Pojem středověk má řadu významových rovin. Budeme-li se tedy na následujících stránkách zabývat dějinami středověku, musíme se nejprve zaměřit na definici tohoto pojmu v kontextu historického vývoje a bádání.
Přibližně v 70. letech 4. století našeho letopočtu dochází na východě Evropy vlivem tlaku turkotatarských kmenů k zahájení hromadné migrace části germánského etnika označovaného jako Gótové. Jednalo se o součást dlouhého a chaotického pohybu barbarských etnik nejrůznějšího původu směrem na území dříve ovládaná římskou říší podmíněného snahou o nalezení lepších životních podmínek a nových sídlišť a způsobujícího ve svém důsledku rozpad římského impéria v podobě, jakou si uchovalo do období pozdní antiky. Tento dlouhodobý proces trvající téměř až do 9. století (do invaze Vikingů či usazení Maďarů v Karpatské kotlině) bývá dnes označován jako proces raně středověké etnogeneze, tedy formování raně středověkých evropských etnik či národů. Použití pojmu národ, nesoucího svůj moderní význam teprve od 19. století je však v souvislosti se situací ve společnosti středověké Evropy značně zavádějící. Jeho místo v našem současném slovníku bylo totiž formováno až v průběhu procesu označovaného historiky, filozofy a sociology jako modernizace, probíhajícího v uvedeném 19. (a 20.) století. Mnohem přesnější je proto hovořit spíše o etnicích, kmenech, obyvatelích, lidu či obecně o společnostech.
Zaměříme-li svůj pohled na Evropu 5. a 6. století, spatříme následující rozložení sil; Na východě se etablovala na modifikovaných základech pozdně římské civilizace byzantská říše, jejíž panovníci si nárokovali postavení ochránců celého křesťanstva a snažili se zachovávat kontinuitu římského císařství. Zbylá území bývalé římské říše, která přímo nepodléhala císaři v Byzanci, byla z velké části osídlena příchozími germánskými kmeny, jejichž rané říše se na nich rozkládaly. Jedním z nových správních útvarů, které osvědčily největší odolnost v prvních bouřlivých staletích raného středověku, byl ten, u jehož zrodu stál germánský kmen Franků. Postupně se pod vládou franských králů jejich říše profilovala jako nejvýznamnější mocenský činitel západu.