Sociální politika I. FVP SU Opava zimní semestr 2024/2025 1.10.2024 Cíle kursu I. •Přiblížit sociální politiku jako praktickou činnost i jako obor zkoumání z vybraných klíčových hledisek •Cíle, vymezení a přístupy, oblasti působení, nástroje, rámec pro další praktické činnosti… •Seznámit s historickými okolnostmi a kontextem, které formovaly přístupy ke stanovení a naplňování sociálně politických cílů v jednotlivých fázích evropské civilizace •Charakterizovat existující přístupy k sociální politice, jejich historické kořeny a vývoj •Nastínit významná východiska a dilemata sociální politiky a přístupy k jejich řešení v kontextu vývoje společnosti, Evropské unie a České republiky Cíle kursu II. •Získat základní znalosti o teorii sociální politiky, zejména o procesech její realizace a o cílech a funkcích sociální politiky v ČR •Získat přehled o fungování jednotlivých oblastí sociální politiky a jejich provázanosti s jinými sférami veřejné politiky a správy •Orientovat se v sociálně politických přístupech, východiskách a teoriích •Disponovat znalostmi pro hodnocení aktuálního stavu a dění v sociální politice •Osvojit si teoretický a praktický základ pro další studium aplikovaných disciplín studovaného oboru Témata jednotlivých přednášek I. •1.10. 1.Úvod do sociální politiky 2.Aktéři, funkce, principy a nástroje sociální politiky • •15.10. 1.Vývoj a tradice sociální politiky v České republice 2.Geneze sociální politiky 3.Příčiny rozdílů a modely sociální politiky • •29.10. 1.Tvorba programů sociální politiky 2.Sociální zabezpečení jako základ sociální politiky Témata jednotlivých přednášek II. •12.11. 1.Pojetí sociálního státu 2.Krize a návraty sociálního státu • •26.11. • Vznik a typy sociální událostí • •10.12. •1. Postavení sociální politiky a její chápání v evropském prostoru •2. Evropské sociální zákonodárství a základní dokumenty Evropské sociální politiky •3. Modernizace sociálních systémů Základní literatura • •Mertl, J. a kol. 2023. Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7676-675-4 • •Tomeš, I. 2010. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-680-3 • •Průša, L. Vývoj sociálních příjmů obyvatelstva v letech 2010 – 2022. In: Demografie č. 1/2024. ročník 66 (1), s. 87–107. Praha: Český statistický úřad. ISSN 0011-8265 (Print), ISSN 1805-2991 (online) • 1. Úvod do sociální politiky Základní východiska a kontext uplatnění sociální politiky •Sociální politika je politikou, která se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osobnosti a kvality života •Nejde o izolovaný systém, je vždy součástí určitého společenského celku •Pro rozvoj společnosti je stále důležitější rozvoj, kultivace a aktivizace lidského potenciálu, člověk má ve vyspělém světě prioritu •Sociální politika může působit na hodnotové orientace lidí, spoluvytvářet jejich názory, postoje, chování Společenská podmíněnost a vlivy na sociální politiku • •Označení sociální politika odkazuje na společenský systém s četnými vnitřními vazbami i s vazbami na ostatní prvky společenského systému, qje úzce vázána na své společenské okolí qje vždy specifická v každé zemi a době qjsou jí vlastní určité společné znaky Vymezení sociální politiky – definice I. •„Praktická snaha, aby společenský celek byl uspořádán co nejideálněji“ • (Ottův slovník naučný, Praha 1940) • •Tato úsporná definice je následně dále rozvinuta následovně: •Sociální politika je chápána jako souhrn zásad směřujících k odstranění nebo zmírnění ‘vad společenského života’, zejména těch, které lze nazvat sociální otázkou. Sociální politika není obdobou jiných politik (např. dopravní, peněžní), ale jde o souhrn morálních hledisek a jejich uskutečňování. Sociální politika je chápána jako praktická činnost, která směřuje k řešení sociálních otázek všech tříd a vrstev, nikoli jen dělnictva. • Vymezení sociální politiky - definice II. •"... praktické snažení, aby společenský celek byl vypěstěn a přetvořen co nejideálněji. Hybným perem sociální politiky není milosrdenství, nýbrž spravedlnost a společenská účelnost.“ • (K. Engliš - Sociální politika, Praha 1916) • •Podle J. Macka musí sociální politika pronikat veškerou politikou „ať tzv. hospodářskou, ať tzv. kulturní, v politice hospodářské musí pronikat všemi jejími obory, úpravou výroby i rozdělením statků, organizací soukromých i veřejných hospodářství ". •Jedině tak může být politikou preventivní. Musí být politikou, při níž by "zájmy lidí ve společnosti byly uspokojovány způsobem trvale prospěšným celku.