3.4    PRÁVNÍ   VZTAHY SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

Klasicky se právní vztahy vymezují  jako společenské vztahy upravené objektivním prá-vem. V případě práva sociálního zabezpečení je definujeme jako

DEFINICE
 

„společenské vztahy upravené objektivním právem, jejichž vznik, změna a zánik jsou závislé na existenci, trvání a charakteru právem vymezených a předvídaných právních skutečností, zejména sociálních událostí“.

Právní vztahy sociálního zabezpečení  se vyznačují určitou vnitřní diferenciací. Kriteriem této diferenciace je opět povaha sociální události, jejíž existence představuje základní před-poklad  vzniku těchto vztahů.  V důsledku zmiňované diferenciace se jako samotný systém práva sociálního zabezpečení i právní vztahy sociálního zabezpečení vnitřně člení na stej-ném základě na několik  oblastí (subsystému – podle míry uplatnění sociální solidarity).
 a)  založené na pojistném principu,
 b)  založené na zabezpečovacím  principu,


 









3.5    PRAMENY  PRÁVA  SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ
Materiálním pramenem práva jsou podmínky života naší společnosti, jde o životní pod-mínky a uspokojování materiálních a kulturních potřeb občanů, kteří by se pro určitou so-ciální událost ocitli v tíživé sociální situaci.
Formálními prameny jsou právní normy, tedy objektivní právo. Jde o právo psané, tj. právní předpisy, vydané orgány státu. Jsou to zejména :
▪  předpisy ústavního pořádku
▪ mezinárodní smlouvy a úmluvy
▪ zákony
▪ nařízení vlády
▪ vyhlášky ústředních správních úřadů
▪ kolektivní smlouvy

Subjektivní právo na sociální zabezpečení patří mezi základní sociální práva , která je stát povinen realizovat. Tato práva jsou deklarována vnitrostátně předpisy ústavního pořádku
a mezistátně mezinárodními smlouvami a úmluvami. Mezi zásadní prameny práva sociál-ního zabezpečení řadíme  (viz. schéma a další výklad).










































3.5.1     MEZINÁRODNÍ  PRAMENY PRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPE-ČENÍ
ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ
Sociální práva jako významná součást celého komplexu lidských práv jsou předmětem nejen vnitrostátní regulace, ale i práva mezinárodního. Lidskými právy se zabývala přede-vším Charta OSN. Konkrétní výčet lidských práv však přinesla Všeobecná deklarace lidských práv přijatá rezolucí Valného shromáždění OSN dne 10. 12. 1948. K realizaci jejich cílů přispívají důležité úmluvy, např.
•    Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech
•    Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
Oba byly schváleny Valným shromážděním OSN v roce 1966. Naším státem pak byly ratifikovány a publikovány ve Sbírce zákonů č. 120/1976 Sb.
K sociálním právům, která jsou v Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech zakotvena, patří především:

a) rovná práva občanů bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politic-ké
a jiné názory, národnostní a sociální původ, majetek, narození či jiné postavení,

b) právo na práci, tj. právo každého na příležitost vydělávat si na živobytí svou prací, kte-rou
si svobodně vybere nebo přijme

c) právo každého člověka na spravedlivé a příznivé pracovní podmínky, které zajišťuje zejména odměna, která náleží jako minimum všem pracovníkům,

d) právo na spravedlivou mzdu a stejnou odměnu za práci stejné hodnoty bez jakéhokoli rozlišování, zvláště ženám mají být zaručeny pracovní podmínky ne horší než mají muži,
se stejným platem a za stejnou práci,

e) právo každého na vytváření odborů a právo připojovat  se k odborům podle vlastního výběru podléhající pouze stanovám odborové organizace k uplatňování a ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů, právo odborů na svobodnou činnost, právo na stávku,

f) právo na zabezpečení při dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz, právo matek na zabezpečení v těhotenství a mateřství, právo na zabezpečení v případě invalidity, ve stáří, při smrti živitele i právo na pomoc při výchově dětí v rodině.





RADA EVROPY

Pramenem je zejména Evropská sociální charta Rady Evropy, která byla přijata Radou Evropy v roce 1961 s účinností od roku 1965. Publikována byla pod č. 14/2000 Sbírky mezinárodních smluv.
Vedle zmiňovaných pramenu OSN a Rady Evropy patří k mezinárodním pramenům  prá-va sociálního zabezpečení dále např.
EVROPSKÁ UNIE
V případě EU je třeba zmínit zejména Chartu základních práva EU, která zahrnuje, mimo jiné, i níže uvedená ustanovení s dopady do sociálního zabezpečení.




























Vedle  uváděné Charty jsou vydávány i nařízení a směrnice EU s dopadem do práva SZ.





3.5.2      VNITROSTÁTNÍ  PRAMENY PRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

LISTINA PRÁV A SVOBOD




















Uvedená ústavně vymezená základní sociální práva jsou následně rozvedena a rozpravo-vána v následně uváděných nejvýznamnějších předpisech prvotních a podzákonných právních předpisech  regulujících právo sociálního zabezpečení..
























































PŮSOBNOST  PRÁVA  SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČE-NÍ











Číslo předpisu    Aktuální znění    Název

V zákonech upravujících jednotlivé subsystémy sociálního zabezpečení je zpravidla stano-vena:
- forma zabezpečení
- osobní rozsah
- věcný rozsah
- podmínky vzniku a trvání nároků
- způsob a úroveň zabezpečení
- způsob financování
- správa a řízení.
Podzá-konné právní předpisy
Úprava konkrétních podrobností bývá stanovena příslušným vládním nařízením nebo vy-hláškou příslušného ministerstva.  
Všechny výše uvedené základní předpisy práva sociálního zabezpečení mají samostatné postavení a nelze je považovat za předpisy obecné. Obecným předpisem ve vztahu
k právu sociálního zabezpečení není také zákoník práce, i když obsahuje některé zásady shodné se zásadami práva sociálního zabezpečení. Správní právo může být použito pouze v ustanoveních o správním řízení tam, kde není postup v řízení upraven předpisy sociálního zabezpečení jinak.


