Pojem "etika" pochází z řeckého slova éthos, které znamená zvyk, návyk nebo obyčej. Analogický význam nese i latinské slovo mos, od něhož je odvozen termín "morálka". Etika se jako filozofická disciplína zabývá zkoumáním morálních vztahů mezi jednotlivci a společností, tedy morálními vztahy mezi občany a normami, které určují správné a nesprávné jednání. Etika je klíčovou součástí všech vědních oborů ovlivňujících společnost, včetně veřejné správy a sociální práce. Ačkoli se etické jednání často překrývá s právními normami a společenskými očekáváními, nemusí s nimi být vždy totožné.
Morálka a etika jsou sice vzájemně propojené, avšak jejich obsah se liší. Morálka odráží skutečné chování jednotlivců a hodnoty preferované společností, zatímco etika stanovuje normativní kritéria toho, co je správné a spravedlivé. V tomto smyslu lze etiku v určitém ohledu považovat za návod pro zlepšení morálky. Dodržování etických pravidel nelze ztotožňovat s pouhým dodržováním zákonů, neboť právní normy ne vždy odpovídají nejvyšším etickým standardům.
Etika se člení dle různých hledisek. Podle Dolisty a Ježka (2006) lze rozlišit několik kategorií etiky, přičemž v evropském kulturním prostředí se etika dělí především na: • Normativní etiku (zabývá se hledáním obecné normy správného jednání), • Kasuistickou etiku (posuzuje jednotlivé případy dle specifických podmínek), • Sociální etiku (zkoumající etiku ve vztahu ke společnosti jako celku), • Profesní etiku (zaměřenou na specifické etické normy jednotlivých povolání).
Etika veřejné správy se zaměřuje na aplikaci morálních principů v rozhodovacích procesech. Klíčovými hodnotami jsou zde integrita, nestrannost, odpovědnost a transparentnost. Kvalita veřejné správy reflektuje etické standardy společnosti, která ji utváří. Etický kodex představuje důležitý nástroj pro podporu etického rozhodování a budování důvěry ve veřejné institucích. Kodexy jsou obvykle formulovány jako interní směrnice a obsahují soubor hodnot a pravidel jednání, které přispívají k prevenci korupce a posilují odpovědnost řízení veřejných institucí.
Etický kodex je užitečným nástrojem pro podporu etického jednání úředníků a prevenci korupčního chování. V České republice nejsou etické kodexy právně vymahatelné, avšak představují standardizované pokyny pro správné chování řízení institucí. Mezi nejdůležitější kodexy patří: • Etický kodex Policie ČR, • Soudcovský etický kodex, • Etický kodex poslanců, • Kodex pro zaměstnance správních úřadů a územních samosprávných celků. Cílem těchto kodexů je zajistit transparentnost a odpovědnost zaměstnanců veřejné správy, přičemž jejich konkrétní podoba se může lišit podle potřeb jednotlivých institucí. Etické kodexy pomáhají vymezit očekávané chování zaměstnanců a slouží jako morální vodítko při rozhodování. Přestože nejsou právně závazné, jejich nedodržování může mít disciplinární důsledky.
Sociální práce jako profesní disciplína čelí specifickým etickým výzvám, etické principy sociální práce vycházejí ze základních hodnot, jako jsou důstojnost člověka, spravedlnost, respekt k autonomii a odpovědnost za znevýhodněné skupiny a to v kontextu individuální pomoci klientům. Mezi klíčové etické principy sociální práce patří: • Respekt k právům a důstojnosti klientů – sociální pracovníci by měli jednat s každým klientem s úctou a chránit jeho práva. • Důvěrnost a ochrana soukromí – informace o klientech by měly být uchovávány v souladu s etickými a právními normami. • Spravedlnost a rovné zacházení – sociální pracovníci by měli usilovat o rovný přístup ke službám bez diskriminace. • Profesní odpovědnost – rozhodování v sociální práci by mělo být založeno na odborných znalostech a respektovat etické zásady.
Mezinárodní federace sociálních pracovníků (International Federation of Social Workers, IFSW) formulovala Globální etický kodex sociální práce, který zdůrazňuje principy lidských práv, sociální spravedlnosti a profesní integrity. Tento kodex slouží jako základ pro národní etické normy v jednotlivých zemích.
V České republice existuje Etický kodex sociálních pracovníků, který stanovuje základní hodnoty a principy sociální práce. Obsahuje pravidla týkající se vztahu k klientům, organizaci práce i profesního chování. Hlavní oblasti etického kodexu: 1. Etické závazky vůči klientům – ochrana práv, respektování důstojnosti a individuálních potřeb. 2. Etické závazky vůči profesi – povinnost celoživotního vzdělávání, objektivita a odborná způsobilost. 3. Etické závazky vůči společnosti – prosazování sociální spravedlnosti a práce v souladu s veřejným zájmem. Dodržování etického kodexu posiluje důvěru v profesi sociálních pracovníků.
Etika hraje zásadní roli ve veřejné správě i sociální práci, neboť určuje standardy chování a odpovědnosti jednotlivců i institucí. Etické kodexy slouží jako nástroje pro podporu morální integrity a profesionálního rozhodování. Zajištění jejich dodržování a pravidelná revize jsou klíčové pro efektivní fungování veřejných služeb a ochranu práv občanů. V kontextu veřejné správy i sociální práce je nezbytné podporovat vzdělávání zaměstnanců v oblasti etiky a zavádět mechanismy pro efektivní kontrolu a implementaci etických standardů.
ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994. ISBN 80-7113-111-3. BOHATÁ, Marie a kol. Etika a integrita veřejné správy. Praha: Grada Publishing, 2021, 175 s. DOLISTA, J. a R. JEŽEK., 2006. Etika zaměstnance veřejné správy: Vysokoškolská učebnice. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií. ISBN 80-867-0820-9. FISCHER, Ondřej, MILFAIT, René. a kol. Etika pro sociální práci. Praha: Jabok, 2008. ISBN 978-80-904137-7-1. HLAVINKA, Pavel. Dobro a ctnost pohledem etických a náboženských koncepcí. Praha: Triton, 2014. ISBN 978-80-7387-786-6. HODOVSKÝ, I. Úvod do etiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 1992. ISBN: 80-7067-191-2. JANKOVSKÝ, Jiří. Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003. ISBN 80-7254- 329-6. KUTNOHORSKÁ, Jana, CÍCHA, Martina, GOLDMANN, Radoslav. Etika pro sociálně zdravotní pracovníky. Praha: Grada Publishig, 2011. ISBN 978-80-247-3848- 7. MÁTEL, Andrej. a kol. Etika sociálnej práce. Bratislava: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety. 2010. ISBN 978-80-89271-85-6. NEČASOVÁ, Mirka. Úvod do filozofie a eitiky v sociální práci. Brno: Masarykova univerzita, 2001. ISBN 80-210-2673-1. VESELSKÝ, P., 2013. Filosofie a etika pro sociální pracovníky: Studijní text pro kombinované studium. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80- 244-3560-2.