TEORIE VEŘEJNÉHO SEKTORU A JEHO NÁSTROJE
Ekonomika odvětví veřejného sektoru


VEŘEJNÝ SEKTOR
uJedná se o část ekonomiky, která se věnuje poskytováním veřejných služeb a zajištění veřejného
zájmu.
uÚkolem je zabezpečit fungování společnosti a ochranu občanů a jejich práv.
uCílem je zajištění kvalitních veřejných služeb pro všechny občany, nezávisle na jejich majetkových
nebo sociálních poměrech.
uDo veřejného sektoru řadíme zdravotnictví, vědu a výzkum, tělesnou kulturu a sport, školství,
kulturu  a  památkovou  péči,  sociální  služby,  sociální  bydlení,  policii,  armádu, justici,
vodní  hospodářství,  ochranu  životního  prostředí,  spoje,  veřejnou  hromadnou dopravu,
informační systémy, masmédia, atd.
u
u

VEŘEJNÝ SEKTOR
uJedná se o neziskový sektor – zisk není základním kritériem rozhodování a hodnocení jeho
úspěšnosti; cílem je dosažení maximálního užitku.
uJedná se o netržní sektor – za produkci není požadována tržní cena (střetem nabídky a poptávky),
ale cena statku je buď nulová nebo za nízký poplatek.
uŘídí a spravuje ho veřejná správa (státní správa a samospráva).
uJe financován z veřejných financí – veřejné rozpočty (státní a územní), velkou část tvoří daně.
uVeřejná volba – kolektivní rozhodování přes zastupitele.
uVeřejnost má právo a povinnost kontrolovat veřejnou volbu.
u
u
u

EKONOMIE VEŘEJNÉHO SEKTORU
uJedná se o teoretický základ ekonomiky veřejného sektoru, ekonomiky neziskových organizací a
veřejné finance.
uHledá odpovědi na základní ekonomické otázky – CO, JAK A PRO KOHO produkovat a jak mají být tato
rozhodnutí o produkci přijímána -> veřejná ekonomie tyto otázky klade ve veřejném sektoru.
u
“Vědní  disciplína,  která  zkoumá  příčiny  existence, strukturu, principy fungování a efektivnost
neziskového sektoru, tedy té části národního hospodářství,  která  má  neziskový  charakter  a  ve
které  nepůsobí  zákonitosti  trhu.“
u
u
Veřejná ekonomie

EKONOMIKA VEŘEJNÉHO SEKTORU
uAplikovaná vědní disciplína s návazností na poznatky veřejné ekonomie.
uCílem je prozkoumávat struktury a fungování všech odvětví ve veřejném sektoru (zdravotnictví,
školství, bydlení, kultura a sport, …).
uZabývá se také vztahy, které vznikají mezi veřejným sektorem a dalšími subjekty národního
hospodářství (soukromé neziskové organizace, domácnosti).
u

ČLENĚNÍ A CHARAKTERISTIKA STATKŮ
uStatkem chápeme zboží nebo službu, která uspokojuje lidské potřeby.

Dělení dle původu VOLNÝ – tržní cena je nulová; jsou bez omezení a volně přístupné (sluneční svit,
lesní ovoce),
EKONOMICKÝ – produktem činnosti člověka; jsou    zpoplatněné; jsou nedostatkové.
uČlenění  statků  z  ekonomického  hlediska:  čisté veřejné  (kolektivní) statky, čisté soukromé
statky a smíšené veřejné (kolektivní) statky.

ČLENĚNÍ A CHARAKTERISTIKA STATKŮ
uDále můžeme statky dělit podle:
1. vzájemného vztahu,
2. spotřeby (spotřební a kapitálové),
3. způsobu rozhodování o statcích (veřejné a soukromé),
4. geografického hlediska (místní, regionální, národní),
5. institucionálního hlediska,
6. ekonomického hlediska.

EFEKTIVNOST VEŘEJNÉHO SEKTORU
uNastává zde problém s dosažením efektivity při vynakládání veřejných zdrojů (získaných zejména z
daní) na financování potřeb tohoto sektoru.
Faktory efektivnosti:
ujakým způsobem je společnost uspořádána,
ukonkurenční prostředí,
u efektivní alokace veřejných zdrojů pro jednotlivé resorty VS,
usystém řízení VS a profesionalizace a kvalifikace pracovníků ve veřejné správě,
uuplatňování poznatků z oblasti vědy a techniky – např. digitalizace veřejné správy,…
u
u
uSklon k neefektivnosti = projev selhání veřejného sektoru, veřejné správy i vlády.

PŘÍČINY SELHÁVÁNÍ VEŘEJNÉHO SEKTORU
uMůže docházet k nesprávné alokaci veřejných zdrojů – příčinou je veřejná volba (kolektivní
zodpovědnost, skupinové zájmy, atd.).
uMenší tendence k inovačním aktivitám – nejsou vyhledávány nové postupy k uspokojování služeb.
uSměřování k neefektivnosti – tendence k byrokracii

Tržní selhání
uTrh selhává na základě situací, které mu brání v dosažení efektivity, spravedlnosti a stability.
uPříčiny tržního selhání dělíme na mikroekonomické, makroekonomické a mimoekonomické.
MIKROEKONOMICKÉ = nedostatek informací, externality, nedokonalá konkurence, kolektivní statky a
nekomplexní trhy.
MAKROEKONOMICKÉ = potřeba zajistit stabilitu makroekonomických agregátů a nedostačující využívání
zdrojů (včetně lidského potenciálu).
MIMOEKONOMICKÉ = lidská důstojnost, institucionální hodnoty (normy), (ne)rovnost mezi občany,
zvyšování kvality lidského potenciálu a trvale udržitelný způsob života.

Státní selhání
uV praxi dochází k tržnímu selhání -> veřejný sektor zasahuje tam, kde trh nefunguje.
uZásahy státu do ekonomiky se ale také potýkají s nedostatky, které se poté projevují jako státní
selhání.
uStátní zásahy charakterizujeme vzájemnou provázaností a složitostí.
uKe státnímu selhání dojde v případě, že stát nepřesně definuje daný záměr nebo nedokáže zabránit
zneužití či nedůslednosti v rámci jeho prosazování
u

DĚKUJI ZA POZORNOST J