1      prvky  právních  vztahů  práva  sociálního zabezpečení

Po osvojení si problematik vzniku, změn a zániku právních vztahů sociálního zabezpečení podle předchozí kapitoly je dále věnována pozornost prvků předmětných právních vztahů. Za situace, že právo sociálního zabezpečení je regulováno velmi rozsáhlou škálou právních předpisů, jak bylo výše uvedeno, je kapitola zaměřená víceméně na zobecnění uváděných prvků.

K znakům každé samostatné právní disciplíny, mimo jiné, patří též určení jejího

-          předmětu,

-          obsahu,

-          subjektu.

Kapitola je věnována rozboru těchto prvků v právu sociálního zabezpečení.

Odvětví práva, subjekty, fyzické osoby, právnické osoby, pojištěnec, pojistitel, oznamovatel, obsah, objekt, předmět

Vnitřní struktura právních vztahů sociálního zabezpečení je tvořena jeho prvky, kterými jsou

1.1    SUBJEKTY  PRÁVNÍCH  VZTAHŮ  PRÁVA SOCIÁLNÍHO  ZABEZPEČENÍ

„Subjektem právních vztahů sociálního zabezpečení jsou nositelé práv a povinností, které jsou obsahem těchto vztahů.

Subjekty, tedy nositeli práv a povinností v sociálním zabezpečení je možno strukturovat způsobem uvedeným v následujícím obrazci.

Právní postavení subjektů vztahů sociálního zabezpečení je závislé na právní úpravě právní subjektivity. Ta je dána dvěma základními  právními skutečnostmi,  které se váží k fyzickým  a právnickým  osobám a jsou vymezeny obecně občanským zákoníkem. Těmito skutečnostmi   jsou :

Právní subjektivita vymezena oběma uváděnými právními skutečnostmi je samozřejmě typická i pro subjekty právních vztahů sociálního zabezpečení. Výše uváděné základní i další subjektů práva sociálního zabezpečení jsou ve svém souhrnu právnickými nebo fyzickými osobami, u nichž rozlišujeme jak právní osobnost, tak svéprávnost.

.

Je třeba zohlednit, že oproti právní subjektivitě právnických osob práva sociálního zabezpečení, není právní úprava právní subjektivity fyzických osob sociálního zabezpečení shodná pro všechny vztahy sociálního zabezpečení. Zejména vznik a zánik právní osobnosti
a svéprávnosti těchto osob neupravují jednotlivé právní přepisy sociálního zabezpečení dílčí jednotně. Je to dáno tím, že každý subsystém práva sociálního zabezpečení má specifický charakter, a to zejména z hlediska povahy řešené sociální události a jejího dopadů na život cílových fyzických osob.  V právních předpisech práva sociálního zabezpečení je možno vymezit tři způsoby řešení problematiky právní osobnosti a svéprávnosti fyzických osob, a to:

▀ Originární, která představuje samostatnou právní úpravou nezávislou na jiných právních předpisech či právních odvětvích.

▀ Subsidární, kdy předmětný právní předpis právní odkazuje na jinou, již dříve formulovanou  právní úpravu (např. občanskoprávní nebo pracovněprávní).

▀ Analogická (per analogiam) tj. použitím právní úpravy obsažená v jiném právním předpise, ale nikoli na základě přímého odkazu, nýbrž na základě podobnosti, sepětí
a příbuznosti s jinými právními vztahy příslušného systému (příbuznost právních vztahů).

1.1.1    PRÁVNÍ  OSOBNOST   A  SVÉPRAVNOST  PODLE  OBČANSKÉHO  ZÁKONÍKU

Základní vymezení osob a jejich právní způsobilosti jsou obecně upraveny v občanském zákoníku[1], a toto vymezení přejímají zvláštní právní předpisy, vč. právních předpisů sociálního zabezpečení. Osoby zákoník rozlišuje jako  fyzické  a právnické.                                                                                                                              

1.1.2    VZNIK A ZÁNIK PRÁVNÍ OSOBNOSTI

Právní osobnosti je nadán subjekt, který má práva a povinnosti[2].      

◙ Vznik právní osobnosti

F Fyzická osoba je právní osobností od okamžiku narození (výjimečně početí).

