Formální pohovor
Klíčová slova: zvládání zátěže, ambice, věrohodnost, diskriminace, nevhodné
otázky
Jan je pozván na pracovní pohovor. Zajímá se o místo v malém podniku. Sekretářka ho
vede do malé zasedačky. Sedí tu starší muž a o něco mladší žena.
Sekretářka: Pane Bílý, prosím, můžete dál.
J: Dobrý den, já jsem Bílý.
M: Dobrý den, už na vás čekáme. Já jsem Modrý a to je paní Berková.
Berková zdraví a podává Janovi ruku. Jan pak podává ruku ještě Modrému, ale ten se dívá
už do papírů.
J: Byl jsem pozván na desátou.
Dívá se na hodinky; je deset a dvě minuty.
M: Ano, víme. Na desátou.
Také se dívá na hodinky a pak na Jana. Ten je nemile překvapen.
J: Jsem tu kvůli pohovoru.
M: Ano, tak začneme tím, že nám řeknete něco o sobě. Jak byste se charakterizoval?
J: Jsem ve středním věku, mám odpovídající vzdělání a dostatek praxe a zkušeností. Jsem
spolehlivý, nemám problémy něco nového se naučit.
B: A co je podle vás odpovídající vzdělání?
J: Já myslím, že maturita a celá řada speciálních kurzů zaměřených na mzdové záležitosti,
personalistiku a účetnictví – to je velmi dobré. Možná lepší než vysoká škola. To je samá
teorie, že?
M: No prosím, to je možné. Proč tedy odcházíte z místa? V čem je problém?
J: Oni nedokážou ocenit práci. No a pak samozřejmě reorganizace. Znáte to.
M: To jsou nutné procesy, my také nechceme nadbytečné lidi. Byl jste nadbytečný?
J: Určitě ne, ale ta firma chce šetřit a dělá to na špatném místě.
M: Proč myslíte? Třeba jste byl slabý článek?
J překvapeně mlčí.
B: Dobře. Jak byste chtěl být přínosem pro nás?
J: Jak to myslíte?
B: Proč bychom si měli vybrat právě vás?
J: Proč ne? To přece uvidíte až mě přijmete.
B: Jak se tedy vidíte asi tak za pět, za deset let?
J: Podívejte, to bych byl rád trochu jinde. Člověk musí růst, že? Já mám zdravé ambice.
M: To je v pořádku, ale byl by u nás na to prostor?
J: To se uvidí. Jistě se i vaše firma bude rozrůstat…
B: Jakou máte představu o naší firmě? Co o ní víte?
J: Prohlížel jsem si vaše webové stránky. Rád bych pracoval pro perspektivní firmu.
M přikyvuje.
M: Jak jste na tom se zdravím?
J: Dobře.
Je trochu na rozpacích. Má vykládat něco o kamenech, tlaku a tak?
J: No, tak asi jako všichni, že.
M: Léčíte se s něčím? Kolik dní jste byl letos v neschopnosti?
Jan váhá s odpovědí.
J: To nevím, nic zvláštního…
M: Mohl bych se zeptat, jestli jste věřící?
J: Hm, jak bych to…
Odmlčí se a přemýšlí. Vlastně se mu o tom nechce moc mluvit.
J: K čemu to potřebujete vědět? To se přece práce netýká.
M: Máte nějaké tajnosti? Já chci o svých zaměstnancích vědět všechno.
J opět mlčí.
M: Tak něco jiného: kolik hodin týdně by měli zaměstnanci strávit v zaměstnání?
J: To je ve smlouvě, že?
M: Tak třeba vy, měl jste často časovou rezervu, nebo jste musel práci ještě nějak
dohánět?
J je na rozpacích.
J: Práci jsem si odvedl a zvládal všechno. Času není nikdy nazbyt, vlastně si člověk
vždycky nějakou najde, pokud zbývá trochu času. Pořád je co řešit, že?
B: Byl byste ochoten věnovat práci i nějaký čas navíc?
J: Jistě, ale záleží také na tom, kolik a jak často to je. Rodina je pro mě také důležitá.
M: Myslím, že pro dnešek nám to stačí. Tak už jen poslední otázku: co považujete za
nejhorší při tomto pohovoru?
Jan už je opravdu vyveden z míry. Zdvihl obočí a zamrkal.
J: Tedy vy máte otázky! Na to se nedá odpovědět.
M: Jen to zkuste, ať se trochu poučíme.
J: No tak snad právě ty vaše otázky. Já bych se ptal na úplně jiné věci. Praxi, požadavky,
pracovní doba, plat a tak…
B: To jsme vás asi trochu zaskočili, že? Už vás nebudeme trápit, vy všechno víte, že se
vám ozve asistentka a tak…
Jan si oddechne a vstává jako první.
J: No, to znám… vím, jaký je postup. Tak se mějte a … no, snad to vyjde!
Tentokrát si všichni podají ruce.
Zdroj: https://turbo.cdv.tul.cz/mod/book/view.php?id=5990