Zich mluví o vnitřně hmatovém vnímání v souvislosti s herectvím (viz 1986: 106); herectví je podle něho složka, která není od divadla (dramatického umění) odmyslitelná: je jeho jedinou stálou složkou („dramatickou v pravém slova toho smyslu“, „nutnou podmínkou dramatického díla“). Úvahy o nezbytné přítomnosti alespoň latentního hereckého talentu ve všech povoláních, která mají co dělat s divadlem, nejsou opravdu od věci, budeme-li je chápat tak, že to nezbytně potřebné je právě scénický smysl, spojený samozřejmě nejen se svalovým či zrakovým a vůbec smyslovým vnímáním, ale s cítěním, na kterém se podílí takříkajíc celý člověk se všemi svými předpoklady a které se projevuje na všech úrovních včetně duchovní.