PORUČENSTVÍ A JINÉ FORMY PÉČE O DÍTĚ
Poručenství
§ 928
(1) Není-li
tu žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou
odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka.
(2) Poručník
má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti
vyživovací povinnost. S ohledem na osobu poručníka nebo poměry dítěte, jakož i
s ohledem na to, z jakého důvodu rodiče nemají všechny povinnosti a práva, může
být výjimečně okruh povinností a práv poručníka vymezen jinak.
§ 929
Nastane-li situace uvedená v § 928 odst. 1, vykonává poručenství
orgán sociálně-právní ochrany dětí jako veřejný poručník, a to až do doby, kdy
soud jmenuje dítěti poručníka nebo dokud se poručník neujme funkce.
§ 930
(1) Soud
jmenuje dítěti poručníka neprodleně poté, kdy zjistí, že jde o dítě, jemuž je
třeba poručníka jmenovat.
(2) Zemře-li
poručník, ztratí-li schopnost nebo způsobilost poručenství vykonávat, anebo je
své funkce zproštěn nebo z funkce odvolán a jiná osoba dosud nebyla do funkce
poručníka jmenována, platí ustanovení § 929 obdobně.
(3) Soud
neprodleně poté, co nastala situace uvedená v § 928, nebo v odstavci 1,
zjišťuje, zda tu je vhodný člověk, který by mohl poručenství vykonávat.
Nepodaří-li se takovou osobu najít, jmenuje soud do funkce poručníka orgán
sociálně-právní ochrany dětí.
§ 931
(1) Není-li
to v rozporu se zájmy dítěte, jmenuje soud poručníkem toho, koho naznačili
rodiče, ledaže tato osoba poručenství odmítne. Jinak soud jmenuje poručníkem
některou z osob příbuzných nebo blízkých dítěti nebo jeho rodině, ledaže rodič
takovou osobu výslovně vyloučil. Není-li takové osoby, jmenuje soud poručníkem
jiného vhodného člověka.
(2) Fyzická
osoba, kterou soud jmenoval, může své jmenování do funkce poručníka odmítnout.
Soud pak jmenuje jinou osobu.
§ 932
(1) Poručníkem
lze jmenovat jen plně svéprávnou osobu, která způsobem života zaručuje, že je
schopna funkci poručníka řádně vykonávat. Před jejím jmenováním do funkce
poručníka soud zjistí, zda její jmenování není v rozporu se zájmem dítěte.
(2) Do
funkce poručníka může soud jmenovat i dvě osoby; budou jimi zpravidla manželé.
§ 933
(1) Poručník
odpovídá za řádné plnění své funkce a podléhá stálému dozoru soudu.
(2) Poručník
se ujímá své funkce dnem jmenování.
(3) Do
devadesáti dnů po svém jmenování předloží poručník soudu soupis jmění dítěte;
soud může tuto lhůtu na žádost poručníka prodloužit, nejdéle však o šedesát
dnů.
§ 934
(1) Každé
rozhodnutí poručníka v nikoli běžné záležitosti týkající se dítěte musí být schváleno
soudem. K právnímu jednání poručníka, k němuž schází potřebný souhlas soudu, se
nepřihlíží.
(2) Poručník
podává soudu pravidelně zprávy o osobě dítěte a o jeho vývoji a předkládá účty
ze správy jeho jmění, a to alespoň jednou za rok, neurčí-li soud období kratší.
Soud může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování
spravovaného jmění, nepřesahují-li výnosy majetku pravděpodobné náklady na
zachování majetku a na výchovu a výživu dítěte.
§ 935
(1) Poručenství
zaniká, nabude-li alespoň jeden z rodičů poručence rodičovskou odpovědnost,
popřípadě nabude-li schopnost ji vykonávat. Poručenství rovněž zaniká,
nabude-li dítě svéprávnosti, nebo je-li osvojeno.
(2) Poručenská
funkce zaniká smrtí poručníka, nebo rozhodnutím soudu o zproštění poručníka
jeho funkce, nebo o odvolání poručníka.
§ 936
Soud zprostí poručníka funkce, požádá-li o to z důležitých důvodů,
nebo stane-li se osoba, která funkci poručníka vykonávala, pro výkon funkce
poručníka nezpůsobilou.
§ 937
(1) Soud
odvolá poručníka, který porušuje své poručnické povinnosti.
(2) Soud
zváží odvolání poručníka, zjistí-li důvody, pro které není vhodné, aby poručník
svou funkci nadále vykonával.
§ 938
(1) Po
skončení výkonu funkce poručníka postoupí ten, kdo funkci vykonával, bez
zbytečného odkladu, nejpozději však do šesti měsíců, soudu všechno, co měl z
důvodu své funkce u sebe, a předloží mu závěrečnou zprávu o výkonu poručenské
funkce; její součástí je závěrečný účet ze správy jmění dítěte.