F Právnická osoba je právní osobnosti od okamžiku svého vzniku (zápisem do veřejného rejstříku.

◙ Zánik právní osobnosti

F Fyzická osoby :

• smrtí;
• prohlášením člověka za mrtvého;

F Právnická osoby :

• výmazem z veřejného rejstříku.

Omezení  svépravnosti  fyzické osoby

Podle platné právní úpravy lze člověka ve svéprávnosti pouze omezit (nikoli úplně zbavit) a to tehdy pokud by  mu hrozila újma a nelze-li mu pomoci jinak (např. podpůrcem či zastoupením členem domácnosti). Nepůjde člověka omezit ani  v běžných činnostech každodenního života.

Soud musí určit konkrétní rozsah omezení, např.

Obecné způsoby právního zastoupení (při absenci nebo omezení svépravnosti)

Právní předpisy sociálního zabezpečení většinou vylučují možnost přijetí dávkového plnění zástupcem na základě plné moci. Specifickým institutem je zvláštní příjemce. Jeho základním smyslem je zajistit, aby dávkové plnění bylo použito ve prospěch oprávněného.

Právnické osoby jednají :

1.1.3    PRÁVNÍ  OSOBNOST  FYZICKÝCH  OSOB  V PRÁVNÍCH VZTAZÍCH SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

Podle zákona o sociálním zabezpečení vzniká právní osobnost  v právních vztazích sociálního zabezpečení narozením a zaniká smrtí, případně prohlášením za mrtvého (§ 4 odst. 1 zák. 100/1988 Sb.).

V sociálním zabezpečení se rozlišuje osobní rozsah sociálního zabezpečení, který je chápán jako okruh osob, jimž může vzniknout nárok na dávky sociální zabezpečení, resp. jako okruh osob, které se při splnění dalších právních skutečností mohou stát subjekty sociálního zabezpečení. Z toho vyplývá, že i když způsobilost k právům a povinnostem vzniká narozením a zaniká smrtí, přesto je okruh subjektů omezen v některých organizačně právních systémech. Nejširší rozsah mají tyto právní vztahy sociálního zabezpečení

- právní vztahy vznikající při poskytování léčebně preventivní péče,

- právní vztahy vznikající při poskytování služeb a dávek sociální péče

- právní vztahy vznikající při poskytování rodičovského příspěvku.

Naproti tomu jen na ekonomicky činné obyvatelstvo (případně na jeho rodinné příslušníky), ovšem s jistými výjimkami, jsou omezeny právní vztahy nemocenského pojištění
a důchodového pojištění

Specifickými rysy se vyznačuje právní úprava právní osobnosti osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). Hmotně právní podmínky výkonu samostatné výdělečné činnosti jsou upraveny v jiných předpisech, na které předpisy sociálního zabezpečení odkazují (dosažení určitého věku, vzdělání v konkrétním oboru).

Vznik právní osobnosti.

V právních vztazích důchodového pojištění a sociální péče je samostatná právní úprava zakotvená v právních předpisech tohoto subsystému. V zásadě se neliší od občanskoprávní úpravy, protože vzniká narozením. Na rozdíl od občanského práva však ve vztazích důchodového pojištění a sociální péče právní subjektivitu nemá nasciturus. V důchodovém pojištění ani v sociální péči neexistuje žádný dávkový nárok, jehož subjektem by nasciturus byl. Právní úprava přechodu nároku je založena na speciální sukcesi, podle níž v případě smrti oprávněného náleží výplata částek nevyplacených do okamžiku smrti subjektům taxativně v právním předpise vyjmenovaným. Pouze pokud je použití této speciální úpravy vyloučeno, použije se princip obecné sukcese, což znamená právní úpravu dědění. Proto, aby se právní postavení nascitura nezhoršilo, použije se analogie.

V právních vztazích veřejného zdravotního pojištění a státní sociální podpory vzniká právní osobnost rovněž narozením. Právní předpisy o veřejném zdravotním pojištění směřují k vymezení vzniku účasti na pojištění, nikoli ke vzniku právní subjektivity. Právě v těchto vztazích je vznik právní osobnosti narozením jasný a nepochybný, protože celá řada nároků z těchto systémů vzniká bez ohledu na věk a způsobilost k právním úkonům. U veřejného zdravotního pojištění platí tento závěr téměř bez výjimky. Úprava právní osobnosti v těchto vztazích se nejvíce podobá úpravě občanskoprávní.

