4. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍHO PEDAGOGICKÉHO POJMU - VÝCHOVA.
Základy pedagogiky
Doc. PhDr. PaedDr. Kamil JANIŠ, CSc.

Co to je výchova?
-
-
•Výchova – všestranný rozvoj osobnosti
•Výchova – specifická lidská činnost
•Výchova – záměrné a cílevědomé působení subjektu na objekt
-
-

Co ovlivňuje výchovu?
-změna:
cílů, obsahu, forem a metod
-podmínky:
ekonomické, sociální, politické, kulturní aj.

Charakter výchovy (shrnutí)
•záměrné a cílevědomé působení
•všestranné formování osobnosti
•adaptační (přizpůsobovací) charakter
•permanentní působení
•specifická lidská činnost

Vnější a vnitřní podmínky výchovy
vnější podmínky:
- tvořeny přírodním a sociálním prostředím
vnitřní podmínky:
- vyplývají ze specifik lidského organismu člověka (vrozené a    získané)

Pojetí výchovy
•
•
•
• výchova v užším smyslu
•
•       výchova v širším smyslu
•                     (edukace)
•
•
•
• vzdělávání
•
•
•

Sebevýchova
Předpokladem k sebevýchově je sebeuvědomování.
Sebeuvědomování – vědomí vlastní existence (chápání v pojmech já, ego atd.), což je první
předpoklad seberegulace.
Sebevýchova má počátek v:
 sebepoznání a diagnóze.

Diagnóza (autodiagnóza)
Autodiagnostické možnosti:
-registrace vlastního jednání
-rozbor vlastního jednání
-pozorování vlastních emocí a afektu
-sebepozorování fyziologických procesů
-zdrojem informací o subjektu: přátelé

Sebepoznání
Úroveň sebepoznání představuje odraz vlastní sebekoncepce (zahrnuje postoje, hodnoty), kterou
jedinec přijal za svou a jejím prostřednictvím vnímá sám sebe a okolní realitu (svět).


(předpokládá sebepoznání a sebehodnocení)

Sebehodnocení
Sebehodnocení může být verbalizované (na veřejnosti, před třídou – hodnocení vlastních nedostatků –
sebekritika
účinný mechanismus seberegulace

Znaky výchovy
1. záměrnost
2. rozvojetvornost
3. dlouhodobost
4. dynamičnost (procesuálnost)
5. bipolárnost
6. cykličnost
7. univerzálnost
(Jednotlivé znaky se navzájem prolínají, podmiňují, doplňují apod.)

záměrnost
•Jedná se o determinující znak výchovy
•intencionálním působení (v tomto případě výchovném)
•funkcionální působení (živelné, náhodné, "jinak" zaměřené, které si neklade za cíl pozitivně
působit na osobnost druhého).
•
•rozvojetvornost
•
•v záměru vychovatele je navodit u vychovávaného pozitivní změny
•rozhodující pro odlišení výchovné činnosti od jiných činností je záměr vychovatele pozitivně
rozvíjet osobnost vychovávaného
•

dlouhodobost
•významných a stabilních výsledků lze dosáhnout pouze dlouhodobým působením
•permanentnost výchovného působení (proces výchovy chápeme jako celoživotní, nikdy nekončící
záležitost, tzn. včetně seberegulativní, sebevýchovné fáze
•
•dynamičnost (procesuálnost)
•vyvíjí se vychovávaný, vyvíjí se i vychovatel (učitel) a současně se mění podmínky výchovy
•jsou-li v pohybu jednotlivé prvky výchovy (struktury), nutně se proměňuje i výchova (struktura)
sama
•neustálé aktualizovaní profesionálního sebepoznávání (autodiagnóza)
•

bipolárnost
•
•výchova má dva póly:
•
•vychovatele (subjekt výchovy)
•a
•vychovávaného (objekt výchovy)
•
•Oba póly se navzájem ovlivňují.

univerzálnost
• Výchova není záležitostí určité historické epochy (skupiny lidí či jednotlivce).
• Výchova jako společenský jev  - vždy existovala a vždy bude existovat.
•
•
•cykličnost
•Výchovný znak v sobě zahrnuje dvě stránky:
•
• a) částečnou (nikdy ne identickou) opakovatelnost výchovných dějů,
• b) neukončitelnost - výchova ani sebevýchova není nikdy zcela ukončena
•
•    (Výchova nezná konečný – definitivní – stav.)
•