“ • (J. Macek - Základy sociální politiky, Praha 1925) Vymezení sociální politiky – definice III. •„Souhrn cílů, aktivit, prostředků a realizací sociálního programu té které společnosti" • (Malá čs. encyklopedie. Praha: Academia, 1987) • •Závisí na typu společenského zřízení, třídních, politických, ekonomických poměrech a tradicích. Má proto v různých dobách a v různých společnostech různý obsah, rozsah, plní různé funkce, respektuje různá kritéria. Vymezení sociální politiky - pojem politika •Obecně jde o specifickou společenskou činnost, konkrétní jednání různých subjektů na různých úrovních, kterými je ovlivňována společenská realita v nejširším slova smyslu •Touto činností jsou prosazovány a naplňovány určité cíle volené především na základě vědeckého poznání •Politika by tedy měla působit ve směru objektivních vědecky podložených trendů, předpokládá vysokou odbornou úroveň a profesionalitu •Její praktická realizace je výsledkem střetů politických sil, které prosazují určité teoretické koncepty, ale i pragmatické cíle, mnohdy i parciální zájmy •Je i výsledkem ekonomických možností a národních specifik a tradic Vymezení sociální politiky – adjektivum sociální qv nejširším slova smyslu, tj. sociální jako společenský qv užším slova smyslu, tj. sociální jako aktivity bezprostředně směřující ke zdokonalování životních podmínek lidí qv nejužším slova smyslu, tj. ve smyslu kurativním, ve smyslu řešení nepříznivých sociálních situací • •V sociální politice jako praktické činnosti je realizována soustava sledovaných cílů, které naplňují obecný cíl sociální politiky •Všeobecně je shoda v tom, že tento obecný cíl sociální politiky je spojen se snahou o zlepšování podmínek života lidí •Významným cílem sociální politiky proto je čelit sociálním a ekonomickým ohrožením, s nimiž se lidé během svého života mohou setkat a případně vytvářet příznivé podmínky pro rozvoj jednotlivců a skupin •Jako vědní obor je vázána na poznatky dalších vědních disciplín, které se týkají určitého úseku sociální reality, a využívá metody ostatních společenských věd (především ekonomie, sociologie, demografie nebo politologie) Shrnutí stěžejních definičních znaků Přístupy k sociální politice v praxi I. •Sociální politika je v teorii a praxi interpretována různě •Zpravidla zahrnuje politiku sociálního zabezpečení, rodinnou, bytovou, zdravotní politiku, politiku zaměstnanosti a vzdělávací politiku •Tyto politiky se utvářejí na základě určitých společností všeobecně přijímaných zásad, jsou vedeny snahou po zdokonalování (rozvíjení) způsobu života jedince, úsilím o jeho blaho a prospěch •Sociální politiky jsou ve svém souhrnu politikou směřující k sociálně spravedlivé společnosti •Sociální realita je složitá, je různě chápána a je obtížné ji integrálně postihnout, proto neexistuje ani jednoznačná definice sociální politiky, ale naopak určitá libovůle v jejím chápání, a to jak v teorii, tak i v praxi Přístupy k sociální politice v praxi II. •Širší pojetí sociální politiky: •Sociální politiku lze vymezit jako konkrétní jednání zejména státu, ale i ostatních subjektů, kterým je ovlivňována sociální sféra společnosti •Sociální politika je vnímána jako aktivity vážící se bezprostředně k životním podmínkám lidí. Toto vymezení je významné především pro dlouhodobé koncepční úvahy, souvisí s volbou typu sociální politiky, s tvorbou určitého sociálního programu Přístupy k sociální politice v praxi III. •Užší pojetí sociální politiky: •Cílem sociální politiky je reagovat na sociální rizika resp. jejich možné negativní důsledky ( např. stáří, nemoc, invalidita) a eliminovat sociální tvrdosti, které doprovázejí fungování tržního mechanismu (např. nezaměstnanost, chudoba) •Toto pojetí redukuje sociální politiku na systém opatření především v oblasti zaměstnanosti a sociálního zabezpečení •Toto pojetí mělo značný význam pro průběh ekonomické transformace a zajišťování sociálního smíru 2. Aktéři, funkce, principy a nástroje sociální politiky Aktéři sociální politiky •Objekty sociální politiky •Např. sociálně politická opatření v oblasti vzdělávání jsou určena pro všechny (právo na vzdělání a rovný přístup ke vzdělání), jiná opatření jsou směrována pouze pro některé sociální skupiny pro jednotlivce (např. rodiny s dětmi, nezaměstnaní, nemocní apod.) •Subjekty sociální