V právních vztazích nemocenského pojištění je situace složitější, právní předpisy řeší právní osobnost pouze u osob samostatně výdělečně činných. Na ostatní subjekty se uplatňuje per analogiam úprava zákoníku práce, a to jak pro fyzické osoby jako zaměstnance, tak i na zaměstnavatele.

U zaměstnanců vzniká právní způsobilost zásadně dosažením 15 let věku, při současném ukončení základní školní docházky. Právní předpisy nemocenského pojištění neznají žádný dávkový nárok, který by mohl předcházet vzniku právní subjektivity před tímto věkem. Co se týče přechodu nároku po zaměstnanci, předpisy nemocenského pojištění obsahují zvláštní pravidlo o nástupnictví, které je založeno na taxativním výčtu subjektů. Použití obecné sukcese nepřichází v úvahu, nelze však vyloučit použití principu per analogiam, protože zákoník práce například neřeší vznik způsobilosti u jiných osob (například pozůstalých).

Na vznik právnické osobnosti fyzické osoby zaměstnavatele se rovněž použije analogicky zákoníku práce, zde však právní osobnost vzniká narozením a připouští se sukcese
v případě právní události – smrti zaměstnavatele fyzické osoby.

Součástí sociálního pojištění jsou právní vztahy pojistného, které dále dělíme na                    - pojistné na sociální zabezpečení a na                                                                                               - pojistné na veřejné zdravotní pojištění.

Pojistné na sociální zabezpečení obsahuje pojistné na nemocenské a důchodové pojištění
a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Subjektivita se zde řídí definováním osobníhoa věcného rozsahu věcné povinnosti. Osobní rozsah určuje okruh subjektů, na které se vztahuje povinnost z pohledu hmotného práva (poplatník). Věcný rozsah směřuje k základu, ze kterého se pojistná povinnost stanoví (např. vyměřovací základ). U fyzických osob jde většinou o subjekty pracovněprávního vztahu (zaměstnanci, zaměstnavatelé)
 a o OSVČ. Věcný rozsah je určován výdělečnou aktivitou subjektů (zaměstnanec, OSVČ). Ve vztazích pojistného vzniká zaměstnanci i zaměstnavateli právní subjektivita stejně jako u vztahů nemocenského pojištění. To platí i o té části pojistného, která představuje pojistné na důchodové pojištění, kde je rovněž vznik pojistné povinnosti spojen
s pracovně právní úpravou. Pouze u dobrovolné účasti na důchodovém pojištění vzniká právní osobnost stejně jako u vztahů důchodového pojištění – narozením.

U zdravotního pojištění vychází právní subjektivita ve vztazích pojistného z definice osobního a věcného rozsahu. Fyzické osoby – většinou zaměstnanci a zaměstnavatelé
a osoby, jejichž účast na zdravotním pojištěním je spojena s podmínkou trvalého pobytu, což znamená, že osobní rozsah je tu o něco širší než u pojistného na sociální zabezpečení. Tomuto širšímu rozsahu odpovídá i rozsah věcný, protože vznik pojistného vztahu tu – na rozdíl od sociálního zabezpečení – není omezen jen na výdělečné aktivity.

Zánik způsobilosti.

Způsobilost zaniká ve většině případů smrtí. Není tomu tak ve všech vztazích. Platí to
na vztahy nemocenského pojištění, veřejného zdravotního pojištění, pojistného na sociální zabezpečení, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a státní sociální podpory.
Jiná je úprava u důchodového pojištění a sociální péče (pomoci), kde je úprava speciální, od občanského práva poněkud odlišná. Tak ve vztazích důchodového pojištění a sociální péče (pomoc) zaniká smrtí nebo prohlášením za mrtvého.

1.1.4  svéprávnost   fyzických osob v právních vztazích sociálního zabezpečení  (procesní způsobilost)

Svéprávnost je schopnost v právních vztazích sociálního zabezpečení nabývat práv
a brát na sebe povinnosti, které jsou obsahem těchto vztahů (procesní způsobilost).

