Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. 1. INVESTIČNÍ ZÁMĚR A METODY HODNOCENÍ INVESTIC RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole jsou definovány investice, které v podnikovém řízení zajišťují schopnost podniku efektivně nakládat se svěřenými prostředky. S problematikou investic jsou spojeny i alternativní náklady, které budou podstatným faktorem při vyjádření současné a čisté současného hodnoty investice. Naučíte se stanovovat jednotlivé toky hotovosti. Investici lze posuzovat i jinými způsoby, proto se kapitola zaměří i na další metody hodnocení investic. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: • Definovat investici a alternativní náklady, • Stanovení toků hotovosti plynoucích z projektu pomocí výkazu zisku a ztráty a výkazu cash flow, • Vymezit jednotlivé metody hodnocení investic a vyhodnotit jejich klady a zápory, • Po absolvování tutoriálu budete umět aplikovat obsah této kapitoly na vlastní investiční záměr. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Investice, hodnocení investic, alternativní náklady, efektivnost investice, metoda čisté současné hodnoty, metoda vnitřního výnosového procenta, metoda doby splatnosti, metoda indexu ziskovosti. Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. 1.1 Investice a alternativní náklady DEFINICE Investici podniku bychom měli vnímat jako vynaložení finančních prostředků, jejichž účelem je zhodnocení peněžních prostředků během delšího časového období v budoucnosti. Investování v podstatě znamená vkládání dočasně volných finančních prostředků do aktiv, která neslouží k přímé spotřebě. Cílem investice by měla být maximalizace užitku investora. Každá investice je definována třemi základními charakteristikami, kterými jsou: doba splatnosti (likvidita, čas), riziko a výnos. Tyto tři veličiny jsou spolu úzce svázány a to, kterou z nich investor upřednostňuje, je dáno jednak jeho preferencemi. Investor s averzí k riziku bude preferovat minimalizaci rizika na úkor maximalizace výnosu, stejně tak pro investora s krátkodobým investičním horizontem bude důležitější likvidita a kratší doba splatnosti než maximalizace výnosu. Čas a likvidita souvisí s dvěma možnými úhly pohledu. Každopádně koruna dnes má větší hodnotu než koruna zítra a to předdefinovává, jak je s penězi nakládáno. Vždy je tedy důležité, na jakém trhu se investor pohybuje a jaké jsou jeho preference a možnosti a od toho se odvíjejí možné alternativy, které určují alternativní náklad. (Růčková, Roubíčková, 2012). DEFINICE Alternativní náklady představují v podstatě hypotetický (implicitní) náklad, který představuje výnos z alternativní investice či investic. Někdy bývá nazýván nákladem obětované či nevyužité příležitosti (opportunity costs), což znamená, že volíme takové zhodnocení, které jsme museli oželet tím, že jsme zvolili současnou investici. Alternativní náklady nejsou nikým stanoveny, ale závisí na charakteru investice. Určení alternativních nákladů, jejich kvalifikovaný odhad a predikce představuje těžký úkol, jehož úspěšnost je založena na celé řadě faktorů. Svou roli zde hraje předvídatelnost ekonomického vývoje, disponibilní informace, ale do značné míry i schopnosti manažera či toho, kdo alternativní náklady určuje. Kislingerová (2004) uvádí, že z hlediska rozvoje podniku a jeho vnitřní finanční situace lze rozlišovat projekty na rozvojové, obnovovací a regulatorní. Rozvojové projekty jsou charakterizovány tím, že mají zajistit posílení stávající produkční síly podniku a mají ve svém důsledku vést k rozšířené reprodukci. Obnovovací projekty mají zajistit zpravidla technologický pokrok, což znamená, že je zastaralé zařízení společnosti nahrazeno technicky Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. dokonalejším. Regulatorní projekty slouží k přizpůsobení se normám a nepřinášejí primárně pozitivní finanční efekty. Řada investičních projektů znamená poměrně vysokou vstupní investici, a až po určitém čase přináší například proud hotovostních toků. To je důvod, proč musí vedení podniku každé investiční rozhodnutí velmi důkladně vážit a danou investici správně zhodnotit. Špatné rozhodnutí totiž může vést a zpravidla i vede ke značným finančním ztrátám, které mohou mít za následek i bankrot. Při stanovování jednotlivých toků hotovosti lze vyjít (dokonce se to doporučuje) z výkazu zisku a ztráty z provozní části a následného vyjádření pro stanovování cash flow. Tuto situaci zachycují dvě následující tabulky. Tabulka 1 Vyčíslení cash flow příslušného projektu – část výkazu zisku a ztráty Rok 1 2 3 4 5 Přírůstek tržeb Přírůstek provoz. nákladů bez odpisů Přírůstek odpisů (účetní odpisy) Výnosy z odprodeje využitelných dílů Přírůstek provozního VH přírůstek daně z příjmů Provozní zisk/ztráta po zdanění Na základě odhadnutých tržeb odvozujeme další položky. Náklady bez odpisů jsou stanovovány jako průměrný podíl těchto nákladů na celkových tržbách. Odpisy se řídí sazbami pro příslušné odpisové skupiny a pro jednoduchost jsou uvažovány shodné daňové a účetní odpisy, i když tomu tak ve skutečnosti být nemusí. Z těchto položek vyčíslíme provozní výsledek před zdaněním. Od výnosů odečítáme nákladové položky. Vyjdeme z vývoje daňových sazeb a stanovíme předpovědí velikost daňové sazby pro sledované období. Odečtem daně získáme Provozní zisk nebo ztrátu po zdanění. Tabulka 2 Vyčíslení provozního cash flow příslušného projektu – část výkazu cash flow Rok 1 2 3 4 5 Provozní zisk/ztráta po zdanění Odpisy (daňové odpisy) Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. Provozní cash flow Diskont Diskontované cash flow (DCF) Pro vyjádření jednotlivých peněžních toků, které následně doplníme do vzorce pro výpočet čisté současné hodnoty, je použita nepřímá metoda vyjádření cash flow z výsledků hospodaření. K tomuto účelu je sestavena tabulka Tabulka 2. Úprava z tohoto pohledu spočívá v tom, že provozní výsledek hospodaření je upraven o položky, které nevyvolaly pohyb peněžních prostředků. To v tomto případě reprezentují pouze odpisy. Z pohledu investic podniku a jeho investičního záměru souvisí důvody, proč jsou investice realizovány. Podle Synka (2011) k nejčastějším důvodům patří následující. Náhrada nebo výměna je prvním důvodem pro realizaci investice do dlouhodobého majetku. Náhradou se rozumí nevyhnutelná náhrada opotřebovaného majetku z důvodu zachování provozních schopností podniku. Zatímco