Evropská unie
ZS 2020
doc. Mgr. Ing. MichalTvrdoň, Ph.D.
email: tvrdon@opf.slu.cz
1. Teoretická východiska analýzy integračních procesů
2. Geneze Evropské unie I - specifika a počátky evropské integrace
3. Geneze Evropské unie II – od Maastrichtské smlouvy po současnost
4. Charakteristika Evropské unie
5. Princip nadstátnosti a pravomoci EU
6. Institucionální uspořádání Evropské unie
7. Financování aktivit Evropské unie – společný rozpočet EU
8. Procesy vytváření a fungování celní, hospodářské a měnové unie
9. Hlavní společné hospodářské politiky I
10. Hlavni společné hospodářské politiky II
11. Hlavní koordinované hospodářské politik
12. Česká republika v evropské integraci
13. Politické aspekty integračního procesu a budoucí vývoj Evropské unie
 Úspěšně absolvovaná zkouška – kombinovaná (testové
otázky, otevřené otázky a také jedna tematická otázka většího
rozsahu)
 Termíny budou v průběhu ledna a února
 Průběžný test?
 http://www.lidovky.cz/co-dokaze-odradit-
svycarske-divky-od-sexy-mladika-f7l-/ln-
media.asp?c=A110827_164819_ln-media_spa
 Definice Evropské unie=?
 EU= mezinárodní organizace
 Subjekty mezinárodního práva veřejného?
 Dnešní stav je výsledkem téměř 70 let integrace
 Existovala integrace i ve východní Evropě?
Klasická mezinárodní organizace Evropská unie – specifický typ
Založena mezinárodní smlouvou Založena mezinárodní smlouvou (viz
smlouvy z let 1952, 1958)
Svrchovaná rovnost států Neplatí u všech oblastí, v mnoha
oblastech může být členský stát
přehlasován
Rozpočet je malý a založen na členských
příspěvcích
Rozpočet je výrazně větší a kromě
členských příspěvků existují i vlastní
zdroje (cla apod.)
Neexistuje vlastní právní řád – vše se řídí
mezinárodním právem veřejným, pouze
deklarace, rezoluce či charty
Existuje vlastní právní systém, který může
zavazovat i fyzické a právnické osoby v
EU
Členské státy nepřenášejí na orgány své
pravomoci - rozhodovací (např. valné
shromáždění) a výkonné (např. generální
sekretariát)
Členské státy přenášejí na orgány EU část
svých pravomocí (např. měnová politika,
obchodní politika), orgány s pravomocí
legislativní, soudní i výkonné
 Internacionalizace= proces trvalého a postupného prorůstání
jednotlivých národních ekonomik ve světové ekonomice, který
se realizuje prostřednictvím stále se rozšiřující sítě
mezinárodních ekonomických vztahů.Východiskem je
rozšiřování a prohlubování mezinárodní dělby práce
 Interdependence=Vzájemná závislost národních ekonomik,
které se zapojují aktivně do mezinárodní dělby práce s ostatními
ekonomikami
 Integrace= Objektivně se prosazující proces postupného
propojování a spojování existujících ekonomických celků
(národních ekonomik) ve větší, zmezinárodnělé celky ve světové
ekonomice
 Hospodářská a politická unie
 Hospodářská a měnová unie
 Formativní hospodářská a měnová unie
 Rozvinutá hospodářská unie
 Primární hospodářská unie
 Celní unie
 Pásmo volného obchodu
 Ekonomicky zdecimovaná Evropa
 Rozdělení Evropy na dva bloky (socialistický a kapitalistický)
 Role Německa jako válečného agresora
 Soupeření Francie a Británie o vůdčí pozici v integrující se
západní Evropě
 Marschallův plán obnovy
 Německo se začíná poměrně brzy ekonomicky vzmáhat
 Důležitý sektor těžby uhlí a výroby oceli pod kontrolou
Mezinárodního úřadu pro Rúrskou oblast
 Znovu obavy z rostoucí síly německé ekonomiky, ale zároveň i z
východního bloku
 Integrace sektorového typu (těžba uhlí a výroba oceli).