Vzniká v sociálním zabezpečení obecně  dovršením 16. roku věku (§ 4 odst. 2 zák. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Právní úprava svéprávnosti však není jednotná, rozdíly jsou především ve vzniku způsobilosti. I zde platí tři základní modely právní úpravy (vlastní - samostatná, subsidiarita, analogie).

Důchodové pojištění

Vlastní úpravu obsahují předpisy důchodové pojištění, a to

● obecnou, podle které vzniká svéprávnost fyzických osob dosažením zletilosti (dosažením
18 let věku nebo uzavřením manželství před dovršením tohoto věku).

● speciální, která platí v případě uplatnění nároku na plný nebo částečný invalidní důchod. Zde se přihlíží k charakteru dávek, k naplnění podmínek vyžadovaných pro dávkové plnění.

Sociální péče

Ve vztazích sociální péče (pomoci) vzniká svéprávnost dovršením 16. roku věku.

Nemocenské pojištění

Ve vztazích nemocenského pojištění je to podobné jako u právní subjektivity – normy upravující vztahy nemocenského pojištění upravují svéprávnost pouze
u OSVČ, která vzniká zásadně dosažením věku 16 roků. Musí však být naplněny podmínky, které zvláštní předpisy pro vznik této způsobilosti, případně pro vznik právní subjektivity, vyžadují. Což znamená, že ke vzniku svéprávnosti může dosažením 16 roků věku dojít jen výjimečně.

Pracovněprávní vztahy

U subjektů pracovněprávních vztahů se analogicky použije úprava zákoníku práce. Právní úprava účasti na nemocenském pojištění je na pracovněprávní úpravě přímo závislá (trvání zaměstnání). Svéprávnost zaměstnance vzniká ve vztazích nemocenského pojištění zásadně dosažením věku 15 let, při současném ukončení základní školí docházky. U fyzické osoby zaměstnavatele, až na výjimky dosažením 18 let věku.

Veřejné zdravotní pojištění

Právní předpisy upravující vztahy veřejného zdravotního pojištění ustanovení o svéprávnosti neobsahují. V řadě případů se však zabývají výkonem práv a povinností
z těchto vztahů vyplývající zákonným zástupcům nezletilých osob a osob zbavených způsobilosti k právním úkonům.  U vztahů pojistného  na sociální zabezpečení a na veřejné zdravotní pojištění (VZP) se svéprávnost řídí stejnými pravidly jako
u právní osobnosti, tzn. Vymezením osobního a věcného rozsahu pojistné povinnosti.
V případě subjektů pracovněprávního vztahu vzniká svéprávnost ve stejný okamžik jako
u nemocenského pojištění (zaměstnanec dosažením 15 let, zaměstnavatel dosažením 18 let). U OSVČ vzniká zásadně dosažením zletilosti (18 let). U pojistného na VZP se analogicky použije občanskoprávní úprava, tedy vzniká zletilostí.

Státní sociální podpora

U státní sociální podpory je svéprávnost upravena samostatně v ZSSP, a to jako procesní způsobilost. S ohledem na odkaz na občanskoprávní úpravu lze dovodit, že vzniká
i v těchto vztazích dosažením zletilosti. Zvláštní úprava se týká řízení o dávkách rodičovského příspěvku a porodného. V tomto řízení má právo jednat i nezletilý rodič (starší 16 let. Vzhledem k tomu, že v tomto speciálním případě může nezletilý rodič starší 16 let
v řízení o dávce samostatně jednat a dávku přijímat, disponuje fakticky i způsobilostí k právním úkonům.

Deliktní způsobilost (viz dále Odpovědnost v právu SZ)

Způsobilost k protiprávním jednáním nebo opomenutím (deliktní způsobilost, čili povinnost nést právní důsledky svého protiprávního jednání)  není v právu sociálního zabezpečení upravena a je třeba pro vymezení tohoto pojmu použít (per analogiam iuris) trestního zákona. Tato otázka má význam například v souvislosti s povinností vrátit přeplatek
na dávkách. Způsobilost k protiprávním úkonům má v právu sociálního zabezpečení nezávisle na věku či duševní poruše ten,

-  kdo je schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky                                            -  kdo v daném okamžiku uvedené schopnosti neměl, jestliže se však do stavu, v němž     není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, uvedl vlastní vinou.