výměna může být vedena touhou po zdokonalení stávajícího dlouhodobého majetku, které by mělo přinést vyšší výnosy nebo úspory nákladů. Dalším důvodem je expanze podniku. Jde o podporu rozšířených podnikatelských aktivit dlouhodobým majetkem. Tato část je závislá nejen na samotné finanční kondici podniku, ale také na vnějších ekonomických podmínkách a na situaci na trhu. S expanzí také souvisí možnosti diverzifikace, které pomáhají kompenzovat výkyvy ve vývoji poptávky na trhu. Jak již bylo řečeno, jedná se o poměrně finančně náročnou operaci, neboť se stávající podnikání rozšiřuje o jiný druh podnikatelské činnosti. V současné době je velký důraz kladen také na výzkum a vývoj, který je realizován podniky. Nejčastějším efektem zavádění změn u společností v důsledku výzkumu a vývoje, který je manažery uváděn, je zvýšení efektivnosti práce, zvýšení produktivity a snížení vstupních nákladů. Úspěšné společnosti však nutně musejí přemýšlet o své pozici v souvislosti z hlediska konkurenceschopnosti. To také znamená, že minimálně část prostředků bude investována do výzkumu a vývoje a na potenciál informačních a komunikačních technologií. Doposud zmíněné druhy investic vycházely z představy, že další podnikatelská činnost bude díky investicím efektivnější. Nicméně existuje i skupina investic, které lze označit jako mandatorní, což jsou investice, které jsou nutné z hlediska změn v legislativě a nejčastěji bývají navázány na podporu bezpečnosti práce a zdraví zaměstnanců, či na ochranu životního prostředí. Tyto investice tedy nejsou prioritně činěny tak, aby byly vyhodnocovány prostřednictvím hodnocení efektivnosti investice. Níže uvedené metody hodnocení investic jsou totiž koncipovány tak, aby byl vybírán takový projekt, který přináší největší možné pozitivní efekty na základě jeho realizace. Podle Fotra (1999) je hlavním cílem investičního plánu zvolení optimální varianty investičního záměru při omezených finančních zdrojích. Jako dílčí cíle v souvislosti s investičním plánem uvádí zejména snahu zajistit propojení investic s dlouhodobými Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. finančními cíli podniku, zabezpečení postavení na trhu a zvýšení konkurenceschopnosti podniku, dosažení nejvyšší možné rentability vložených prostředků a zlepšení nynějšího prostředí podniku. To je také důvod, proč se používá většina následujících metod hodnocení investic, které jsou shrnuty v následujícím obrázku č. 28. Obrázek 1 Členění metod hodnocení investic 1.2 Metoda čisté současné hodnoty Metoda čisté současné hodnoty (net present value) jako jediná vychází zcela z výše uvedených poznatků a principů. Je z akademického hlediska "nejlepší" metodou. Tímto nemáme v úmyslu říct, že všechny ostatní metody nelze k hodnocení investic využít, ale při jejich aplikaci je vždy třeba mít na paměti jejich vlastnosti a případné nedostatky. Pokud je NPV využita manažery, její konstrukce splňuje požadavek na maximalizaci tržní hodnoty firmy1 . Metoda čisté současné hodnoty pracuje s časovou hodnotou peněz a její konstrukce bere v potaz existenci alternativ, což se odráží v zahrnutí alternativních nákladů. Pracuje se všemi relevantními hotovostními toky v průběhu celé existence zvažovaného projektu nikoli s účetní kategorií zisku. Patří k dynamickým metodám hodnocení efektivnosti investičních projektů. Pokud budeme uvažovat v čase rozdílně vysoké hotovostní toky (neboli proud hotovostních toků)2 , které pravděpodobně obdržíme v budoucnu, bude výpočet vypadat takto: 1 Komplexním cílem firmy (zejména korporace) není maximalizace zisku, tržního podílu či tržeb, ale maximalizace její tržní hodnoty a tím maximalizace bohatství vlastníka (akcionáře). 2 Toky z investic mají rozdílný charakter a podle toho se bude také lišit využitý vzorec. Počítáme-li s jedním hotovostním tokem v budoucnu, pak budeme počítat NPV jednoduchou. V případě rozdílných očekávaných hotovostních toků půjde o NPV proudu hotovostních toků. Dále ještě rozeznáváme anuitní či perpetuitní hotovostní toky. Členěnímetodhodnocení investice Statické metody Metoda doby splatnosti Průměrná míra návratnosti Dynamické metody Metoda čisté současné hodnoty Metoda vnitřního výnosového procenta Index ziskovosti Diskontovaná doba splatnosti Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. n n r C r C r C CNPV )1( ... )1(1 2 21 0 + ++ + + + += ( )r C CNPV n n 0  + += 1 kde: NPV ... čistá současná hodnota C1,2, ...n ... hotovostní tok v roce 1, 2 ...n C0 ... hotovostní tok v roce 0 (investiční výdaj - bude zpravidla záporný) n ... počet let r ... alternativní náklad Metoda čisté současné hodnoty říká, že projekt má být přijat tehdy, jestliže je jeho čistá současná hodnota větší než nula. Podmínkou přijetí investičního projektu tedy je, aby diskontované peněžní příjmy převyšovaly kapitálové výdaje. Musí tedy platit kritérium metody čisté současné hodnoty: NPV  0 NÁVOD NA OPAKOVÁNÍ Pro opakování problematiky je možné shlédnout videa v IS a vyzkoušet si cvičný test. 1.3 Metoda vnitřního výnosového procenta Metoda vnitřního výnosového procenta (internal rate of return) je založena na výpočtu určité výnosové míry, která charakterizuje daný projekt. Je to taková výnosová míra, při které se současná hodnota z budoucích očekávaných příjmů z investice rovná nutným kapitálovým výdajům na investici. Stručně řečeno lze říci, že jde o takovou míru, při které se čistá současná hodnota bude rovnat nule. Vzorec pro výpočet IRR je založen na stejných principech jako vzorec pro výpočet NPV s tím rozdílem, že NPV je rovno 0 a výsledkem je v podstatě výpočet diskontní sazby, který však zde představuje vnitřní charakteristiku projektu. (Růčková, Roubíčková, 2012) n n IRR C IRR C IRR C C )1( ... )1(1 0 2 21 0 + ++ + + + += Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. ( )1 C0 0  + += n n IRR C kde: IRR ... vnitřní výnosové procento C1,2, ...n ... hotovostní tok v roce 1, 2 ...n C0 ... hotovostní tok v roce 0 (investiční výdaj - bude zpravidla záporný) n ... počet let Kritérium metody vnitřního je založeno na porovnání vypočteného IRR a alternativních nákladů. Projekt je doporučeno přijmou tehdy, pokud je IRR větší než alternativní náklady. Na rozdíl od metody čisté současné hodnoty tak nejsou tržní podmínky zahrnuty přímo do výpočtu, ale výsledek je s trhem až následně porovnáván. Zjednodušeně by se dalo říci, že uživatel nezahrnuje alternativy do