Teorie X a Y

Teorie X a Y byly vyvinuty Douglasem McGregorem ve 20. století a představují dva protikladné
pohledy na povahu lidské práce a motivaci v organizacích. Tyto teorie jsou často používány k popisu
dvou základních přístupů k vedení lidí v pracovním prostředí.

Teorie X

Teorie X předpokládá, že průměrný člověk má přirozený odpor k práci a bude se jí vyhýbat, kdykoli
je to možné. Podle této teorie:
  * Lidé potřebují být řízeni a často i nuceni k výkonu práce.
  * Většina lidí se chce vyhnout zodpovědnosti, mají relativně malou ambici a chtějí být řízeni.
  * Lidé jsou motivováni především penězi, pracovní bezpečností a strachem z trestu.
  * Manažerské přístupy založené na teorii X často využívají příkazový a kontrolní styl vedení, což
znamená, že rozhodování je centralizované u vrcholového managementu.

Teorie Y

Na druhou stranu, teorie Y nabízí pozitivnější pohled na lidskou práci a motivaci. Podle této
teorie:
  * Práce je pro člověka stejně přirozená jako hra či odpočinek.
  * Lidé budou vyvíjet sebemotivaci k dosažení cílů, ke kterým se zaváží a v nichž vidí osobní
hodnotu.
  * Lidé se budou snažit dosáhnout nejlepších výsledků, pokud jim bude dána důvěra a budou mít
možnost se sami rozhodovat o cestě k cíli.
  * Na nejvyšších úrovních organizace by měla být rozhodovací pravomoc decentralizovaná a lidé by
měli být podporováni v tom, aby se vyvíjeli a učili se novým dovednostem.

Manažeři, kteří věří v teorii Y, jsou obvykle přesvědčeni, že když zaměstnanci pochopí cíle
organizace a budou se moci na jejich dosažení podílet, budou motivovanější a produktivnější. Tento
přístup zdůrazňuje význam autonomie, seberozvoje a podpory při vedení lidí.

Aplikace v praxi

Použití teorií X a Y v praxi závisí na konkrétní situaci, firemní kultuře a individuálních
osobnostech. Žádná teorie není univerzálně vhodná pro všechny situace, a manažeři by měli být
schopni flexibilně přizpůsobovat svůj styl vedení kontextu, v němž se nacházejí, a potřebám svých
týmů.