9. Klima školy a klima třídy. Školní pedagogika Doc. PhDr. PaedDr. Kamil JANIŠ, CSc. Postavení školy v životě žáka Žáka na základní škole „prožije“ ve škole cca 1 000 hod ročně. (po celou dobu cca 9 000 hod celkem během školní docházky. Žák na střední škole „prožije“ ve škole cca cca 4 000 hod. vlastní život ? Klima školy Jedno vymezení: „Vyjádření sociálních, interpersonálních vztahů a prožitků učiteli, žáky i ostatními zaměstnanci školy. Toto klima je tvořeno vztahy v učitelském sboru i např. hledáním nových možností výchovně-vzdělávací práce, vztahy v kolektivech tříd i vztahy těchto kolektivů k učitelům (obecně i k jednotlivým učitelům).“ Kolář a kol. (2012) Klima školy Další vymezení: Klima školy vymezujeme jako: „Sociálněpsychologická proměnná, vyjadřující kvalitu interpersonálních vztahů a sociálních procesů, které fungují v dané škole, tak, jak ji vnímají, prožívají a hodnotí učitelé, žáci, příp. zaměstnanci školy. Součástí klimatu školy je např. klima učitelského sboru, klima školní třídy, celkové prostředí školy atd. – kultura školy, vztah rodiče-škola, vztah škola-veřejnost.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2013) Zapotřebí odlišovat následující pojmy: ·Prostředí - zahrnuje na jedné straně sociálně-psychologické aspekty, na straně druhé zahrnuje i další aspekty: -sociálně-psychologickou (např. posazení žáků v konkrétní třídě, pohyb učitele po třídě, komunikační zóny učitele apod.), -hygienickou (např. intenzita osvětlení, umístění a velikost oken, výměna čerstvého vzduchu, vytápění, zvukové izolace od ostatních učeben apod.), -ergonomické (např. velikost lavic žáků, židle, uspořádaní pracovního místa učitele, vzdálenost kabinetu od třídy apod.). atmosféra ve třídě (uvědomit si, že se jedná o časově omezený jev, který má pouze „krátkodobou“ platnost a podléhá velkým výkyvům vlivem rozličných vlivů, např. humorné komentáře a vsuvky pedagoga před písemnou prací apod.) sociální klima (na rozdíl od atmosféry) má relativně dlouhodobější povahu a je dáno pro konkrétní třídu/skupinu, je ovlivněno nejen vztahy mezi jednotlivými žáky, ale i mezi učiteli navzájem, ale také je ovlivněno jistým způsobem i školním prostředím a prostředím celé školy. Co je to klima třídy? •Prostředí třídy - nejen žáci a učitelé, ale i věci, výzdoba, psychohygiena (ekologie) třídy. •Zahrnuje například: • architektonické aspekty (řešení učebny, její vybavení, velikost, rozmístění nábytku, možnosti změny tvaru), • ergonomické (uspořádání pracovních míst učitele a žáků, vhodnost nábytku pro soustředěnou práci, rozmístění ovládacích prvků v učebně), • estetické (barevnost stěn, barevnost tabule, výzdoba prostoru učebny), • hygienické (vytápění, větrání, osvětlení), • akustické (úroveň hluku a šumu, odraz zvuku, akustika učebny). • • • Klima školy Zahrnuje: „1 hodnoty a normy, které se promítají do vize školy, tradují se v symbolech, rituálech ceremoniích školního života; 2 hodnoty a normy se promítají do koncepce školy, stylu vedení a řízení školy, do projevů chování žáků, učitelů a dalších pracovníků školy; 3 ovlivňují vztahy školy k jejímu okolí, k sociálním partnerům a rodičům.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2013, s. 135) Klima školy V zjednodušené podobě klima školy zahrnuje dlouhodobé vnímání, hodnocení, prožívání a reakci všech zúčastněných aktérů na to, co se ve škole odehrává, a to nejen v aktuální současnosti, ale i v nedávné minulosti. Ve vztahu ke klimatu školy můžeme rozeznat i dva krajní typy, a to: -otevřené klima školy (působí pozitivně) (v prostředí školy převládá vzájemná důvěra, převládá také zaujetí učitelů pro práci a existuje také dobrá spolupráce vedení školy ve vztahu k podřízeným, v mnoha ohledech jdou příkladem); -uzavřené klima školy (působí negativně) (v prostředí školy převládá nedůvěra, malá angažovanost až lhostejnost. Vedení školy se chová neosobně, nejeví pochopení pro potřeby podřízených a vedení školy nese s sebou znaky byrokracie, formalismu bez snahy oceňovat dobrou práci podřízených). kultura školy x klima školy kultura školy kultura školy klima školy kultura školy „1. hodnoty a normy, které se promítají do vize školy, tradují se v symbolech, rituálech ceremoniích školního života; 2. hodnoty a normy se promítají do koncepce školy, stylu vedení a řízení školy, do projevů chování žáků, učitelů a dalších pracovníků školy; 3. ovlivňují vztahy školy k jejímu okolí, k sociálním partnerům a rodičům.