svých kalkulací přímo, ale uvažuje o nich až ex-post. IRR  r Přestože se konstrukce vzorce pro výpočet IRR velmi podobá konstrukci vzorce pro výpočet NPV, na rozdíl od metody NPV je při použití metody IRR nutné sledovat určité skutečnosti. Pokud si totiž uživatel této metody neuvědomí její jistá specifika, může dojít k mylným závěrům. Konstrukcí výpočtu dochází u metody IRR k výpočtu průsečíku s osou X. NÁVOD NA OPAKOVÁNÍ Pro opakování problematiky je možné shlédnout videa v IS a vyzkoušet si cvičný test. 1.4 Metoda doby splatnosti a diskontovaná doba splatnosti Metoda doby splatnosti (payback period) je velmi pravděpodobně v praxi nejčastěji využívanou metodou. Je tomu tak pro její jednoduchost a nekomplikovanost. Stanoviska této metody jsou jasná a pochopitelná a lze jim porozumět bez dalšího studia. Kritérium metody doby splatnosti může být formulováno dvěma způsoby. Buďto je určeno kriteriální datum, do kterého požaduje firma navrácení investovaných prostředků (manažeři si mohou například stanovit, že veškeré projekty budou splatné do 5 let) a v rámci tohoto kritéria může být zvolen kterýkoli projekt, nebo je vybírán projekt s nejkratší dobou splatnosti. Podle Synka et al. (2011) má však metoda doby splatnosti několik nedostatků. Nejenže nepočítá s následnými výnosy po době splacení a časovým rozlišením v průběhu splácení, ale také nepracuje s časovou hodnotou peněz. Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. Diskontovaná metoda doby splatnosti (DPBP) spočívá v úpravě jednotlivých hotovostních toků diskontováním alternativními náklady. To jinými slovy znamená, že jsou jednotlivé hotovostní toky přepočteny na jejich současnou hodnotu. A teprve následně dojde k využití kritérií metody doby splatnosti. Metoda DPBP bere v potaz časovou hodnotu peněz, diskontuje alternativními náklady, stále nebere v úvahu hotovostní toky přicházející po kriteriálním datu. Metoda DPBP je pokročilejší a má daleko méně nedostatků než prostá metoda PBP. Ale ani zde nelze hovořit o maximalizaci tržní hodnoty firmy. Tuto metodu lze doporučit tehdy, pokud hodnotitel z jakéhokoli důvodu požaduje znalost nutného investičního horizontu. Ale i tak je vždy dobré zvážit, zda se zvažované projekty po době splatnosti zásadním způsobem neliší. (Růčková, Roubíčková, 2012) NÁVOD NA OPAKOVÁNÍ Pro opakování problematiky je možné shlédnout videa v IS a vyzkoušet si cvičný test. 1.5 Metoda indexu ziskovosti Metoda indexu ziskovosti neboli rentability (profitability index – PI) je stejně tak jako dvě předcházející metody poměrně často využívána k posuzování investičních záměrů. Index ziskovosti představuje poměr mezi současnou hodnotou budoucích hotovostních toků z projektu a vstupní investicí. Jedná se tedy o dynamickou metodu, kterou lze bez jakýchkoli výhrad doporučit k posouzení nezávislého investičního záměru. Vztah je popsán následující rovnicí: 0C projektuztokůchhotovostníPV ziskovostiindex = kde: PV ... současná hodnota C0 ... hotovostní tok v roce 0 (investiční výdaj - bude zpravidla záporný a proto je v tomto případě v absolutní hodnotě) Kritérium metody indexu rentability zní přijmout projekt, pokud bude PI větší než jedna, tedy: PI  1 Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. Díky zapojení současné hodnoty (PV) do výpočtu, vychází stejně jako metoda IRR i metoda PV ze zdánlivě podobných principů jako metoda NPV. Platí, že pokud je NPV větší než 0, bude rovněž PI větší než 1. Potud dávají obě metody stejná doporučení. I zde se však vyskytují určité nedostatky, kterých by si posuzovatel výhodnosti investičního projektu měl být rozhodně vědom. SHRNUTÍ KAPITOLY Investice je obětování dnešní jisté hodnoty ve prospěch budoucí nejisté hodnoty. To také znamená, že při našem rozhodování o investici budou důležitými rozhodovacími faktory čas, výnos a riziko. Tedy na jak dlouho budeme investici plánovat, jak výnosný příslušný projekt má být, aby pokryl riziko spojené s podnikatelskou činností. Pro správné vyhodnocení projektu je potřeba také správně stanovit toky hotovosti, které jsou spojeny s příslušným projektem, a také alternativní náklady, které plynou z obětovaných příležitostí. Sestavování cash flow v projektu vychází jak z minulých zkušeností, tak i z očekávání, která máme vůči trhu. Proto, aby byl projekt nejen správně nastaven, ale hlavně správně vyhodnocen z hlediska efektivnosti, je možné využít celou řadu metod hodnocení investic. K nejznámějším patří metoda čisté současné hodnoty, metoda vnitřního výnosového procenta, metoda doby splatnosti či metoda indexu ziskovosti. OTÁZKY 1. Proč je vhodné pro stanovování jednotlivých toků hotovosti využít formátu výkazu zisku a ztráty a výkazu cash flow? 2. Kterou z metod hodnocení investic lze použít bez jakýchkoliv úprav a nutnosti sledovat nedostatky? Existuje jednoznačný návod pro správnou volbu metody hodnocení investic? Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. 3. Proč jsou alternativní náklady náročné na stanovení a jakou roli hrají v systému hodnocení? 4. Proč je u metody indexu rentability problémem vstupní investice projektu? 5. Proč je v praxi hojně využívaná metoda doby splatnosti? Přináší tato metoda spolehlivé výsledky pro manažerské rozhodnutí? KONTROLNÍ OTÁZKA Odpovězte Ano či ne 1. Metoda čisté současné hodnoty pracuje s časovou hodnotou peněz a její konstrukce bere v potaz existenci alternativ, což se odráží v zahrnutí alternativních nákladů. 2. Metoda vnitřního výnosového procenta dává za všech okolností stejné výsledky jako metoda čisté současné hodnoty. Vyberte správnou odpověď 3. Které z uvedených tvrzení není pravdivé? Metoda doby splatnosti (PBP): a) nebere v úvahu načasování hotovostních toků b) nediskontuje c) ignoruje hotovostní toky po kriteriálním datu d) upřednostňuje dlouhodobé projekty 4. Koncept časové hodnoty peněz je při finančním rozhodování důležitý, protože: a) uplatňuje požadovaný výnos z investovaného kapitálu b) vyjadřuje, že koruna obdržená dnes má větší hodnotu než koruna obdržená v budoucnu c) využívá se pro vytvoření jednotné báze k porovnání budoucích hotovostních toků s rozdílnými daty realizace d) všechny výše uvedené důvody jsou relevantní ODPOVĚDI 1. ano 2. ne 3. d 4. d Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. 