(2) Zemře-li
ten, kdo vykonával funkci poručníka, postoupí jeho dědic soudu všechno, co měl
zemřelý u sebe z důvodu výkonu své poručenské funkce. Není-li dědiců, má tuto
povinnost každý, kdo má přístup k tomu, co měl zemřelý z důvodu výkonu své
poručenské funkce u sebe.
§ 939
Je-li poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje tak, jako by
mu bylo dítě svěřeno trvale do péče, náleží mu hmotné zabezpečení jako
pěstounovi.
§ 940
Pečuje-li poručník o dítě osobně spolu se svým manželem, použijí
se ustanovení o poměru rodiče a jeho manžela k dítěti obdobně.
§ 941
(1) Je-li
poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje, a péče o jmění dítěte je značně
obtížná, zejména pro rozsáhlost či rozmanitost majetkového souboru, může
poručník navrhnout, aby soud jmenoval pro správu jmění dítěte opatrovníka;
součástí návrhu je soupis jmění dítěte ke dni podání návrhu.
(2) Jmenuje-li
soud opatrovníka podle odstavce 1, vymezí zároveň vzájemné povinnosti a práva
poručníka a tohoto opatrovníka.
§ 942
Nebyl-li opatrovník pro správu jmění jmenován, použijí se
ustanovení týkající se opatrovníka pro správu jmění obdobně pro poručníka,
který pečuje o jmění dítěte, ledaže je v ustanoveních týkajících se poručníka
stanoveno jinak.
Díl 2
Opatrovnictví dítěte
Oddíl 1
Opatrovník
§ 943
Soud jmenuje dítěti opatrovníka, hrozí-li střet zájmů dítěte na
straně jedné a jiné osoby na straně druhé, nehájí-li zákonný zástupce
dostatečně zájmy dítěte, nebo je-li toho v zájmu dítěte zapotřebí z jiného
důvodu, anebo stanoví-li tak zákon. Jmenovaný opatrovník má právo podat návrh
na zahájení řízení vždy, je-li z hlediska zájmu dítěte zapotřebí, aby soud nebo
jiný orgán veřejné moci v záležitosti dítěte rozhodl.
§ 944
Pro opatrovnictví, opatrovníka a opatrovance platí ustanovení o
poručenství, poručníkovi a poručenci přiměřeně.
§ 945
V rozhodnutí o jmenování opatrovníkem soud uvede zejména, proč je
opatrovník jmenován, zda a jak je omezena doba, po niž má funkci vykonávat,
jaká jsou jeho práva a povinnosti, a to i ve vztahu k dalším osobám, zda k
některému právnímu jednání potřebuje souhlas soudu, zda a jak podává zprávy
soudu, zda má právo na náhradu všech nebo některých nákladů a právo na odměnu.
§ 946
Dříve než opatrovník přistoupí v zastoupení dítěte k právnímu
jednání, k jehož provedení byl jmenován, zjistí stanovisko rodiče, popřípadě
poručníka, je-li to možné, i stanovisko dítěte, a je-li to vhodné, rovněž
stanoviska dalších osob.
§ 947
Opatrovníka, který nebyl jmenován jen k určitému právnímu jednání,
zprostí soud jeho funkce i tehdy, netrvá-li již potřeba, která vedla k jeho
jmenování.
Oddíl 2
Opatrovník pro správu jmění dítěte
§ 948
V rozhodnutí o jmenování opatrovníkem pro správu jmění soud vymezí
rozsah jmění, které bude tento opatrovník spravovat; rovněž zpravidla určí,
jakým způsobem má s jednotlivými částmi jmění nakládat, popřípadě, jaký způsob
nakládání se mu zakazuje.
§ 949
Opatrovník pro správu jmění postupuje při výkonu své funkce s péčí
řádného hospodáře a nesmí podstupovat nepřiměřená rizika.
§ 950
(1) Opatrovník
pro správu jmění odpovídá za řádné plnění své funkce soudu a podléhá jeho
stálému dozoru.
(2) Pro
právní jednání opatrovníka pro správu jmění platí ustanovení o tom, jak rodiče vykonávají
správu jmění dítěte obdobně; soud určí, považuje-li to za potřebné, která
právní jednání opatrovníka pro správu jmění musejí být schválena soudem.
(3) Opatrovník
pro správu jmění předkládá soudu pravidelně zprávy a účty ze správy jmění, a to
vždy za dobu, jejíž délku soud stanoví; tato doba nesmí být delší než jeden
rok.
§ 951
(1) Opatrovník
pro správu jmění má právo odečíst si z výnosu jmění dítěte potřebné náklady
souvisící se správou jmění dítěte. Nestačí-li výnos, může soud rozhodnout, že
náklady budou uhrazeny z majetku.