 Smlouva podepsána Německem, Francií, Itálií, Belgií, Nizozemím a
Lucemburskem 18. dubna 1951 v Paříži.V platnost vstoupila po ratifikaci
všemi státy 25. července 1952 (na 50. let, tj. platnost vypršela v roce
2002!)
 Hlavní cíle:
- hospodářský rozvoj,
- zvyšování životní úrovně,
- vytvoření podmínek, které by samy o sobě zajistily racionálnější dělbu výroby na co nejvyšší
úrovni produktivity při udržení plné zaměstnanosti
 Společenství nadané mezinárodně právní subjektivitou s autonomně
fungujícími institucemi a orgány, na které zakládající členské státy
přenesly část svých suverénních práv.
 Červen 1955 - konference ministrů zahraničních věcí členských
států ESUO v Messině (Sicílie)
 Shoda na vytvoření dvou organizací:
- pro společný trh
- pro atomovou energii
 25. března 1957 - představitelé členských zemí ESUO podepsali v
Římě smlouvy o vytvoření Evropského hospodářského
společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou
energii (EURATOM) – tzv. ŘÍMSKÉ SMLOUVY.
 zřízení společného trhu (nejprve celní unie – dokončeno v roce 1968),
 postupným sbližováním hospodářské politiky členských států
podporovat harmonický rozvoj hospodářského života ve Společenství
jako celku,
 zmenšování rozdílů mezi jednotlivými oblastmi a odstranění
zaostávání oblastí s horšími podmínkami,
 nepřetržitý a vyrovnaný hospodářský růst, větší stabilita,
 urychlené zvyšování životní a pracovních podmínek,
 těsnější vztahy mezi státy, které tvoří Společenství.
 INSTITUCE: Komise, Rada ministrů, Shromáždění a Soudní dvůr
 Smlouva si kladla za cíl přispět vytvořením potřebných podmínek
k rychlému vybudování společného trhu v oblasti nukleární
energie a rozvoji jaderného průmyslu, ke zvýšení životní úrovně v
členských státech a k rozšíření obchodu s ostatními zeměmi.
 Kontrola Euratomu nezahrnuje nukleární materiály určené pro
vojenské účely.
 Orgány Euratomu byly Shromáždění, Rada, Komise a Soudní
dvůr. Shromáždění a Soudní dvůr sdílel Euratom s EHS a ESUO.
 Na počátku byly 3 mezinárodní organizace založené třemi smlouvami.
 Obdobně jako u zákonů, byly tyto smlouvy v průběhu času revidovány
a doplňovány (tzv. novelizace)
 V průběhu času došlo k mnoha úpravám původních smluv, časem
dokonce i ke změně jejich názvu
 např. 1965 – tzv. Slučovací smlouva – komplikovaný systém institucí
byl zjednodušen a byly vytvořeny jednotná Rada ministrů a Komise
 Následovaly tyto smlouvy: Jednotný evropský akt, Maastrichtská,
Amsterdamská, Nicejská či Lisabonská (zpravidla pojmenováno po
městě, kde byla slavnostně podepsána)
 Ropné a měnové krize (1973, 1979)=> ekonomický pokles a růst
inflace=> ustrnutí dynamiky integrace
 Pokles produktivity, růst nákladů práce=>pokles konkurenceschopnosti
 Uplatňování technických bariér obchodu
 1973 – vstupVB, Dánska a Irska
 1974 – formalizace Evropské rady (2x ročně)=>posílení mezistátního
principu integrace (právně až JEA)
 1978 – Evropský měnový systém (stabilizace směnných kurzů)
 1979 – první přímé volby do EP
 1981 – vstupuje Řecko
 Závazek vytvořit „opravdový“ vnitřní trh= volný pohyb zboží, osob,
služeb a kapitálu
 Bílá kniha shrnuje potřebná opatření k vytvoření jednotného vnitřního
trhu do tří skupin, spočívajících v odstranění překážek:
- věcných
- technických
- fiskálních
 Právní kodifikace programu Bílé knihy byla provedena teprve přijetím