3.6    PRÁVNÍ  SKUTEČNOSTI   V  PRÁVU  SOCIÁLNÍHO  ZA-BEZPEČENÍ
Jak bylo uvedeno právní vztahy vznikají, mění se a zanikají jako následek určitých
-    společenských a
-    přírodních jevů,
se kterými právo takové následky spojuje. Takové právně závazné jevy se nazývají práv-ními skutečnostmi. Bývají také definovány jako „skutečnosti, které na základě zákona  působí právní následky“. Vznik právních vztahů je tak  vázán na to, že nastane některá právní skutečnost. Jen zcela výjimečně může  vzniknout právní vztah přímo ze zákona.
Obdobně i v právu sociálního zabezpečení dochází  ke vzniku, změnám a zániku právních vztahů  na základě právních skutečností. V právu sociálního zabezpečení však vždy nebý-vá podmínkou  jen jediná právní skutečnost, nýbrž soubor  takových  podmínek, které dohromady vytvářejí právní skutečnost vedoucí ke vzniku právního vztahu sociálního za-bezpečení (hovoříme o složených právních skutečnostech).

PŘÍPADOVÁ STUDIE
 
Pro přiznání  podpory v nezaměstnanosti Úřadem práce  je podmínkou :
-    neexistence pracovně právního vztahu,
-    přihláška do evidence uchazečů o zaměstnání,
-    minimální délka předchozího zaměstnání,
-    žádost o poskytnutí podpory a
-    nezabezpečení starobním důchodem.

Ke vzniku  nároku na výplatu starobního důchodu je podmínkou :
-    naplnění doby důchodového  pojištění,
-    dosažení  věku,
-    podání žádosti



Vznik, změna nebo zánik některých právních vztahů v sociálním zabezpečení, je tak ob-vykle podmíněn existencí několika jednotlivých právních skutečností, přičemž následky vznikají až splněním poslední z nich.
Jinou situaci je, když ke vzniku nároku  postačila jediná právní skutečnost a naplněním další se pouze zvýší výše plnění, z již existujícího důvodu vyvolaného původní právní sku-tečnosti.
PŘÍPADOVÁ STUDIE
 

V případě sociálního příplatku je prvotní právní skutečnosti nedostatečný příjem rodiny  s nezaopatřeným dítětem. Stupeň zdravotního postižení je další právní skutečnost, která však nemá za následek vznik určitých nových práv, ale pouze poskytování stávající dávky ve vyšší výměře.







Za ojedinělý je v praxi práva sociálního zabezpečení ,  oproti výše uvedenému,  nutno  označit vznik práv a povinností subjektů tohoto práva přímo ze zákona (ex lege), bez naplnění jakékoliv další podmínky. Nicméně i takové případy  zde existují.
PŘÍPADOVÁ STUDIE
 

Podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpi-sů (§ 2 odst. 1 písm. a)) vzniká  účast ve zdravotním pojištění  pro všechny osoby  s  trva-lým pobytem  na území České republiky narozením. Jiné než zákonné  podmínky zde není.  

Z uvedeného vyplývá, že právo sociálního zabezpečení zakotvuje vznik práv a povinností
v právních vztazích, většinou podmíněně (pobyt na území ČR, narození). Bez podmíně-nosti  je tomu tak poměrně zřídka. Vznik práv a povinností je tak vázán na existenci sku-tečností uvedených v hypotéze právní normy. Nejedná se tedy o libovolné právní skuteč-nosti, ale na skutečnosti výslovně v zákoně uvedené, které můžeme podle závislosti na vůli subjektu a projevu této vůle dělit na právní jednání a protiprávní stavy (které objektiv-ní právo zakazuje – reprobuje / viz. přednášky občanské právo).

Právní jednání můžeme rozlišovat na soukromoprávní jednání (právní úkony jednostranné nebo dvoustranné), které ovšem pro právo sociálního zabezpečení nejsou typické. Nanej-výše bychom mohli např. podání žádosti o přiznání dávky ze systému státní sociální pod-pory považovat za jednostranný soukromoprávní akt. Takový právní úkon však není jedi-nou právní skutečností zakládající práva a povinnosti. Zpravidla je v právu sociálního za-bezpečení zapotřebí, aby nastala ještě další skutečnost, kterou je sociální událost. Zde zcela převažuje právní jednání v podobě veřejnoprávního jednání, tj. vydání individuální-ho právního  aktu. Jedná se o akty aplikace práva státních nebo samosprávných orgánů. Základním znakem těchto rozhodnutí je jejich konstitutivní povaha, kdy dochází ke vzni-ku, změně nebo zániku práv a povinností.
PŘÍPADOVÁ STUDIE
 

Veřejnoprávní jednáním je konstitutivní (zakládající) rozhodnutí poskytovatele sociální péče  o poskytnutí určitého plnění (proplácení dávek).



Veřejnoprávní rozhodnutí i v oblasti práva sociálního zabezpečení  členíme na :
▪ hmotněprávní (zakládají, mění nebo ruší práva nebo povinnosti)
▪ procestněprávní (vydávána v průběhu rozhodovacího procesu – řízení,  např. usnesení
o přerušení řízení).
Právní skutečností, které vznikají nezávisle na vůli subjektů a s kterými je spojen vznik, změna nebo zánik práv a povinností, jsou právní události. V právu sociálního zabezpečení je nazýváme sociálními událostmi.