(2) Opatrovník
pro správu jmění má právo na přiměřenou odměnu z výnosu jmění dítěte; odstavec
1 platí obdobně. Výši odměny a dobu, za kterou má být odměna opatrovníkovi pro
správu jmění stanovena, určí soud s ohledem na povahu výnosu jmění dítěte.
Ustanovení § 903 odst. 2 platí obdobně.
§ 952
Zanikne-li opatrovnictví pro správu jmění, platí o povinnostech
toho, kdo vykonával funkci opatrovníka, ustanovení § 938 odst. 1 obdobně.
Zemřel-li opatrovník, použije se obdobně ustanovení § 938 odst. 2.
Díl 3
Svěření dítěte do péče jiné osoby a pěstounství
Oddíl 1
Svěření dítěte do péče jiné osoby
§ 953
(1) Nemůže-li
o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do
osobní péče jiného člověka (dále jen „pečující osoba“). Rozhodnutí o svěření
dítěte do péče musí být v souladu se zájmy dítěte.
(2) Svěření
dítěte do osobní péče pečující osoby nenahrazuje pěstounskou péči,
předpěstounskou péči ani péči, která musí předcházet osvojení. Má přednost před
péčí o dítě v ústavní výchově.
§ 954
(1) Pečující
osoba musí skýtat záruky řádné péče, mít bydliště na území České republiky a
souhlasit se svěřením dítěte do osobní péče.
(2) Ujala-li
se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost
před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte.
§ 955
Povinnosti a práva pečující osoby vymezí soud; jinak se přiměřeně
použijí ustanovení o pěstounství.
§ 956
(1) Soud
stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a
majetkové poměry a povinnost platit výživné k rukám pečující osoby.
(2) Pečující
osoba má právo vymáhat výživné stanovené rodičům na dítě, které má v péči,
jakož i právo s výživným pro dítě hospodařit v zájmu dítěte podle jeho potřeb a
v souladu s jeho zájmy. Soud může způsob hospodaření s výživným dítěte upravit,
zejména určit, jaká část bude určena na spotřebu a jaká část bude dítěti
spořena.
§ 957
Pokud není možné rodičům nebo ostatním příbuzným uložit vyživovací
povinnost k dítěti, ustanovení § 953 až 956 se nepoužijí.
Oddíl 2
Pěstounství
§ 958
(1) Nemůže-li
o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do
osobní péče pěstounovi.
(2) Pěstounská
péče má přednost před péčí o dítě v ústavní výchově.
(3) Soud
může svěřit dítě do pěstounské péče i na přechodnou dobu. Podrobnosti stanoví
jiný zákon.
§ 959
(1) O
pěstounské péči může soud rozhodnout na dobu, po kterou trvá překážka bránící
rodičům v osobní péči o dítě.
(2) Rodič
může požadovat dítě zpět do své osobní péče. Soud návrhu vyhoví, pokud je to v
souladu se zájmy dítěte.
§ 960
(1) Rodiče
mají vůči dítěti povinnosti a práva vyplývající z rodičovské odpovědnosti, s
výjimkou práv a povinností, které zákon stanoví pěstounovi, ledaže soud z
důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak.
(2) Rodiče
mají právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat i právo na informace o
dítěti, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak.
§ 961
(1) Svěření
dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k
dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti,
schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte.
(2) Náleží-li
dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo
dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti.
Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným.
§ 962
(1) Kdo
se má stát pěstounem, musí skýtat záruky řádné péče, mít bydliště na území
České republiky a musí souhlasit se svěřením dítěte do pěstounské péče.
(2) Ujala-li
se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost
před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte.
§ 963
Soud může dítě svěřit zájemcům o pěstounskou péči do
předpěstounské péče; její délku stanoví se zřetelem k okolnostem případu. Nad
průběhem a úspěšností předpěstounské péče vykonává dohled.
§ 964
(1) Dítě
může být svěřeno do společné pěstounské péče společným pěstounům, pokud jsou
manželé.
(2) Soud,
který rozhoduje o rozvodu manželství společných pěstounů, toto manželství
nerozvede, dokud nebudou upraveny povinnosti a práva pěstounů pro dobu po
rozvodu. Rozvodem manželství společná pěstounská péče manželů zaniká.
(3) Zemře-li
jeden ze společných pěstounů, zůstává dítě v pěstounské péči pozůstalého manžela.
§ 965
(1) Se
souhlasem druhého manžela může být dítě svěřeno do pěstounské péče jen jednoho
z manželů.
(2) Souhlasu
druhého manžela ke svěření dítěte do pěstounské péče není třeba, jestliže druhý
z manželů není plně svéprávný nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko
překonatelnou překážkou.
(3) Na
osobní péči o dítě v pěstounské péči se podílí i manžel pěstouna, pokud žije v
rodinné domácnosti.