Zastoupení

S právní úpravou svépravnosti souvisí i institut zastoupení. Zákonné zastoupení řeší postavení fyzické osoby, která nedisponuje svépravnosti (nesplnila podmínky stanovené předpisem, byla způsobilosti zbavena nebo byla její způsobilost omezena). V případě nedostatku věku jsou zákonnými zástupci rodiče, v ostatních opatrovník stanovený soudem.

Právní předpisy sociálního zabezpečení většinou vylučují možnost přijetí dávkového plnění zástupcem na základě plné moci. Specifickým institutem je zvláštní příjemce. Jeho základním smyslem je zajistit, aby dávkové plnění bylo použito ve prospěch oprávněného.

1.2    OBSAH  PRÁVNÍCH VZTAHŮ  SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

Obsahem práva sociálního zabezpečení  při úpravě uvedených vztahů  je právně reglementovat zejména  

-          právní režim vzniku právních poměrů sociálního zabezpečení,

-          obecné právní postavení subjektů vztahů,

-          charakter stanovení práv a povinností,

-          způsob ochrany práv a

-          prostředky zabezpečující plnění povinností.

Z uvedeného je možno dovodit definíční ustanovení, podle kterého jsou

obsahem právních vztahů  práva a povinnosti subjektů, takže                                                    obsahem právních vztahů sociálního zabezpečení jsou práva a povinnosti subjektů těchto vztahů.

Tato práva a povinnosti mají buď materiální nebo procesní charakter. Právo sociálního zabezpečení se ovšem vyznačuje poměrně úzkým sepětím své hmotněprávní a procesní úpravy. Obojí je velmi úzce svázáno. Je tomu tak v případech kdy nejen samotné rozhodnutí o dávce, ale i splnění podmínek nároku na dávku  je spojeno s realizaci procesního úkonu. Tak je tomu např. v případě přiznání starobního důchodu podle zákona o důchodovém pojištění (§ 31). Stejná situace nastává   u povinnosti oznamovacího a ohlašovacího charakteru, které stanoví předpisy práva sociálního zabezpečení. Tyto povinnosti mají procesní povahu, přičemž právní důsledky  nesplnění stanovených povinností  zakládají odpovědnostní vztah, jehož obsahem jsou hmotná práva a povinností.

Hmotněprávní stránka:

■ Základní povinností fyzické osoby je splnění podmínek dávkového nároku.  Tomu  

   odpovídá oprávnění orgánu SZ splnění těchto podmínek vyžadovat

■ Základním právem fyzické osoby je nárok na dávku a na poskytnutí dávkového

   plnění, a to po splnění všech zákonných podmínek. Tomu odpovídá povinnost 

   orgánu sociálního zabezpečení   takové plnění poskytnout.

             ■ V právních vztazích prvého subsystému sociálního zabezpečení, tj. sociálního

    pojištění, přistupuje na straně fyzické osoby plnění pojistné povinnosti. Tomu

    odpovídá  oprávněním orgánu sociálního zabezpečení přijímat toto plnění.

Procesní stránka:

■ Procesním právem účastníka řízení je především jeho právo uplatnit nárok, podat

   žádost, uplatnit opravný prostředek. Tomuto právu odpovídá povinnost orgánu     

   sociálního zabezpečení reagovat na podání podle příslušné procesní úpravy.

Právo a nárok

Takřka ve všech právních odvětvích se uplatňují pojmy právo a nárok.  Vlastní význam
a náplň těchto pojmů jsou poněkud odlišné v soukromém právu (zejména občanském) na straně jedné  a v právu sociálního zabezpečení na straně druhé.  V občanském právu se pod pojmem subjektivního práva, resp. oprávnění rozumí zásadně jedná složka obsahu právního vztahu a pod pojmem nároku  vynutitelnost takového subjektivního práva soudem. Oproti tomu v právu sociálního zabezpečení se nárokem rozumí splnění hmotněprávních podmínek, které jsou právními předpisy o sociálním zabezpečení stanoveny pro přiznání dávkového plnění.

Nárok na dávku a nárok na výplatu dávky

Právní předpisy na úseku sociálního zabezpečení rozlišují mezi nárokem na dávku a nárokem na výplatu dávky. Tato diferenciace je významná zejména u dávek spojených
s peněžitým plněním, protože pouze u takových dávek lze hovořit o výplatě. U dávek, kde plnění má věcnou povahu, lze rozlišovat mezi nárokem na dávku a jejím faktickým poskytnutím.