tzv. Jednotného evropského aktu (1985)
 1986 – stupují Španělsko a Portugalsko
 1989 – zhroucení socialistického bloku
 1990 – sjednocení Německa
 vznikla na základě Maastrichtské smlouvy
 smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva) - podepsána 7. 2. 1992,
v platnost vstoupila k 1.11. 1993 (problémy s ratifikací – dánské odmítnutí
v referendu)
 nejintenzivnější prohloubení integrace od 50.let (bude vytvořeno euro)
 Evropské hospodářské společenství (EHS) bylo přejmenováno na
Evropské společenství (z důvodu rozšíření aktivit nejen na ekonomické
záležitosti)
 je založena na třech pilířích (viz následující slide)
 !!! Nenahradila ES , nýbrž je doplnila o další oblasti (II. a III. pilíř)
 I. pilíř= Evropské společenství, ESUO a Euratom (princip
supranacionality)
 II. pilíř= Společná zahraniční a bezpečnostní politika (mezivládní
charakter)
 III. pilíř= Policejní a justiční spolupráce (mezivládní charakter)
 Další úpravy v Amsterdamské smlouvě (1997) a Smlouvě z Nice
(2001)
 Uzavřena 13.12.2007 v Lisabonu
 Na rozdíl od Ústavní smlouvy nenahrazuje původní smlouvy, nýbrž
je pozměňuje
 Výsledek jednání mezi členskými zeměmi v rámci tzv. mezivládní
konference
 Potřeba ratifikace ve všech členských zemích (způsob je ale na
nich)
 Cíl byl, aby vešla v platnost 1.1.2009 (2009 – volby do Evropského
parlamentu)
 Posílená úloha Evropského parlamentu (rovnoprávnější postavení vůči Radě)
 Větší zapojení národních parlamentů (budou kontrolovat dodržování principu
subsidiarity)
 Silnější hlas pro občany (možnost tzv.“občanské iniciativy“ – tj. 1 milion občanů z
většího počtu zemí může vyzvat Komisi k předložení určitého návrhu)
 Vystoupení z EU – poprvé možnost vystoupit z Unie (článek 49a)
 Nová funkce předsedy Evropské rady (období 2,5 roku),
 Nová funkce vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečností politiku
(současně místopředseda Komise) by měla zajistit větší soudržnost
 Zakotvuje Listinu základních práv jakou součást primárního práva,tj. její
závaznost (není ale součástí Smlouvy)
Instituce EU
55 tis.
lidí pracuje
pro EU
6812 eur
je měsíční
průměrná
mzda
4,5 mld. eur
ročně na
platy
úředníků
 Již od počátku bylo zřejmé, že Společenství
budou řízena nadnárodními institucemi=>odlišné
od mezinárodních organizací, kde funguje
zpravidla pouze sekretariát a mezivládní
konference, jež se schází dle potřeby
 Evropská rada, Rada, Komise, EP, Soudní dvůr EU,
ECB, ale celá řada dalších institucí
 ESUO –Vysoký úřad, Poradní shromáždění, Zvláštní
výbor ministrů, Soudní dvůr
 EHS – Komise, Rada
 Euratom – Komise, Rada
 1965 – Slučovací smlouva=>spojení Rad a Komisí a
vytvoření jednotného institucionálního rámce
 Další změny v průběhu času měly jak kvalitativní, tak i
kvantitativní charakter
 Neuplatňuje se klasická dělba moci (moc soudní, legislativní a
exekutivní)
 Oddělena je pouze soudní moc (Soudní dvůr EU)
 Legislativní moc připadá Radě, EP ale i Komisi
 Exekutivu řídí hlavně Komise, částečně i Rada a Evropská rada
 Někdy je tento systém dělby moci kritizován jako nelegitimní a
nedemokratický
 Nejvyšší politický orgán EU – dává nezbytné podněty pro její
rozvoj a vymezovat její obecné politické směry a priority
 Nevykonává ale legislativní činnost
 Nejvyšší představitelé jednotlivých členských zemí (prezidenti
nebo premiéři)
 Schází se několikrát ročně zpravidla jako tzv. evropský summit (až