§ 966
(1) Pěstoun
je povinen a oprávněn o dítě osobně pečovat.
(2) Pěstoun
při výchově dítěte vykonává přiměřeně povinnosti a práva rodičů. Je povinen a
oprávněn rozhodovat jen o běžných záležitostech dítěte, v těchto záležitostech
dítě zastupovat a spravovat jeho jmění. Má povinnost informovat rodiče dítěte o
jeho podstatných záležitostech. Vyžadují-li to okolnosti, stanoví další
povinnosti a práva pěstouna soud.
(3) Odstavce
1 a 2 platí obdobně pro zájemce o pěstounskou péči, kterému bylo dítě svěřeno
do předpěstounské péče.
§ 967
Pěstoun má povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat
sounáležitost dítěte s jeho rodiči, dalšími příbuznými a osobami dítěti
blízkými. Má povinnost umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, ledaže
soud stanoví jinak.
§ 968
Dítě svěřené do pěstounské péče pomáhá podle svých možností a
schopností v pěstounově domácnosti; má-li vlastní příjem, přispívá i na úhradu
společných potřeb rodiny.
§ 969
Dojde-li k podstatné změně poměrů nebo k neshodě mezi rodiči a
pěstounem v podstatné záležitosti týkající se dítěte, může dítě, rodič nebo
pěstoun navrhnout soudu změnu práv a povinností, zrušení pěstounské péče, nebo
jiné rozhodnutí.
§ 970
Pěstounská péče zaniká nejpozději, nabude-li dítě plné
svéprávnosti, jinak jeho zletilostí.
Díl 4
Ústavní výchova
§ 971
(1) Jsou-li
výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav, anebo jeho řádný
vývoj vážně ohroženy nebo narušeny do té míry, že je to v rozporu se zájmem
dítěte, anebo jsou-li tu vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou jeho
výchovu zabezpečit, může soud jako nezbytné opatření také nařídit ústavní
výchovu. Učiní tak zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě.
Soud přitom vždy zvažuje, zda není na místě dát přednost svěření dítěte do péče
fyzické osoby.
(2) V
případě, že rodiče nemohou z vážných důvodů zabezpečit výchovu dětí na
přechodnou dobu, svěří soud dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou
pomoc, a to na dobu nejdéle šest měsíců.
(3) Nedostatečné
bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě
svěřeno do péče, nemohou být samy o sobě důvodem pro rozhodnutí soudu o ústavní
výchově, jestliže jsou jinak rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte
a plnění dalších povinností vyplývajících z jejich rodičovské odpovědnosti.
(4) Soud
v rozhodnutí, kterým nařizuje ústavní výchovu, označí zařízení, do kterého má
být dítě umístěno. Přitom přihlédne k zájmům dítěte a k vyjádření orgánu sociálně-právní
ochrany dětí. Soud dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů nebo
jiných osob dítěti blízkých. To platí i tehdy, rozhoduje-li soud o přemístění
dítěte do jiného zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy.
§ 972
(1) Ústavní
výchovu lze nařídit nejdéle na dobu tří let. Ústavní výchovu lze před uplynutím
tří let od jejího nařízení prodloužit, jestliže důvody pro nařízení ústavní
výchovy stále trvají. Trvání ústavní výchovy lze prodloužit opakovaně, vždy
však nejdéle na dobu tří let. Po dobu, než soud rozhodne o zrušení nebo o
prodloužení ústavní výchovy, dítě zůstává v ústavní výchově, i když už uběhla
doba dříve rozhodnutím soudu stanovená.
(2) Pominou-li
důvody, pro které byla ústavní výchova nařízena, nebo je-li možné zajistit dítěti
jinou než ústavní péči, soud neprodleně ústavní výchovu zruší a zároveň
rozhodne podle okolností o tom, komu bude napříště dítě svěřeno do péče.
(3) Ústavní
výchova zaniká rozhodnutím soudu o osvojení. Bylo-li rozhodnuto o svěření
dítěte do péče budoucího osvojitele podle § 823 nebo 829, ústavní výchova se
přerušuje.
§ 973
Bylo-li soudem rozhodnuto podle § 971, je soud povinen nejméně
jednou za šest měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro nařízení tohoto
opatření nebo zda není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči. Za tím
účelem zejména
a) si
vyžádá zprávy příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí,
b) si
opatří vyjádření názoru dítěte, je-li dítě schopno si jej vytvořit a sdělit
poté, co jej soud, s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost, řádně poučí, a
c) vyzve
rodiče dítěte k vyjádření jejich stanoviska.
§ 974
Z důležitých důvodů může soud ústavní výchovu prodloužit až o
jeden rok po dosažení zletilosti.
§ 975
Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné
výchovy, upraví také rozsah vyživovací povinnosti rodičů.