Nárok na dávku tedy znamená splnění hmotněprávních podmínek pro její přiznání.         Nárokem na výplatu dávky se rozumí splnění podmínek pro poskytnutí dávkového plnění peněžní povahy.

Splnění podmínek nároku na výplatu dávky předpokládá zejména existenci samotného nároku, nárok na výplatu je pak spojen s dalšími podmínkami, z nichž nejčastější je podání žádosti. Důsledky spojené s posouzením otázky nároku na dávku a nároku na výplatu dávky nemusí nastat ve stejném okamžiku (dávky důchodové). Rozhodnutí, kterým je nárok na dávku přiznán, zpravidla současně zakládá i nárok na výplatu této dávky. To však neplatí bezvýjimečně (viz výklad  k jednotlivým subsystémům).

Právo sociálního zabezpečení však zejména vymezuje sociální události, které vyvolávají plnění ze sociálního zabezpečení. Pod pojmem  sociální událost tak chápeme událost právem uznanou, tedy událost, s níž právo spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, pomocí jichž lze předejít, zmírnit nebo překonat tíživou životní situaci způsobenou takovou událostí.

Právo sociálního zabezpečení má velmi úzké vztahy k jiným právním odvětvím, zejména k právu pracovnímu a správnímu, které upravuje některé procesy při realizaci práva sociálního zabezpečení. Svou povahou náleží do sféry práva veřejného, i když vykazuje určité soukromoprávní rysy.

1.3    PŘEDMĚT (objekt)   PRÁVNÍCH  VZTAHŮ  SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

Předmětem a objektem právní úpravy práva sociálního zabezpečení je právně relevantní chování lidí ve společenských vztazích vznikajících při sociálním zabezpečení a konkrétní dávkové plnění, k němuž směřuje chování subjektů právního vztahu, tj. při

● poskytování preventivní a léčebné péče,

● zabezpečení v dočasné pracovní neschopnosti,

● zabezpečení dlouhodobé a trvalé pracovní neschopnosti,

● zabezpečení těhotných žen, matek a novorozenců,

● zabezpečení výchovy a výživy děti v rodině,

● zabezpečení ve stáří,

● zabezpečení při ztrátě živitele,

● zabezpečení sociálně potřebných občanů.

Okruh dávek a služeb, na které vzniká nárok nebo které mohou být poskytnuty občanům v právních vztazích sociálního zabezpečení, se označuje jako věcný rozsah sociálního zabezpečení.

Dávky a služby můžeme rozlišovat .

Ø  podle toho, zda občanovi na ně vzniká nárok či nikoliv na obligatorní a fakultativní, 

Ø   plnění je buď peněžité (dávky) nebo věcné (služby) povahy.
O který druh plnění půjde, je odvislé od charakteru sociální události, na niž je závislý vznik daného vztahu sociálního zabezpečení. Ve vztazích nemocenského a důchodového zabezpečení  se jedná o plnění peněžité, kdežto  ve vztazích státní sociální podpory a sociální péče o plnění věcné nebo peněžité. Z povahy sociálních událostí, které zakládají vztahy veřejného zdravotního pojištění či sociálních služeb  pak vyplývá, že předmětem těchto vztahů je plnění věcné.

Ø   podle délky doby výplaty dávek rozlišujeme jednorázové a opakující se.

Chování subjektů je velmi úzce spjato s výkonem práv a s plněním povinností, které jsou obsahem právních vztahů sociálního zabezpečení. Realizuje se pak prostřednictvím různých hmotněprávních nebo procesních úkonů. 

Hmotněprávními úkony jsou ty, které směřují ke splnění podmínek nároku na dávku, například plnění pojistné povinnosti.

Procesními úkony jsou např. žádost nebo podání opravného prostředku.

Kapitola je věnována výkladu jednotlivých prvků práva sociálního zabezpečení, obsahu, předmětu a zejména pak subjektů z hlediska jejich vzniku a zániku právní osobnosti
a svéprávnosti obecně a v právu sociálního zabezpečení. Obsahuje jeden až dva krátké odstavce, kterými shrneme právě probranou látku.