politiky •Ti, kdo mají zájem, vůli, schopnosti, předpoklady, možnosti a prostředky k určité sociální činnosti či chování a kdo takové činnosti a chování může iniciovat a naplňovat (stát a jeho orgány, zaměstnavatelé a firmy, odbory, kraje a obce a jejich orgány, církve, občanské iniciativy, občané) •Tyto subjekty koncipují, připravují a realizují v rozdílné míře sociální politiku, která plyne především z povahy a obsahové rozdílnosti rozmanitých sociálně politických opatření Funkce sociální politiky I. qOchranná (historicky nejstarší, řešení vzniklých sociálních událostí) qRozdělovací a přerozdělovací (nejsložitější, určuje podíl jednotlivců na výsledku ekonomické činnosti a na společenském bohatství, dnes spočívá v modifikaci prvotního rozdělování, v přerozdělení toho, co již jednou bylo rozděleno trhem) •Cíl: zajistit důstojné životní podmínky všem, zajistit všem rovné šance, zabezpečit fungování společenského systému (veřejná správa, školství, zdravotnictví, justice, obrana apod.), kompenzovat negativní dopady spojené s uplatněním a působením tržních mechanismů •Nástroje: Daně a sociální transfery – výsledkem je rozdělení důchodů •Rizika: •Příliš vysoká míra přerozdělování oslabuje podněty k práci a podnikání •Příliš nízká míra přerozdělování může oslabit stabilitu a rozvojové možnosti společnosti Funkce sociální politiky II. qHomogenizační •Cílem je zmírňování sociálních rozdílů v životních podmínkách jedinců a sociálních skupin a odstraňování neodůvodněných rozdílů •Nejde o nivelizaci, ale o poskytování stejných šancí, qStimulační •Posláním je podporovat, podněcovat, vyvolávat žádoucí sociální jednání jednotlivců a sociálních skupin qPreventivní •Snahou je zabránit zcela nebo alespoň v co největší míře tomu, aby k nežádoucím sociálním situacím vůbec docházelo • • Principy sociální politiky: 1. sociální spravedlnost •Klíčový princip, spravedlnost lze vymezit pravidly, podle nichž jsou ve společnosti rozdělovány příjmy a bohatství a životní příležitosti a předpoklady (např. vzdělávat se, uplatnit se na trhu práce atd.) mezi jednotlivé občany, případně sociální skupiny •Sociální spravedlnost je pojem relativní a k jeho řešení je třeba přistupovat zpravidla vždy z řady různých hledisek a přihlížet tak k podstatě a charakteru velice rozmanitých konkrétních sociálních situací •Pro posouzení sociální spravedlnosti rozlišují hlediska či principy výkonu a zásluhy, souladu mezi vstupy a výstupy, rovnosti, rovných příležitostí a sociální potřebnosti •Neexistuje obecně akceptovaná definice či představa toho, co je a co není sociálně spravedlivé •Sociální spravedlnosti tak může být vtisknuta velice subjektivní pečeť, vzdálená od jejího objektivního nazírání, které je vedeno především myšlenkami humanismu, dobra a prospěchu lidstva q Principy sociální politiky: 2. sociální solidarita •Solidarita je výrazem lidského porozumění a pospolitosti, vzájemné soudržnosti a odpovědnosti. Je vedena úsilím o sjednocování zájmů, zejména pokud jde o hmotné životní podmínky, a to na základě svobodné vůle lidí a jejich ochoty podřídit se zájmům širšího společenství •T. G. Masaryk: "Solidarita je etickým příkazem, neboť člověk je dlužníkem společnosti, a zříká-li se svých práv, privilegií ve shodě s ideou solidarity, je to jen splácení dluhu za prospěch, který skýtá společnost jednotlivci, rovněž jako dluh generacím minulým, jejichž statky nakupené pílí jsou mu k dispozici, a povinností všech lidí je solidárně pracovat na rozhojnění tohoto bohatství". •Solidarita mezinárodní, celostátní, místní (regionální), rodin a jednotlivců • • Principy sociální politiky: 3. subsidiarita •Každý je povinen nejdříve pomoci sám sobě, nemá-li tuto možnost, musí mu pomoci rodina, rodině rovněž přísluší, aby si pomohla sama svými silami a teprve dostane-li se do velkých obtíží, volá na pomoc jiná společenství, teprve na posledním místě je k pomoci vyzýván stát – jeho povinností je primárně pečovat o vytvoření podmínek, aby si každý mohl pomoci vlastním přičiněním a sám pomáhá až na posledním místě, jsou-li ostatní možnosti pomoci vyčerpány •V moderních společnostech chápán jako princip spojující osobní odpovědnost se solidaritou • • Principy sociální politiky: 4. ekvivalence •Ekvivalence znamená rovnocennost, něco, co má stejnou platnost nebo hodnotu •Člověk by měl usilovně pracovat a využívat svých schopností a dispozic k tomu, aby se uplatnil na