2 ZDROJE FINANCOVÁNÍ PROJEKTU RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole jsou charakterizovány zdroje financování. Pozornost bude primárně zaměřena na dlouhodobé zdroje financování, neboť principiálně se budeme zabývat financováním dlouhodobých projektů a také dostupnost dlouhodobých zdrojů financování může být pro podniky obtížnější a musí být zároveň pečlivěji vážena s ohledem na jejich vliv na efektivní fungování podniku. Vzhledem k aplikaci na investiční projekt bude pozornost věnována zejména úvěrům a leasingu. Okrajově bude zmíněna také možnost financování obligacemi. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: • charakterizovat dlouhodobé financování • třídit finanční zdroje z různých hledisek • promítnout zdroj financování do kapitálové i majetkové oblasti • charakterizovat výhody a nevýhody jednotlivých zdrojů financování KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Zdroje financování podniku, krátkodobé finanční zdroje, dlouhodobé finanční zdroje, interní zdroje financování, externí zdroje financování, dlouhodobé úvěry, leasing, obligace. Finanční zdroje jsou jednotlivé zdroje, ze kterých do podniku získáváme prostředky vždy na určité období. Úroveň takto získaných prostředků se v čase velmi výrazně proměňuje. Změny jsou do značné míry závislé na důvodech pro získávání finančních prostředků. Každý podnik však řeší dva elementární problémy spojené se zdroji financování. První problém odkud je možné opatřit zdroje financování a druhý problém je kolik prostředků a za jakých podmínek by měla podnik investovat. Je vhodné si uvědomit, že jinak se bude chovat podnik, který vzniká, a jinak podnik, který hodlá investovat do svého rozvoje. V případě vzniku podniku existuje nutnost shromáždit potřebné množství finančních prostředků, který bude odpovídat nutnému startovnímu kapitálu. Jeho velikost bude do značné míry ovlivněna oborem podnikání, Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. předpokládaným rozsah podnikatelské činnosti, technickou a technologickou úrovní. Naproti tomu finanční potřeby při rozvoji je dobré zvážit, zda jde o rozvoj spontánní – při něm nám aktivity postupně rostou a finanční zdroje tomu bude aktuálně přizpůsobovat, nebo zda jde o rozvoj plánovaný, kde bude pečlivě vážit s ohledem na náklady pořízení kapitálu, který zdroj financování využijeme. Plánový rozvoj většinou sleduje úsporu provozních nákladů na realizaci produkce a ani zdroje financování by úsporu nákladů neměly příliš narušovat. 2.1 Členění zdrojů financování Zdroje financování lze členit na základě různých kritérií, přičemž k nejčastějším patří kritéria, která jsou shrnuta v následujícím obrázku. Obrázek 2 Členění finančních zdrojů Nejobvyklejší je klasifikace podle vlastníka zdroje na zdroje vlastní a cizí. Vlastní zdroj je možno získávat interně - z vlastní činnosti podniku v podobě zadrženého zisku nebo externě od subjektů, jejichž zdroje pocházejí odjinud, těmi mohou být například akcionáři, držitelé obligací, banky nebo dodavatelé. Naproti tomu cizí zdroje pocházejí pouze od externích subjektů. Členění podle jejich splatnosti na dlouhodobé a krátkodobé je podmíněno dobou využitelnosti příslušného zdroje financování. Krátkodobé zdroje financování kryjí zpravidla aktuální nedostatečnost finanční prostředků pro běžný chod podniku. V posledních letech je trend využití vzájemné podpory v rámci holdingového uspořádání v podobě cash poolingu. Pomocí cash poolingu jsou přemísťovány finanční prostředky od těch, kteří jich mají přebytek, k těm, kteří jej aktuálně potřebují. Akumulace zdrojů na straně jedné způsobuje lepší zhodnocování prostředků a na straně druhé možnost získat zdroje za výhodnějších podmínek v rámci skupiny podniků. Vzhledem k tomu, že podstata předmětu Finanční plánování a rozpočtování je ve strategickém plánování a vytvoření dlouhodobého investičního záměru je i v rámci zdrojů financování podniku pozornost zaměřena na dlouhodobé zdroje financování. Podnik při tvorbě strategického rozhodnutí stojí před nutností odpovědět na následující otázky (Růčková, Roubíčková, 2012): • Kolik kapitálu je zapotřebí? dle vlastnictví •vlastní •cizí podle místa, odkud pocházejí •interní •externí z hlediska času •krátkodobé •dlouhodobé Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. • Kolik by měly pokrýt externí zdroje? • Měly by být externí zdroje realizovány přímo přes kapitálový trh nebo prostřednictvím finančního zprostředkovatele? • Jaká má být proporce mezi běžnými, preferenčním akciemi a dlouhodobým dluhem? • Jaká má být proporce mezi využitým kapitálem a jeho použitím v majetku společnosti? Manažeři musí zhodnotit vždy veškeré příslušné aspekty a jejich dopady na podnik a jeho tržní hodnotu. Například i skutečnost, že externí zdroje s sebou nesou vyšší právní a transakční náklady nežli zdroje interní, rozhodující je proto nejen cena kapitálu ale rovněž riziko, které je s jeho získáním a užíváním spojeno. A v neposlední řadě je důležitý i fakt, že chybné strategické rozhodnutí má pro podnik dalekosáhlé negativní důsledky. 2.2 Vlastní zdroje Vlastní zdroje jsou z podstaty jen dlouhodobým zdrojem financování. Většinou v souvislosti s nimi hovoříme o vlastním kapitálu společnosti. Ten se z účetní hlediska členění na základní kapitál, kapitálové fondy a fondy ze zisku, výsledek hospodaření z minulých let a výsledek hospodaření běžného období. Základním kapitálem rozumíme souhrn peněžní a nepeněžních vkladů společníků v podniku, jehož výše je zapsána v obchodním rejstříku. Kapitálové fondy jsou reprezentovány emisním ážiem či oceňovacími rozdíly z přecenění majetku. Kapitálové také představují vklady společníků peněžní i nepeněžní, které při vkládání nezvyšují základní kapitál podniku (jedná se zejména o vklady společníků s. r. o., které se v takovém případě vedou analyticky). Můžeme zde také účtovat přijaté dary. Fondy tvořené ze zisku představují jednu ze složek vlastního kapitálu obchodní korporace. Jejich účelem je krýt z vlastních zdrojů budoucí potřeby účetní jednotky. Podstata jejich vytváření spočívá v tom, že část disponibilního zisku, tj. zisku po zdanění se nerozdělí ve formě podílů na zisku mezi společníky, ale je převedena na krytí jiných potřeb. Význam těchto fondů spočívá v tom, že účelově předurčují užití zdrojů financování, tyto prostředky nemohou být užity k financování jiných než definovaných účelů, nesmí být například rozděleny na dividendách (pokud to samozřejmě neodpovídá definovanému účely). Výsledek hospodaření je pro vlastníky podniku