“ Pedagogický slovník (Průcha, Mareš, Walterová, 2013) Příklad: symboly (logo školy - např. na tričkách, propagačních předmětech, školní uniformy apod.), -rituály (např. ceremoniály, např. ukončení školního roku, vyřazování maturantů, přijímání nováčků apod.), -prezentace slavných žáků (absolventů) např. sportovci, umělci, hrdinové školy apod., -spolupráce se zahraničím, výměnné stáže -nabídky volnočasových aktivit (např. pěvecký, hudební, dramatický soubor apod.), -upravené prostředí školy (vnější i vnitřní). Konkrétně se jedná např. výzdoba, nástěnky, vitríny apod.) klima třídy (sociální klima třídy) Označuje „dlouhodobou atmosféru typickou pro danou třídu; tvůrcem klimatu jsou žáci: žáci celé třídy, skupinky žáků v dané třídě, jednotliví žáci, soubor učitelů vyučujících v dané třídě; ovlivněno i sociálním klimatem školy.“ (Kolář a kol., 2012) Souhrn všech subjektivních hodnocení a sebehodnocení vnímání, prožitků, emocí a vzájemného působení všech účastníků. klima třídy Prostředí třídy - nejen žáci a učitelé, ale i věci, výzdoba, psychohygiena (ekologie) třídy. Zahrnuje například: architektonické aspekty (řešení učebny, její vybavení, velikost, rozmístění nábytku, možnosti změny tvaru), ergonomické (uspořádání pracovních míst učitele a žáků, vhodnost nábytku pro soustředěnou práci, rozmístění ovládacích prvků v učebně), estetické (barevnost stěn, barevnost tabule, výzdoba prostoru učebny), hygienické (vytápění, větrání, osvětlení), akustické (úroveň hluku a šumu, odraz zvuku, akustika učebny). Klima třídy atmosféra třídy Jev krátkodobý, situační - během dne několik různých atmosfér. například: atmosféru ve třídě před písemnou prací, po velké přestávce, při odpoledním vyučování, po rvačce mezi žáky, atmosféru po sdělení, že odpadá nenáviděný vyučovací předmět, při zkoušení, atd. Atmosféra – krátké trvání, vysoká proměnlivost. Činitelé ovlivňující klima třídy Klima třídy (sociální klima třídy Dlouhodobá atmosféra. Tvůrci klimatu jsou především žáci (skupiny, celá třída, jednotlivec). Klima vytvářejí i učitelé (zejména třídní učitel). Faktory ovlivňující klima: ·události ·formy výuky ·rozvinutí komunikace mezi jednotlivými členy ·různé přešlapy a kázeňské prohřešky ·možnost podílet se žáka na výuce Komunikační a vyučovací postupy učitele •Můžeme rozlišit dva základní typy komunikačního klimatu třídy: • •Komunikační klima suportivní (vstřícné, podpůrné) – jeho účastnící se navzájem respektují, podporují, sdělují si otevřeně své pocity, potřeby, názory, přání, žáci jsou spokojenější a aktivnější, mají menší % absencí ... dle žáků je jich 1/3. • •Komunikační klima defenzivní (obranné) – účastníci takového klimatu spolu soupeří, nenaslouchají si navzájem, své pocity i názory se bojí vyslovit nahlas, skrývají je, vůči učiteli pak volí žáci “cestu pasivního odporu”, často učitele podvádí, manipulují, útočí na jeho slabiny... dle žáků těchto učitelů je více 2/3. • + Faktory (proměnné) ovlivňující klima třídy - vyučovací metody a edukační aktivity, např. využívání skupinové formy práce, kooperativní formy výuky, aktivizační metody apod., - komunikace ve třídě, a to mezi jednotlivými žáky navzájem, komunikace žáků s vyučujícím apod., - hodnocení ve třídě (co nejvíce objektivní), - kázeňské vedení třídy (co nejobjektivnější posuzování případů) apod., - vztahy mezi jednotlivými žáky navzájem ve třídě, ale také vztahy žáků k učiteli, - participace žáků na vlastní výuce, - prostředí třídy (výzdoba, volné prostory, uspořádání pracovních míst – lavic, atd. (Čapek, 2010) Použitá a doporučená literatura: ČAPEK, R. Třídní klima a školní klima. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-2742-4. KOLÁŘ, Z. a kol. Výkladový slovník z pedagogiky. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80.247-3710-2. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J., Pedagogický slovník. 7. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-2620-403-9.