trhu práce a obstál v konkurenci •Práce jedince je vždy odměněna a oceněna např. mzdou, důchody, prestiží a to v takové míře, do jaké své úsilí vynaložil. Tento člověk je tedy schopný zajistit svou existenci a nezávislost bez pomoci státu, nepožaduje žádnou sociální pomoc. •Pokud dojde u jedince k ekonomickému selhání a stane se nesoběstačným, je to příčinou jeho vlastního selhání, jeho nedostatečného úsilí a musí si sám nést důsledky jako je např. ztráta příjmu, majetku nebo chudoba. Tito jedinci jsou odkázání na charitu a dobročinnost prostřednictvím sociální solidarity. Principy sociální politiky: 5. participace •Jde o to, aby lidé měli reálnou možnost podílet se na tom, co bezprostředně ovlivňuje jejich život (např. zdraví, zajištění v nemoci, ve stáří atd.) •Bez ztotožnění se lidí se sociálně politickými opatřeními jsou efekty těchto opatření omezené •Naplňování principu participace je dlouhodobým procesem, který lze charakterizovat jako přechod od člověka - převážně objektu sociální politiky - k člověku, jako plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému subjektu •Člověk přestává být pasivním příjemcem sociálně politických opatření (převážně státu), ale sám se na jejich tvorbě podílí a spolurozhoduje o jejich realizaci - předpoklad jedinci jsou dobře vzdělaní a informovaní, uvědomují si svá práva i zodpovědnost, jsou dostatečně vyspělí pro odpovědné jednání •Širší uplatňování principu participace je záležitostí vyspělých společenství Uplatnění principů v praxi – sociálně politické doktríny I. •1. Liberalismus •Staví na osobní svobodě a individuální odpovědnosti, sociální prospěch a blahobyt každého je závislý především na něm samém, jeho výkonu, osobním nasazení a ochotě nésti rizika •Nepodporuje solidaritu státu a redistribuční procesy, protože ty vedou k útlumu ekonomických podnětů a aktivit •Zdůrazňuje regulační schopnosti tržního mechanismu a jeho hladké fungování, které z hlediska uspořádání společnosti považuje za určující • Uplatnění principů v praxi – sociálně politické doktríny II. •2. Křesťanské sociální učení •Vychází z křesťanské filosofie, za sociální situace není zodpovědný jen sám jedinec, ale v určité míře i společenský systém, který postavení jedince předurčuje •Uznává osobní svobodu, ale zdůrazňuje, že bez mravního závazku neexistuje a že určitý díl odpovědnosti za sociální situaci ve společnosti padá i na mocné a bohaté •Uznává nerovnost, ale ne každou považuje za žádoucí a spravedlivou •Určující je odstranění bídy, a proto zdůrazňuje význam sociálních transferů a na křesťanském milosrdenství založených dobročinných a charitativních aktivit •Zdůrazňuje fakt, že individuální svoboda musí být podřízena i obecnému prospěchu a dobru • Uplatnění principů v praxi – sociálně politické doktríny III. •3. Demokratický socialismus •Usiluje o zajištění důstojných životních podmínek všem jedincům demokratickou cestou na základě přijetí určitých pravidel (převzetí značné míry sociální odpovědnosti za jedince státem, silný veřejný sektor a rozsáhlé přerozdělování solidarita) •V protikladu k liberální doktríně •Silně zdůrazňuje rovnost a to nejen v občanských právech, ale i v právech sociálních • Nástroje sociální politiky I. •1. Právní normy •Ústava ČR •Listina lidských práv a svobod •zákony •nařízení vlády •vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy •vyhlášky orgánů samosprávy •kolektivní smlouvy Nástroje sociální politiky II. •2. Ekonomické nástroje •= opatření směřující k ovlivňování a přerozdělování disponibilních zdrojů tak, aby bylo dosaženo stanovených cílů qfiskální nástroje - ve formě transferů na straně jedné a úlevy na straně druhé, které se poskytují různým sociálním skupinám obyvatelstva (mladiství, studující, invalidé, starobní důchodci apod.) qúvěrové nástroje – poskytování různých zvýhodněných půjček pro ovlivnění různých sociálních situací či událostí zájmových sociálních skupin obyvatelstva qcenová politika – ve formě dekomodifikací vybraných statků a služeb pro zájmové sociální skupiny obyvatelstva nebo ve formě cenové regulace vybraných statků a služeb • Nástroje sociální politiky III. •3. Sociální dokumenty •koncepce, plány, programy a projekty organizací a institucí, jimiž se stanovují cíle sociální politiky a způsoby jejich dosahování •4. Nátlakové akce, které se užívají k prosazování zájmů některých sociálních skupin •např. stávky, petiční akce •