jeden z nejdůležitějších ukazatelů, které jsou sledovány a průběžně vyhodnocovány. Výsledek hospodaření je výsledkem souměření výnosů a nákladů na základě rozdílu. Kladný rozdíl představuje účetní zisk, záporný rozdíl představuje účetní ztrátu. Pracujeme s výsledkem hospodaření za běžné účetní období a výsledek hospodaření za minulé období. O výsledku hospodaření a jeho použití musí rozhodnout orgán dle zákona o obchodních korporacích. Pokud rozhodne o nerozdělení výsledku hospodaření, pracujeme s nerozděleným nebo taky zadrženým ziskem. Pomocí něj jsou navyšovány podnikové rezervy. Základní nevýhodou tohoto typu financování je jeho nestabilita. Objem takto zadrženého VH se může proměňovat. Budeme-li primárně hovořit o základním kapitálu, lze jen navyšovat dvojím způsobem. V případě externího nebo také efektivního zvýšení základního kapitálu, kdy společnost reálně Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. získává nové vlastní zdroje, společnosti jako důvod často uvádí získání nových vlastních zdrojů popř. posílení vlastních zdrojů, posílení kapitálové přiměřenosti. Externí navýšení může mít vliv na vlastnická práva stávajících akcionářů a také na prodejnost emitovaných akcií. Naproti tomu interní nebo také nominální zvýšení základního kapitálu bývá obecným důvodem posílení důvěryhodnosti společnosti v obchodních vztazích, resp. posílení garanční funkce základního kapitálu, k němuž dochází při každém zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů. Interní navýšení může mít vliv na dividendový výnos, cenu akcií a preference akcionáře – investora. Rozhodování o tom, zda použít interní nebo externí zdroj financování je založeno na dvou rozhodnutích. První rozhodnutí je spojena se zachováním či změnou dividendové politiky společnosti, přičemž dividendovou politiku nelze považovat za fixní. Druhé rozhodnutí je spojeno s rozhodováním o výši právních a transakčních nákladů u externích zdrojů financování. Benefitem externího financování je možnost získání větší sumy, přičemž náklady z externího financování zpravidla klesají s množstvím získaného kapitálu. SAMOSTATNÝ ÚKOL Vyhodnoťte, jak je na tom modelová akciová společnost z hlediska vlastního kapitálu. Posuďte možnost financování projektu z vlastních zdrojů. Vezměte v úvahu velikost zadrženého zisku, velikost finančního majetku a také dividendovou politiku společnosti. Posuďte, zda by v tomto případě vlastní zdroje představovaly dražší zdroj financování. 2.3 Cizí zdroje DEFINICE Cizí zdroje mohou být, na rozdíl od vlastních, jak dlouhodobé tak krátkodobé. V bilanci (rozvaze) jsou označovány jako závazky, neboť se jedná o prostředky, které si podnik vypůjčil a zavázal se je podle určitých předem stanovených podmínek vrátit. Existuje celá řada dlouhodobých dlužnických nástrojů, mezi jinými například: dlouhodobé úvěry, obligace, leasing, atd. 2.3.1 Dlouhodobé úvěry Dlouhodobé úvěry jsou zpravidla poskytované bankami a jsou významným zdrojem financování rozvoje podniku. Velikost úvěru a způsob jeho splácení ovlivňují jednak úroky (což je součást finančních nákladů), jednak peněžní toky prostřednictvím splátek úvěru. Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. Klasickým dlouhodobým úvěrem je z pozice podnikového financování investiční úvěr. Investiční úvěr má výhradně účelový charakter a bývá poskytován na překlenutí časového nesouladu mezi tvorbou a potřebou finančních zdrojů na investice či přímo na financování investic do zařízení, budov sloužících k podnikatelské činnosti a technologií. Výše úvěru je dána bonitou klienta a zajištěním. Investiční úvěr bývá zajištěn předmětem investice, pokud to jeho povaha umožňuje, případně kombinací ostatních forem zajištění: směnkou, zástavou nemovitého či movitého majetku, pohledávkami, cennými papíry, vklady, ručitelskými závazky, bankovními zárukami či vinkulací pojistných plnění. V této podkapitole již nebudeme věnovat větší pozornost struktuře úvěrů, byť se jedná o důležitý finanční zdroj. Pro jejich různorodost by bylo nutné rozebrat je detailněji, než kolik prostoru by mohly zaujmout v této publikaci. Proto ke studiu této problematiky doporučujeme využít jinou literaturu. Celková výše úroků je ovlivněna celou řadou faktorů, z nichž nejdůležitějšími jsou velikost úvěru, úroková sazba, možnost odkladu splátek, doba splácení, způsobem splácení. Zpravidla je úroková sazba tím parametrem, který je závislý na bonitě uchazeče o úvěr. Ostatní faktory jsou zpravidla odvislé od výsledku jednání podniku s bankou – zejména způsob splácení bude vycházet z plánu peněžních toků. Obecně platí, že čím vyšší úvěr a úroková sazba, čím delší bude odklad splátek a doba placení, tím budou při daném způsobu splácení vyšší i úroky. V úvahu přicházejí tři způsoby placení, tak jak naznačuje následující obrázek 30. Obrázek 3 Možnosti splácení úvěru Individuální splátkový plán je výsledek jednání firmy s bankou. Součástí jsou velikosti a termíny jednotlivých splátek, které pak určují celkovou velikost úvěru a jeho úrokovou sazbu v jednotlivých letech. Výhodou může být možnost individuální načasování velikosti splátek, možnost dohody nerovnoměrnosti splátek. Na druhou stranu je to také otázka správného řízení cash flow, neboť právě nerovnoměrnost může klást daleko větší nároky na finančního manažera. Rovnoměrné splácení zajistí rovnoměrnost ve velikosti splátky jistiny, nikoliv však v celkově splácené roční částce. Nevýhodou volby této varianty splácení je skutečnost, že je nutné počítat s daleko větším tlakem na cash flow v počátcích placení. Nevýhodou je to zejména v okamžiku realizace projekty, který zpravidla přináší větší tlak na vynakládané Způsoby splácení úvěru individuální splátkový plán Rovnoměrné splácení Anuitní splácení Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. prostředky, takže rychlejší splácení může podnik neúměrně zatížit. Navíc budeme-li brát v úvahu časovou hodnotu peněz, tak peníze, které rychle vydáme na splácení úvěru, nemohou posloužit pro rozvoj našeho podniku. Výhodou této varianty může být ale fakt, že celkově splacená částka bude nižší. Při anuitním splácení je úvěr splácen celkovými částkami stejné velikosti v pravidelných termínech, liší se velikost splácené jistiny úvěru a úroků. V případě ročních splátek je možné zjistit výši úroků jako součin dosud nesplacené výše úvěrů a úrokové sazby vyjádřené desetinným číslem. V případě častější