2x za půl roku)
 Rozhodnutí jsou přijímána zejména na základě (i) jednomyslnosti
(nejčastěji), (ii) kvalifikovaná většina - platí stejná pravidla jako u
Rady (čl. 235, 236 SFEU) a (iii) prostá většina – procedurální
otázky či jednací řád
 Mezivládní charakter
 27+1+1
 Součást institucionálního rámce
 Nejvyšší představitelé členských zemí
 Platí úzus, že každá členská země má dvě místa na
jednání=>kromě hlavních představitelů se jednání ER účastní i
ministr zahraničí či financí (nebo i prezident, záleží na dané zemi)
 Členem je kromě 27 nejvyšších představitelů zemí EU i stálý
předseda ER (viz dále)
 Plnoprávným členem je i předseda Komise (nemá ale hlasovací
práva)
 Přítomen je i vysoký představitel Unie pro ZVBP
 Poskytuje nezbytné podnětů pro rozvoj integrace a vymezuje
obecné politické směry tohoto rozvoje
 Např. stanovení kodaňských kritérií na zasedání ER v Kodani
(1993) nebo záměr dokončit JVT (Milán, 1985)
 Finanční záležitosti – ER také rozhoduje o otázkách spojených s
financováním Unie
 SZBP – diskutují se aktuální události světové politiky, občas i
speciální hosté (např. Putin)
 Bývalý belgický předseda vlády
 Plat cca 300 tis. euro ročně
 Jmenován do funkce od 1.12.2009 na
2,5 roku; znovu jmenován v roce
2012 na druhé funkční období do
30.11. 2014
 Bývalý polský premiér
 Bývalý belgický předseda vlády
 Nejvyšší orgán s legislativní funkcí
 Je tvořena 27 zástupci členských států (ministři), její složení je
variabilní (složení se mění dle dané problematiky)
 Zasedá v měsíčních intervalech
 Mezivládní charakter (jsou hájeny zájmy členských zemí)
 Předsednictví v Radě se mění každý půlrok - 2009 Česko a
Švédsko 2010 Španělsko a Belgie, 2011 Maďarsko a Polsko, 2012
Dánsko a Kypr, 2013 Irsko a Litva, 2014 Řecko a Itálie, 2015
Lotyšsko a Lucembursko… 2019 Rumunsko a Finsko, 2020
Chorvatsko a Německo
 Ustanovení článku 16 SEU a 237 až 243 SFEU
 Jeden zástupce z každého členského státu (ministr), jenž je
zmocněn zavazovat vládu svého státu
 Složení je variabilní dle projednávané otázky:
1. Všeobecné záležitosti
2. Zahraniční věci
3. Hospodářství a finance (ECOFIN)
4. Spravedlnost a vnitřní věci
5. Zaměstnanost, sociální politika, zdraví a ochrana spotřebitele
6. Konkurenceschopnost
7. Doprava, telekomunikace a energie
8. Zemědělství a rybolov
9. Životní prostředí
10. Vzdělávání, mládež a kultura
1. Schvalovat evropské právní předpisy – v mnohých politických oblastech
spolu s Evropským parlamentem.
2. Koordinovat hlavní směry hospodářské politiky členských států.
3. Uzavírat mezinárodní smlouvy mezi EU a dalšími zeměmi nebo
mezinárodními organizacemi.
4. Spolu s Evropským parlamentem schvalovat rozpočet EU.
5. Rozvíjet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) založenou
na směrech stanovených Evropskou radou.
6. Koordinovat spolupráci vnitrostátních soudů a policejních složek v
trestních věcech.
 Většina aktů se týkala „dimenze Společenství“, tj. supranacionální
charakter I.pilíře (pouze na návrh Komise)
 Rada ale rozhoduje i v oblasti mezivládní spolupráce, tj. SZBP v
rámci II.pilíře
 Rada může své legislativní pravomoci přenést na Komisi (zejména
oblast hospodářské soutěže)
 Prostá většina (pro přijetí je nutná nadpoloviční většina z 27, tj. 14
hlasů) – používá se pouze v procedurálních záležitostech (např. změny
jednacího řádu Rady apod.)
