1      financování  sociálního  zabezpečení

Náklady na sociální zabezpečení tvoří zásadní část státních rozpočtů všech sociálních států. Další pojednání je proto věnováno obecným koncepcím financování sociálního zabezpečení, včetně jejich historických aspektů, jakož i financování konkrétních součásti sociálního zabezpečení v České republice

Kapitola směřuje k umožnění osvojení si

-          historického vývoje financování sociálního zabezpečení,

-          současného institucionálního členění koncepci financování,

-          rozdílů mezi koncepcemi,

-          způsobu financování jednotlivých části sociálního zabezpečení apod.

Koncepce financování, druhy financování, státní, soukromé, zprostředkované, Beveridgovský model, Bismarckovský model, Etatistický model, vzájemnost, solidarita rovnost.

1.1    HISTORICKÉ  I  SOUČSNÉ  OBECNÉ  MODELY  A  KONCEPCE  FINANCOVÁNÍ

Na základě abstrakce historického vývoje lze identifikovat tři historické modely financo- vání systémů sociálního zabezpečení.

FBismarckovský model  (Otto von Bismarck, německý říšský kancléř, 1883)

ú  orientace na  zaměstnanecký poměr a rozdělení osob do skupin podle jimi vykonávané činnosti (dělník, zaměstnanec, úředník)

ú  financování z pojistného (placeného zaměstnavateli i zaměstnanci a s pomoci státních příspěvků).

FBeveridgovský model (1942, ekonom lord Beveridge) vychází z principu, že

     každý člen společnosti má právo na základní zabezpečení v nemoci, ve stáři  

      apod.

ú  předpokládá stejné základní potřeby u každého lidského jedince

ú  orientace na určitý minimální standard paušálně poskytovaný

ú  financování ze stejného základního pojistného a z daňových prostředků.

FEtatistický model (SSSR)

ú  ideologický záměr široce a autoritativně pojaté péče státu o sociální záležitosti

ú  pevně začleněn do systému národního hospodářství

ú  financuje navenek stát prostřednictvím daně z příjmu, tím však současně  fakticky podstatnou část nákladů nesly podniky

ú  pro všechny zaměstnance účast v systému povinná, tím dosaženo značně vysokého stupně pokrytí.

V současnosti existují fakticky tři koncepce financování sociálního zabezpečení podle zajišťující instituce (institucionální členění koncepcí financování) :

F státní

ú  financuje stát sám (skrze státní správu – orgán)

ú  stát přejímá hlavní zodpovědnost za občana

Fsoukromá

ú  soukromé instituce

ú  akcent na zodpovědnost občana

ú  stát stanoví pouze rámcová pravidla fungování soukromých systémů

Fzprostředkovací

ú  kdy stát vytváří zabezpečující nástroje (např. povinné sociální pojištění)

ú  zabezpečující instituce stojí mezi státem a občanem

Možné jsou i systémy vytvářené zaměstnavateli (jde pak o doplňkové zabezpečení).

Rozdíl mezi státním financováním a financováním prostřednictvím sociálního pojištění

Ve státním systému občan odvádí státu daně do státní pokladny, odkud se na základě parlamentem schváleného rozpočtu vyplácejí dávky sociálního zabezpečení.

V sociálním pojištění občan povinně pojišťuje sám sebe pro případ budoucí pojistné (sociální) události, popř. jej pojišťuje někdo jiný (zaměstnavatel). Sociální pojištění je zbudováno zejm. na principech vzájemnosti a solidarity.

Vzájemnost představuje pomoc poskytovanou jednotlivým osobám, které ji potřebují,
a to z prostředků získaných od ostatních účastníků.

Solidaritu lze rozlišit

-          intergenerační , tj.  mezi generacemi (mladých se starými)

-          intragenerační, tj. uvnitř generací (zdravých s nemocnými; bohatých s chudými).

Můžeme však hovořit i o dalších principech, které jsou v sociálním zabezpečení uplatňovány. Jsou jimi např.

-          zásluhovosti, kdy nárok na výši dávky závisí na osobním přičinění, tj. v souvislosti s odpracovanými léty, dosaženým příjmem a výši placeného pojistného,

-          rovnosti, tj. stanovení stejných pravidel, podle nichž se dávka přiznává.

FINANCOVÁNÍ  SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

1.1.1.1      

.

