Týden 1
1
STÁT – PRÁVNÍ STÁT, SOCIÁLNÍ STÁT,
SOCIÁLNÍ POLITIKA STÁTU A SOCIÁLNÍ
ZABEZPEČENÍ
Rychlý náhled kapitoly
|
Studijní opora se ve své úvodní části věnuje obecným
institutům sociálního zabezpečení, a to v navazující formě od vymezení
pojmu sociální stát, sociální politika, sociální pojištění po sociální
zabezpečení. Osvojení těchto pojmů je předpokladem pro výklad samotného práva
sociálního zabezpečení jako samostatného odvětví práva.
Cíle kapitoly
|
Kapitola je věnována
rozboru základních institutů sociálního zabezpečení, které je třeba si osvojit
pro následné studium samotné problematiky práva sociálního zabezpečení,
a to :
-
právní stát,
-
sociální stát,
-
sociální politika státu,
-
sociální zabezpečení.
Klíčová slova kapitoly
|
Stát, sociální stát, sociální politika státu, sociální
zabezpečení
STÁT
PRÁVO SOCIÁLNÍHO
ZABEZPEČENÍ
1.1
STÁT , PRÁVNÍ STÁT A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ
Definice
|
Stát
je organizované společenství lidí, žijících na určitém území.
Předpokladem
existence právního státu
je existence státu
samotného
Sociální rizika |
Současný stupeň rozvoje
společnosti přináší s sebou změnu životních podmínek, zejména změnu způsobu
práce a života. S těmito změnami narůstají sociální
rizika pro jednotlivé občany, kvantitativně i kvalitativně. Pracovní úrazy,
nemoci z povolání, autonehody, jiné úrazy způsobují škody na životě a zdraví
občanů. V důsledku lékařské vědy a péče i změny životního stylu se prodlužuje
lidský život, objevilo se relativně nové riziko ztráty zaměstnání a další
sociální jevy. Stává se pak obtížným a často nemožným, aby jednotlivec nesl
důsledky různých sociálních rizik nebo aby je nesl plně, a proto se na
důsledcích těchto jevů podílí společnost, stát svou sociální politikou
realizovanou (v největším rozsahu svou veřejnou správou), jejímž předmětem
ovšem není jen nést důsledky rizik, ale též jejich prevence.
PRÁVNÍ
STÁT
Žít ve společnosti jiných lidí je člověku geneticky dáno. Ve
společnosti rozumem nadaných tvorů však nemůže jejich spolužití umožňovat jen
existenci samu o sobě, ale zejména umožňovat vytváření obecně přijatelných
-
vtahů,
-
mechanizmů,
-
řídících procesů
usměrňujících rozvoj společnosti lidí a v jejím rámci i
každého jedince. Z tohoto faktu vyplývá
objektivní
potřeba existence organizovaného a řízeného uspořádání společnosti lidí, která
je zprostředkovávána prostřednictvím právního státu
Uspořádané společenství lidí |
Vnitřní vztahy, soubory
mechanismů a řídících procesů každé organizované společnosti
se bytostně dotýkají i každého člověka jako člena této společnosti. Dotýkají se
ho jak v jeho roli občana, tak i
v jeho roli člena rodiny,
zaměstnance, voliče, vlastníka, spotřebitele atd. Zmiňované vztahy,
mechanismy a procesy se každého člověka dotýkají bezprostředně tím, že přímo či
nepřímo ovlivňují a vymezují jeho jednání i jeho seberealizaci v rámci
daného společenství lidí a jejich kvalitativní úroveň má nepochybně značný vliv
i na vztah občana k institucionalizované formě společenství, ve které
žije. Jak je výše uvedeno je taková společnost
v zájmu svého bezkonfliktního vývoje nucena předmětné vztahy, mechanizmy a
procesy organizovat a řídit. V každé společnosti soustavně dochází
k celé řadě rozporů mezi zájmy fyzických osob, právnických osob,
sociálních skupin apod., a to jak mezi nimi samými, tak ve vztahu ke
společnosti jako celku
To vyžaduje existenci takové
funkční společnosti, ve které její jednotlivé subjekty mohou nerušeně
v klidu a pořádku žít a současně uspokojovat své materiální i kulturní potřeby. Neuspořádanost
společenských vztahů mezi jejich subjekty, je proto nezbytné podle možnosti
snižovat tak, aby ve společnosti byl udržován rovnovážný vztah (homeostáza).
K zapamatování
|
Působit na snižování
neuspořádanosti společenských vztahů je nejvýznamnější funkci práva
v každém organizovaném společenství lidí, tedy ve státě.
Jsou-li společenské vztahy ve
státě regulovány obecně přijatelným
právními prostředky hovoříme o existenci
PRÁVNÍHO STÁTU
1.2
SOCIÁLNÍ STÁT
|
Jako sociální stát je označován stát, který
usiluje o zajištění blahobytu či přesněji podmínek slušného žití pro své občany
(welfare).
Vymezení pojmu „sociální
států“ je velmi obtížné a nepanuje o něm
shoda, když nemá ani jasné a jednoznačné teoretické
vymezení. Tento stav je způsoben rozmanitostí podob sociálního státu.
Sociální stát primárně usiluje o
:
- ekonomické a občanů,
- omezení rozvoj.
Cíle soc. státu |
Využívá k tomu nástrojů jako
programy boje proti chudobě,
zajišťování vzdělávání obyvatelstva,
Ø programy boje proti chudobě, Ø zajišťování vzdělávání
obyvatelstva, Ø zdravotní péči, Ø sociální zabezpečení, Ø státní kontroly a regulace
trhu, Ø zajišťování zaměstnanosti. Od 60. let 20. století
pak expanduje také do oblastí občanských
práv |
Ďaň proti revoluci |
Do 30tých let sociální dávky chápány jako „daň proti revoluci“. Význam zejména politicky stabilizační. Chápány
jako prostředek proti generování příliš ostrých sociálních konfliktů
chudobou. Sociální dávky chápány jako
ztráta zdražující výrobu a prací.
Velká hospodářská krize však
přivodila, že důvěra, že vše vyřeší trh, ztroskotala. Levice
i pravice se začala shodovat na tezích o nežádoucí anarchii tržního
hospodářství, kterou je třeba podřídit racionálnímu plánu zamezujícímu
opakování krize. Ke státnímu intervencionalismu patřil i požadavek na „sociální bezpečnost“, jehož cílem bylo
vybudování všeobecně dostupné sociální sítě garantující všem občanům
zabezpečení minimální kvality života.