 Kvalifikovaná většina – používá se na většinu hlasování (podrobnější
popis viz dále)
 Jednomyslnost (státy mají právo „veta“, návrh je přijatý, i když se
nějaký stát zdržel hlasování, důležité je, aby nebyl proti) – používá se
při projednávání citlivých témat např. společná zahraniční a
bezpečností politika, daňové otázky, sociální zabezpečení apod.
kvalifikované většiny je dosaženo, jsou-li splněny dvě podmínky:
1. 55 % členských států hlasuje pro návrh – v praxi to znamená 15 z 27 států,
2. návrh podporují členské státy zastupující nejméně 65 % celkového počtu obyvatel
EU.
 Tomuto způsobu hlasování se říká také pravidlo „dvojí většiny“.
Blokační menšina:
 nejméně čtyři členové Rady, kteří zastupují více než 35 % obyvatelstva EU.
Rozhoduje-li Rada o návrhu, který nebyl předložen Komisí nebo vysokým
představitelem, je rozhodnutí přijato, pokud je dosaženo tzv. „posílené
kvalifikované většiny“:
 pro návrh hlasuje nejméně 72 % členů Rady,
 tito členové zastupují nejméně 65 % obyvatelstva EU.
 Každý členský stát má své stálé zastoupení (Permanent
Representation)
 V čele Permanent Representation stojí stálí velvyslanci, kteří tvoří
Výbor stálých zástupců (COREPER) za ČR Martin Povejšil
 COREPER I - věnuje hlavně hospodářským a sociálním otázkám
 COREPER II - zabývá politickými, finančními a zahraničními
tématy
 COREPER se schází 1x za týden a předpřipravuje návrhy závěrů
pro Radu
 V oblasti zemědělství funguje tzv. Zvláštní výbor pro zemědělství
(předjednává specifické otázky zemědělství či rybolovu)
 zastupovat zájmy ČR v orgánech a institucích EU;
 dále posilovat poziciČR ve strukturách EU, včetně odpovídající přítomnosti občanů ČR v
unijních institucích;
 vytvářet podmínky pro úspěšnou účast ČR na zasedáních nejvyšších orgánů EU (Rada,
Evropská rada);
 udržovat a prohlubovat pracovní kontakty s představiteli institucí EU, zastoupeními a SZ
dalších zemí nebo nadnárodních a mezinárodních institucí a udržovat styky s občany ČR
zaměstnanými či jinak působícími v institucích EU;
 zajišťovat komunikaci mezi orgány státní správy ČR a institucemi EU;
 podílet se na formulaci postupu ČR v jednotlivých orgánech EU;
 předkládat ústředí návrhy postupu pro řešení odborných otázek vztahujících se k
problémům řešeným v orgánech a institucích EU;
 obsazovat jednání odborných orgánů EU ve spolupráci s orgány a institucemi v ústředí;
 poskytovat podporu vyslaným delegacím ČR při jejich jednáních;
 informovat ústředí o činnosti EU a zasílat odbornou dokumentaci a literaturu;
 napomáhat zvýšení informovanosti o ČR a jejím členství v EU.
 Instituce stálé povahy
 Nadstátní (supranacionální) charakter
 Nezávislá na členských státech
 Zastává celoevropský zájem
 Jak administrativně-byrokratická, tak politická
složka
 Dvojí možný výklad pojmu „Komise“
 Tzv. „motor integrace“
 navrhovat právní předpisy Parlamentu a Radě;
 řídit a provádět politiky EU a rozpočet;
 vymáhat evropské právo (společně se Soudním
dvorem);
 zastupovat Evropskou unii na mezinárodní
scéně, např. vyjednáváním dohod mezi EU a
ostatními zeměmi.