Příspěvkově a dávkově definované systémy

o    Příspěvkově definovaný penzijní systém (defined contribution – DC) předem definuje určitým způsobem výši příspěvku, které účastníci, zaměstnavatel či stát mají odvádět
a odtud se pak stanoví výše dávek, které je možné dále vyplácet. Přitom dávky, jejíchž přesná výše není předem známá, představují tolik, kolik lze v systému dosáhnout nejen
v závislosti na odvedených či v budoucnu předpokládaných příspěvcích, ale také
v závislosti na vývoji demografických a ekonomických parametrům včetně skutečné
či v budoucnu předpokládané kapitálové výnosnosti.

o    Dávkově definovaný penzijní systém (defined benefit – DB) předem definuje určitým způsobem výši dávek, které účastníci mají pobírat, a odtud se pak stanoví potřebná výše finančních nákladů, tedy i výše vyžadovaných příspěvků. I zde existuje vedle závislosti na vyměřených dávkách podstatná závislost finančních nákladů na vývoji demografických
a ekonomických parametrů. Kolísání těchto parametrů pociťují na rozdíl od příspěvkově definovaných penzijních plánů více účastníci v aktivním věku než penzistů. Odpovídající pojistně-matematické výpočty zde mohou být poměrně složité.

Existují však i hybridní systémy (různě konstruované).

Způsoby financování sociálního pojištění

Rozlišujeme dva základní způsoby sociálního pojištění.

Průběžné financování (PAYG = Pay As You Go),

ú  příspěvky plynoucí od aktivních účastníků se okamžitě rozdělí

ú  dávky se vyplatí oprávněným poživatelům dávek dle jejich okamžitých nároků

ú  jedná se o pouhé přerozdělení, aniž by se vytvářel nějaký fond.

Výhoda: relativní spolehlivost (neznamená však stabilitu).

Nevýhoda: velká citlivost na demografický vývoj.

Fondové financování (funding)

ú  zakládá se fond pro všechny (i budoucí) závazky penzijního plánu jejích systematickou kapitalizací

ú  důraz se přesouvá na investiční fond

Výhoda:  pojištěnec má přehled o stavu svých prostředků, a tím i o své budoucnosti. Nevýhoda:  rizika spojená s investiční činností.

  Uvnitř fondového financování se rozlišují někdy dvě jeho metody:

§  „saving“ – důraz na spoření

§  „pooling“ – důraz na výhodnost smlouvy.

1.2      FINANCOVÁNÍ TUZEMSKÉHO SYSTÉMU SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ PODLE JEHO OBLASTÍ

Důchodové pojištění a nemocenské pojištění

-      do státního rozpočtu se odvádí pojistné

-      ze státního rozpočtu jsou pak hrazeny dávky

-      odvozené příjmy státního rozpočtu – penále, pokuty, přirážky

-      existuje zvláštní účet důchodového pojištění – poměrná část pojistného na sociální zabezpečení (pojistné 2x a příspěvek jsou 3 v 1 a tak nelze identifikovat), zvláštní pravidla hospodaření s přebytkem na účtu DP

-      zvláštní účet pro nemocenské pojištění není

Veřejné zdravotní pojištění

-      poskytování a solidární hrazení zdravotní péče ve veřejném zdravotnictví založeno článkem 31 LZPS

-      v této oblasti se poskytují věcná plnění – na základě smluv mezi pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními

-      v zásadě se financuje z pojistného na veřejné zdravotní pojištění

-      hrazeny z pojistného jsou však pouze některé výkony

-      vícezdrojové financování (pojištění, rozpočty státu, kraje a zřizovatelů)

-      od 1.1.2008 spoluúčast pacientů formou regulačních poplatků

-      odvod pojistného přímo na účet pojišťovny

Lékař zajišťuje péči ve prospěch pojištěnců proti úhradě od zdravotní pojišťovny. Úhrada zdravotní péče existuje za výkon i na hlavu.

Státní sociální podpora

-      do státního rozpočtu se odvádějí daně

-      ze státního rozpočtu se pak poskytují dávky

Sociální pomoc

-      hmotná nouze – orgány dostávají dotaci ze státního rozpočtu

-      sociální služby ▪ příspěvek na péči obce ze státního rozpočtu, MPSV

                  ▪  financování služeb buď za úhradu, za částečnou nebo bezplatně;

-    sociální péče

zdravotně postižení – rozdělují obce, ale jde ze státního rozpočtu.

Obsahem kapitoly je shrnutí všech historických i současných forem a způsobu financování sociálního zabezpečení v sociálních státech, včetně jejich výhod či nevýhod. Následně je rozvedeno současné tuzemské financování.