Statusové otázky osob v soukromém právu se vztahují k postavení fyzických osob, zejména pak k ohraně osobnosti člověka. Právnické osoby jsou pak organizovaným útvarem, který má určité postavení v rámci právního řádu.

Osoby v právním smyslu dělíme na osoby fyzické a právnické. Fyzickou osobou je každý člověk, právnická osoba je fikce, tj. taková osoba existuje pouze v právu, nikoli fyzicky. Příkladem právnické osoby je typicky společnost s ručením omezeným či akciová společnost. Jen osoba může mít práva a vykonávat je. Stejně tak pouze osobě – fyzické či právnické – lze uložit povinnosti a vymáhat je (§ 17 a 18 OZ).

Ochrana osobnosti člověka

Každý člověk se rodí svobodný a má přirozená práva, která jsou nezadatelná, nezcizitelná a nepromlčitelná. Demonstrativní výčet osobnostních práv člověka je uveden v § 81 OZ. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Jedná se o výčet demonstrativní, tj. otevřený. Mezi osobnostní práva tak lze zařadit také ta, která v tomto výčtu výslovně uvedena nejsou, např. právo na rodinný život či tzv. postmortální ochrana. Mezi osobnostní práva člověka lze zařadit také právo na jméno.