 Tzv. „motor společenství“ – Komise má exluzivitu
v prvním pilíři na podávání legislativních návrhů
 V praxi je ale podávání návrhů na základě
spontánní činnosti Komise výjimkou (5-20 %),
zpravidla Komise reaguje na soc., hosp. či
politický vývoj a je ovlivňována veřejností,
ostatními institucemi či zájmovými skupinami
nebo vládami členských zemí.
 Potřeba rychlé reakce na dané otázky či problémy
 Skrze klasický legislativní proces by to ale trvalo
dlouho=>delegace pravomoci z Rady na Komisi (něco jako
když Parlament deleguje pravomoci na vládu či ministerstva
– různé nařízení či vyhlášky)
 Takto přijaté akty tvoří většinu sekundárních právních
předpisů (Komise vydá více směrnic než Rada)
 Většina těchto aktů je vysoce technické či administrativní
povahy v oblasti zemědělství (např. změna výkupních cen),
hospodářské soutěže (povolení fůze apod.)
 Na druhé straně ale nutná kontrola v této přenesené
legislativní činnosti Komise (jak členské státy, tak Rada
nechtěly Komisi ponechat úplně volnou ruku)=>již v
60.letech vytvořen složitý systém výborů, které se skládají ze
zástupců členských zemí (zpravidla ministerští úředníci) +
zástupce Komise (nemá ale hlasovací právo) a vykonávají
kontrolu nad implementací předpisů
 Celý tento systém výborů se nazývá KOMITOLOGIE (okolo
250 výborů)
 Komitologie=konzultační postupy EU (slovník cizích slov)
 Potřeba celkové způsobilosti a záruka nezávislosti
 Ač nominují jednotlivé členské země, vykonávají svou funkci
nezávisle na těchto zemích v obecném zájmu EU a nesmí
přijímat od nich či jiných subjektů ani pokyny (i když v praxi
dost často své kroky s vládami komisaři konzultují, někteří více,
někteří méně)
 Během funkčního období nesmí vykonávat jinou činnost (ani
výdělečnou ani volenou)
 Členský stát nemůže odvolat „svého“ komisaře=>sekundární
projev nezávislosti
 PavelTelička
 První český komisař
ještě v Prodiho Komisi
(květen až listopad 2004)
 Předtím působil jako
hlavní vyjednavač ČR při
přistupování ČR do EU
 Dnes poslanec
Evropského parlamentu
 Vladimír Špidla
 Druhý český
komisař v první
Barrosově Komisi
(listopad 2004 až
únor 2010)
 Předtím působil
předseda vlády ČR
 Měl na starosti
zaměstnanost,
sociální záležitosti a
rovné příležitosti
 Štefan Füle
 Třetí český komisař
 v druhé Barrosově
Komisi (únor 2010 až
listopad 2014)
 Předtím působil
velvyslanec v Litvě
 Má na starosti
rozšiřování a
Evropskou politiku
sousedství
 Věra Jourová
 Čtvrtý český komisař (ka)
 Junckerova komise(2014-2019) portfolio
spravedlnosti,
spotřebitelské politiky a rovnosti
pohlaví
 der Leyen komise (2019 až ?) –
místopředsedkyně a portfolio
kontroly dodržování hodnot Evropské
unie a transparentnosti
 Hlavním sídlem Evropského parlamentu je francouzský
Štrasburk (ale i Brusel a Lucemburk)
 Současný počet členů Evropského parlamentu (tj. 2019–
2024) činí nyní 705
 volen občany Evropské unie, aby zastupoval jejich zájmy
 od roku 1979 jsou jeho členové voleni přímo
 Členové Evropského parlamentu nezasedají v rámci
národních bloků, nýbrž v rámci šesti celoevropských
politických frakcí.
 historicky nejstarší rozhodovací procedura
 Evropský parlament akt projedná a vysloví
se k němu, ale rozhodnutí je plně v rukou
Rady, tj. může a nemusí brát ohled na názor
EP, ten je pak o rozhodnutí jen informován
 Od Maastrichtu
 stanovisko EP musí být Radou respektováno, v podstatě je EP
roven Radě, obě instituce mají právo veta
 Návrh je zpracován EK a souběžně předložen Radě a EP
 Od jednotlivých stanovisek se pak odvíjí poměrně složitý
procedurální běh událostí
 Akty schválené touto procedurou jsou vydávány pod hlavičkou
EP a Rady a podepisují je předsedové obou institucí
 Používá se v oblasti volného pohybu pracovníků, podnikání,
služeb, vnitřního trhu, ochrany životního prostředí, ochrany
spotřebitele, výzkumu a dále v oblasti kultury, vzdělávání a
ochrany zdraví obyvatelstva.
