5. Výchova jako pedagogický proces. Průběh a fáze výchovného procesu.
Základy pedagogiky
Doc. PhDr. PaedDr. Kamil JANIŠ, CSc.

Etapy výchovného procesu z hlediska ontogeneze
•heteronomní období
•
•autonomní období
•
•období sociální konformity

heteronomní období
•vychovávaný přijímá veškerá pravidla, normy chování jako dané, neměnné (do 6 let)
•dítě získává veškeré zkušenosti především prostřednictvím hry
•napodobování a přizpůsobování vnější autoritě rozumová kontrola se zatím výrazněji neuplatňuje
•postupně aktivita a samostatnost dítěte vzrůstá (např. období vzdoru, dítě se spontánně brání být
poslušné a podřizovat se)

autonomní období
•spojováno se vstupem dítěte do školy
•k předkládaným požadavkům a normám začíná jedinec zaujímat vlastní stanoviska
•složky emotivní a konativní jsou korigovány složkou racionální
•ze strany vychovatele je třeba více vysvětlování a zdůvodňování požadavků
•vzhledem k tomu, že jde o období školního věku je nutné počítat s postupně zvyšující se
kritičností i projevy odporu a nesouhlasu na straně vychovávaných a značné trpělivosti na straně
vychovatelů (puberta)
•

období sociální konformity
•výchovný proces vrcholí
(relativně samostatné usměrňování jednání za všech okolností a ve všech životních situacích)
•plně se projeví dosavadní výsledky celého výchovného procesu uskutečňovaného v rodině, škole i
mimo
•mělo by dojít k plnému pochopení požadavků a potřeb společnosti a uvádět tyto požadavky do
určitého souladu s potřebami a nároky svými
•vytváří předpoklady pro sebevýchovu.

Fáze výchovného procesu z hlediska metodického
1.vstupní diagnózy
2.
2.motivace a pedagogického projektování
3.
3.realizace a regulace
4.
4.výsledná (výstupní) diagnóza

vstupní diagnóza
•
•nezbytné východisko pro efektivní a profesionální výchovný přístup (mít objektivní informace:
zdravotní stav, vlastnosti intelektové, povahové, záliby a ideály)
•je dobré vědět o podmínkách, v nichž žije (rodina, přátelé)
•především použit různé diagnostické prostředky (např. řízený rozhovor, dotazníky, sociometrické
šetření, pozorování atd.).
•následně volit diferencovaný a individuální přístup

motivace a pedagogického projektování
•prostor pro získání zájmu vychovávaného
•požadavky formulovat jasně, konkrétně, přiměřeně k věku
•s přibývajícím věkem musíme počítat s účastí racionální složky osobnosti vychovávaného
(tzn. požadavky je zapotřebí zdůvodnit, vysvětlovat jejich smysl a podstatu, přesvědčovat apod.)
•je třeba počítat v této fázi s aktivní účastí vychovávaného

realizace a regulace
•vychovávaný se snaží stanovené požadavky, úkoly a situace, plnit a řešit či prožít.
•smyslem je upevnění žádoucího chování, např. důsledným cvičením a opakováním - dovednosti
(pohybové, manuální, intelektuální) a návyky (např. hygienické, společenského chování, čtenářské,
algoritmy psaní, pravopisů, matematické apod.)
•postupně se formují postoje, zájmy a přesvědčení , svým pojetím a podstatou mohou tyto situace být
navozovány uměle (děje se tak převážně při vyučování), ale i přirozeně
•současně dochází k regulaci veškerého počínání vychovávaného a k hodnotícímu aktu. jsou jimi
stimulace (posilování žádoucího jednání) a inhibice (tlumení, potlačování nesprávného jednání).

výsledná (výstupní) diagnóza
•výchovný proces se v podstatě završuje.
•dochází k určité konfrontaci s představami (cíli) vychovatele i vychovávaného
• účelem je poskytnout vychovávanému i vychovateli zpětnou vazbu
•problematika hodnocení (příp. sebehodnocení) musí být co nejobjektivnější, tzn. využít různé
diagnostické prostředky (dotazníky, testy, sociometrická šetření apod.), konfrontovat vlastní
hodnocení s hodnoceními jiných (kolegů, rodičů, spolužáků)
•zvolit další výchovně vzdělávací strategii