1      STÁT – PRÁVNÍ STÁT, SOCIÁLNÍ  STÁT,  SOCIÁLNÍ  POLITIKA  STÁTU  A  SOCIÁLNÍ  ZABEZPEČENÍ

Studijní opora se ve své úvodní části věnuje obecným institutům sociálního zabezpečení, a to v navazující formě od vymezení pojmu sociální stát, sociální politika, sociální pojištění po sociální zabezpečení. Osvojení těchto pojmů je předpokladem pro výklad samotného práva sociálního zabezpečení jako samostatného odvětví práva.

Kapitola je věnována rozboru základních institutů sociálního zabezpečení, které je třeba si osvojit pro následné studium samotné problematiky práva sociálního zabezpečení,
a to :

-          právní stát,

-          sociální stát,

-          sociální politika státu,

-          sociální zabezpečení.

Stát, sociální stát, sociální politika státu, sociální zabezpečení

1.1    STÁT , PRÁVNÍ STÁT  A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ

Stát je organizované společenství lidí, žijících na určitém území.

Předpokladem  existence  právního  státu 
je  existence  státu  samotného

Současný stupeň rozvoje společnosti přináší s sebou změnu životních podmínek, zejména změnu způsobu práce a života. S těmito změnami narůstají sociální rizika pro jednotlivé občany, kvantitativně i kvalitativně. Pracovní úrazy, nemoci z povolání, autonehody, jiné úrazy způsobují škody na životě a zdraví občanů. V důsledku lékařské vědy a péče i změny životního stylu se prodlužuje lidský život, objevilo se relativně nové riziko ztráty zaměstnání a další sociální jevy. Stává se pak obtížným a často nemožným, aby jednotlivec nesl důsledky různých sociálních rizik nebo aby je nesl plně, a proto se na důsledcích těchto jevů podílí společnost, stát svou sociální politikou realizovanou (v největším rozsahu svou veřejnou správou), jejímž předmětem ovšem není jen nést důsledky rizik, ale též jejich prevence.

PRÁVNÍ  STÁT 

Žít ve společnosti jiných lidí je člověku geneticky dáno. Ve společnosti rozumem nadaných tvorů však nemůže jejich spolužití umožňovat jen existenci samu o sobě, ale zejména umožňovat vytváření obecně přijatelných

-          vtahů,

-         mechanizmů,

-         řídících procesů

usměrňujících  rozvoj  společnosti lidí a v jejím rámci i každého jedince. Z tohoto faktu vyplývá

Vnitřní vztahy, soubory mechanismů a řídících procesů každé organizované společnosti
se bytostně dotýkají i každého člověka jako člena této společnosti. Dotýkají se ho jak v jeho roli občana, tak i v jeho roli člena rodiny, zaměstnance, voliče, vlastníka, spotřebitele atd. Zmiňované vztahy, mechanismy a procesy se každého člověka dotýkají bezprostředně tím, že přímo či nepřímo ovlivňují a vymezují jeho jednání i jeho seberealizaci v rámci daného společenství lidí a jejich kvalitativní úroveň má nepochybně značný vliv
i na vztah občana k institucionalizované formě společenství, ve které žije. Jak je výše uvedeno je taková společnost v zájmu svého bezkonfliktního vývoje nucena předmětné vztahy, mechanizmy a procesy organizovat a řídit. V každé společnosti soustavně dochází k celé řadě rozporů mezi zájmy fyzických osob, právnických osob, sociálních skupin apod., a to jak mezi nimi samými, tak ve vztahu ke společnosti jako celku

To vyžaduje existenci takové funkční společnosti, ve které její jednotlivé subjekty mohou nerušeně v klidu a pořádku žít a současně uspokojovat své materiální  i kulturní potřeby. Neuspořádanost společenských vztahů mezi jejich subjekty, je proto nezbytné podle možnosti snižovat tak, aby ve společnosti byl udržován rovnovážný vztah (homeostáza).

Působit na snižování neuspořádanosti společenských vztahů je nejvýznamnější funkci práva v každém organizovaném společenství lidí, tedy ve státě.

Jsou-li společenské vztahy ve státě regulovány obecně přijatelným  právními prostředky hovoříme o existenci

PRÁVNÍHO   STÁTU

1.2    SOCIÁLNÍ STÁT

Jako sociální stát je označován stát, který usiluje o zajištění blahobytu či přesněji podmínek slušného žití pro své občany (welfare).

Vymezení pojmu „sociální států“ je  velmi obtížné a nepanuje o něm shoda,  když nemá ani jasné a jednoznačné teoretické vymezení. Tento stav je způsoben rozmanitostí podob sociálního státu.

 Sociální stát primárně usiluje o :

- ekonomické a občanů,

- omezení rozvoj.

Využívá k tomu nástrojů jako programy boje proti chudobě, zajišťování vzdělávání obyvatelstva,