 Procedura spolurozhodování se nazývá
řádným legislativním procesem
 Tato procedura je rozšířena prakticky na
všechny oblasti, kde Rada rozhoduje QMV
(40 nových oblastí)
Politické frakce v EP ve volebním
období 2019-2024
Politická frakce Zkratka
Počet
křesel
Poslanecký klub Evropské lidové strany (Křesťanských
demokratů)
EPP 187
Skupina progresivní aliance socialistů a demokratů v
Evropském parlamentu
S&D 148
Renew Europe Group ALDE 97
Identita a demokracie ID 76
Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance Greens/EFA 67
Evropští konzervativci a reformisté ECR 61
Skupina Evropských konzervativců a reformistů GUE/ NGL 39
Nezařazení poslanci NA 29
Celkem 705
Belgie 21 Malta 6
Bulharsko 17 Německo 96
Česká republika 21 Nizozemsko 29
Dánsko 14 Polsko 52
Estonsko 7 Portugalsko 21
Finsko 14 Rakousko 19
Francie 79 Řecko 21
Irsko 13 Rumunsko 33
Itálie 76 Slovensko 14
Kypr 6 Slovinsko 8
Litva 11 Španělsko 59
Lotyšsko 8 Velká Británie brexit
Lucembursko 6 Švédsko 21
Maďarsko 21 Celkem 705
Chorvatsko 12
 Dle občanství Evropské unie, mohou občané
kandidovat v členském státě, kde mají statut
rezidenta a nemusí tak mít občanství daného státu –
např.:
Jméno
Year (first
election)
Nationality
State of
election
Party
Anita Pollack 1989 Australian UK Socialist
AriVatanen 2004 Finnish France EPP
Bairbre de Brún 2004 Irish UK GUE
Bárbara Dührkop
Dührkop
1987 German Spain Socialist
Christine Crawley 1984 Irish UK Socialist
Daniel Cohn-Bendit 1999 German France Green
Daniel Stroz 2004 German Czech Republic GUE
Od voleb 2019 David Sassoli
 Od Maastrichtu
 Původem ze Skandinávie
 Řeší stížnosti občanů na postup evropských
institucí
 Je propojen s EP (v podstatě doplňuje jeho
kontrolní pravomoci)
 Zasahuje v případě „nesprávného úředního postupu“ =
veřejný orgán nejedná v souladu s pravidlem nebo
zásadou, které jsou pro něj závazné, tj. nepostupuje
podle zákona nebo nerespektuje zásady správného
úředního postupu nebo poruší lidská práva
 Nejen protiprávní postup, ale i porušení formálních či
neformálních zásad
 Případy šetří buď z vlastní iniciativy, nebo na základě
stížnosti ,která může být podána skrz EP, ale přímo i
občanem EU či FO nebo PO se sídlem či bydlištěm v EU a
to i přes internetový formulář
 nespravedlnost
 diskriminaci
 zneužití úřední pravomoci
 nedostatek informací nebo neposkytnutí
informací
 zbytečné průtahy
 nesprávné postupy
 Soudní dvůr EU+ všechny soudy v členských zemích
 Soudní dvůr EU se skládá z:
1. Soudní dvůr
2. TRIBUNÁL
 Soudní systém je v primárním právu vymezen v čl. 19
SEU, článcích 251 až 281 SFEU a také v protokolu o
statutu Soudního dvora EU
 založen v roce 1952 Smlouvou o založení ESUO
 sídlo v Lucemburku
 přezkoumává legalitu aktů orgánů EU
 zajišťuje, aby právní předpisy EU byly vykládány a uplatňovány
ve všech zemích EU stejně (na žádost vnitrostátních soudů)
 zajišťuje, aby členské státy a orgány EU jednaly v souladu
s požadavky evropského práva
 má pravomoc řešit právní spory mezi členskými státy EU, orgány
EU, podniky i fyzickými osobami.
