C) účast příslušníků na pedagogických i nepedagogických aktivitách školy Rodič jako: - pozorovatel, neboli návštěvník třídy - pomocník (např. příprava prostředí pro výuku - dobrovolník (např. při školním výletě) - asistent (předpokládá pravidelnou činnost) - člen školní rady D) zprostředkované způsoby komunikace Vstup dalšího subjektu (instituce, sdružení, soudy apod.) např. o pedagogicko-psychologická poradna, oddělení sociální péče, diagnostický ústav, soudní rozhodnutí apod. Zdroje •LAŽOVÁ, Ladislava. Mateřská škola komunikuje s rodiči: výměna informací, řešení problémů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0378-0. •PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika: [věda o edukačních procesech]. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-170-3. •VALENTA A KOL., Milan. Katalog podpůrných opatření: Pro žáky s potřebou podpory vzdělávání z důvodu mentálního postižení nebo oslabení kognitivního výkonu. Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISBN 978-80-244-4688-2. •VALIŠOVÁ, Alena, Hana KASÍKOVÁ a Miroslav BUREŠ. Pedagogika pro učitele. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3357-9.