frekvence placení, je nutno počítat úroky v efektivní úrokové sazbě za daná období. Ať zvolíte jakoukoliv formu splácení, je potřeba pracovat s rozložením celkové splátky na splátku jistiny a úrok. Důvodem tohoto rozkladu je skutečnost, že daňově uznatelným nákladem je jen velikost úroku, nikoli velikost splátky. Se změnou zdroje financování se změní efektivnost projektu. Změna v tabulce pro stanovení cash flow oproti financování v hotovosti spočívá v nutnosti zavedení celkové splátky úvěru rozdělené na úroky z úvěru v části výkazu zisku a ztráty a splátky úvěru v části výkazu cash flow. Tabulka 3 Změněná tabulka pro stanovování cash flow při jiné než hotovostní formě financování Rok 1 2 3 Přírůstek tržeb Provozní náklady bez odpisů Přírůstek odpisů (účetní odpisy) úroky z úvěru Výnosy z odprodeje využitelných dílů Přírůstek provozního VH přírůstek daně z příjmů Provozní zisk/ztráta po zdanění Odpisy (daňové odpisy) Splátka úvěru Celkové cash flow Diskont Diskontované cash flow (DCF) V tabulce jsou bledě modrou barvou vyznačeny řádky, které původně v tabulce pro hotovostní financování chyběly. Řádky ctí skutečnost, že úroky z úvěru jsou daňově uznatelným nákladem, zatímco splátky úvěru jsou pouze výdajem, tedy pohybem peněžních prostředků. Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. PŘÍPADOVÁ STUDIE Na základě zadání v Moodlu vymezte splátky úvěru a úroky u jednotlivých typů splácení úvěru modelového projektu. Propočtené údaje zohledněte při výpočtu NPV, IRR a doby splatnosti u projektu, který byl již řešen v hotovostní formě financování. Podle výsledků jednotlivých metod hodnocení investic řekněte, za jakých okolností je projekt nejvýhodnější. 2.3.2 Obligace Dalším cizím dlouhodobým zdrojem jsou například prostředky získané emisí podnikových obligací neboli dluhopisů se splatností delší nežli jeden rok. Obligace je nejrozšířenější dlužnický cenný papír, který vyjadřuje dlužnický závazek emitenta vůči vlastníku tohoto dokumentu. Cílem emise obligací je získat peněžní prostředky na delší dobu s jistotou, že věřitel od závazku v jeho průběhu neodstoupí. Emise obligací slouží k získání dodatečných zdrojů pro financování podniku, nebo k financování investic a projektů. Korporátní (podnikové) dluhopisy vydává určitá společnost za účelem získání kapitálu ke své činnosti (modernizaci, rozšíření, avšak i k odvrácení bankrotu). Mají různou míru rizikovosti, což určuje velikost úroků. Důležitým rysem obligace je, že má obvykle pevně stanovenou dobu splatnosti. Emisi dluhopisů považuje právní teorie za soukromoprávní úkon, obdobně jako například nabídku úpisu akcií a obecně není důvod k regulaci. Novela zákona o dluhopisech č. 190/2004 Sb. přinesla změny, které mají zefektivnit vydávání dluhopisů a odstranit s tím spojenou administrativní zátěž, aniž by došlo k zásahům do stanovené úrovně ochrany investorů, a to zejména tyto: • odstranění nutnosti nechat schválit emisní podmínky a jejich změny Českou národní bankou, • zrušení dohledu České národní banky nad emisemi dluhopisů, k nimž se neuveřejňuje prospekt (tedy tzv. podlimitními, nekótovanými respektive neveřejnými emisemi), a • zjednodušení úpravy dluhopisového programu. Zatím poslední novela byla provedena v prosinci roku 2018. Důvodem pro poslední novelu byla snaha odstranit nedostatky ve stávající právní úpravě hypotečních zástavních listů a upravit některé další nedostatky dluhopisového práva, na které upozornila praxe. Dle Ministerstva financí ČR současná nižší atraktivita a nižší konkurenceschopnost ČR v této oblasti souvisí s chybějícími ustanoveními nebo instituty, které jsou v ostatních vyspělých státech obvyklé. To má za následek negativní hodnocení právního rámce pro hypoteční zástavní listy ze strany ratingových agentur. Chybějícími instituty stávajícího dluhopisového práva byly např. agent pro zajištění, monitor krytého bloku nebo nucený správce krytých bloků. Novým institutem jsou rovněž např. povinně konvertibilní dluhopisy. Dalším důvodem novely zákona je Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. odstranění právní nejistoty současné právní úpravy insolvenčního práva, je-li předmětem řízení o úpadku majetek sloužící ke krytí hypotečních zástavních listů. Tento způsob financování má jak své výhody, tak i nevýhody. K základním výhodám patří: • Získání významné sumy finančních prostředků • Prostředky od anonymních věřitelů • Majitelé dluhopisů se nepodílí na řízení podniku • Cena získaného kapitálu je předem stanovena (úrok) • Úrok je plně odpočitatelnou položkou pro účely daně z příjmu • V některých případech možnost rychlejšího umořování dluhu Obligace mají i své nevýhody. K těm nejdůležitějším patří nutnost splnění zákonem stanovených podmínek. Dalším negativem jsou vysoké emisní náklady a náklady na správu emise, které potenciálně představují zátěž na straně nákladů, což znamená, že snižuje výsledek hospodaření. Nutnost pevné splátky zase znamená pečlivé řízení cash flow, tak aby byly pravidelně vypláceny splátky kupóny v čase, který je v emisi plánován. Poslední základní nevýhodou je navýšení finančního rizika. Finanční riziko je spojeno zejména s tím, že dluh z emise není umořován postupně, ale celou dobu zůstává veden v nezměněné částce na straně pasív. To také znamená, že zůstává po celou dobu platnosti emise na straně pasív dluh, který zvyšuje riziko pro všechny další potenciální věřitele. Při rozhodování o způsobu financování projektu je velmi důležité vnímání rozdílů bankovních úvěrů a obligací. Na rozdíl od úvěru, kdy se většinou jedná o dvoustrannou, obvykle soukromou smlouvu mezi bankou a věřitelem, jsou dluhopisy zpravidla veřejně obchodované. Znamená to, že existuje veřejný trh, kde je možné dluhopisy nakoupit nebo prodat. Informace o dluhopisech jsou veřejné a často standardizované. Je důležité si uvědomit, že obligace se splácejí jednou ročně, úvěr průběžně. Každý z těchto úhlů pohledu může mít své výhody, nicméně je vhodné říci, že pro obligace je tudíž nutné zajistit velmi efektivní využití finančních zdrojů a také prostředky k vyplacení emise v době splatnosti, což může být velmi náročné na schopnost řízení finančních zdrojů. Dalším aspektem je skutečnost, že jednorázové náklady emise bývají zpravidla vyšší než náklady spojené s bankovním úvěrem. Pro bonitní a dostatečně velkou společnost je financování prostřednictvím dluhopisů obvykle nejlevnějším způsobem financování a řeší jím co největší část stálého dlouhodobého dluhu. Bankovní úvěry společnost častěji využívá na vykrývání krátkodobějších výkyvů cash flow. Z hlediska plánování je poměrně výhodné, aby v podmínkách emise podnikových dluhopisů byla zavedena klauzule, která umožní vyplatit dluhopisy před termínem splatnosti. V některých případech to může znamenat i vyplacení o něco vyšší než je nominální hodnota. Výhodnost však vyplývá především z toho, že klesají-li úrokové sazby u pevně úročených cenných papírů, se vyplatí, je předčasně uplatit a vydat případně novou emisi dluhopisů. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. Popřemýšlejte, za jakých okolností byste pro financování projektu využili emisi obligací? Proč by se podle vašeho názoru nehodila emise obligací pro financování projektu, který je řešen v rámci tutoriálu jako modelový? V čem mohou být případná úskalí emise obligací? 2.3.3 Leasing Mnohá aktiva, která firma potřebuje ke své činnosti, nemusí být nutně ihned zakoupena, ale mohou být pronajata. Pronájem aktiv za předem sjednané nájemné je označován jako leasing. V této podkapitole bude řeč o leasingu finančním, protože ten je typickým dlouhodobým finančním zdrojem. Je charakteristický tím, že za dobu leasingového vztahu dojde k uhrazení 100% ceny aktiva. V praxi pak bývá využíván systém první zvýšené splátky neboli akontace, která se nejčastěji pohybuje kolem 15 % pořizovací hodnoty aktiva. Může být však nižší i vyšší v závislosti na konkrétních smluvních podmínkách. V následujícím obrázku je vidět členění leasingových operací. Obrázek 4 Členění leasingových operací Leasingového kontraktu se účastní minimálně dva subjekty, pronajímatel (lessor) a nájemce (lessee). Pronajímatel je vlastníkem aktiva, které je předmětem leasingové smlouvy a nájemce je jeho uživatelem. Pronajímatelem může být buďto přímo výrobce daného aktiva nebo leasingová společnost, která odkupuje aktivum od výrobce a dále jej pronajímá. Leasingový kontrakt mezi pronajímatelem a nájemcem se nazývá leasingem přímým (direct lease). Kromě přímého existuje ještě leverage leasing, který je charakteristický účastí třetího subjektu věřitele. Při leverage leasingu poskytuje pronajímatel - kmenový účastník - zhruba 20-40 % z Leasingové operace Podle typu nájemce spotřebitelský podnikatelský komunální Podle pronajímatele bankovní podnikatelský Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. pořizovací ceny pronajímaného aktiva (kmenový podíl), zbylé prostředky na jeho zakoupení pak dodává věřitel. Věřitelem jsou nejčastěji banky. Leasing (jak již bylo uvedeno výše) obecně představuje smluvní vztah, prostřednictvím kterého si podnik pronajímá aktivum, které potřebuje ke své činnosti. Proto je také leasing běžně označován jako pronájmem. Český právní řád dokonce zná pouze toto označení. Z hlediska ekonomické a věcné podstaty leasingového vztahu je však nutné velmi striktně rozlišovat, o jaký druh leasingového vztahu se jedná. Je-li účelem dočasné používání předmětu bez přenosu většiny rizik a užitků spojených s vlastnictvím předmětu leasingu a bez jakéhokoliv smluvního nároku na možný přechod vlastnictví předmětu leasingu na nájemce pak se tento leasing nazývá operativní leasing. Je-li účelem dlouhodobé užívání předmětu leasingu s přenosem rozhodující části nebo i všech rizik a užitků spojených s vlastnictvím předmětu leasingu na nájemce a s právem či povinností převodu vlastnictví předmětu leasingu na nájemce za cenu obvykle podstatně nižší než tržní nebo s právem uzavření další leasingové smlouvy za podstatně výhodnějších podmínek. Tento leasing se nazývá finanční leasing. A v neposlední řadě, je-li účelem řízení toku hotovosti /financování/ nájemce, přičemž dodavatelem předmětu leasingu je nájemce, který předmět leasingu obvykle již užívá, všechna rizika zůstávají na nájemci a na konci předmět leasingu přechází zpět na nájemce, tento leasing se nazývá zpětný leasing. Finanční leasing se využívá k pořízení hmotného investičního majetku (stroje, automobily). Představuje dlouhodobý nezrušitelný pronájem, po jehož skončení přechází vlastnické právo k předmětu leasingu na nájemce. Ten jej získá za odkupní cenu, která je velice nízká. Proto, aby se mohlo jednat o finanční leasing, musí být předmětem kontraktu aktivum, které lze podle § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů odepisovat a délka pronájmu musí přesahovat minimálně 20% stanovené doby odepisování aktiva. Nejméně tedy 3 roky u movitých aktiv a 8 let u nemovitostí. Po ukončení leasingového vztahu má u finančního leasingu nájemce právo na odkup aktiva za zůstatkovou cenu. Tato cenu musí být nižší než zůstatková cena, kterou by mělo aktivum při rovnoměrném odepisování. Po ukončení kontraktu musí bezpodmínečně přejít vlastnictví aktiva na nájemce a ten je povinen je zahrnout do svého majetku. V podnikatelské praxi bývá zvolen jako forma financování především proto, že je možné takovým způsobem účelněji využít pracovní kapitál a představuje flexibilní nástroj financování. Oblíbenost leasingu spočívá také v tom, že splátky leasingu jsou pro nájemce nákladem, čímž se snižuje daňový základ pro odvod daně. To je však kompenzováno faktem, že nájemce není faktickým vlastníkem leasovaného předmětu, takže si od daňového základu nemůže odečíst odpisy pronajaté komodity. Je však možné konstatovat, že využívání leasingu pozitivně ovlivňuje především likviditu firmy. Výhodou finančního leasingu z pohledu plánování způsobů financování je snížení nároků na počáteční hotovost, kterou musí nájemce disponovat oproti financování úvěrem nebo z vlastních zdrojů. Rozhodující pro výhodnost či nevýhodnost finančního leasingu je především leasingový koeficient a velikost první mimořádné splátky. Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. Je nutné si ale také uvědomit, že existují zásadní rozdíly v mezinárodních účetních standardech (IFRS) a v českých účetních standardech (CAS). Jednou z hlavních zásad IFRS je nadřazenost ekonomické podstaty nad právní. Dle této zásady je také pohlíženo na finanční leasing. Přesná kritéria pro klasifikaci leasingu na finanční a ostatní jsou uvedena v IAS 17. Finanční leasing je chápán jako přijatý úvěr a současný nákup majetku. Společnost ve svém účetnictví eviduje přijatý úvěr a vlastní majetek. Ve výkazu zisku a ztráty je obsažen úrokový náklad na přijatý úvěr a odpis majetku. Například lineární odpis majetku a očekávanou dobu životnosti majetku shodnou s dobou trvání leasingu. Mezinárodní účetní standardy požadují, aby nájemce ve své rozvaze předmět nájmu uvedl, normálně odpisoval a proti tomu postavil závazek splacení. Majetek pořizovaný na leasing tedy figuruje v brutto bázi aktiv společnosti, dokud není vyřazen. To je v souladu s požadavkem mezinárodních účetních standardů, aby leasingové transakce byly zaúčtovány a vykázány v souladu s jejich podstatou a finanční skutečností, nikoliv pouze s právní formou. (Růčková, Roubíčková, 2012) Stanovování cash flow v projektu u finančního leasingu při IFRS shrnuje následující tabulka. Tabulka 4 Stanovování cash flow – úprava pro financování leasingem dle IFRS Rok 1 2 3 Přírůstek tržeb Provozní náklady bez odpisů Přírůstek odpisů (účetní odpisy) úrok z leasingu Výnosy z odprodeje využitelných dílů Přírůstek provozního VH přírůstek daně z příjmů Provozní zisk/ztráta po zdanění Odpisy (daňové odpisy) Snížení závazku Celkové cash flow Diskont Diskontované cash flow (DCF) Dle české účetní legislativy (CAS) je na finanční leasing nahlíženo jako na nájem majetku. Společnost ve svém účetnictví nemá majetek uveden, výkaz zisku a ztráty obsahuje náklady na nájem. Tento náklad je zpravidla lineárně časově rozlišen po dobu trvání leasingu. Z rozdílného zachycení finančního leasingu je zřejmé, že úprava bude mít dopad na výsledek hospodaření. Celkový náklad na finanční leasing za celou dobu jeho trvání je samozřejmě stejný, rozdíl je pouze v dopadu na výsledek během jeho trvání. Je proto nutné si uvědomit, že se leasingové Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. financování velmi výrazným způsobem projeví také ve výsledcích poměrové analýzy. Firma, která využívá ve zvýšené míře leasingový způsob financování, bude podle českých účetních standardů vykazovat lepší hodnoty ukazatelů, které jsou vázány na celková aktiva. Nejprůkaznější je to u ukazatele rentability celkového vloženého kapitálu (ROA), který z tohoto pohledu nebude možné považovat za objektivní (přesný) a nebude tedy například možné porovnání společností s odlišným využitím účetních standardů. Je také možné říci, že využívání mezinárodních účetních standardů je výhodnější z hlediska vypovídací schopnosti pro investory. (Růčková, Roubíčková, 2012) Tabulka 5 Stanovování cash flow – úprava pro financování leasingem dle CAS Rok 1 2 3 Přírůstek tržeb Provozní náklady bez odpisů Přírůstek odpisů (účetní odpisy) náklady z leasingu Výnosy z odprodeje využitelných dílů Přírůstek provozního VH přírůstek daně z příjmů Provozní zisk/ztráta po zdanění Odpisy (daňové odpisy) Rozdíl splátky Celkové cash flow Diskont Diskontované cash flow (DCF) Rozdíly z účetního hlediska mezi účetními standardy pro leasing shrnuje následující tabulka. Tabulka 6 Rozdíly v leasingu mezi účetními standardy IFRS CAS Klasifikace leasingu Leasing vychází z ekonomické podstaty vztahu Leasing vychází z právní formy leasingové smlouvy Vykazování finančního leasingu Jako o majetku a jemu odpovídajícím závazku o něm účtuje nájemce Jako o majetku a jemu odpovídajícím závazku o něm účtuje pronajímatel Odepisování finančního leasingu Předmět leasingu odepisuje nájemce Předmět leasingu odepisuje pronajímatel Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. Vykazování operativního leasingu Účtuje se přímo do nákladů bez aktivace předmětu leasingu Účtuje se přímo do nákladů bez aktivace předmětu leasingu PŘÍPADOVÁ STUDIE Na základě zadání v Moodlu vymezte splátky leasingu, vypočítejte hodnotu daňově uznatelných nákladů a velikost nákladů příštích období uváděných v rozvaze z akontace. Propočtené údaje zohledněte při výpočtu NPV, IRR a doby splatnosti u projektu, který byl již řešen v hotovostní formě financování. Podle výsledků jednotlivých metod hodnocení investic řekněte, za jakých okolností je projekt nejvýhodnější. SHRNUTÍ KAPITOLY Finanční zdroje jsou velmi důležitou součástí rozhodovacího procesu o realizaci investičního projektu. Podnik v zásadě řeší v souvislosti s finančními zdroji dva základní problémy při financování projektu – kolik prostředků bude potřebovat a jak je zajistí. Rozhodovací proces o tom, zda se bude financovat z vlastních nebo cizích zdrojů financování, je do značné míry závislý na nákladech, které jsou s příslušným kapitálem spojeny. V dlouhém časovém horizontu podniky zpravidla vybírají mezi zadrženým ziskem, úvěry, leasingem a emisí obligací. Rozhodnutí spočívá v tom, jak se vybraný zdroj financování zatíží další fungování podniku. Úvěry jsou vázány na poskytování celé řady informací o podniku a přepokládají dobrou předchozí kondici podniku. Méně informací je spojeno s financováním prostřednictvím finančního leasingu, jehož využití může u některých společností opticky nezatěžovat stranu pasív dluhem. Emise obligací se sice v podmínkách České republiky zjednodušilo, ale je také nutné říct, že emise obligací z hlediska získání příslušného objemu finančních prostředků je nejméně spolehlivá, protože velmi podstatným způsobem vychází ze zavedeného jména společnosti. OTÁZKY 1. Uveďte základní členění finančních zdrojů a kritéria členění. 2. Charakterizujte zásadní odlišnosti leasingu a úvěru. Zdůrazněte jejich odlišnost z hlediska finanční struktury v pasívech v rozvaze. Materiál ze skript Růčková, P., 2019. Finanční plánování a rozpočtování. Karviná: OPF SLU. 3. Vymezte rozdíly v účtování finančního leasingu podle IFRS a podle českých účetních pravidel. Jak to ovlivní způsob stanovování toků hotovosti v projektu financovaném leasingem? 4. Jaké jsou výhody a nevýhody financování projektu obligacemi. 5. Vymezte rozdíl mezi interním a externím navýšením vlastního kapitálu. KONTROLNÍ OTÁZKA Odpovězte Ano či ne 1. Aktivum pořízené na leasing je podle českých účetních pravidel vedeno v majetku společnosti, která jen používá a je jí také odepisováno. 2. Rovnoměrné splácení zajistí rovnoměrnost ve velikosti splátky jistiny, nikoliv však v celkově splácené roční částce. Vyberte správnou odpověď 3. Externím vlastním zdrojem jsou prostředky získané: a) emisí obligací b) emisí akcií c) pomocí obchodního úvěru d) vlastní hospodářskou činností podniku (zadržený zisk) 4. K dlouhodobým finančním zdrojům nepatří: a) financování akciemi b) financování obligacemi c) financování finančním leasingem d) financování dodavatelským úvěrem ODPOVĚDI 1. ne 2. ano 3. b 4. d