 Celkem cca 15 tis. rozsudků
 27 soudců + 11 generálních advokátů
 řízení o předběžné otázce – národní soudy se dotazují jak
interpretovat a aplikovat ustanovení evropského práva
 řízení o porušení Smlouvy – zpravidla proti členských státům,
které neaplikovaly evropské právo
 řízení o prohlášení neplatnosti – zpravidla snaha o zrušení
legislativního aktu (např. směrnice), který odporuje
primárnímu právu nebo základním lidským právům
 řízení o nečinnosti – zpravidla proti institucím EU, které měly
přijmout nějaké rozhodnutí, ale neučinily tak
 přímé žaloby – podávají jednotlivci, společnosti či organizace
(kterým vznikla škoda) proti rozhodnutím EU nebo její
činnosti
 2 soudci z každé členské země
Zejména hospodářská soutěž:
 přímé žaloby podané fyzickými nebo právnickými osobami, které
směřují proti aktům orgánů Unie
 žaloby podané členskými státy proti Komisi
 Žaloby v oblasti státních podpor, ochranných obchodních opatření
apod.
 Žaloby o náhradě škody
 Ochranné známky
+ soudní spory zaměstnanců s institucemi EU (dříve řešil Soud pro
veřejnou službu, v roce 2016 byl však zrušen)
 Jejich posláním je poskytovat konzultační servis
a zajistit reprezentaci veřejných, profesních a
obchodních zájmů občanů a organizací na území
společného trhu v legislativním procesu
 Evropský hospodářský a sociální výbor
 Výbor regionů
Evropská
komise
Evropský
parlament
Rada
ROZHODNUTÍ
NÁVRH
SPOLUROZHODOVÁNÍ
KONZULTACE
KONZULTACEEHSV
V
R
 byl zřízen již Římskou smlouvou
 zastupuje zaměstnavatele, odborové svazy, zemědělce,
spotřebitele a další zájmové skupiny
 Předkládá jejich stanoviska a chrání jejich zájmy v politických
rozhovorech s Komisí, Radou a Evropským parlamentem
 EHSV tím tvoří spojnici mezi Unií a jejími občany, čímž v
Evropě podporuje existenci společnosti, která je ochotna k
větší spoluúčasti a integraci, a tím se stává demokratičtější
 nedílná součást rozhodovacího procesu EU=>třeba
ho konzultovat před přijetím rozhodnutí týkajících
se hospodářské a sociální politiky
 329 členů – počet zástupců z každé země EU
přibližně odráží počet jejího obyvatelstva
 Členové jsou nominováni vládami EU, pracují ale
politicky zcela nezávisle. Jsou jmenováni na 5-ti leté
funkční období, přičemž mohou být jmenováni
znovu (v současnosti je období 2015-2020, na
podzim bude obnova)
 Výbor se schází na plenárním zasedání
 založen v roce 1994 Smlouvou o Evropské unii
 poradním orgánem složeným ze zástupců
evropských regionálních a místních úřadů
 Potřeba jej konzultovat před rozhodnutím EU v
otázkách místní a regionální správy, jako je
regionální politika, životní prostředí, vzdělávání a
doprava
 Výbor má 329 členů
 Členy výboru jsou volení politici působící v rámci obecních či
regionálních úřadů, často představitelé regionálních správ
(primátoři či hejtmani)
 Jsou nominováni vládami EU, pracují ale politicky zcela
nezávisle
 funkční období pěti let s možností jejich opětovného
jmenování
 Musejí mít také mandát od úřadů, které zastupují, nebo jim
musejí být politicky odpovědní (za ČR to byl např. hejtman
Moravskoslezského kraje Jaroslav Palas, v současnosti je to
např. primátor hlavního města Praha Zdeněk Hřib)